Malý střípek pro budoucnost

Autor
Štítky

Před několika dny jsem si přečetl u Terezy Spencerové, že americké děti se nejvíc chtějí stát youtubery a čínské děti se nejvíc chtějí stát astronauty. Tedy tchaikonauty. Petr Kubáč uváděl v jednom ze svých článků krásný příklad proč dnes tolik lidí studuje sociologii, ale skoro nikdo se nechce stát instalatérem. Inu, pokud vám jako instalatérovi potečou trubky, tak všichni vědí, že jste blbec. Když jako sociolog budete celý život kecat kraviny, nikdo to nepozná... 

V práci jsme teď na žně měli brigádnice, které vyprávěly veselou historku ze školy, jak velký dojem udělaly na učitele i na spolužáky, když jim poutavě vyprávěly, jak přijdou domů, sednou na traktor a do večera s tatínkem obdělávají pole a obstarávají dobytek. A co víc... berou to jako normál. Jsou na zemědělské škole, ale jsou ve třídě asi jediné, které v tomto oboru plánují nějakou budoucnost. Pro ostatní je to jen prodloužení bezstarostnosti, které jim rodiče sponzorují. 

Syn mého známého zubaře chodil na vysokou školu deset let. Vystřídal všechno možné, projel celou evropu s Erasmem, podíval se i do Izraele a Afriky, ale nedodělal nic...

Inu, všichni chtějí být youtubery, sociology, manažery a to proto, aby se nepoznalo, že nic neumějí a k ničemu vlastně nejsou. 

Víc jak polovina dětí jde na vysokou školu, řemeslné obory se zavírají, už nejsou ani ti tupí zedníci, kteří byli vždycky. Titul mgr. potřebuje skoro i hajzlbába máme vzdělanostní společnost a lidi všude chybí. Tedy... neziskovky asi mají na výběr, ale zkuste si sehnat toho instalatéra na kapající kohoutek. 

Můj kamarád Ekonomický migrant přijímá na každou sezónu v osivářském provozu brigádníky přes agenturu.  Zavedl si jednoduchý systém. Zeptá se jich na věk. Ti co mají 50+, ti zůstanou a budou pracovat. Ti co mají 50-, ti přijdou možná jednou, možná i dvakrát, ale rozhodně nepřijdou ani včas a moc toho neudělají. 

Jeden náš zákazník - zemědělec přes zeleninu, zaměstnává už skoro výhradně důchodce. Nikdo jiný mu šichtu na poli ve vedru nevydrží. 

Vidlácky se ptám. Jak se to bude řešit? Nalejeme nějaké miliardy učitelům, kteří se díky vyším platům stanou ze dne na den učiněnými Aristotely? Začneme dětem platit stipendium, aby alespoň zkusily vydržet u nějakého skutečně pracovního oboru? Pošleme na gymnázia nějakou komisi, která nějak najde ty blbější a pošle je na průmyslovky a učňáky? 

A i kdybychom nakrásně věděli co máme dělat, jak dlouho bude trvat než se statisíce nemakačenků, flákačů a podobných dopracuje do stavu, kdy budou alespoň trochu užiteční? Nebo prostě ještě chvíli počkáme a většina těch, co mají ruce levé prostě chcípne hlady a zimou? 

Mně už se ani nechce věřit, že by tito nefachčenkové neschopní přijít ani ráno včas do práce byli schopni alespoň vytánout nože a jít krást. Na to je zapotřebí vtip, pohotovost, trpělivost, fyzička a schopnost kolektivní domluvy. 

Je nám z tohoto hlediska nebezpečnější africká nebo čínská konkurence? Ohrožují nás víc ti, kteří nechtějí nic dělat a nechat se živit a nebo ti, kteří naopak dřou za misku rýže čtrnáct hodin denně a malují si, jak jednou budou mít svoji továrničku, kde budou prohánět své vlastní dělníky? 

Jaké řešení se nám nabízí? Natisknuté miliardy... jinak nic. Nakonec na ten zázrak budeme čekat všichni. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Pesimista :-)
No, spíš realista.
Ale ten náš nám dával naději,... byl to kontaktní člověk, měl rád, když jsme mu napovídali další text, když přednášel v ruštině o Tolstém a dalších spisovatelích. Ale byl to "podrazák", u maturity mi předložil fotku neznámého člověka bez vlasů a prý kdo to je. Nevím, jestli měl radost ale já toho človíčka poznala (znala jsem ho z LŠU) a tak jsem dokázala i jakýsi obecný kulturní přehled, i když jsme se o něm nikdy na této střední škole neučili (byl to Sergej Prokofjev, jestli si dobře pamatuji)

Jenom pro zajímavost - na naší běžné spádové škole v lokalitě určité vnitřní periferie na rozhraní krajů máme nyní ČTVRTINU dětí nějakým způsobem diagnostikováno. Asistentů je početně polovina proti všem učitelům. Jestli to představuje NORMÁLNÍ VZOREK naší populace, pak vězte, že je s námi, jako společností, amen dříve, než si myslíte.

Tak upozorňuji, že oním "diagnostikováno" myslím všechna děcka s přiznanými "speciálními vzdělávacími potřebami".

Ony se u nás sešly všechny ty vlivy najednou. Člověk v tísni, aktivní politik starostou (mimochodem, sám před tím té zvláštce řediteloval), poradna nechala programově zvláštku "vyhladovět" - tedy po několik let nikoho nediagnostikovala (to až teď zpětně), takže se to hodilo na "ekonomickou stránku věci" a "nedostatek dětí na zřízení speciální třídy" a do toho projekt testování inkluze za X mega, zástupkyně starostova manželka (aby pohlídala nás i ředitele)... Výchovná poradkyně to myslela dobře a chtěla mít pořádek, až se to nějak vymklo.

Prostě přemíra aktivních lidí... Faktem je, že jsme snad druhá "nej" škola v kraji. Ale o to děsivější pro mě byla poslední inspekce. Přijeli se totiž na nás podívat, jak to děláme v těch přírodovědných oborech, protože jsme v rámci šetření ČŠI skončili mezi nejlepšími základkami v kraji. Proč mi to přijde děsivé? Protože my, když viděli ty výsledky, tak jsme šli málem spáchat rituální hromadnou sepuku... Ale ta testování jsou také příběh sám o sobě...

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ládíku, neštvěte !!!
Teda když si o mne budoucí manžel přišel říci, aby mu naši dali ten největší poklad, který doma mají, tata mu chtěl dát mou matku - učitelku. Jako zvláštní třetí druh lidí. Žena, muž a kantor

Nevidím v tom nic rozumného, protože to jednak zatěžuje kantory, i kdyby se snažili sebevíc, nemají šanci, ale doplácejí na to nejspíš i děti, pokud se tempo výuky přizpůsobuje těm nejpomalejším.
Eh, já byla kdysi ve třídě, kde byly děti, které chtějí jít studovat, další třídy byly sestaveny z dětí, které dále studovat nechtěly, nebo na to neměly prospěch.

No, paní Valachová, pani Leurenčíková, pan Kartous, pan Dientsbier ml. a spol v tom vidí cosi hrozně hodnotného. Sami své děti samozřejmě pošlou na nějakou soukromou výběrovku, protože na to jednoduše mají. Správně vyvozujete - doplácejí na to všichni.

Pokud jde o ty třídy studijní a nestudijní, přiznám se, že v tom úplně jasno nemám. Jako dítě jsem byl ve třídě totálně namíchané a bylo to užitečné. Když jsem začínal, tak na té škole to takhle rozdělené měli, byť se všichni tvářili že ne. V těch studijních třídách se krásně učuilo, ale charakterově byly hrozně pokřivené - arogantní, povýšenci. Já byl třídní "Déčka" a dodnes na ně vzpomínám s láskou. Vytvořili nejlepší kolektiv. Osobně si myslím, že je zdravé, když jde o třídu smíšenou. Jenom je důležitý poměr jednotlivých složek. V těch studijních třídách často končily děti spíš na základě ambicí rodičů, než svých možností. V těch nestujnich pak třeba dítě chytré, leč otřesného rodinného zázemí. A ty se ocitly ve třídě, kde byl očistec učit.

Dneska chtějí každopádně studovat všichni, takže to vyřešily za nás ;)

Jak říkám - důležité je rozpětí schopností těch děcek a vzájemný poměr.

Dneska chtějí každopádně studovat všichni...
Na druhé straně se mluví o zkrácení školní docházky i na středních školách objevily se hlasy, že i studium medicíny by se mělo zkrátit, aby se vyřešil nedostatek lékařů. Známý je experiment plzeňských práv. Aj svatá Greta prohlásila něco ve smyslu, že vzdělání není potřebné.
Kdyby každé novorozeně dostalo k rodnému listu vysvědčení ze ZŠ a střední školy + diplom z VŠ, vepsalo by si vhodný obor, nebo si ho někým znalým písma vepsat nechalo, erár by měl na rozdávání.

to fakt Greta prohlásila?
Sv. prostoto.
Je umění vzdělat člověka třeba i v dobrém zvládnutí základů řemesla.
A pokud nikdo nenaučí člověka dobře házet lopatou, výsledky práce tomu odpovídají.
Jenže mnozí prohlašují, že nestudovali proto, aby házeli lopatou.
Eh, snad nepřijde den trifidů, či Malevil, nebo jak se to píše....

Hodnotná ta inkluze zajisté je. A to v tom, že jsou zdravé děti pohromadě s dětmi méně zdravými. Nic proti tomu, dříve byly zavřeny v ústavech, či zvláštních školách a my je prakticky nevídali. Ale to je asi tak vše.
A já to trochu popletla, ty studijní třídy byly ještě rok přede mnou, za mne již ne. Ale měli jsme možnost chodit na kroužek matematiky,... a tam jsem chodila.
Manžel ve výběrové třídě byl, nikoliv z protekce, protože neměl šanci se na střední školu dostat (náboženská otázka, strejček emigrant, tím pádem špatný posudek předsedy městské organizace KSČ,...)
Arogantní, povýšené pokřivené charaktery dětí - ano, zažila jsem to na vlastní kůži. Děti dovedou ublížit jak fyzicky, tak povýšeností, ohrnováním nosu nad spolužáky,....(Co vlastně postrádají, že takto jednají?)
Studovat chtějí dnes všichni - no, snad to školy bez ohledu na potřebnost dotací dokáží rozlišit, jestli to dítko skutečně chce řádně studovat a také dostudovat a jestli na to má schopnosti,...eh, ani pouhé IQ není vším ... :-)

Trvalý odkaz

Vždycky bylo fachmanů a pracantů maleji než-li různých velkohubých teoretiků ( "marxismus ve tváři a plná huba práce", se říkalo za socialismu ) Dříve se až tak nedělala z ničeho věda, kapalo střechou, dal se kýbl, kapalo z radiátoru, dal se lavor, kapalo na maják, dal se do Bohnic. Dříve byli pracovníci o dovolené na dvorku a marxisté v jugošce, dnes jsou pracovníci v Chorvatsku a marxisté na Reuniónu. Ovšem ženáči to mají horší, tam i kapající trubka hrozí krachem základu státu.. většinou kapou trubky naneštěstí těm, co nemůžou uplácet ženskou šperky a pod..

Trvalý odkaz

Příčina je ta, že děti a mladí civí do obrazovek. Tak se jim v hlavách vytváří nový svět. Vidí iluzi, jak se všichni mají pořád furt co nejlíp a jak si jenom užívají. Řešením je nedívat se na televizi a nepoužívat internet pro zábavu. Nebo jen občas. Starší generace jsou asi celkem imunní, obrazovka na ně nemá takový vliv. Na sobě cítím, že když se podvolím pasivní zábavě před obrazovkou, jak mě to vtahuje. Někdy přijdu k rodičům a oni se dívají třeba na nějaký dokument. Tak to já si radši ani nesedám a pokud mám světlou chvilku, tak jdu třeba louskat ořechy. S počítačem to samé, vtahuje mě. Narazím na něco zajímavého a jsou z toho 2 hodiny před obrazovkou. Snažím se používat jen pro praktické účely, něco zjistit a vyřídit. Možná by se mladí mohli naučit mít vedle obrazovky minutku, kterou by si nastavili, kdy jim zazvoní a konec obrazovky. Já jsem si třeba z úvodního okna webového prohlížeče vyházel všechna podokýnka zobrazující projité nebo vytipované stránky. Atd.

Takže jestli máte třeba vnoučata nebo děti, tak maximálně limitovat čas u obrazovky. Snad jen tolik, aby to pro ně nebylo něco zakázaného či tajemného.

Hlavní mechanismus je asi to, že vidíme iluzi života jiných lidí a nevidíme, že za tím musí být nějaká práce. Napište, jak podle vás funguje hlavní mechanismus.

In reply to by djhfe (neověřeno)

Trvalý odkaz

Hrozné je, že bychom na jejich místě nebyli jiní. Víte, ony to z určitého úhlu pohledu (byť si to neuvědomují), vážně nemají lehké. My měli ČST 1. a 2. program, koukali se všichni v neděli večer na seriál, jinak nebylo, krom magionu, vegy a studia kamarád moc na co. Noviny měli všichni stejné a všichni jim nevěřili moc ani ty sportovní výsledky. Říkám si, že dnes se na děti valí tolik informací, že zákonitě musejí reagovat tak, jak reagují, aby se z toho nezbláznily...

Vezměte si, kolik svého života jsem dnes investoval do tohoto vlákna... Tak snad to lze chápat jako posezení s přáteli u Vidláka na dvorku. (Nelze, ale co jiného mi zbývá?;-))

to být třeba sousedi, známí, pocestní...
Víte co? Když jsem jezdil do Rumunska, záviděl jsem lidem na vesnicích věc, která byla kdysi normální i u nás.
Odpoledne či k večeru, když je obstaráno hospodářství, posadí se starší lidé na lavičku před brankou v plotě u jejich domku. Evidentně to jsou známí, kteří přišli na kus řeči. Občas přisednou i mladší ženy, okolo dovádějí malé děti. Sem tam se přijde nechat pohladit kočka nebo psík...
Myslím, že tohle nám hodně chybí...

Tomuhle se myslím říká urbanismus nebo já bych to nazval miniurbanismus. Dřív to šlo jaksi samo, asi někdo někam postavil lavičku, bohatší a vyspělejší země (jako my) však už na to musí myslet. Dnes se před plotem postaví široký šedý chodník. A jak tam chcete dát lavečku nebo zasadit strom, aby dával stín a úkryt? Vždyť by se to zase muselo rozkopat. Vadí vám, že beton je moc tvrdý a radši byste udusaný plácek? Tak to bude asi smůla. Chcete dát někam lavečku? Tak to musíte projít kolečkem na národním výboře. A jak by asi vypadalo blbě, kdyby si někdo postavil na chodník lavečku, ale za zády by měl neprůhledný betonový plot? To jaksi moc přirozeně nevypadá.

Vlastně o tomhle byl nedávný Vidlákův článek.

V Rumunsku se taky začne chodníkovat, betonovat, zahušťovat, zvyšovat, izolovat. Bude to chtít nějakého odvážného vidláka, který tento trend zvrátí.

Jo. Pamatuji to i u nás. Byl to klídek. Babky vyšívaly, holky šily pro panenky, kolikrát se se šel celý chumel lidí. I když se občas pomlouvalo, nezaznamenala jsem nadávky do debilů, idiotů, dobytků. Ano, bylo to jaksi klidnější, lidé se dovedli tak nějak domluvit, srovnat mezi sebou. Asi i ta děcka byla svým způsobem stará a škaredá, jak jsme tu na dvorku :-)

v pohodě, není problém.
Při výchově jsme užili stejnou metodu, jako u jeho starších sester, a prozatím si není nač stěžovat. Ta metoda se dá popsat větou - nic není nikdy zadáčo.
Úplně nejideálnější stav je, když kluka něco baví. Což ho baví. Tím je problém vyřešen.
:-)
Samozřejmě to tak jednoduché není, ale kluk má odmalička nějaké mimoškolní povinnosti (krmení a venčení psa, sekání trávy, drobné nákupy), za které nic nedostává. Pokud chce nějaké peníze k nákupu "zbytečností", musí si je vydělat, je honorován za pomoc při opravách v domě, v garáži. Jinak smolík, sponzoři se nekonají.
Prozatím to dotáhl na pět motorek, na které si musel vydělat. Na tu první chodil sbírat po obchodech papírové krabice do sběru, pak už jen kupoval a zhodnocené prodával, Táta zpočátku spravoval, zušlechťoval, synek prodejem bohatl a také koukal, napodoboval, dnes už řeší většinu renovačních úkolů sám, fotr pouze zajíždí pro objednané náhradní díly a předvádí to, co ještě synek neumí.
Bonus - rozumíme si a rádi spolu trávíme čas, lhostejno zda při práci či při zábavě.
SŠ si vybral sám, stejně jako obor. Když zjistil po úspěšných přijímačkách, že firma, ve které bude mít praxi, vyplácí studentům prospěchové stipendium, jeho nadšení neznalo mezí.
Takže uvidíme, zatím dobrý...

Trvalý odkaz

jaké jsou děti (a vnoučata) vždycky záleží především na rodičích. Když děti vidí že rodiče makají, učí se, budují, tak to budou dělat taky i v tom současném pozměněném světě. Když jsou rodiče flákači, tak děti většinou lepší nebudou.
No a ve škole stačí jeden či dva inspirující dobří kantoři, ostatní mohou být průměrní či podprůměrní , takový je život ve všech profesích.
A jak se ptá Vidlák, ano konkurence ať již z Afriky nebo Asie nás ohrožuje ale hlavně nás ohrožuje vlastní blbost. Když se člověk přemůže a poslouchá některé politiky a zvlášt politology (politruky) tak žasne jestli jsou doopravdy tak blbý nebo jen za peníze řeknou cokoliv.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.