Pláč koruny české

Tato knížečka vyšla v Praze roku 1870. Je takovým přehledem o společenských poměrech v Čechách od června 1868 do listopadu 1869.

Začíná trochu pochmurně: "Které srdce české nezachvělo by se při zpomínce na bitvu bělohorskou a na osud, jenž stihl český národ po osudné oné porážce?! Čí oko nezachmuřilo by se při zpomínce, že na Bílé Hoře za jedinou hodinu zmařeno bylo ovoce celých století, ovoce krutých a krvavých bojů za neodvislost národa a svobodu svědomí?!"

A pokračuje podobně chmurně na str. 4: "Národ český, před kterýmž druhdy celý svět se třásl, zbaven byl veškeré své národní i politické samostatnosti; duch jeho znenáhla zatemněn, čacká mysl jeho klesla a z národa hrdin stal se zástup ponížených a v prachu se plazících otroků."

Po krátkém úvodu, který se nese stále ve stejném duchu, následují konkrétní stesky na jednotlivé akce rakouských úřadů. (Tato knížka byla vydávána opakovaně, já ale budu citovat přímo z originálu vydaného v roce 1870 tiskem dra. Ed. Grégra.)

Vybírám víceméně náhodně:

1. července 1868:  Redaktor "Budivoje" K. Foitl odsouzen do vězení na 3 neděle a ku ztrátě 60 zl. z kauce.

2. července 1868:  U c.k. okr. soudu kutnohorského počalo vyšetřování s účastníky výletu na Vysokou.

3. července 1868:  Vyšetřování pro vyhození c.k. policejního adjunkta Krále von Dobrovoda z nuselské zahrady jest v plném proudu.

4. července 1868:  Výlet na vršiny kaňkovské k oslavě Jana Husa kutnohorskému Sokolu a zpěv. spolku "Tylu" zakázán. Tábor omladiny na Valečově, pak tábor lidu na Košumberku a produkce zpěv. spolku zakázány.

5. července 1868:  Red. "Svobody" Jos. Barákovi doručen nález vrchního soudu, kterýmž odsuzuje se do těžkého žaláře na 10 měsíců. Tábor na Žižkovu poli zakázán.

15. července 1868:  "Nár. Listy" zabaveny. Divadelní představení pod širým nebem v Boží Vodě zakázáno. "Olom. Noviny" zabaveny. S účastníky táboru na Blaníku zavedeno rozsáhlé vyšetřování. U zemského soudu v Praze počalo závěrečné přelíčení s právníkem B. Pacákem pro zločin velezrády.

17. července 1868:  Tábor na Levíně zakázán. Proti účastníkům táboru na Chlumu zavedeno vyšetřování.

18. července 1868:  Pro "demonstraci emauzskou" zažalováno jest 40 osob; žaloba zní na zločin velezrády.

19. července 1868:  Právník B. Pacák odsouzen pro zločin velezrády do těžkého žaláře na čas 5 roků. Pro demonstraci dne 21. června za pobytu J. V. císaře v Praze zavedeno s 14 osobami vyšetřování.

5. srpna 1868:  Pan Labský odsouzen pro nalití cilindru panu Smolaržovi do těžkého žaláře na 4 měsíce.

1. října 1868:  "Svoboda" zabavena. Farmaceut J. Neumann odsouzen pro píseň "O továrně na cukr v Čínském Brodě" do vězení na 2 měs. Všickni, kdož byli podepsali provolání k táboru košumberskému, odsouzeni k pokutám po 10 zl.

22. června 1869:  Humpoleckému Sokolu zakázáno podniknouti výlet s praporem a hudbou. Pro uražení Velič. zatknuti byli pp. K. Navrátil a V. Záruba.

24. června 1869:  Nejvyšší soud potvrdil rozsudek, kterýmž redaktor "Našich Listů" J. Arbes odsouzen byl vrchním soudem na 4 měsíce do těžkého žaláře a k ztrátě 500 zl. z kauce. V první instanci byl p. Arbes uznán za nevinna.

22. srpna 1869:  Tábor u Brodka na Moravě zakázán.

Na 90 stran je těchto stesků!!! Jen za krátké období jednoho a půl roku! Prakticky každý den je tam nějaký zápis.

Takhle to tedy vypadá, když v Čechách vládnou Rakušané. Nešlo ale jen o rakouské elity, které rozhodovaly. I běžným Rakušanům tento stav vyhovoval. Česká provincie jim vylepšovala jejich životní standard. Češi odcházeli do Rakouska a vykonávali tam různé, většinou podřadné práce (kočí, služka apod.). 

Abychom měli srovnání, podívejme se teď velmi stručně, jak vypadalo soužití Čechů a Slováků po roce 1918: Slovensko bylo dost zanedbané. Na důležitých místech ve společnosti byli většinou Maďaři. Na středních školách se vyučovalo jen v maďarštině. Maďarizovaná byla i část základních škol! Slováci neměli dost vzdělaných lidí, aby spravovali společnost.

Mohli jsme Slováky nechat se v tom plácat. Ale neudělali jsme to. Na Slovensko odcházeli čeští učitelé, doktoři, úředníci, četníci. Ne všechno bylo ideální. Lidé jsou různí. Ale za těch 20 let vyrostla nová slovenská generace. Nová generace učitelů, doktorů, úředníků ... Slovensko bylo schopno se stát samostatným státem. 

Určitým problémem mezi válkami byla na Slovensku ekonomika, dříve orientovaná na Maďarsko. Navíc v kapitalizmu je důležitá velikost: a ti čeští žraloci byli většinou větší než ti slovenští. To se v "socializmu" dost doladilo: na Slovensku byly vybudovány nové továrny, některé tam byly přesunuty z českých zemí. Je to už dost dávno, ale ještě žijí lidé, kteří si to dobře pamatují.

Tady je jasně vidět NAPROSTO ZÁSADNÍ rozdíl v tom, jak se Rakušané chovali k nám a jak jsme se my zachovali ke Slovákům. 

V poslední době se objevují návrhy na vytvoření jakéhosi soustátí ve střední Evropě. Nějaké takové "Rakousko-Uhersko II". Aby nás příznivě naladili, natočili nám česko-rakouský film o Marii Terezii. Hm ... 

Na druhou stranu si ale Rakušané (v zastoupení) pořídili pozemeček na hlavním náměstí našeho hlavního města a vztyčili tam svůj Sloup ... To nebyl moc dobrý nápad: Hus (symbol češství a snahy o návrat ke skutečnému křesťanství) a Sloup (symbol ponížení Čechů, symbol nadvlády Habsburků, Rakušanů a Církve) - to nejde dohromady. Buď jedno nebo druhé! 

Nuže, jak se tedy postavit k tomu "Rakousku-Uhersku II"? Chtějí, abychom se rozhodli: Ano či Ne? To je ale špatně položená otázka! Záleží totiž na tom, na jakých principech by nové "Rakousko-Uhersko II" bylo vytvářeno. Zda na principech Rakouska (toho starého, ale i toho současného) nebo na principech našich. Pokud by to bylo na principech Rakouska, tak samozřejmě NE! Pokud na principech našich, tak: PROČ NE?

Nám tedy teď nezbývá než čekat. Čekat, až Rakušané (a Rakousko) změní své chování. Je to na nich. Nelze je nutit.

A co s tím Sloupem? Strhnout? Já bych navrhoval ho tam ponechat. Nechat ho tam až do okamžiku, kdy přijdou SAMI Rakušané, rozmontují ho a odvezou. Třeba do Vídně. To bude totiž znamenat, že se jejich myšlení začíná měnit. A my je budeme moci - když budou chtít - přizvat do společného státu ...