Stoleté rozjímání

Na začátku bych chtěl říci, že samostatná republika nevznikla jako něco daného - něco co je spravedlivé před dějinami, co je přirozené a aby tato přirozenost zvítězila, stačilo odstranit tmářský a zpátečnický režim Habsburské monarchie. Česká republika nevznikla tím, že bylo poraženo Rakousko a tím pádem se vyjevila naše národní práva a všichni v našem okolí je uznali, protože tato práva svítila na celé okolí a nebylo možno jinak, než se před nimi sklonit. 

I když si to málo uvědomujeme, naše republika vznikla trochu jako Izrael. Museli souhlasit mocní, bylo nutno bojovat s těmi, co nesouhlasí, bylo nutné nadělat bolestné kompromisy, které dlouhodobě ovlivnily budoucnost národa, prakticky žádná z těch idejí, na kterých podle Masaryka náš stát vznikl, se nenaplnila úplně, na všem visela nějaká poskvrna a prakticky všechno čeho jsme dosáhli byl jen a pouze kompromis. Projevilo se to po dvaceti letech... Ti, kteří blahosklonně souhlasili se vznikem Československa, ti stejně blahosklonně souhlasili s jejím ukončením ve prospěch Hitlera. 

Není to samozřejmě úplně přesné, ale do jisté míry byli Habsburkové nahrazeni Paříží a Vídeňský kongres po Napoleonovi byl nahrazen státy Dohody a Malé Dohody. Národ dosáhl samostatnosti, ale nebyla to samostatnost úplná a bezpodmínečná. Nezaplatili jsme ji jen krví legionářů, ale také mezinárodními úmluvami, které byly jako smlouva s ďáblem. I za první republiky se hodně tehdejších intelektuálů, spisovatelů a novinářů zabývalo myšlenkou, zda jsme nezaplatili příliš krvavě za pozlátko vlastního státu.

Hodně prvorepublikové euforie a budovatelského nadšení byla jen propaganda. Ano i náš prvorepublikový stát měl své apologety, kteří měli výhody hlásné trouby. Nebylo to zase tak moc odlišné od dnešní doby, kdy nám naši bohatí  a mocní tepou do hlav, jak se máme dobře a nikdy jsme se neměli líp. Stejně jako dneska se i tenkrát hodně ohýbala realita, protože ti mocní si ten svůj stát udělali a tak přece nebudou tvrdit, že se to úplně nepovedlo.

První republika měla vlastně dvě obrovské PR výhody, které dnešní režim nemá. Zaprvé následovala po válečné vichřici, kterou nikdo nepamatoval a když ta Velká válka skončila, všechno bylo lepší než kulomety a plyn. A zadruhé předcházela ještě větší válečnou vichřici, která si nezadala vůbec s ničím, co se kdy na světě odehrálo. Když druhá světová skončila, všechno před ní byla krásná doba a zlaté časy.  Komunisti už měli jen jednu výhodu - oni následovali po příšerných časech a i pro ně platilo, že všechno bylo lepší než protektorát a válka. 

Dnešní režim se dostal k moci pokojně. Nenásledoval žádnou strašlivou katastrofu. A tak nemá žádnou výhodu.  A jak se ukazuje, ta doba před dneškem se zase od dneška tak nelišila. Jen se obrátily některé ceny. Kdysi stálo auto víc než byt či dům, dneska je to naopak. Dneska máme sice svobodu, ale náš každodenní život reguluje násobné množství předpisů. Někdo na tom vydělal, někdo se má stejně a někdo na tom prodělal. Nic nového pod sluncem. 

Na druhou stranu, myslíte, že jsme dneska hlouběji v řitích Bruselu, než jsme tenkrát před sto lety byli v Paříži? Myslíte, že jsme dneska více NATOhujeři, než jsme byli ve Varšavské smlouvě? Nebo myslíte, že dneska víc našich generálů absolvuje PŠM (politické školení mužstva) v centrále NATO, než předtím v Moskvě nebo ještě předtím v Paříži? Já si tím nejsem tak úplně jist.  

Pokud se podívám na dnešní dobu bez příkras, tak svoji samostatnost platíme tu a tam nějakým vojákem v Afghanistánu. Nedržíme si dvousettisícovou armádu a sice ujišťujeme naše spojence o naší neochvějné věrnosti, ale všichni (včetně generálů a politiků) to nebereme vážně. Možná jsme hospodářsky kolonie, ale ruku na srdce, kdo dneska není? Mluvíme o německém kapitálu, ale je opravdu německý, nebo je už nadnárodní a ždíme nás i Němce? Když si finanční trhy dupnou, poděláme se my, ale podělá se i Merkelová. Zajišťuje německý kapitál výhodu Němcům a nebo ti musejí také poskakovat tak jak si burza usmyslí? Spíš mám pocit, že český David cvičí stejná prostná jako německý Goliáš a oběma to píská Wall Street. 

Navíc má smysl šilhat po uspořádání jako v Bavorsku? Máme u nás opravdu mít tu bavorskou vesnici, kde si nemůžete na silnici bez povolení postavit ani kontejner na suť, váš pes nesmí štěkat, aby nerušil, vaše stromy nesmějí přečnívat, aby si soused nestěžoval, kde si nesmíte udělat ohníček na zahradě, protože někdo uvědoměle zavolá hasiče? Chceme žít ve státě, kde každá zídka a každý plot bude mít stavební povolení? Chceme mít stát, kde se nesmí do soukromých lesů, kde jsou v parcích všude cedule, kam se nesmí šlapat a co všechno je zakázáno? Stojí to za ty německé platy a německé BMW?

Chceme k nám přenášet německou politiku? Ty dlouhodobě stabilní strany, které berou jako porážku, když dostanou "jen" 30% hlasů? Tu spořádanost, kdy osmdesát milionů Němců neochvějně dlouhá léta přijímá Turky, které neumí integrovat, staví mešity, které řídí turecký diktátor, ruší atomové elektrány a věří v sílu větru a slunce? A díky těm skvělým stabilním stranám mohou všechny tyto blbosti dělat dlouhá léta a zřejmě to budou dělat tak dlouho až už bude pozdě...

Je to fakt taková nevýhoda, když u nás sice každá vláda dělá kraviny, ale prakticky nikdy není u moci tak dlouho, aby ty kraviny dotáhla do konce? Občas u nás zvítězí oligarcha, občas mají komunisti skoro 20%, dokonce i ten blb Topolánek nebo Kalousek měli svoje šťastné dny. Já bych to viděl jako vyspělost, ne zpátečnictví. Náš národ dokázal ve třiceti letech povznést a zase shodit Havla, Klause, Špidlu, Zemana, Topolánka, Kalouska, Nečase a až na to přijde hladce sejme i Babiše nebo Piráty. Hilšer je teď sice v senátu, ale za šest let už se nemusí dostat vůbec nikam. Podívejte se na tu pestrost. Každý politik úplně jiný. A přece všichni dostali šanci a všichni letěli na dlažbu aniž bychom je museli postřílet nebo se bát že postřílejí nás. 

Prostě náš národ a všechny naše hodnoty nevznikají ve vznešených budovách. Máme sice Smetanu a Dvořáka, ale kulturu u nás nesly lidové písničky, nad kterými sice ohrnujeme nos, ale zpívají se pořád. Máme sice své hrdiny se zbraní v ruce, ale největší škodu všem okupantům udělala ta pasivní rezistence, očurávání a drobné sabotáže. Máme sice své bojovníky, ale nejvíc životů nezachránil ani Gabčík ani Kubiš, ani Ludvík Svoboda. Nejvíc jich zachránili drobní úředníčci, kteří ztráceli lejstra a předvolávky do transportů. Náš národ existoval i před Masarykem i před Karlem čtvrtým, dokonce i před Přemyslem Otakarem. Všichni tihle velikáni jsou jen drobnou epizodkou v dlouhé možná přízemní mase obyčejných lidí, kteří to zvládli i když byl Komenský v exilu, i když česky mluvili jen sedláci, i když seděl na hradě Heydrich i když Stalin rozkazoval. A stejně tak to naši lidi zvládnou i když rozkazuje Brusel a Trump se může vzteknout.