Opravdu vládní médium

Zkuste příště radši uznat chybu. Tyhle vytáčky jsou podobně trapné jako Sterzikova komunikace s Bartkovským.

Nekdo kdo se poohledne kolem , muze se dozvedet lecos o povstani statecnych a neohrozenych hrdinu , jejich boj se dodnes plnym pravem uctiva na celym svete ,ve Warsavskym Ghettu v 1944 a kdo byl vybranej a pozvanej /a nikdo jinej /,aby povstalce zmasakrovali a pobili...

https://www.nespokojeny.cz/postavme-se-propagaci-nacismu-v-nasich-ulici…
https://www.expres.cz/zpravy/volyn-volynsky-masakr-polsko-ukrajina-cesk…?
https://www.kverulant.org/article/dalsim-kauza-vita-rakusana/
https://www.youtube.com/watch?v=_z3Nxv00WBk
https://www.vysokahra.cz/kdo-pomohl-kauze-dozimetr-pred-pred-zahajenim/
https://www.mujrozhlas.cz/nazory-argumenty/david-klimes-mlejnek-konci-a…
https://www.kverulant.org/article/trestni-oznameni-na-ministra-vnitra-r…

Článek, je to pěkný, ale realita, bude patrně jiná. Mám obavy. Včera, jsem viděla Pavla s tím vrchním bláznem z NATO a dost, si notovali, jak Ukrajinu, dovlečou do NATO!! Asi, to nebude hned, ale Rus, si to nenechá líbit a je potřeba, ho ještě víc znepokojit, aby, se situace vyhrotila. A pak, to pude ráz naráz. Nechci být špatným prorokem, ale stane, se něco moc zléhoRus zahnaný, až na samou hranici možného, se NIKDY NEVZDÁ. Tak mu zbude, jen ta jaderná tečka, dle mně.

Bhadrakumar je něco jako náš Petr Drulák, vysloužilý velvyslanec, ale Ind. Ale protože Indie to tak nějak táhne na obě strany, mohl by být jeho názor docela realistický, aby obstál na obou stranách.

Ukrajina: Patová situace ve válečném konfliktu?
M. K. Bhadrakumar - bývalý indický diplomat, 20. dubna 2023
https://www.indianpunchline.com/author/inpunchline/

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí odcestoval do "nových území" země, Luganské a Chersonské/Zaporožské oblasti, aby zhodnotil vojenskou situaci.

Začalo odpočítávání ukrajinského "protiútoku". Příjezd raketového systému Patriot na Ukrajinu svědčí o rozsahu mobilizace s cílem uvalit na Rusko těžké ztráty. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg dnes nečekaně navštívil Kyjev, poprvé od začátku války.

Uniklé dokumenty Pentagonu jsou k úspěchu ukrajinské protiofenzívy skeptické, ale Moskva si dělá vlastní úsudek. Především neoconi nehodlají Zelenskému zatrhnout tipec, protože to by znamenalo otevřít Pandořinu skříňku, když se prezident Biden chystá oznámit svou kandidaturu na druhé prezidentské období a nemůže se smířit s tím, že Ukrajina válku prohrává.
Ve skutečnosti Ukrajina krvácí. V povaze válečných konfliktů je, že v určitém okamžiku se slabší strana zlomí a následně přijde velmi rychlý konec. Tak tomu bylo v Sýrii, kde poté, co byla v prosinci 2016 vyhrána pět let stará bitva o Aleppo, vládní síly prošly celou zemí v sérii vojenských vítězství, čímž se nad konfliktem zatáhla opona.

Válka na Ukrajině může vypadat "patově", ale rozhodující bude, která strana způsobuje větší ztráty. Není pochyb o tom, že navzdory masivní vojenské, zpravodajské, finanční a ekonomické pomoci Západu ruské síly ukrajinskou stranu na celé linii kontaktu uzemnily.
Ruský velvyslanec ve Spojeném království nedávno uvedl, že poměr ztrát ve vyčerpávající válce je zhruba sedm ukrajinských vojáků na každého ruského vojáka. Pro představu, podle zpráv západních médií se do nadcházející protiofenzívy podél 950 km dlouhé frontové linie zapojí přibližně 35 000 ukrajinských vojáků, zatímco Putin se nechal slyšet, že ruské záložní síly na frontě čítají 160 000 vojáků!
Ukrajinský systém protivzdušné obrany je v kritickém stavu. Rusové mají převahu dělostřelectva a, Rusové v posledních 5-6 měsících silně opevnili frontovou linii v několika vrstvách obrany, jako jsou miny, zemní valy a zátarasy, které mají bránit postupujícím tankům atd.
Pro Ukrajinu, která ztratila velkou část svých nejzkušenějších vojáků (odhaduje se 120 000 obětí), je to zoufalý pokus, jak se postavit Rusům, kteří mají především vzdušnou a raketovou převahu, převahu v protivzdušné obraně a dělostřelecké převaze a převahu ve vycvičené živé síle.

Oblasti, které si Putin vybral k návštěvě - Cherson / Záporoží a Lugansk - jsou těmi, kde se předpokládá největší ukrajinská protiofenzíva. Putin si od velitelů vyslechl vojenskou situaci a samozřejmě to zcela jistě budou vstupy pro jeho rozhodování o ruské protistrategii, a to jak obranné, tak útočné.

Navzdory únikům informací z Pentagonu a následnému zmatku a rozladění ve Washingtonu a evropských hlavních městech (a v Kyjevě) bude ukrajinský protiútok pokračovat, aby získal zpět alespoň část ztraceného území. Jedná se o zoufalý vrh kostkami.

Ve Washingtonu však stále převládá klamné myšlení. Vyplývá to z nedávného článku v časopise Foreign Affairs, jehož spoluautory jsou dva veteráni amerického establishmentu - bývalý úředník ministerstva zahraničí Richard Haass a Charles Kupchan, vedoucí pracovník Rady pro mezinárodní vztahy - s názvem Západ potřebuje novou strategii na Ukrajině: A Plan for Getting From Battlefield to Negotiating Table (Plán, jak se dostat z bitevního pole k jednacímu stolu).
Článek se z velké části drží mýtů, které zplodili neokonzervativci - že ruské speciální vojenské operace selhaly a válka "dopadla pro Ukrajinu mnohem lépe, než většina předpovídala" -, ale občas se v něm objeví záblesky realismu. Navazuje na refrén, který je v současnosti ve Washingtonu v módě, že "nejpravděpodobnějším výsledkem konfliktu není úplné ukrajinské vítězství, ale krvavý pat".
Haas a Kupchan napsali, že "v době, kdy očekávaná ukrajinská ofenziva skončí, se Kyjev může přiklonit k myšlence vyjednávání o smírčím řešení, protože na bojišti se snažil ze všech sil a nyní čelí rostoucímu nedostatku vlastních sil i pomoci ze zahraničí".
Autoři berou na vědomí, že ruské vedení má možnosti a také kalkuluje, protože západní sankce nedokázaly ochromit ruskou ekonomiku, podpora lidu pro válku zůstává vysoká (nad 70 %) a Moskva cítí, že čas je na její straně, protože síla setrvání Ukrajiny a jejích západních podporovatelů a jejich odhodlání bude slábnout a Rusko by mělo být schopno podstatně rozšířit své územní zisky.
Haas a Kupchan v zásadě pocházejí z jiné planety. Nedokážou pochopit, že Rusko nikdy nepřijme scénář, že by konflikt skončil příměřím, ale NATO by nadále posilovalo ukrajinské vojenské kapacity a postupně integrovalo Kyjev do NATO.

Proč by Rusko si chtělo znovu pouštět již obehranou desku, zatímco Západ bude formalizovat členství Ukrajiny v NATO - tedy souhlasit s opakováním groteskního mezidobí mezi minskými dohodami z roku 2015 a ruskou speciální vojenskou operací?
Putinova návštěva nových území v této klíčové chvíli, kdy je válka na přelomu, je silným signálem, že i Rusko má ofenzivní plán a není na Bidenovi, aby to odpískal a zástupnou válku odvolal - z pouhé únavy nebo naléhavých úkolů v asijsko-pacifickém prostoru či kvůli trhlinám v západní jednotě nebo kvůli čemukoli jinému.
Stejně tak je nepravděpodobné, že by se Rusko mohlo někdy smířit se Zelenského režimem, který Moskva považuje za loutku Bidenovy administrativy. Jak by se ale Biden mohl Zelenského zbavit nebo ho ztratit ze zřetele, když v jeho rodinné skříni chrastí ukrajinští kostlivci?
Nejdůležitější je, že ruské veřejné mínění očekává, že Putin splatí slib, který dal při nařízení speciálních vojenských operací. Cokoli, co se nepodaří, bude znamenat, že desítky tisíc ruských životů zahynuly zbytečně.

Není v povaze Putinovy politické osobnosti ignorovat vlnu ruského veřejného mínění - nebo přehlížet zraněnou národní psychiku, když se přehrávají záběry násilného vystěhování stovek mnichů z Pečerské lávry, pravoslavného jeskynního klášterního komplexu z 11. století v centru Kyjeva, označených za ruské páté kolony. Byl to promyšlený politický tah Zelenského s tichou podporou Západu.
Neokonzervativcům v USA zatím nedochází, že se jim nepodařilo podmanit si Rusko navzdory všem ponížením, která se na jeho národní čest, hrdou historii a záviděníhodně bohatou kulturu vylila. Proč by se Rusko chtělo normalizovat vztahy se státy, které si přivlastnily jeho suverénní bohatství a zavedly tak drakonické sankce, aby vykrvácely a oslabily jeho ekonomiku?

Americká ministryně financí Janet Yellenová v televizi CNN připustila, že sankce mohou v konečném důsledku ohrozit hegemonii amerického dolaru. Její výroky však nejdou dostatečně do hloubky.

Mezitím se rusko-čínské strategické partnerství posílilo, přičemž signálem tohoto týdne byla ochota Moskvy koordinovat s Pekingem své kroky proti vojenským výzvám na Dálném východě.
Rusko není zdaleka izolované a těší se strategické podpoře v mezinárodním společenství. Zatímco v uplynulém roce se systémový úpadek Západu a slábnoucí globální vliv USA staly neúprosným historickým procesem.
Mezitím se rusko-čínské strategické partnerství posílilo, přičemž signálem tohoto týdne byla ochota Moskvy koordinovat s Pekingem své kroky proti vojenským hrozbám na Dálném východě.
Rusko není zdaleka izolované a těší se strategické podpoře v mezinárodním společenství. Zatímco v uplynulém roce se systémový úpadek Západu a slábnoucí globální vliv USA staly neúprosným historickým procesem.

oni dobře ví, že ta ua produkce je plná sajratu - a přesto lžou, že je ok a klidně to nechají lidem u nás jíst. To dostaneme od fialovců jako bonus k tomu, že ještě zaříznou české zemědělce.
Slovenský hlavní hygienik na RTVS : v ua obilí bylo překročeno povolené množství pesticidů o 1000% (!!) - ten samý den náš min, zemědělství Nekula - ua obilí je zcela nezávadné, dovoz nezakážeme - ergo - budete žrát plesnivé obilí plné toxinů a pesticidů protože - sláva Ukrajině .
Prý šly už první vagóny ua obilí u nás do spalovny další bylo přeřazeno do kategorie "technická pšenice". To nedokáži ověřit, jen tak to proběhlo - ale že by se přesně takto fialoví bolševici zachovali, o tom nepochybuji ani na vteřinu.
Pamatujete tu kvílivou kampaň , útočící na emoce - že děti v Africe budou umírat hlady, když se tam to ua obilí nedostane, takže se musí povolit TRANZIT přes Evropu? A kolik z toho je v Africe a kolik v EU ? Jen další ukrajinské šmejčko A ještě si tu ukrajinský oligarcha na ČT otvírá hubu, že čeští zemědělci se holt musí uskrovnit. Korupce, mafie, arogance, drzost - to nám sem čím dál víc z té Ukrajiny leze.
I tato situace je parádní ukázkou drzosti a lokajství naší vlády, ale zároveň myšlenkové jednoduchost zastánců UA - protože kdopak si mastí kapsu dovozem ua produktů do Evropy? Nějací malí ua zemědělci? To určitě - ty zemědělské komodity do Evropy sunou ukrajinští mafiánsko-oligarchové a cizí korporace, které vlastní na UA spoustu půdy a produkují tam obilí a spol za hubičku, protože tam můžou kašlat na evropské normy. Jako třeba německý Bayer, který koupil bývalé Monsanto (s hodně špatnou pověstí) a dělá to samé, co dělalo Monsanto, jen mimo EU - na Ukrajině. Mj. samé GMO svinstvo. A i to se sem nyní dováží.
Poláci už to vykoumali - Brusel poslali do řitě a schválili, že se bude dít s ua obilím a spol jen a jen to, co bylo původně domluvené - tedy TRANZIT přes Polsko, v Polsku se z ua produkce nevyložení ani zrnko, ani vejce - prostě ani nic. Poláci na hranicích vagóny zaplombují, bude se to vozit jen ve velkých blocích a celou cestu přes Polsko to bude hlídat polská armáda.

Karle Konráde jako PR akce docela dobrý, jen jste zapomněl, že jsme taky četli Orwella.
"Na podzim chystáme v ÚSTR spolu s Poláky mezinárodní konferenci právě o povaze nacisticko-sovětské války..."
"Velká vlastenecká válka byla od A do Zet jedna velká lež, jejíž první obětí byli, dodnes jsou, sami Rusové. ... dodnes přijímáme komunistickou propagandu o tom, že nás v roce 1945 Rudá armáda osvobodila."
Takže se na podzim sejdou čeští, polští a další rusofobové, aby poslepovali nový narativ, které prokáže že nacisté a Rusové (Sověti) byli od počátku stejná zločinná verbež, která si nezaslouží slitování. Téměř osmdesát let jsme se nechali klamat komunistickou propagandou, ale teď vyjde ta skutečná objektivní pravda na světlo boží.
Problém nacistů byl už vyřešen jednou provždy poválečnou denacifikací. Jen k té derusifikaci zatím nedošlo, takže nesmíme litovat žádných prostředků, aby bylo učiněno konečné spravedlnosti zadost!!! Něco v tomto smyslu bude určitě stát v závěrečné zprávě oné inzerované konference.
Přesně podle Orwella:„Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. “
Jak jednoduché, ale taky průhledné, že?

Snaha se vždycky cení. Snaživý blbec je horší než třídní nepřítel !
To už vás, Haleši, v akademii či Institutu Pravdy a lásky asi neučily.
"dodnes přijímáme komunistickou propagandu o tom, že nás v roce 1945 Rudá armáda osvobodila"
V roce 1946 už byla Praha plná různých snaživých blbců, kteří dláždili cestu pro bolševickou elitu tatíčka Stalina. a Beriji, gruzínských sociopatů.
Agitační úderka z Hermannovo ÚSTRku se snaží.
Jenže ty jejich seznamy umazaných z minulého režimu jim už moc moci nedávají.
I ten záškodník bolševický slouha Pavel arcigenerál je jeden z posledních. Už není moc šancí, na koho hrabat špínu minulosti.
Když vymřeli pamětníci z národní bídy Masarykovo vlády, udělali z Masaryka jeho zednáři poloboha a idola demokracie.
Z třech a půl milionu obyvatel Čech a Moravy udělal ty Němce. Do hladových občanů museli střílet četníci. Z fašistické Francie udělal spojence, kteří zradili ve prospěch fašistů v Německu.
A teď, jako za bolševika, budou přepisovat historii !
USA naši spasitelé a jejich 116 padlých proti desítkám tisíc civilistům zabitých bombardováním na konci války ?!
Tož, připravme se. Když USA vítězí, ztráty civilistů jsou vedlejší nedůležitý produkt.
Jako v tom Afghánistánu. Koho zajímají statisíce mrtvých civilistů v boji za Západní hodnoty?

Dovoluji si uvést poněkud dlouhý, ale poučný citát z elaborátu, který v norimberské cele při čekání na popravu, jíž se vyhnul sebevraždou, sepsal pro americké věznitele Dr. Robert Ley, náčelník německé pracovní fronty. Jeho traktát „Život nebo slávu? Politický rozbor“ obsahoval z dnešního hlediska pozoruhodné náhledy:

„Věk národů skončil; začíná věk kontinentů. Jednotlivé národy budou hrát jen podřadnou úlohu; v příštích tisíci letech se rozvine boj o udržení a zachování ras. Adolf Hitler vždycky předvídal toto rozuzlení, věděl, že jestliže Německo podlehne, padne také poslední národ ve smrtelném boji za všechny národy a státy a především za Evropu.

Dva kontinenty ovládají svět – Amerika a Asie, ačkoliv Asie se dočasně skládá ze dvou velkých skupin, z Ruska a z Číny. Považuji Anglii za část amerického kontinentu, neboť bez Ameriky a Ruska by se nikdy nedostala tak daleko.

Uprostřed mezi Amerikou a Asií leží Evropa, která je v současné době ovládána zpola tím a zpola oním činitelem. Bohužel, demarkační čára probíhá středem Německa vzhledem k jeho zeměpisné poloze. ‚Kdo ovládá Německo, ovládá Evropu‘, praví staré přísloví. A v tom tkví jádro celé věci. Proto půjde boj dál, dokud nebude otázka vlády rozhodnuta…

Na přelomu 19. a 20. století panoval v Rusku autokratický režim, v němž obyvatelé neměli žádné slovo, nespokojenost byla tvrdě trestána, neexistoval parlament ani ústava. Na rozdíl od tehdejšího světa zde nebylo zavedeno všeobecné vzdělání, chyběl centrální trh a nebyly povoleny politické strany. Byrokratická mašinerie vládla systémem absolutní monarchie, car měl neomezenou moc, vše ruské patřilo osobně jemu jako v orientální despocii, touha po změně vlády byla zločinem. Inteligence, ovlivněná revolučními idejemi, především marxismem, organizovala teroristické útoky na veřejné činitele, roku 1881 dokonce zavraždili cara Alexandra II.

V 90. letech 19. století byla zkonstituována ruská sociální demokracie, která se poč. 20. století rozštěpila do dvou frakcí, menševické a bolševické. První ruská revoluce z roku 1905 přinesla první ústupek režimu – byla zrušena cenzura, poprvé Rusové získali svobodu slova a tisku a od té doby mohli legálně organizovat politické strany a odbory. V dubnu 1906 byl zveřejněn text ústavy, Základní práva, byl zaveden dvoukomorový parlament: horní komora (carem jmenovaní) a dolní komora, státní Duma ze zvolených zástupců. Duma se stala zápasnickým ringem, kde nedocházelo ke kompromisům – vláda chtěla vládnout autoritativněji, radikálové chtěli socialistickou revoluci, rozumné hlasy byly překřičeny. Byrokracie však zůstala mimo parlamentní kontrolu. Car měl možnost ho kdykoliv rozpustit a toho využíval jako trest proti vzdorovité dumě. K další revoluci by snad ani nemuselo dojít, nebýt první světové války a fanatismu radikální inteligence. Válka po třech letech přivedla zemi na pokraj požáru.

Únorová revoluce z roku 1917 se stala spontánním výbuchem nespokojených vojáků, skutečnou revolucí, která vyvrátila carské samoděržaví. Formálně vládla Prozatímní vláda, moc ve skutečnosti držely sověty, rady dělníků, vojáků či rolníků, ovládané radikální inteligencí. Tou dobou se do Ruska vraceli mnozí emigranti, včetně Lenina ze Švýcarska nebo Trockého z USA. Lenin, Němci a Rakušany placený agent, jediný socialista v Evropě, který si přál porážku vlastní země, byl poslán do Ruska s cílem vyřadit jej z války, což by Němcům a Rakušanům umožnilo nasadit své síly na jiných bojištích. Vydatně financovaný německou vládou, rozjel Lenin kampaň na ukončení války a neustále pobízel bolševiky k akci, převratu, kterým by se chopili moci. Chtěl ukončit válku s centrálními mocnostmi a zažehnout válku občanskou, která by zničila starý svět a vytvořila podmínky pro zrod nového světa a člověka. Zároveň bolševici plánovali revoluci světovou, požár, který by zachvátil všechny válčící země i celý svět. V obavě, aby revoluci nezvrátili zprava monarchisté a reakce, přehlédli představitelé Prozatímní vlády a sovětů nebezpečí kontrarevoluce zleva, od bolševiků. Ti uvažovali ve světovém měřítku, bylo jim celkem jedno, co se stane v Rusku, které pro ně bylo jen odrazovým můstkem k revoluci světové. Proto mohli bolševici jednat naprosto nezodpovědně, naslibovat komukoliv cokoliv a podporovat různé destruktivní tendence. I přes neúspěšný letní pokus o převrat podmínky bolševikům na podzim přály. Válečné neúspěchy a fatální chyby Prozatímní vlády, která čekala puč zprava, od monarchistů, vyústily v listopadu k téměř nenásilnému převratu, kterým bolševický gang profesionálních revolucionářů ovládl postupně velká města Petrohrad, Moskvu a postupně v letech občanské války v letech 1918 – 1920 celou Rus.

Po uchopení moci všechny své sliby popřeli a vytvořili vysoce centralizovaný systém moci, založený na teroru a všemocné tajné policii. Ukázkovým případem přechodu od revolučních ideálů k pevnému uchopení moci bylo roku 1921 potlačení vzpoury kronštadtských námořníků, kteří za revoluci prolévali krev (nejen svou), kteří trvali na výdobytcích revoluce. Centralizace moci v úzké skupince jim nikoliv neprávem připadala jako návrat do praxe carského režimu. Skutečnost však byla mnohem horší, vznikl první totalitní stát, který od samoděržaví převzal a zdokonalil technologii moci a represí. Jasným dokladem je tajná policie, která přebrala praktiky carské policie do té míry, že ještě v 80. letech 20. stol. byly pracovníkům KGB rozdávány manuály carské policie sto let staré.

Úspěch Lenina a bolševiků tkví v militarizaci politiky, v tom, že veškerou politiku pojímali jako válku s cílem zcela zničit protivníka. Jejich snaha o vytvoření nové společnosti však selhala. Neustálé boje na všech frontách vedly k tomu, že režim stále vyhledával další nepřátele. Tato touha po válce se stala trvalým znakem komunistického režimu, jež vrcholila Stalinovou teorií – čím je vítězství komunismu blíž, tím víc narůstají sociální konflikty. Tak se ospravedlňovala mnohá krveprolití. Sovětský svaz se po dobu své existence neustálými vnitřními a zahraničními konflikty zcela vyčerpal. Veden úzkou skupinou soukromého bolševického gangu, nezodpovídající se nikomu a ničemu, se zaslouženě skví na smetišti dějin.

Lenin nesnášel odpor a kritiku, stal se (protofašistickým) vůdcem. Svou vůlí k moci a k akci učaroval mnohé diktátory (Stalina, Mussoliniho, Hitlera, Mao Ce Tunga, Pol Pota a d.), a inspiroval nejen komunismus, ale i fašistické a nacistické hnutí.

Příčiny druhé světové války

První světová válka vlastně neskončila příměřím 11. listopadu 1918, ani následujícího roku po uzavření mírové smlouvy ve Versailles. Jak vítězné mocnosti, tak především poražené země nebyly spokojeny s meziválečným stavem. "...jelikož nikdo není spokojený, dává mi to naději, že jsme vytvořili spravedlivý mír; všechno je to však v božích rukou," řekl své ženě americký president Woodrow Wilson, když v červnu 1919 opouštěl Paříž.

Poražené státy – Německo, Maďarsko, Sovětský svaz, Turecko nebo Bulharsko – ztratily rozsáhlá území. Uzavřený mír nepovažovaly tyto státy za spravedlivý. Pokoření, jež zažívaly, vyvolávalo nacionalistické vášně a upravovalo cestu gangům profesionálních revolucionářů, temným utopickým vizionářům, antidemokratům s totalitními recepty, populistům a militaristům. Mnohé země a národy z vítězného tábora Dohody také cítily křivdu. Japonské císařství se cítilo poníženo přezíravým postojem Západu, Itálie se bouřila zklamáním z chabých územních zisků. V obou zemích se v meziválečných letech zrodily diktatury, fašistická v Itálii a militaristická v Japonsku.

Všechny země Evropy současně cítily hrozbu ruské bolševické revoluce a jejích světovládných plánů. Sovětské tajné služby v meziválečném období zaznamenaly řadu pozoruhodných výsledků, dokázaly se infiltrovat v mnohých západních zemích, zejména ve Velké Británii a USA, využívajíce k tomu místních komunistů a idealistů. Německo a sovětské Rusko, coby vyvrženci Evropy, se začaly sbližovat a objevily možnosti vzájemně prospěšné spolupráce. Německo se od nástupu nacistů k moci roku 1933 vzdalovalo mílovými kroky od nastoleného mírového systému, zbrojilo a zkoušelo, kam až lze zajít. Na jaře 1936 obsadili Němci demilitarizované Porýní, evropské mocnosti proti tomuto aktu nepodnikly zhola nic. Když na jaře 1938 německá Třetí říše anšlusem připojila Rakousko, mezinárodní reakce byly jen mírné. Po anšlusu následovala v září 1938 konference v Mnichově a odstoupení československých Sudet Německu, v březnu 1939 okupace Československa a na části jeho území vytvoření protektorátu. Ve stejném měsíci obsadila německá vojska litevské území Klajpeda, také ztracené po první světové válce, a 1. září napadla Polsko, čímž vypukla druhá světová válka.

Mezi historiky se vedou spory, zda druhý světový konflikt začal až výstřely v Polsku 1. 9. 1939, nebo již japonskou agresí v Mandžusku (Mukdenský incident 18. 9. 1931). Tím započala vleklá válka v Číně. Předehrou druhé války bývá označován také italsko-etiopský konflikt v letech 1935–1936. I občanská válka ve Španělsku (1936–1939) byla velmi významná pro počáteční fázi druhé světové války, protože jak Německo s Itálií, tak Sovětský svaz si v ní vyzkoušely svoji techniku a bojové doktríny a získaným zkušenostem přizpůsobily výcvik vojáků a zbrojní programy.

Jakkoli se výsledky první světové války, vyjádřené ve versaillském mírovém systému a ve vzniku Společnosti národů, promítají do současné podoby hranic mnoha států ve světě, bouře Velké války spustila řetězovou reakci, kterou nikdo nedokázal zastavit. Po roce 1918 zničila inflace celou třídu drobných majetkových vlastníků, nezaměstnanost dosáhla nevídaných rozměrů, zachvátila celé národy, krvavé revoluce a občanské války v meziválečném období přinutily k migraci celé skupiny obyvatel, které nikde nebyly vítány. Zrodil se tak fenomén lidí bez státní příslušnosti, kteří, zbaveni lidských práv, se stali spodinou společnosti.

Atmosféra rozkladu se šířila především v poražených zemích a plně se rozvinula v nově vzniklých státech na bývalých územích dualistické monarchie a ruského impéria, kde se vytratily poslední zbytky solidarity a zavládla všeprostupující nenávist. Všichni stáli proti všem, zejména vůči nejbližším sousedům: Slováci proti Čechům, Chorvati proti Srbům, Ukrajinci proti Polákům. Kromě utečenců, kteří pozbyli jakýchkoliv práv, se objevil problém národnostních menšin. Příslušníci menšin byli odkázáni na speciální zákon chránící menšinové smlouvy, protože přeměna státu z nástroje zákona v nástroj národa byla dokonána. Pouze v Československu byl tento zákon podepsán dobrovolně a také se uznával. Celé meziválečné období v Evropě migrovaly miliony uprchlíků – miliony Rusů, statisíce Arménů, Maďarů, od 30. let statisíce Němců nebo přes půl milionu Španělů. Ukázalo se, že jedinou praktickou náhradou za neexistující vlast je internační tábor. Štvavé kampaně proti Židům v Německu nacházely ohlas i v demokratických zemích, které odmítaly přijímat židovské uprchlíky. Většina z nich skončila v letech následující světové války ve východoevropských ghettech a vyhlazovacích táborech.

Samotné vypuknutí války v Evropě přivítali především ruští bolševici, kteří očekávali od války oslabení evropských demokratických států a poté konečný nástup komunismu. I z tohoto důvodu uzavřeli s nacistickým Německem smlouvu o neútočení a spolupráci s tajnými dodatky o rozdělení Polska a sfér vlivu ve východní Evropě.

Mgr. Jan Nedvěd

Pokud nevidíte v Sterzikových odpovědích to, o čem mluvím, tak je to zase spíše problém u Vás.

"Podle Jaroslava Merty vnímali dlouhodobí členové klubu Jindřicha Rajchla jako jakéhosi muže v pozadí běhu událostí, které vedly k tomu, že jim pozemky skupina lidí vyfoukla pod rukama."

„Já tomu říkám šedá eminence. Byl v pozadí těch schůzí, na kterých se rozhodovalo o tom prodeji,“ popsal Merta s tím, že Rajchl podle něho udržoval úzký kontakt s Ryvolou. Z exekučního rejstříku plyne, že Ryvola už v té době čelil třem exekucím, které dnes mají hodnotu zhruba milion."