Co uděláte, když jde opravdu do tuhého? Když přichází chvíle, která rozhodně o vaší budoucnosti? Když se chystá rozhodující střet? Co uděláte, když opravdu jde o všechno a především jde o všechno vám osobně? Co uděláte, když víte, že vás nikdo šetřit nebude, že se nebude dávat milost? Co uděláte, když hrajete vabank?

Jdete a uděláte to nejlepší, co můžete, podle svého nejlepšího vědomí. Vytáhnete všechny trumfy.

Tak nám v pravdoláskařském táboře nějak narůstá panika. Jednak ty Matěje Ondřeje Havly, Kupky, Jakoby, Grolichy a Hřiby voliči vůbec neznají, Jurečkové, Fialové, Pekarové a Černochové jim vůbec nechybějí a co je horší, voličům, zdá se, nechybějí ani témata, které tyto „správné a demokratické strany“ nastolovaly. Poslední čtyři roky píší prakticky všichni politologové, že politika je stále méně o ideích a stále více o osobnostech a havloidi si do čela zvolí naprosté leklé ryby… Je to tak silný trend, že je na tom lépe i dozimetrické STAN s démonickým všehoschopným Rakušanem.

Tak jsme se dozvěděli, že nejlepší moderátor všech dob, Václav Moravec, jaksi nikoho nezajímá a jeho mediální projekt má prakticky nulovou sledovanost. Nepodařilo se mu nabrat předplatitele a chodí mu tam jen ti, ke kterým byl v České televizi servilní. Ti, na které byl v České televizi hnusný až odporný, ti jaksi nemají důvod mu se sledovaností pomáhat. A ti, které v České televizi dlouhodobě přehlížel, ti teď přehlížejí jeho. Inu, karma je zdarma a jakou měrou měříš, takovou ti bude naměřeno.

Včera jsem psal o jedné vlivové podpůrné struktuře, kterou rozkryl Michal Půr na základě impulzu Thomase Pauknera. Dozvěděli jsme se o lidech, které nikdo neznal, ale kteří se postarali, aby jejich zájmy hájili prezident, protokolář Kolář, Ústavní soud i senát. Pro tento účel si zřídili nějaké ty neziskovky, pořídili si média a zaplatili si novináře s dostatečně kachním žaludkem, aby tvrdili, že jsou nezávislí. Jejich struktura byla zároveň docela solidně zamaskovaná, protože Winklera nebo Fryce nikdo nezná.

Znáte Libora Winklera? Nebo Ondřeje Fryce? Martina Hájka? Libora Malého? Silke a Jaroslava Horákovy? Dokázali byste si vybavit jejich obličeje? Měli byste. Jsou to sponzoři Petra Pavla a zároveň de facto vlastníci Deníku N. K tomu jsou to nejpřednější dárci Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, což je fond, který dává správným médiím rating a různě je dotuje. Možná trochu znáte Jana Bartu či Dušana Šenkypla. To jsou ti borci, kteří přes svůj Spolek pro podporu liberální demokracie rozdali těm správným politickým stranám padesát čtyři milionů korun, aby měly na kampaň.

Už jedenáct dní bombardují Američané Írán. Pravdomluvná mééédia to odbývají strohými zprávami překopírovanými z Trumpových profilů na sociálních sítích. Žádná hlavní zpráva dne. Prostě někde v Tramtárii Američané civilizují divochy pomocí thermitu a yperitu. Humanitární bombardování, aby Peršané, stejně jako před pětadvaceti lety Srbové, pochopili, že přijdou o všechny elektrárny, mosty i továrny, pokud se nepodvolí haagskému tribunálu. I když… teď už ten Haagský soud nemáme rádi, že?

Vpředchozích dnech jsem napsal článek o investigativní hvězdě první velikosti, Thomasi Pauknerovi, který slibuje celou řadu senzačních odhalení a navnadil sociální sítě tím, jak Vítek Rakušan koupil pro policii nejdražšší vrtulníky světa a smlouvu se starým Strnadem podepsal tři dny před volbami… A nestalo se nic. Žádné mééédium se toho nechopilo, všichni majnstrýmoví intervjuci se dívají jinam a v Mladé frontě se nepohnula ani myš.

Předevčírem se slovo stalo skutkem. Tajemný investigativní novinář, Thomas Paukner, který se sám přiznal k tomu, že byl v této věci nesmírně paranoidní a postaral se o svoji bezpečnost tím, že zůstává anonymní, zveřejnil kvalitně ozdrojovaný materiál o tom, jak se tři dny před volbami podepsala na Vnitru smlouva na nákup vrtulníků od starého Strnada, s tím, že šlo o značně nevýhodný kauf, kdy ministerstvo koupila vrtulníky sice drahé, ale zato staré. Podklady skvělé, argumenty výmluvné.

A co pak následovalo?

Nic!

Před časem jsem napsal článek, kde jsem rozebíral taktiku našich milých kolegů – liberálních demokratů, kteří reagují na postupnou emancipaci konzervativní a alternativní politiky tím, že sjednocují podporu svého spektra do jednoho jediného ksichtu. Jak postupně lidé prokoukávají mediální lhaní i mediální oligarchii v pozadí a jak se liberální politika stále vzdaluje obyčejným lidem, evropské hodnoty už prostě nemohou riskovat ani propadlé hlasy, ani rozmělnění svých sil a tak vytvářejí liberální blok.