Tak jsme se (slovy Daniela Vávry) dozvěděli, že české tajné služby sledují české europoslance a informují o tom Sabinu Slonkovou. Kdo to řekl? Samotná Sabina Slonková na Českém rozhlase. Jistý jůtuber Kořenář má prý přepis rozhovoru mezi Filipem Turkem a íránským velvyslancem… zdroj samozřejmě nechce prozradit. Dál jsme se nedozvěděli vůbec nic. Jen majnstrýmová mééédia vyrábějí kauzu, že Konečná s Turkem dělají něco, co je špatné.

Tak jsme se z Novinek dozvěděli (ano, samozřejmě od Brodníčkové), že se Kateřina Konečná schází s Číňany a to se podle Brodníčkové nesmí, protože Číňané jsou ti špatní. Sice s nimi Evropa i Česká republika realizuje obrovské obchody, ale v této zemi zřejmě o směřování rozhoduje naše čučkokracie, nikoliv politici. Nejtrefněji to ale okomentoval Ondra Dostál. Optimisté kupují německé akcie, pesimisté staví protiatomový kryt a realisté se jednají s největší průmyslovou velmocí a továrnou světa… Když to Lipavský neumí, musí to holt udělat někdo jiný.

Děkuji Echu za umístění na titulní stránku. Děkuji Danielu Kaiserovi za vedení rozhovoru, který mě, myslím, ukázal takového, jaký doopravdy jsem. Děkuji Daliboru Balšínkovi, že mě na Echu „dopustil.“ Nemáme stejné názory. On je echte pravičák, já jsem zaťatý levičák. On varuje před návratem komunismu, já píšu články, které se jmenují „O KSČM s láskou.“ Dovedu si představit tu bouřlivou poradu, na které řešili, jestli opravdu mají dát Vidlákovu fotku na titulní stránku, aby to viděl každý, kdo nahlíží do výkladu v trafice.

… a taky jste prý vulgární, hrubí a sprostí. Styďte se, ty ty ty!

Já vám to vysvětlím… Právě jsem zjistil, že tady máme Český výbor Mezinárodního tiskového institutu, který vyzývá hnutí STAČILO! a moji maličkost, abych se omluvil Karolíně Brodníčkové, že jste se o ní v komentářích vyjadřovali expresívně. Máme prý okamžitě všechny tyto komentáře odstranit a nasypat si popel na hlavu, protože to je nemístný útok na chudinku novinářku, která svou práci dělá vždycky dobře a píše jen pravdu, pravdu a nic než pravdu.

Abych jen neparafrázoval, originál si můžete přečíst zde:

Když mě v listopadu navštívila Ivana Svobodová z Respektu, vedli jsme naprosto mimoběžný rozhovor. Já mluvil o mediálních manipulacích a vytváření iluze místo skutečnosti, ona se domáhala, abych se jí omluvil za to, jak jsem po ní vyjel při našem prvním setkání. Hodinu jsme vedli rozhovory dva. Jeden o KoZe a druhá o voze. Bezútěšnost této marné domluvy ještě podtrhával fakt, že Svobodová a její tým od první minuty odmítali jakoukoliv moji pohostinnost. Sice jsem jim, jako každému hostu, nalil své portské, ale ani se ho nedotkli.

My, dezoláti, rádi čteme zprávy z celého světa. Oficiální, neoficiální, vládní i opoziční. Děláme si obrázek o situaci na základě co největší škály informací a zdrojů. Vyznáváme krédo, že média tu nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby jejich informace byly podrobovány zkouškám. Je třeba trpělivě hledat, porovnávat, přemýšlet a pak je teprve možné si udělat obrázek, který se blíží realitě víc, než zprávy v České televizi.

Přátelé, dobrých zpráv nikdy není dost a tak mám dneska další. Na Aktuálně vyšel rozhovor s novinářkou Respektu Ivanou Svobodovou o dezinformacích.

Dneska budu pokračovat v dobrých zprávách, kterých v této době nikdy není dost. Máme za sebou kouř od vlády a jejího slavného konsolidačního balíčku a kdo se nechcete opít z té tragédie, pro vás mám takovou malou nepodstatnou reportáž, která ovšem ukazuje, jak se nám doba pohnula a vlastně docela dobrým směrem.

I já měl pubertální léta. Bylo mi patnáct, spokl jsem veškerou moudrost světa, všemu jsem rozumněl, od všeho jsem měl klíče, klackovatěl jsem a nejhorší na tom všem bylo, že to přišlo ze dne na den. Jeden týden jsem byl hodný maminčin mazánek a o pár dní později jsem měl domova plné zuby a divil jsem se, jak tak hloupí rodiče mohli zplodit tak geniálního syna.