Moji dlouholetí čtenáři vědí, že prakticky vůbec nepíšu o sportu. Toto téma mě celoživotně míjí. Sám jsem nikdy sportovní typ nebyl a Olympijské hry jsou pro mě hlavně připomínkou vyspělosti starých Řeků, kteří kvůli těmto hrám přerušili své války a dodržovali posvátný mír. My jsme nejprve kvůli válkám přerušovali Olympiády a pak už jsme se s tím nezdržovali, hráli jsme si na sportovní hodnoty a zároveň i házeli bomby. Do svých článků sport nedávám, protože ho nemám ani nakoukaný ani načtený a o sportovcích vím jen to, co dělali mimo svou disciplínu.

Mám spolužáka ze střední školy, který to opravdu dotáhl daleko a vysoko. I když na to v lavici nevypadal, po škole na sobě začal tvrdě pracovat, ukázal se jako neuvěřitelně cílevědomý, tvrdý k sobě i k ostatním, měl také trochu štěstí, že trefil to správné výběrové řízení ve správné firmě, ale během několika let to dotáhl na velmi vysokého manažera s velmi vysokým platem, obrovskými kompetencemi a konexemi v celém světě. Navíc ještě šlo o obor, který byl na hony vzdálený jeho původní stavebně strojní profesi. Uspěl v reklamním byznysu.

… aneb, jak vyprovokovat ruského medvěda