Když jsem se před třemi roky pustil do tohoto boje, věděl jsem, kdo je soupeř. Nadnárodní korporace, evropský woke liberalismus ničící základy státu, zpochybňující rodinu i národ, masová imigrace islámského fundamentalismu, válečná rétorika mocných, grýndýl a všechny jeho emisně povolenkové varianty, zaprodané, hloupé, ale arogantní elity… Slušná kupa soupeřů, řekl bych. Byla to vlastně docela drzost, pustit se do práce proti takřka neomezeným zdrojům za pomoci vesnického dvorku s chlívkem pro čtyři prasata a čtenáři blogu za zády.

Vneděli musel být Jindvuich Šuídvo hodně mrzutý, když jeho STEM musel hnutí Stačilo přiznat bezmála sedm a půl procenta a ještě k tomu skoro tři procenta pro Sociální demokracii. Zároveň musel konstatovat, že skvělé a jedinečné vládní SPOLU úplně netáhne, STAN se svou „dobrou kampaní“ o eutanázii pro čtrnáctileté neboduje a hnutí ANO preference naopak o něco narostly. Chudák Jindra… příští týden bude mít co dělat, aby nám to nemusel sečíst.

Hnutí Stačilo nemá nijak geniální program. Má jen to, co bylo ještě přednedávnem tak samozřejmé, že jsme si nedovedli představit, jak snadno o to můžeme přijít. Dostatek bytů, státem garantovaný důchod, dostupné zdravotnictví pro všechny, právo na život offline, omezení byrokratické buzerace, svoboda slova, podpora rodin, školství, které naučí a které bude bude mít váhu a prestiž… To všechno tady přece bylo a fungovalo to.

Tím se vždycky začíná po volbách, že? Tedy, pokud jde o rozumného premiéra a ne Petra Fialu. To nejhorší se dělá na začátku volebního období. Za to, že voliči správně volili, se jim utáhnou šrouby. Veřejné finance je zapotřebí ozdravit, státní dluh je třeba snížit, protože jinak to půjde řeckou cestou, žili jsme si nad poměry, tento stát si nemůže dovolit přidat důchodcům… a k tomu nějaký slib, že když si dneska utáhneme opasky, zakrátko nastanou samá pozitiva a sociální jistoty.