Proč dal Donald Trump Íránu všechno, co si ajatoláhové usmysleli? Proč je ochoten zrušit sankce? Proč tak rychle elektronicky podepsal memorandum o porozumění? Proč se Írán domohl i toho, o čem Chameneí mohl jen snít? Proč naopak Spojené státy znovu nezaútočily i přes všechnu sílu, kterou do regionu stáhly? Proč nedošlo na nové a ještě masivnější bombardování? Proč se nakonec Trump pohádal s Netanjahuem a začal si velmi pečlivě ověřovat, jaké bulíky mu Bibi věší na nos?
Inu, Spojeným státům dochází ropa. Sice se staly největším světovým exportérem i producentem, ale i když pustily na trh ruskou ropu, pro svět to bylo málo a USA to zachraňovaly svými rezervami. Podle některých zdrojů už měly americké rezervy vystačit na posledních sedmnáct dní. Pak by se výpadek projevil, ceny ropy by řádně vystoupaly a doplňovací volby v USA by dopadly katastrofou.
Ve stejné době klesly čínské ropné rezervy vlastně jen minimálně. Válka v Zálivu byla i válkou ropných rezerv, kterou USA také prohrály.
Íránský předseda parlamentu, Galíbáf, dal nedávno rozhovor, kde s přímo tetelil blahem, že Írán dosáhl jednáním víc, než by dosáhl válkou. Že dobře věděli, co udělá zavření Hormuzu a věděli, že musejí prostě vydržet, dokud Trumpovi nedojdou zásoby. Pak americký velikáš změkne. Hormuz byl největší íránskou pákou a když už ji Peršané použili, nikdy se jí nevzdají. Možná to urychlí snahu světa o nezávislost na ropě, ale to za pět let nebude. Ani za deset ne.
Světová poptávka po ropě nakonec byla silnější než Spojené státy i než izraelská lobby ve Washingtonu. Svět se změnil. Ve skutečnosti už víc než prezidenti vládnou šéfové korporací, kteří si dokáží zařídit, co potřebují, ať jsou státní zájmy jakékoliv. Proto může ruská ropa proudit do Bulharska a Rumunska, kde se z ní vyrábí nafta pro ukrajinskou armádu a všichni dělají, že to neexistuje. Lukoil, vole! V USA to funguje úplně stejně. Anthropic potřebuje datacentra a chce je dělat tam, kde je levná ropa a tím pádem i levná elektřina.
Během pátku Írán znovu Hormuz uzavřel. Prý není spokojen s izraelským dodržováním příměří. Americká i íránská delegace zrušily setkání ve Švýcarsku, kde měly slavnostně podepsat své memorandum. Inu, Hormuz je významnější než Trumpova administrativa a když už americký nepřítel ukázal slabost a mrknul první, je třeba ho ještě párkrát nakopnout. Ne, neposmívám se Trumpovi. Naopak, vzal to celé na sebe a když už nevyhrál, tak se nesnaží v té válce umíněně pokračovat. Tohle je jeden z důvodů, proč Spojené státy došly ve velikosti tak daleko. Uznat tam chybu je podstatně bezpečnější než kdekoliv jinde. To by se vám v Evropě nestalo. Tady se chyby dohrávají až do hořkého konce a je úplně jedno, jestli mluvíme o Německu, Rusku nebo Ukrajině.
Ani ty blbé větrníky, emisní normy EURO7 a emisní povolenky se tady nedají zrušit. Ani v tak jednoduché a málo geopolitické věci tady nikdo nesmí přiznat, že se mýlil. Ze Spojených států možná vzešlo těch sto padesát pohlaví i s blokátory puberty a výměnou penisu za vagínu, ale podle všech dat už to tam končí a po pozitivní diskriminaci, bulimii a transgender agendě si tam mladé dívky najdou zase jiný způsob, jak na sebe upozornit. Ovšem, co Evropa přebere, to dotáhne do krajnosti a zbaví se toho jedině díky sovětské vlajce na Reichstagu…
Mimochodem… čtyři roky koukáme, jak ruské rakety pustoší Ukrajinu. Kolik jsme viděli vyhořelých rafinérií? Všechny. Viděli jsme zničené elektrárny, zmrzlá celá sídliště, poničené přístavy na export obilí, rozstřílené vlaky i ocelárny. Na ukrajinskou bojeschopnost to nemělo vliv. Pořád zvládají násilím verbovat tisíce mužů, kteří svými těly zachytávají střepiny z dronů a nakonec doputují domů v rámci výměny těl, která je pořád dvacet ku jedné vě prospěch Rusů a nic na tom nemění ani oslavné fanfáry, jak ukrajinská vojska vítězně postupují vpřed. Teď zase byla nějaká výměna šesti set ukrajinských těl za třicet ruských… přitom už tři měsíce posloucháme, jak Rus ztrácí území.
Ale ať je situace na frontě jakákoliv, Ukrajina stále nějak funguje i přes čtyři roky ruského bombardování. Čtyři roky… Ale teď, když Ukrajinci trefí nějakou rafinérii na ruském území, je to jasný důkaz, že Ukrajina už brzy zvítězí. Deset tisíc ruských raket nedokázalo Ukrajinu vybombardovat do doby kamenné, ale několik set ukrajinských dronů bez problémů zadupe do doby kamenné Rusko, které je mnohonásobně větší než Ukrajina… Tak určitě.
Zelenský má ale pravdu, že ryk na ruských sociálních sítích je značný. Rusové jsou opravdu na Putina naštvaní, jak už dlouho nebyli. Jsou naštvaní ještě víc než když jim zablokoval Telegram. Ale ne za to, že válčí s Ukrajinou. Jsou naštvaní, že už Kyjev dávno nesmáznul z povrchu zemského. Jsou naštvaní, že je Putin příliš ohleduplný. Nevolají po míru, ale po eskalaci. Nechtějí se s Ukrajinci usmířit. Chtějí je zabít. A stále více znějí v Rusku požadavky, že je třeba zaútočit na ukrajinské zázemí v Evropské unii. Že by ta jaderná konfrontace za to stála. Vždyť evropští lídři všemi svými požadavky ukazují, že nechtějí dohodu, ale kapitulaci Ruska. Nedávno se na G7 shodli, že Rusko prohrává a musí tedy jednat o míru. Zlatý voči…
A celé by se to mělo udělat teď, dokud je Trump otřesený z íránské porážky a těžko půjde kvůli neoblíbeným evropským spojencům do jaderné války. Spojené státy nevymění Chicago za Londýn. Obzvlášť teď ne, když si Trumpova rodina na výkyvech cen ropy tak dobře nakřečkovala.
Zpět k věci…
V Evropě se prostě nikde nedá přiznat chyba, protože to okamžitě znamená konec kariéry. Štítové demokracie vás budou kamenovat za jakýkoliv výrok i jakoukoliv účetní chybu. Všechno je okamžitě důvod k odstoupení. Udělat tady chybu znamená, že se musí udržovat dál, protože přiznání tady není důvod k odpuštění, ale k pomstě. Proto nás dnes už předbíhá i Indie o které ještě před sto lety Kiplingové psali, že si ti primitivové neumějí vládnout sami. Dneska v Británii vyměňují obyvatelstvo a narozdíl od domorodých Angličanů smějí na veřejnosti nosit nože. Zařídili si náboženskou výjimku.
Ve Francii dělají to samou výměnu zase ti, které země galského kohouta ještě v šedesátých letech bombardovala a pak je vykořisťovala v uranových dolech. Čeští političtí vězni v padesátých letech měli v Jáchymově lepší podmínky než mají sahleští uraňáci teď. Ale uznat, že migrace byla chyba a začít ji napravovat, to prostě nejde.
Všichni vědí, co se děje. Všichni vědí, co to bude znamenat za pár let, protože teď už to začíná, ale nikdo nemůže uznat chybu, protožy by to pro něj osobně a jeho kariéru bylo horší, než islámský chalífát. Trump může vzít zpátečku mnohem snáz, než Merkelová, Macron, Melloniová i Tusk dohromady. Elon Musk může v USA vybojovat zpět svobodu projevu snáze než v Evropě.
Spojené státy sice od Druhé světové prohrály všechny války, které vedly, ale mohly si tu prohru dovolit. Neznamenalo to ani konec státu ani konec demokracie. Evropa si své chyby vždycky dotáhne až do rozvalin. Vždycky.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
- Log in to post comments
Komentáře
Podívejte se
na čtvrteční Máte slovo v ČTV, kde se diskutovalo, zda zveřejňovat národnost pachatelů. A hlavně se mluvilo o pachatelích Ukrajincích. Na jedné straně obhájci otevřených informací, na staně druhé obhájci anonymity. Ti první prezentovali praktické zkušenosti, ti druzí se oháněli zákonnými principy. Bohužel nikdo nenadhodil, zda ty zákonné principy jsou správné.
Něco pro úvahu
Německo vyhlásilo válku Rusku, odpoledne plovárna: Jak se dnes vyhnout naivitě, která svět přivedla do nejdůležitější války dějin
Ondřej Houska redaktor
Tyhle věty jsou víc než 70 let staré, ale přesto pasují i na naši současnost. „V dlouhém období míru se vytratil smysl pro tragické stránky života,“ uvažoval ve své disertaci Henry Kissinger o světě před rokem 1914. „Zapomnělo se, že státy mohou zaniknout, že společenské otřesy mohou být nenapravitelné.“
Jestli někdo zapomněl opravdu dokonale, byl to spisovatel Franz Kafka. Považte, co vše jednoho letního dne prožil! Nastoupil do špatné tramvaje, zabloudil, zmeškal předem domluvený telefonát. A aby toho nebylo málo, druhého dne si zašel na výstavu, jenže se mu nelíbila. O těchto soukromých lapáliích se rozepsal ve svém deníku. Zmínit, byť jedním jediným slovem, politiku, to mu vůbec nepřišlo na mysl. Nestaral se o ni. Tím méně pomýšlel na možnost, že by měla politika během chvilky jeho život a život jeho okolí zpřeházet vzhůru nohama. Naivní? Rozhodně: Oním dnem, kdy Kafka láteřil nad svými všedními starostmi, byl 28. červen roku 1914. Den zavraždění rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženy Žofie v Sarajevu.
Kafka, ponořen do svého vlastního světa, si možná ani nevšiml zpráv o atentátu vystavených za výlohami obchodních domů. Ale rozhodně nebyl sám, kdo byl přesvědčen, že o nic nejde, že z politiky nemůže pro jeho život vzejít nic podstatného. Ale proč by nás to dnes mělo zajímat? Hned z několika důvodů. Kdyby v roce 1914 nevypukla válka, náš dnešní svět by byl úplně jiný. Nedošlo by k druhé světové válce, nikdo by neznal Hitlera ani Stalina, Československo by buď nevzniklo vůbec, nebo za zcela jiných podmínek. A co je ještě důležitější, náš současný svět se nápadně podobá tomu, jak vypadala Evropa v roce 1914. To není nějaká laciná zkratka, ale analogie, která zaměstnává nejlepší mozky naší současnosti. Zažehne i teď někdo jiskru, z níž vypukne světový požár? A co dělat, aby k tomu nedošlo?
Napsal jsem o tom knihu. Jmenuje se Strůjci apokalypsy: Kdo může za nejdůležitější válku dějin? Není to žádná suchá historie plná letopočtů. Snažím se v ní vysvětlit motivace, obavy, obsese a cíle lidí, kteří v roce 1914 rozhodli o tom, že bude válka. Klíčová válka – první světová válka byla „první pohromou dvacátého století, pohromou, v níž měly původ všechny ostatní“, jak to vyjádřil historik Fritz Stern. Jak by svět vypadal, kdyby se atentátník Gavrilo Princip v Sarajevu netrefil? A málo se ví, že Německo bylo v první světové válce k vítězství mnohem blíž než Hitler v té druhé. Jak by pak vypadala Evropa a jak by se v ní žilo Čechům? I o tom je moje kniha. Je pro každého, kdo chce rozumět tomu, jak se rodí osudové chyby a proč je tahle otázka znepokojivě aktuální i dnes. Objednat si ji můžete na Shelfie.cz.
reakce
Ano, souhlas, 1.sv.válka byla zásadní válkou, která celý svět přeformátovala. Osobně si myslím, že kdyby nevypukla, byl by svět lepší, nebyl by ani nacismus, ani komunismus, sociální demokracie by pomalu postupně vybudovaly sociální státy atd. Ale ve skutečnosti to tak není - ta válka by vypukla, i kdyby se Princip netrefil. Hlavně ji chtělo Německo, které na ni jako jediné bylo perfektně připravené a uvědomovalo si, že ruská modernizace, stavba nových železničních tratí a vyzbrojování armády mu v budoucnu znemožní provést von Schlieffenův plán. Takže chtěli preventivní válku a čekalo se jen na záminku, válka málem vypukla už v 1913. Německo ale nechtělo válku začít samo, aby nevypadalo špatně a hlavně doufalo, že pak se do války nevloží Británie. V 1913 ale Británie deklarovala, že při tehdejší krizi v Bosně by do války vstoupila, proto Německo vzalo zpátečku. V 1914 už se bohužel tak jasně nevyjádřila.
Vědet o tom, co otcové, dědečkové a pradědečkové páchali
Aneb naše (tedy nemecka a evropska) válka proti Rusku. Zitra bude 85. vyroci napadeni Nemecka na Rusko/SSSR. Pisi o tom ted na ukrajinskem webu strana.today/spiegel-pishet-o-hodovshchine-napadenija-natsistskoj-hermanii-na-sssr Časopis Der Spiegel uveřejnil na titulní stránce článek o výročí útoku nacistického Německa na SSSR v roce 1941 a nastolil paralely se současnými událostmi. Článek s názvem „Pohřbená vina“ je věnován 85. výročí zahájení operace „Barbarossa“. Autoři připomínají, že ve válce proti Sovětskému svazu se zúčastnilo asi 10 milionů Němců a oběťmi německé invaze se stalo asi 27 milionů sovětských občanů. Značná část článku je věnována zločinům Wehrmachtu, smrti sovětských válečných zajatců, nucenému odvozu obyvatel SSSR na práce do Německa a tomu, jak mnoho německých rodin po celá desetiletí raději mlčelo o roli svých příbuzných v této válce. „Mnozí dodnes vědí jen málo o tom, co jejich otcové, dědečkové a pradědečkové páchali v Sovětském svazu... Válka na východní frontě zůstala v mnoha rodinách tabu,“ uvádí se v článku. Článek se však netýká pouze dějin druhé světové války. „Od té doby, co Německo dodává napadené Ukrajině tanky a houfnice, je Spolková republika Německa v Rusku opět považována za agresora,“ uvádí se v článku. Autoři s touto tezí nesouhlasí, píšou však, že ji sdílí nejen v Rusku, ale i mnozí v samotném Německu. „Jedná se o zlovolné zneužití historie. Je to však něco, s čím se spolková vláda i německá společnost stejně musí vypořádat, například když jde o nové dodávky zbraní na Ukrajinu,“ píše časopis. Podle údajů časopisu Spiegel „konfliktní linie částečně vedou podél staré vnitro-německé hranice“ Autoři to vysvětlují tím, že obyvatelé bývalé Německé demokratické republiky byli po celá desetiletí vychováváni v duchu kultu sovětského osvobození a žili v těsné blízkosti sovětských vojáků, zatímco v západním Německu byl SSSR vnímán především jako protivník z dob studené války a obraz „zlého Rusa“ „možná nikdy nebyl zcela překonán“. Po vypuknutí války na Ukrajině uvedlo 25 % obyvatel východního Německa, že se kulturně cítí blíže Rusku než USA. V západním Německu takovou odpověď uvedlo pouze 7 % respondentů. Podle jiného průzkumu se za omezení vojenské pomoci Ukrajině vyslovuje 41 % obyvatel východního Německa a 24 % obyvatel západního Německa. „Stopy té války, která začala před 85 lety, přetrvávají v myslích Němců dodnes,“ uzavírá Der Spiegel.
Narativ
tohle odporné slovo nemám rád. Je to blbé jak sám autor. Nicméně se i tady na našem VK uhnízdil takový "narativ", že pokud za vše nemůže Babiš tak za vše může Putin. No jistě, jak jinak, že?
Ale my lidé, my nic že, my jsme muzikanti.
Vždy může za vše jeden člověk, tito vládci musi byt kouzelnici nebo co, že za vše mohou, řekl bych, že už jsou výše než Bůh, který je sice všemohoucí, vševědoucí a já nevim co ještě, ale tito vládcové jsou ještě nad ním. Takže proč vlastně máte a chcete mít Boha, když to za něj vše vyřeší Babiš nebo Putin.
Už se docela bojím otevřít lednicku, knihu, dveře od bytu ci baráku nebo pudlo s kafem, aby tam na mě nevyskočili tito dva pánové.
Už to pro mě neni moc zábavné. Ale jak chcete, klidně si tu ty dva hýčkejte.
A co tak na oplátku pro změnu se podívat do zrcadla, třeba by tam každý z nás našel svou nedokonalost a zkusil by to nejdřív od sebe, co? Nebo i za to zrcadlo může Babiš s Putinem?