Šikana v ČSLA v polovině 80. let. 20. stol.

Autor

Štítky

Rozhodl jsem se trochu šířeji reagovat na dotazy nicku Bezuchov textem, který bude určen ke zveřejnění na Kydech.

Z důvodu nepříliš vysoké atraktivity tohoto tématu pro kohokoli, kdo tzv. „vojnu“ neabsolvoval, přepisuji dva zaslané dotazy s prvotní a velmi krátkou reakcí. Případným čtenářům tak dám na výběr, zda se spokojit se zjištěním mého názoru v několika řádcích textu, anebo se začíst do této problematiky více.

Dotazy:
1. Především, slyšel jste někdy o smrtelných zraněních způsobených přímo šikanou?

Odpověď:

Slyšel, nicméně z hlediska dnešní životní zkušenosti to beru jako neověřený zdroj, nikoli jako hodnověrné zprávy.

2. Jsou podle Vašich zkušeností jakkoliv pravděpodobná tvrzení, že by relativně běžně:
a. šlo zamést pod koberec tvrdou šikanu, která by přitom vedla k trvalým následkům a propuštění z vojny?
Odpověď:

Ano, s výhradou absence definice „tvrdá šikana“.

b. se podařilo ututlat cílenou tvrdou šikanu jako hlavní příčinu konkrétních sebevražd?

Odpověď:

Nemohu odpovědět, z toho důvodu, že jsem se s činem sebevraždy či pokusu o sebevraždu, jakožto JEDINÝM přímým důsledkem šikany nesetkal. Vždy se jednalo o souběh stavů a dějů pro dotčeného jedince extrémně nepříznivých, z čehož vyplývala neadekvátní reakce na režim jeho života, běžný v čase a místě.

Můj komentář k textu.

1/Výslovně uvádím, že vše, co je zde napsáno, je můj subjektivní náhled, navíc omezený lokalitami, v nichž jsem službu vykonával, a poměrně krátkým časovým úsekem, stráveným základní vojenskou službou, a to v intervalu 10/84 – 9/86

2/ pokud se chceme zabývat šikanou, je naprosto nezbytné stanovit měřítko – etalon, neboli vytýčit hranici, co ještě šikana není a co již šikanou minimálně zavání. Již tento požadavek nám staví do cesty za rozpoznáním šikany nepřekonatelnou překážku, protože naprostá většina vojenské přípravy spočívá v tzv. drilu.

ABZ slovník

______________________

dril

Význam:

• tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik
• bezduchá kázeň

_______________________

Úvodem je nutné bezpodmínečně akceptovat skutečnost, že vojenská, resp. bojová činnost se bez drilu naprosto neobejde, a že ještě nikdo nevymyslel, jak se bez drilu DOBŘE (na vojně je na úrovni civilní známky 4 - dostatečně), nejlépe pak VÝTEČNĚ (to je vojenská 1) naučit základním dovednostem a potřebným reakcím, zaručujícím adekvátní chování jedince ve vysoce stresujícím prostředí za účelem vlastního přežití, potažmo plnění bojových úkolů.

Přitom není důležitý druh činnosti, který se do zblbnutí vykonává. Důležité je vytvoření návyku automatického a okamžitého plnění jakéhokoli příkazu velící osoby bez ohledu na vnější reálie, ve kterých se voják pohybuje.

Vsuvka

K tématu drilu ještě perlička o vymytosti mého mozku po ročním pobytu na vojně. Když jsem po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni dorazil domů, spal jsem celou dovolenou na dřevěné lavici zatočený do deky. Svou postel s bílou peřinou jsem za dvanáct dní ani jednou nerozestlal…

… a u lavice byl pochopitelně vyskládaný komínek s oblečením, botami, nožem a lžicí. Potřech dnech jsem uznal, že to asi není potřebné tak hrotit, ale na druhé straně jsem si uvědomoval, že tento zvyk budu opět potřebovat, tudíž není důvod jej rušit.

Zpět k mému pobytu za ploty vojenských kasáren.

Nastoupil jsem na poddůstojnickou školu do Hlohovce se specializací na řízení silničních vozidel a dosažení znalostí fungování silničních zásobovacích jednotek až do velikosti praporu, nebo tzv. autokolony pro zásobování pluku s eventualitou přebrat velení takové jednotce v případě absence vyšších či služebně starších kádrů.

Po absolvování tzv. přijímače a „spáchání“ vojenské přísahy jsme kromě školní výuky začali chodit i do dozorčí a strážní služby, jakož i na směny do kuchyně. A pochopitelně nás neminulo ranní škrábání brambor, většinou byl odchod z ubikace okolo půl čtvrté ráno.

Pokud bych měl základní výcvik v přijímači přirovnat ke studené sprše, ve které jsem se mohl před samotnou přísahou poprvé od nástupu celý umýt, pak režim poddůstojnické školy bych přirovnal ke skoku střemhlav do Niagarských vodopádů. Kromě klasického kolotoče celodenních směn v každém čtvrtém dni jsme ještě chodili na směny v kuchyni a pochopitelně museli dělat tzv. rajóny, což je úklid všeho možného na teritoriu kasáren.

Pokud se nám do přísahy dařilo spát nějakých sedm hodin denně, v následném režimu jsme se postupně začali těšit na celodenní služby, protože to znamenalo, že budeme spát nějaké tři a půl hodiny v kuse.

Problematiky neznalý člověk si řekne – co tam, proboha, ti chlapi pořád dělali? Vždyť přece existoval dévéťák - dozorčí útvaru neboli vojenského tělesa, což byl profesionální voják, který vykonával dozor zejména v době, kdy nebyli přítomni ostatní vojáci z povolání.

Ano, byl tam, věděl, v případě vnějšího podnětu přišel, zkontroloval, uvedl vše do pořádku a odešel. Načež po jeho odchodu vše spadlo do starých kolejí. Starými kolejemi se rozumí občasná klasická šikana od služebně starších vojáků, ale daleko častěji nekonečné drátkování a pastování dřevěných podlah, leštění kachliček, malování stěn a stropů, mytí oken, zametání, vytírání, čehož nikdy nebylo dost, protože kromě budovy školy se všude topilo hnědým uhlím v kamnech.

Do toho se dělaly speciální akce, kdy například potřeboval velitel roty zamáznout svůj průšvih. O nedělích jsme tedy začali „dobrovolně“ chodit na brigády do nedaleké dřevovýroby, za což jsme si „nakoupili“ odpadní zbytky materiálu. Z toho jsme pak zhotovili docela luxusní obklad stropu a stěn politicko-výchovné světnice. Pro představu, strop byl tvořen jednou řadou desek pobitých rákosem a omítnutých maltou, stěny byly z vepřovic, takže alespoň část čtenářů si udělá představu, jak pracná byla celá akce, aby nám obložení nespadlo na hlavu. Výroba dílů a montáž probíhaly takovým způsobem, že se začínalo po denním rozkaze, tj. v 17 hodin. Končilo se ve 21 hodin, načež se po večerní kontrole počtů mužstva namísto spaní místnost uklidila tak, že se z podlahy a okenních parapetů dalo v naprostém klidu jíst a pít. Mezi druhou a třetí ráno hupky do pelechu, v šest ráno budíček a rozcvička.

Zhruba v době, kdy jsme skončili KŘK (krátkodobý řidičský kurz) došlo k tomu, že jedna četa naší „ptačí“ roty odešla na jinou ubikaci a náš stav doplnili vojáci druhého ročníku. Jako zobáci jsme tedy následně chodili do celodenních směn obden, na ubikaci zůstávali asi čtyři mladí vojáci, kteří ovšem museli udělat rajóny za nepřítomné. Tudíž jsme s úklidem začínali po večeři okolo 19. Hodiny a končili jsme hluboko po půlnoci.

Podotýkám, že vše, co jsem popsal, probíhalo pochopitelně s vědomím nižších důstojníků, velitelů čet a rot, neboť oni podepisovali denní rozkazy a řešili všechny problémy, které při tak enormním zatížení mužstva vznikaly.

Někoho možná napadne, jak asi mohla vypadat naše výuka a její výsledky. Vypadala asi tak, že jsem si před zkouškami jednou přečetl dvě učebnice, ze kterých jsme se měli průběžně učit. Zkoušky jsem udělal díky své tehdejší paměti na výtečnou, abych po příchodu na posádku do Plzně zjistil, že mi v nevyspané hlavě nezůstalo naprosto nic. Mimochodem, těch učebnic bylo deset kusů pro dvě roty – osmdesát frekventantů.

Konečně se dostávám k šikaně mezi vojáky základní služby. Samozřejmě existovala a zpočátku měl málokdo z odvedenců odvahu cokoli jen poznamenat, nebo se zmínit před druhými.

K šikaně tohoto druhu jen krátce. Jako rozený „ojebávač“ jsem prostě rozkazy typu „bufet“, „sahara“, „cigáro“ ignoroval, pokud požadavky přesahovaly přinesení čisté vody či suchého chleba z kuchyně. Kupodivu mi to procházelo. Možná, že na to měl vliv můj první střet s nadřízeným, kdy mě velitel družstva nakopl do holeně, protože jsem kolem něj neklusal dostatečně rychle po chodbě ubikace. Následoval můj obrat, uchycení svobodníka za klopy blůzy, vyzvednutí o deset cm nad podlahu (naštěstí byl malý a lehký) a stručné oznámení, že tohle udělal naposledy.

Večer následovalo přidělení rajónu „chodba“, po které mi „svobodnickej“ rozházel půl kbelíku mazlavého mýdla a napustil vodu na ni vodu z hydrantu. Mýdlo jsem před ním sesbíral, hodil ho do záchodu a řekl mu, že jemu to mýdlo dojde dříve, než mne přestane bavit ho sbírat a vyhazovat.

Zvláštní druh šikany jsme pak museli snášet od poddůstojníků, tedy služebně starších vojáků, kteří nám veleli při běžných denních činnostech. Nechali nás třeba při přesunu ze školy na ubikace desetkrát za sebou se přezout z pantoflí do kanad a zpět, pochopitelně na čas. Kdo nesplnil limit, musel udělat dvacet kliků. O vyhazování výstroje a osobních věcí z přidělených skříněk by se dal napsat román.

Co se týká psychického stavu ostatních frekventantů, brali jsme to všichni tak, že PŠ je přestupná stanice a hůř už snad být nemůže, takže to ten půlrok nějak vydržíme. Dosti závažné problémy vznikaly u kluků, kterým třeba zemřel někdo z blízké rodiny, anebo mu přišel klasický dopis od jeho postelové kamarádky, že na jeho místo nastoupil někdo jiný. Ve spojení s režimem, který jsem se pokusil vykreslit výše, pak vznikaly u psychicky slabších jedinců stavy, které se daly nazvat krizovými. Stávaly se pak úrazy, občas pokusy o sebepoškozování, případně pokusy o sebevraždu.

Vyloženě slabý jedinec, který tuto půlroční zátěž opravdu nezvládl, se našel pouze jeden. Nejdříve si pořezal ve službě v kuchyni ruku. Zda za tím byl pokus o šikanu, anebo jen přehnaná pracovní zátěž (služba v kuchyni trvala od 5 do 21 hodin), to jsem se nedozvěděl. Vše se ututlalo a dotyčný si pobyl nějaký čas na ošetřovně. Nedlouho po návratu z ošetřovny mi při večerním úklidu školy sdělil, že ho ani nenapadne, aby takto strávil dva roky, že to nějak udělá, aby se dostal do civilu. Asi za měsíc opět při úklidu školy skočil po hlavě dolů se schodů, ovšem pozpátku. Dopadl tedy na hlavu a na záda. Byl neprodleně odnesen na ošetřovnu, po vyšetření lapiduchem převezen do nemocnice a do konce trvání kurzu jsme ho už nespatřili, ani jsme se nedozvěděli nic o jeho dalším osudu, zda tento „skokopád“ přežil a zda neměl nějaké trvalé následky. Nějaké cizí zavinění jeho úrazu není pravděpodobné, protože s ostatními frekventanty neměl spory a nikdo z mazáků ve škole v době nehody nebyl.

Zbývá odpovědět na otázku, proč nikdo z frekventantů PŠ nenalezl odvahu stěžovat si na chování jak mazáků, tak i ignoranci velitelů. Po první docela hromadné stížnosti si velitel roty nechal předvést hříšníky a dal jim v kanclu slovní kartáč. Pochopitelně u otevřeného okna, před nímž byla nastoupena celá rota. Vyslechli jsme slušný řev o prokurátorovi a vojenské base v Sabinově. Tím byl repertoár vyčerpán. Za týden fičelo vše v obvyklých kolejích. Po druhé stížnosti tohoto druhu pochopili i duševně slabší jedinci, že jakékoli stěžování je ztrátou času a že pokud máme nějaký problém, musíme jej řešit vlastními silami.

Co se týká mé osoby, další významnější střet jsem zažil, když se opilí mazáci dostavili z vycházky a přišli dělat v noci binec na bažantí pokoj, v němž hnízdilo čtyřicet pé-eškářů. Po rozsvícení světla a zařvání VZTYK! POZOR! jsem jednoduše zůstal ležet na posteli a když se voják druhého ročníku zeptal, jestli mi má pomoct, řekl jsem mu, ať to raději nezkouší. Dva další kluky z postelí mazáci shodili, ale mne nechali na pokoji. K dalším tělesným atakům nedošlo, opilci se spokojili pouze se řvaním, vyhazováním věcí ze skříněk a děláním nepořádku. Po necelé hodině naši ložnici opustili.

Při další návštěvě už se to bez rvačky neobešlo, došlo i na to, že jsem přetáhl opaskem dozorčího roty, když se mu nechtělo volat dozorčího útvaru. Sám si pak zašel nechat sešít skobu, vyseknutou do čela od železné spony opasku, ale nikdo to nerozmazával. Tím skončily pokusy opilců o šikanování nás zobáků. Na druhou stranu musím přiznat, že když jsme viděli některé mazáky, jak se chystají na vycházku, měli jsme z toho i nadále docela trauma a přinejmenším někteří si tajně brali do spacáků opasky a spali v keckách, aby byli v případě potřeby ihned akceschopní.

Za půl roku, který jsem strávil na Pé eŠce, padlo i několik trestů za pokusy o šikanu, kdy dozorčí útvaru zjistili nějaké prohřešky u jiných rot a nemínili se s přestupkáři domluvit. Dokonce došlo i na to, že dozorčí útvaru – poručík spráskal na hromadu tři opilé vojáky takovým způsobem, že museli být odneseni na ošetřovnu a následně do posádkové věznice.

Z vážnějších průšvihů jsem pak zaznamenal pouze návrat jednoho vojáka ze Sabinova, kde si odseděl tři roky za šikanu, když před ním mladý voják prchal přes zavřené okno a zle se při tom pořezal.

Ke mně se tento „basman“ choval normálně, ale po první vycházce šel do útvarové basy, byv členem výše uvedeného tříčlenného komanda, spráskaného poručíkem při pokusu o noční šikanu na cisternové rotě a následném napadení samotného poručíka.

Tolik stručně k režimu, zvaném „hlohovský Saigon“, který jsem zažil v prvním půlroce na PŠ. Více méně se shoduje s tím, co v diskuzi popsal „dtj60“ s dodatkem, že jím uváděný „požární poplach“ nám dělali i vojáci z povolání. Ale to je kapitola, která se odehrávala v jiném čase a na jiném místě.

Při odjezdu z poddůstojnické školy jsem se s mnohými spolubojovníky loučil opravdu velmi srdečně, protože strázně uběhlého půlroku některé z nás opravdu velmi sblížily. Dokonce jsem získal pocit, že jsem ještě takové pouto v civilu s nikým neměl. Ze čtyřiceti kusů na rotě by se našlo určitě alespoň patnáct kluků, kteří by bez jakékoli výzvy pro mne udělali cokoli, co bylo v jejich silách, protože věděli, že ode mne mohou očekávat totéž. Tak velkou vstřícnost mezi lidmi, kteří spolu trávili drtivou většinu času, jsem nikdy předtím, ani potom nezažil.

Z tohoto důvodu jsem nakonec Hlohovec opouštěl nerad.

Hodnocení

Komentáře

Re: Homér Jinak bych si jen dovolil dodat, že

na Teslu by mělo postačit 30 deka, nikoli 30 kilogramů.

Pane Godote

vůbec se nedivím, že jste nezažil na vojně šikanu, to byla pouze výslednice toho, jak znamenitě jste stříleli (jako kolektiv i jako osoba).

Celá ta bolševická vojna,

byla o totálním hovnu. Jeden velký bordel na kolečkách. Nikdo nic neuměl, technika zoufalá (Drhovice, Tábor, štábní vozy velitelství západního okruhu, řidič). Tuňáci byli tupé hovada, mazáci prasata. Targusova historka jak na kupu zpráskal všechny mazáky světa , je směšná. Naprostá ztráta času. Bažanti drželi proto, že se už těšili, jak sami budou šikanovat. Fakt je, že jsme utvořili v tom pekle takovou buňku normálnosti asi šesti, sedmi k luků (většinou Slováci) a pak jsme se jako staří k šikaně už nikdy nesnížili. Za ty kluky bych dýchal. Nikdy více Drhovice

Gumáci,

nikoliv tuňáci

Re: MANDALADAN Nikoho jsem nespráskal,

a vy jste mamlas, který si vymýšlí hovna.
S mazáky jsme se jako četa porvali, ale nebylo to nic mimořádného. Jich bylo pět a ožralých, nás dvanáct, zbytek byl ve službě na "malé" CS. Opaskem dostal ode mne voják stejného nástupního termínu, protože mě sral už delší dobu a bál se zavolat deveťáka, aby udělal pořádek.

Souhlas

Byl jsem ve Stříbře - jak známo záp.voj.okruh. Velitel Slovák a kořala, což nebyla žádná výjimka. Většina "mázy" ze slovenských zapadákovů, když měl dodělanou devítiletku, tak si říkal středoškolák a pili i kapalinu do vratníku. Poddůstojníci byla národnostní směska, takže když jsem se dostal pod východňarského velitele družstva a nerozuměl jsem křiku - bylo to cosi o jakýchsi "šlimacích", dostal jsem poslužbáky. "Starej" držel s mázou, protože mu to zaručovalo klid, když tam nebyl. Ostatně poddůstojníci ho pak taky měli víc.
Jestli někdo dostal deku? Pokud nebyly následky, tak ho to nezajímalo a pokud by se někdo odvážil si stěžovat, zařídil si ještě o stupeň horší vojnu. A nikdo z mužstva neměl odvahu vytvářet "odbojovou buňku". Jednak slovenští národové i od různého státního pomezí podlézali svým stejnonárodním mazákům a velitelům družstev, zato Češi nepodlézali ani svým krajanům, natož aby spolu nějak drželi. A pokud se vyskytla na útvaru mimořádka, byla snaha jí zamést pod koberec, jelikož to negativně ovlivňovalo hodnocení útvaru. Pokud měl vojín elév marginální problém, byl vyléčen zařazením do "speciálního komanda" pro boj se shnilými bramborami. Tím pádem vstával před budíčkem a půl hodiny se pak odhmyzoval, aby nesmrděl. Brambory patrně vzali prasatům, aby je neotrávili.
Ohledně mimořádek příklad. Jelikož jsem sloužil v r. 74-76, neminula mě Spartakiáda včetně nácviků a tahle vojenská byla náročná, ptz zahrnovala gymnastickou sestavu asi 5. tř Salta na lančích, rondát, hvězda byla základ a já debil se ve stodole u babky naučil salto 😊 No a ti lehčí a pohybově nadaní byly házení až do 4m, podle toho jak se uměli odrazit od živé trampolíny(byl jsem z těch lehčích). Nácvik se odehrával na asfaltovém cvičáku nebo v tělocvičně, tam jenom ti gymnasté, ke kterým jsem patřil. Vynechám ty, co propadli hlavou dolů mezi rukama těch pětitřídek, já si uhnal jenom plotýnky. No a s těmi jsem už jako mazák skončil cca 3 měsíce před civilem (jako miřič) u houfnice za -15 st. přes den a - 25 st. v noci. Takže jsem si "ustál" u houfnice housera a šel s dvěma omrzlými na marodku, samozřejmě do stanu. Topení dřevem jsme si museli pohlídat, protože "pucflek za odměnu" topil jen lampasákům ve štábáku, kde při rumu vypracovávali dopis, který měl zdůvodnit částečné ztráty mužstva u Stalingradu. Kamarád desátník si od mrazem zblblého senilního majora(který u Stalingradu patrně nebyl) nechal servat výložky, jelikož major Major Major honil ráno mužstvo v -15 okolo stanu a dožadoval se rozcvičky ke zpevnění vojenské morálky. No a pak zjebal poddůstojníky a došlo k názorové výměně s mým kamarádem, aby se vyvázal z vlastního šílenství. Porušil vojenský řád veřejnou degradací a jelikož kamarádův otec byl hodně vysoko v armádní hierarchii.....byl odvelen jinam.
Při přesunu do bojových pozic jsme ovšem potkali kolonu ruských dělostřelců, která se z Doupova vracela. Ofačovaní byli jak z války, ale na našich moderních Tatrách, které táhly naše moderní 122ky ze Zbrojovky. My na V3Skách a za nimi ruské 122ky z druhé světové po repasi. Rusové si na ně ukazovali, evidentně jim to spravilo náladu. Nás ten smích zahřál líp než lok rumu, všichni jsme taky zčervenali. A tehdy jsem pochopil slovo kanónfutr 😁
Jinak součástí mé léčby(ptz potom jsem začal i pajdat) byly "koňské" nitrožilní injekce, kapačky se tam ještě nevyskytovaly. A lapiduch se mě ptal...jestli při aplikování analgetika nemám sladko na patře a kdybych omdlel, ať mu to okamžitě řeknu. V knihovničce jsem tam paradoxně objevil příručku k buržoazní hře bridž a po tom, co jsem byl za své nepřítomnosti na buzerplace povýšen do stavu poddůstojnického(za střelbu při ministerských prověrkách), "naučil" další tři poddůstojníky, aby jsme to mazali u výkoňáka po večerech, už jako mazáci. Jo, a taky jsem občas vykonával funkci miřiče u dvou houfnic, ptz díky nedodělané průmce jsem nejrychleji počítal, a tak se splnily normy i tam kde to drhlo. Ovšem, když dostanete mířidla ve kterých chrastí zrcátka? 😊 A to si nedělám prdel, nejdřív jsem dostal pojeb a nakonec pochvalu před nastartovanou V3S za zastavení palby - při přímé střelbě. Ten granát ze 122ky krásně zpívá když letí 😊
Takže jsem se naučil buržoasní hru, získal "titul" nejrychlejšího miřiče baterie, zmrzačil se na Spartakiádě a před odchodem se kvalitně poblil v Plzni na útvaru ze špatně vypálené slivovice jednoho novopečeného mazáka. Dorazil jsem do civilu v autě polosedě a pololeže, díky vyhřezlé plotýnce, kterou mě šikovnej doktor za tři měsíce hodil zpátky, dneska už to nikdo neumí. A za občasných vzpomínek na minulost jsem dopajdal později k operaci, která mě nakonec garantovala vysněný plný invalidní důchod.
Abych nezapomněl, díky tomu, že jsem se vyučil chemikem, jsem byl při přesunech poctěn nefukčním detekčním přístrojem, maskou a pécháčkem. Chodil jsem s tím kontrolovat tlak v pneumatikách, na nic jiného to nebylo. Ale bylo to nařízení....
Jestli ze mě vojna něco udělala, tak kovaného pacifistu. No co? Ty dva roky buzerace za to stály a dodnes si toho cením 😁 A přísahám na vzor 58, že je to pravda a nic než pravda....

Dost kecáš (prášíš). ČVO 580…

Dost kecáš (prášíš).
ČVO 580, fce.088
😂

Můj bratr na vojně trpěl, byl nejmladší vymodlený synek

A máti ho rozmazlovala. Bohužel ani vojna z něho chlapa neudělala a otec jej nakonec pro lenost vyhodil z bytu ve 32 letech. Bylo už po revoluci.

Hm, nevím zda to maistrem napsal:
Срочно! Европа доигралась - Россия жёстко отрeзала газовые трубы Чехии, Бельгии и Германии!
32 017 zhlédnutí · před 9 hodinami
https://m.youtube.com/watch?v=ar4x7W7B1dg

envím nevím

prolítla jsem kdeco a nikde nic. Kdyby, tak už by všichni řvali. Horší ale je na Sputniku pár divných článků, tak uvidíme ráno.

U nás na "západě" jsem také nic nenašla

Ale na ruských webech se o tom píše. https://svpressa.ru/politic/article/320156/
Jde vlastně zase o Ukrajinu, která neplatí, ale požaduje po Rusku plyn: Ukrajina, která je podle oficiální propagandy už sedm let ve válce s Ruskem, požaduje od Ruska plyn!

Proč, zdálo by se? Navíc je ruský plyn z pohledu ukrajinské strany „špinavý“, „agresivní“ a zcela postrádající „molekuly svobody“.

A dodávky do Evropy probíhají v souladu s uzavřenými smlouvami, které Gazprom striktně plní. To uznal i tak chronický rusofob, jakým byl Josep Borrell , hlavní diplomat Evropské unie. Navíc ti, kteří mají dlouhodobé smlouvy, platí mnohem méně než ti, kteří jsou nakoupeni na burze za spotové ceny. Průměrná vývozní cena podle smluv s Gazpromem v roce 2021 byla 280 dolarů za tisíc metrů krychlových. Zatímco burzy lámou rekordy – například v úterý 21. prosince dosáhla hodnota lednových futures na TTF hubu v Nizozemsku 2300 dolarů za tisíc metrů krychlových.

Kdo chtěl trh - plať za tržní ceny. Jaký má smysl si stěžovat a něco vyžadovat. Zkrachovalá země může jen žádat. Ukrajina navíc nesplatila své staré dluhy vůči Rusku. Mluvíme o stejných eurobondech za 3 miliardy dolarů, které ruská vláda koupila v roce 2013 na náklady fondu národního bohatství. Platnost cenných papírů skončila na konci roku 2015, ale Kyjev odmítl zaplatit. A nyní by měl o tomto případu rozhodnout Nejvyšší soud Velké Británie – podle očekávání do podzimu příštího roku. Je pravda, že na pokutách již narostly 3 miliardy dolarů, takže bude muset být zaplaceno více než 4,5 miliardy dolarů.

Může ale Evropská komise zavázat Gazprom k tomu, co požaduje ukrajinský Naftogaz? SP se s touto otázkou obrátil na zástupce generálního ředitele Ústavu národní energetiky Alexandra Frolova :

- Rozdělil bych tato tvrzení do dvou částí: za prvé, kde Vitrenko popisuje, kdo je viníkem energetické krize a proč. Druhým je místo, kde radí, co dělat.

Prostě klasika - "Kdo za to může?" a "Co dělat?" Je jasné, že za jeho prezentaci může Gazprom. Ale vysvětlení tohoto tvrzení obsahuje spoustu zcela okouzlujících objevů.

Například šéf Naftogazu, který zjevně nemá čas pochopit, jak funguje evropský trh s plynem, je pevně přesvědčen, že Gazprom omezil dodávky na spotový trh EU. Právě tato teze je obsažena ve výčtu hlavních příčin energetické krize, na které ve své stížnosti poukazuje.
Vitrenko se ale poněkud mýlí – Gazprom nedodává svůj plyn na spotový trh Evropské unie. Dodává ji evropským odběratelům na základě dlouhodobých smluv.

Kurzové nabídky v té či oné podobě – v závislosti na dohodě stran – samozřejmě ovlivňují ceny, které Gazprom prokazuje ve svých smlouvách kupujícím z EU. Ale není to on, kdo určuje cenu, nedodává na spotový trh, ale jeho ceny závisí na spotovém trhu. Zde je schéma následující a zástupce Naftogazu se zde mýlí.
A řekněme to takto, je to vznešeně mylné, domnívat se, že Gazprom nějak zasahuje do exportních dodávek plynu produkovaného soukromými ruskými plynárenskými společnostmi. Například soukromá ruská společnost NOVATEK úspěšně vyváží svůj plyn, který zkapalňuje v závodě na poloostrově Jamal. Včetně Evropské unie, kde se poslední dva roky umisťovala na druhém nebo třetím místě mezi dodavateli LNG. Celkově je to velmi dobré - jedna společnost NOVATEK poskytla objemy srovnatelné se Spojenými státy.

Následují tvrzení, která dokládají neméně „hluboké“ pochopení situace pana Vitrenka. Jeden z nich - říkají, že ruská plynárenská společnost omezuje hospodářskou soutěž tím, že brání dodávkám plynu ze Střední Asie do Evropy.

Faktem ale je, že středoasijské země - tzn. republiky bývalého Sovětského svazu – existují smlouvy s jednou takovou „malou“ zemí, která je jim mnohem blíže než Evropská unie. Touto zemí je Čína.

A myslím, že Čína bude velmi překvapená, když plyn, který je pro ni určen, najednou půjde do Evropy. "SP": - Proč?

- Protože plyn v Číně je nyní dražší. Samozřejmě mluvím o kurzech akcií.

Ale zajímavé je, že den předtím se objevila zpráva, že tři americké tankery LNG, které mířily do Asie, se otočily a odjely do Evropy. Co je k tomu přimělo? Už jen to, že v Evropě jsou ceny vyšší než v Asii.

Proto před tím, kde to bylo dražší?

Ukazuje se, že náš „Gazprom“ svými „zákeřnými“ akcemi, které, jak ujišťuje Vitrenko, míří na „nejranější certifikaci Nord Streamu 2“, nafoukl v Asii ceny?

Navíc – řeknu hroznou věc – nafoukl ceny i ve Spojených státech. Představovat si ...

Dokážete bojovat s tak mocnou silou? Ale Naftogaz najde sílu. A dokonce najde „řešení“ tohoto problému. Cesta ven je jednoduchá: přenést odběrné místo plynu, který Rusko prodává prostřednictvím elektronické platformy, na hranici Ruska a Ukrajiny nebo na hranici Ukrajiny s některým evropským státem. Evropská komise samozřejmě také potřebuje přinutit Gazprom, aby na této hranici prodával „značné objemy plynu“.

Ono je toho více, Británie prohlásila Antarktidu za svou kolonii

https://svpressa.ru/world/article/320589/
Rusko nedostane nic.
Washington požaduje od Moskvy, aby zapomněla na South Summit of the World. Připomeňme, že v roce 1982 vypukl anglo-argentinský konflikt o tento bohem zapomenutý kus země, nad kterým Argentina zřídila vojenskou kontrolu. Během nepřátelských akcí se Velká Británie vylodila, která se probojovala k Port Stanley a donutila argentinské jednotky ke kapitulaci. Podle řady britských expertů šlo o první horkou válku o Antarktidu.

V roce 2007 Londýn oznámil rozšíření svého antarktického území o jeden milion kilometrů čtverečních. Nyní britské nároky (jsou čtyři) pokrývají rozsáhlou oblast poblíž jižního pólu.

Co se týče Ruska, to spolu se Spojenými státy, Indií, Pákistánem a Itálií vybudovalo a provozuje výzkumná centra v oblastech, které již byly prohlášeny za cizí území. Například základny "Vostok", "Mirny" a "Leningradskaya" se nacházejí na "australském" území, "Molodezhnaya" - na "norském", "Bellingshausen" - na "Novém Zélandu".
Zdá se, že Moskva se o tuto otázku nestará a opírá se o Antarktickou smlouvu z roku 1959, kterou mimochodem podepsal také Londýn. Zdá se však, že Britové, Australané a Novozélanďané (po dohodě s Yankees) se na tento dokument dívají jako na nepovinnou dohodu s domorodci z Oceánie.

Vojna je sikana a bez ni by to nefungovalo

Dulezite jsou ovsem okolnosti. Pokud se ocitl kluk z cisteho venkovskeho prostredi na druhemu konci republiky, v zasmradlem sklepe, kde si ho pravidelne podavali 3 v oblicejich zdeformovana psycha, co ani neumela mluvit, pak to na sebevrazdu bylo a take se dely.
Pak je tu bezna buzerace nad miru, coz je take sikana, ale s pravidly.
Nejhorsi je dlouhodoby setrvaly beznadejny stav, z nehoz neni uniku, s ponizovanim a fyzickou bolesti. Majitele realit znaji termin "spatne sestehovany barak", obeti sikany zas "neblaze slozena rota".
Podle mych zkusenosti (prosel jsem peti utvary, pomocne a strazni prapory, jedna bojova divize, 70. leta) sikana byla bezna, ale ne nad miru ohrozujici zdravi. Horsi to bylo u bojovych utvaru, kde ovsem zas zalezelo na slozeni stabu a velicich kadru.
Smrtelna sikana byla, dle meho, dilem nahody (vice agresoru na rote a tupe veleni) a neslo o systemovy problem. Bezna sikana je naopak systemovou podminkou funkcni armady.
Podle meho se sikana objevi v kazdem kolektivu, ze ktereho nemuzete odejit (na cemz kazdy agresor stavi).
A agresory najdete vsude, jsou beznou soucasti spolecnosti.

Předpokládám, že to není…

Předpokládám, že to není narážka na nějaký konkrétní zasmrádlý sklep, ono totiž u druhého konce republiky mě prvotně napadlo kdyžtak hlavně vyvádění Duchoslava v Humenném.

A k těm zdeformovaným psychům, už u těch off-topic komentářů před pár dny jsme se bavili o přiřazování k útvarům a k retrospektivnímu bilancování, jak se pokud možno vyhnout alespoň převažujícímu trestanému-polonegramotnému kolektivu, nejméně v prvním půlroce.

zaujalo

První Čech, který se prokazatelně usadil v Americe, byl Augustin Heřman. Narodil se před 400 lety ve Mšeně, poté v Karibiku coby obávaný pirát drancoval španělské plachetnice. Ale jeho život byl mnohem bohatší.

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/augustin-herman-moreplavec-h…

Jednoduché

Utekl tam před vojenskou šikanou.

Silniční vojsko

Narukoval jsem (1965) k silničnímu vojsku, což bylo skryté označení pro vojáky nasazené na stavbách. Všichni vojíni se brali jako pokračovatelé PTP. Od pondělí do pátku práce na stavbě, v sobotu "jakýsi" výcvik, v neděli volno. Mazáci i nováčci museli na stavbě makat úplně stejně a kdo víc dělal, víc si vydělal. Nevím, že by se objevovala nějaká buzerace od mazáků, přes den na to nebyl čas a večer byl každej po práci dost utahanej a na mazácké píčoviny nebyla nálada. Jó, vožrat se a trochu se popíchat kudlou, to jo. Nebo za kurvama do Kostomlat, to taky. Ale šikana, to ne.

No, my u stavebního vojska o…

No, my u stavebního vojska o třicet let později, jsme se za pokračovatele vnímali také. Je fakt, že stavba byla dobrým a hlavně smysluplným zaměstnáním. Člověk si mohl vydělat - když už ne třeba prachy, tak opušťák. Navíc jsme měli jistotu při poplachu, že nás nenaloží do náklaďáků a neodvezou někam na Doupov či do Brd, protože by se nesplnil plán.
Ale tvrdit, že nikdo neměl ani pomyšlení si na někoho vyšlápnout, by byl u nás kec. Hodně záleželo na veliteli roty - já měl první půlrok na stavbě štěstí na chlapíka, co svoji rotu držel pevně v rukách (pplk Nimanský)- a druhou půlku roku jsem se dostal na RTZ, kde byli rozumní kluci - a hlavně na štáb do funkce pomocníka důstojníka pro organizační věci a evidenci, tedy reálně právě toho DOVE, protože naše DOVE práci moc nedala. A tam to bylo spíš o "politice" a "machiavelismu" a o tom bejt fér a kde to šlo, nedělat klukům z re všech čtyř rot pakárnu. Takže ten první půlrok jsem prokličkoval s drzým čelem (mazáky prostě nenapadlo, že ten mladej s povoleným opaskem, kabriolety na kanadách a pomalovanou helmou NENÍ ničí myšák...) ale zároveň neprovokujícím chováním - a druhý půlrok jsem to nepotřeboval už vůbec - spíš všichni potřebovali občas mě. Ale zase - brzy zjistili, že když nedělají pakárnu mně, nedělám ji jim zase já - právě naopak.
ALE minimálně i z pozice této funkce vím jistě o případu kluka, co skončil v přijímači na JIPce (na tom štábu měl být původně on, měl v papírech info o srdeční vadě, můj předchůdce mu tak chtěl pomoct, ale holt nevydržel dělat v Plzni dost dlouho žabáky), stejně jako kluka - "fakíra", co spolkl rozevřenou sichrhajsku v chlebu a šel to oznámit s tím, "že už nevydržel šikanu". V tomto konkrétním případě šlo ale o výmysl - nejenom že to tak bylo uzavřeno, ale hlavně jsem znal jak ty obviněné kluky, tak podmínky, jaké na oné rotě panovaly - být to na rotě č.2, tam bych tomu věřil, ale ne na rotě, kde byl on. Jen sobecky namočil do průšvihu ostatní, aby se dostal domů dřív.
No a vím o případu jedné nepovedené pasovačky - pasovaný byl takový malý parchantíček a zmeteček. Nakonec z něj cákala krev, dvakrát omdlel, starší z jedné roty se kvůli tomu porvali se staršími z roty druhé (tedy s těmi, kteří pasovali) protože to i na ně bylo moc.
Samozřejmě, že nebylo vždy hej a občas člověk štípal zadnicí dráty. A občas musel i ukázat, co v něm je. Sem tam narazil na idioty, většinou ale na normální kluky. Rozhodující bylo vždy to složení rot na straně jedné - a osobnost jejího velitele na straně druhé. ALe to jsou spíš příběhy starých zbrojnošů do hospody, ne sem.
Tvrdit ale, že žádná šikana v armádě české republiky, v době mé služby, u stavebního vojska nebyla, by nebyla pravda. Člověk musel mít trochu štěstí. Nejhorší situace byla, pokud se dostal mezi vypatlance, kteří díky svým prohřeškům neměli šanci na opušťák ani vycházku a měli příliš volného času, protože o víkendu se už nějak závratně po velkých rajonech nic necvičilo. A zároveň jejich velitel na nějaké velení kašlal a jelo se metodou "když mladej neskončí v nemocnici či skříňka z patra na buzeráku, je mi jedno, co se bude dít, já mám svoji flašku". Z takové roty si ti "normální" odnášeli nejenom šrámy, ale i svrab.

Jinak u toho pasovaného…

Jinak u toho pasovaného zmetečka - když už mohl chodit, nosil se jako páv a hrozně se těšil, až se mu dostanou do ruky mladí, že jim ukáže. Vlastně se nechal pasovat jenom kvůli tomu. Prostě klasika.

Já ti to věřím, poznal jsem…

Já ti to věřím, poznal jsem zopár takýchto klanounov.

východní okruh

Jak zde pročítám zážitky z vojny na západě, tak se nestačím divit, co se zde na vojně odehrávalo. Já mám z vojenské služby celkem pozitivní zkušenosti. Jako absík jsem po PŠ byl přidělen do Topolčan ke spojařům ve funkci ZVT roty, ve skutečnosti jako velitel roty, protože bylo po prověrkách v 69-tém a nebyli téměř žádní důstojníci, ti nižší již vůbec. Takže jsem po krátké době dostal jednu hvězdu a s tím sice získal přístup do důstojníckého klubu a jídelny na divizi, ale současně odpovědnost za vše, tedy i za mazáky. Naštěstí u spojařů nemohli být úplně vymazaná paka, takže klasická mazácká vojna se zde příliš nekonala. Mladí i staří konali vše společně, nějaké excesy se jistě vyskytly, ale jednalo se spíše o nějaké zakomplexované jedince. Motivace, aby vše fungovalo dobře, byla samozřejmě velká, opuštáky jsem nešetřil, takže se každý snažil, mazák nemazák.
S funkcí přibyla oterva dělat DVT útvaru a autoparku cca 2x týdně, což znamenalo spát v botách a stáleřešit nějaké provozní problémy typu kuchaři, poruchaná auta, náhradní díly apod.
Jen jednou jsem byl služebně poslán na divizi do Kroměříže a to byly pro mě 2 černé dny. Hned za vrátnici mě seřval nějaký poručík, jestli neumím zdravit. My na východě jsme nic takového mezi důstojníky nedělali a zde najednou, jak ze Švejka, na mě začal řvát nějaký idot něco o Zákl 1-4. V první chvíli jsem vůbec nepochopil, co po mě chce. Podobně to pokračovalo i při služebním jednání. Jak jsem mohl, hned jsem se z kasáren vypakoval a i když jsem mohl jet domů, raději jsme se vrátil na domovskou základnu, abych se v klubu řádně odreagoval.

Pepane

rukoval jsem k silničnímu vojsku také v 65. Dělli jsme ale ve fabrikách. V Chocni nás nastěhovali na bývalou ČKD ubytovnu a zapoměli propustit uklizečky. Takže o rajony bylo na krátký čas postaráno.

Rusko patrně použilo aparát Krasucha

Říkají to v tomto videu
18 минут назад! ВВС США опозорились в Чёрном море - Россия жёстко приземлила янков одним ударом!
182 968 zhlédnutí · před 3 dny
https://m.youtube.com/watch?v=6l1OMDGPCFw
Aktuální konflikty:https://www.aktualnikonflikty.cz/download/file.php?id=22032&mode=view

Ja to rikal vcera

Rusko je svetova spicka v radioelektronickem boji, i amici to ac neradi, uznavaji...

Pokud je pravda...

...že mají a používají zdokonalený typ EMP obranné zbraně od iránského vědce, který oslepuje elektroniku, nemusejí ani střílet. Kdysi prý "zhasli" v Černém moři us torpedoborec, ze kterého pak údajně 30 členů posádky zažádalo o odchod do výslužby. A jedna nána z us kongresu měla ječet na Putina cosi o tom, aby jim neoslepoval lodě. Ony jsou pak z letadlovek plovoucí necky. Jedna v podobné době musela zakotvit u norského pobřeží, ptz se nevešla do doků. Četl jsem v době ukr. krize. Ale bůhví...

Re: robertík 007 Nebyl to

Donald Cook?

kdyz ty vyzvedny letadla jsou jen na vylete

kazdej tyden tak 30 krat ?
posledni dva roky litaji vyzvedny letadla u ruskych hranic
-------

Podľa týždennej infografiky ktorú zverejnili noviny «Красная звезда» od pondelka 20.12.2021 do nedele 26.12.2021:
+ Ruská PVO svojimi prostriedkami sledovala 33 prieskumných pilotovaných lietadiel (minule 35) a 6 prieskumných bezpilotných lietajúcich aparátov BPLA (minule 1) iných krajín letiacich v blízkosti štátnej hranice Ruska.
+ Za uvedené obdobie realizovali 2 hotovostné vzlety stíhačov PVO (minule 4).

https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?f=14&t=11&start=4020#p22…

Podle mne video popisuje…

Podle mne video popisuje ruské cvičení, tedy nikoliv reálnou bojovou činnost. Na obrázku je zachycena běžná situace, trajektorie létajícího tankeru.

OT věštec V okrese FM znám minimálně tři firmy, které

obdržely daňové prázdniny v řádu desítek let.
Stačí takto?

Daňové prázdniny

Pane Targus,
Tohle je známo po celé republice,zahraniční investor,je 10 let osvobozen od daně z přijmu.
Po uplynutí 10 let,se to přejmenuje,nebo naoko to jako někdo koupí,pochopitelně zahraniční kupec.
To ještě dostane zdarma pozemek v průmyslové zóně,zřízený inženýrskými sítěmi.

Hniparna, chciparna, buzerace...

...o tom zadna, ze takova byla socialisticka vojna. Ale jednu vyhodu to melo : Kdyz se mladik vratil, tak obvykle nemel problem chapat ze na svete jsou naci vedouci, mistri, sefove. Dnesni mladici s tim casto zasadni problem maji. Tri jsem uz musel vyhodit rovnou z placu, protoze se chteli PROSADIT. Rozumite, prosadit !! Diskutovali se sefem ktery je najal a plati, zda je jeho prikaz dobry a zda ho maji splnit !!

Re: M Když je ten šéf blbej, jak dlabané

necky, tak se jim nedivím.

At je sef blbej jak chce

ale ti kteri jsou jim placeni musi drzet hubu a krok - samozrejme dokud po nich se nechce neco nebezpecne nebo nezakonne. Ale aby hovadko treba diskutovalo zda pouzije do auta svou navigaci s 3 roky neupdatovanymi mapami, anebo tu aktualni co mu dava sef - tak to nee... Nebo aby hovadko diskutovalo ze ho sluchatko vysilacky tlaci v uchu - pricemz nevyuzil nabidky zajit na ucet firmy do showroomu Motorola a vybrat si sam z desitek typu - tak to taky fakt ne. Atd. Nemas nahodou v Praze nemanzelskeho syna ? Debilita je pry dedicna :)

Re: hulvát Potíž je v tom, že když

postižený poukáže na nezákonnost, potažmo nějaké nebezpečí, které vyplývá z aktuálního stavu, automaticky jej celé okolí považuje minimálně za zrádce národa.
Dovolil jsem si po devíti písemných žádostech o servis poslat písemné upozornění svém óbršéfovi, že pokud nebude auto puštěno dispečery na servisní zásah, odmítnu s ním jezdit. Vzápětí za mnou došel soudruh, abych dal ihned výpověď dohodou.
Na přípojném vozidle bylo vybité uložení náprav, takže vozidlo jezdilo šejdrem, vybočovalo o 17 cm a zpod korby trčelo 6 cm kolo bokem do protisměru.

Když šel mladík na vojnu,…

Když šel mladík na vojnu, šel většinou z přátelského prostředí. Maminka, tatínek, přátelé, učitelé kamarádi - sice občas prudili, ale chtěli pro něj to nejlepší a nešli mu po krku. Náhle se dostal do prostředí, kde se se vyskytovali kromě jiného typy, které ho chtěli zničit, zadupat, zotročit, ulovit a měli nad ním často velkou moc. A on, mladík od mámino sukně se v tom prostředí musel naučit přežít, přechcat, obelstít, ožulit všechny, kteří ho ohrožovali, najít si spojence a pokud možno si udržet rovnou páteř.

Kdo to dokázal, vrátil se z vojny s novou kvalitou pohledu na svět a dobře vybaven pro praktický život.

Re: Admirál Hodně dobrá

definice.

Kdo měl za sebou nějakou…

Kdo měl za sebou nějakou sporovní průpravu, neměl na vojně téměř problém.
Nemyslím tím fyzickou stránku, ale "maul halten", trenéři obvykle dost rychle zametli s kverulujícími rozumbrady.
Ale je to čistě jen můj subjektivní názor na diskutovanou věc, správné je samozřejmě a nezpochybitelně, že by si jedinec měl stát za svým, ať to stojí, co to stojí. Kohokoliv.
Tím bych rád připoměl kolektivní tresty.
Ve sportu časté, kecáte, žvaníte, tak máte dost sil na nějakou sérii sedů-lehů, kliků, angličáků, koleček navíc, možností je nekonečno.
Funguje to. Nebo, musím se opravit, fungovalo to, před plyšákem, včil jsou rozhodující "sponzorské"prachy rodičů.
Na vojně, v sobotu po PHD místo vycházek třicetikilákovej výšlap se vším možným sajrajtem, včetně imitací PN, měl taky svoji "motivační hodnotu".
Nepamatujete si někdo, jak se mělo kuželové tělo P(růrazné) N(álože) 30 správně přivázat k vaku vz. 60?
Mi to vždy vypadávalo, bazmek jeden.

Robil som 2 roky "sefa" a…

Robil som 2 roky "sefa" a podriadenych v celkovom počte 4 kusy som hodnotil vždy za vysledok - splnený OK, nesplneny PROBLEM, nie za postup ako k nemu dosli. Nikdy som nedaval prikazy typu odnes, prines, chod tam a tam. Zadaval som ulohy - treba zariadit toto a to dovtedy. Ako sa s tym zamestnanec vyporiadal, bol jeho problem. Pravdaže ak prisiel s prosbou o pomoc ako nato, tak som mu poradil. Tiež by som mal problem plnit prikaz, ktory mi pride nezmyselny.

Targus, ty si byl 10/84 – 9/86?

Tak to si byl oproti mě eště zobak... :-)

Taky něco hodím na sklo,

ale až za chvilu, bo teďka ležim v betli a datluju jedním prstem, jako dycky.

Jak správně uvádí Admirál,

člověk se na vojně naučil orientovat.
Jenže špagáti po 5-letém studiu, v němž byly 2 roky vojenské přípravky (1 den v týdnu, z tho část u útvaru a poslední měsíc "cvičení" v terénu) přišli na vojnu už orientovaní; 24 let je více, než 18-19.
Hrozba 730 dnů vojny byla pro mnohé motivací k zápisu na VŠ, tím se vojna zkrátila na 365 a to se (podle informací) dalo vydržet "i s bodákem v prdeli". Člověk ale všechno neovlivní, o modrou jsem se ani nepokoušel, začal jsem přípravku u pípáků (morseovku jsem dobře uměl z civilu). Jenže zavilý imperialistický nepřítel se vyzbrojil peršingy a střelami s plochou dráhou letu a ČSLA musela v této oblasti posílit. Šáhla ke strojařům na VŠB, podle mě podle prospěchu a bezúhonnosti, bo třídní původ jsem neměl správný. Hned na prvním sezení se podepisovaly "držhubny", což podle infa lampošů znamenalo při prokecnutí 12 let basy. Byl nás vybrán téměř plný autobus a odvezli nás k útvaru do Kurviné, kde před našimi užaslými zraky odplachtovali raketu, bratru 8-10m dlouhou. Tohle byla moje zbraň a každý voják musi svoji zbraň ovládat, umět rozborku a sborku. Odpalovací rampa má hodně střev, raketa ještě více a řídící systém už vůbec. Ubezpečili nás, že jsme se dostali mezi "elitu" armády, nad námi prý už byli jenom letci a ti k nám chovali úctu, bo se prý (oprávněně) báli, abychom je nesundali.
No a u elity nemůže probíhat šikana. Něco jsem viděl v přijímači na štábu v Řečkovicích (barevná hudba, noční motokros, rajony zubním kartáčkem) - ale jen jako pozorovatel. Špagáty se školením drželi zvlášť, i přísaha byl jen podpis v kanclu.
U bojového útvaru byl cvrkot. Protože jsem introvert, hned v počátku jsem předešel problémům s lidmi tím, že jsem vystoupil z SSM (10/1982), kam jsem vlezl před přihláškou na školu, abych měl nějaké body, když nebyl třídní původ. Tím jsem odstranil účast na PŠM (což špagáti vedli) a strčili mě do vazebky (rozeznávání cílů), abych se moc nepotkával. Ve volných chvílích, když lampasáci odešli, jsem si házel kladivem, což jsem dělal i v civilu. Jenže nemělo mých obv. 10kg, ale našel jsem jakousi železnou patku s okem (pro lano), ta měla kolem 20kg a dělala díry. Denně jsem běhal nějaké kilometry a hlídal mírové nebe. Šikana byla možná za 3 ploty - byla nějaká střelba ve stráži, údajně na gumáka, který šel v noci na výmak. Prý se posral, tak to dobře dopadlo a pak už výmaky nebyly. Šikana mohla být jedině psychická. Velitel roty mi třeba navrhl "keď sa naučítě ovládať UA (aparatura velitelské kabiny), dostanětě opušťák". Tož jsem mu řekl, že to vydržím. Byli jsme tam všichni špagáti na důstojnických místech a když jsme museli co 14 dnů na MLP do Brna (což se nám povedlo jen jednou), museli naskočit na naše místa.
To v podstatě nebyla ani vojna, ale zabitý čas.

Pozdrav z vojny, černobíle.

Tehdy jsem to měl za 5 do civilu, dnes to mám za 3 do důchodu.
http://imgway.cz/s/d46k

Ještě souřadnice palpostu,

dnes je to zarostlé. 49.1604714N, 16.2462208E
VÚ 6110 Ketkovice.

Zdar Ládíku, k této zbrani mě povolali v roce 1984 na cvičení

Protiletecká obrana Prahy, útvary Velké Přílepy a Přestavlky. Útvar rozdělen na zóny, už si nepamatuji, jestli na špici byla zóna A s velením. Kdo tam vstoupil měl v papírech, že nesmí nejen do Jugošky, ale ani na Kubu.
Že útvar funguje nebo ne se poznalo podle tzv. cykloidy, antény propojující útvary na okruhu kolem Prahy. Naposledy jsem cykloidy viděl myslím v roce 1993.
Ale už tehdy, v osmdesátkách, mi tyto rakety připadaly jako zastaralé. Naposledy uměly sestřelit B52 za bombardování Hanoje začátkem 70tek. Při bombardování Srbska v devadesátkách už byly asi zbytečné.

Mě povolali manévrovat rok po vojně, taky v 84.

Tak jsem nahlásil styk s USA a Jihoafrickou republikou a vyhodili mě ještě dopoledne, hlásit se na OVS. Pak jsem se už nikdy s vojáky nesetkal, jenom při povyšování na Ostravské radnici, až do hodnosti npor.

Roje Phantomů F-4 a nějaké B-52

jsou zde na videu https://www.youtube.com/watch?v=g7uh8I1OPMQ
Nejdřív amíci poletovali pohromadě, ale jednou raketou se sestřelily i 2 létadla (rozprask nálože nastane před sbléžením a kužel střepin (200kg) je směrován podle radaru v raketě). V té době to bylá dobrá moderna... amíci začali lítat jednotlivě, rušit radary a posílat antirakety na naváděcí radiolokátor - boj se zesložitil, na letoadlo se potom posílaly 2 rakety v intervalu 6s a to byl konec na 99%. Jenže systém byl těžký a špatně se přemísťoval, což po odpálení byla nutnost. Aparatura byla elektronková, odolala záření po jaderném výbuchu.

Re: Laco Úplně zbytečné asi ne.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Spojeneck%C3%A1_s%C3%ADla

Ztráty NATO
Dne 28. března sestřelila jugoslávská protivzdušná obrana americký letoun Lockheed F-117 Nighthawk, což bylo po odvysílání záběrů v televizi americkou stranou přiznáno.[24] 6. dubna byl údajně nad pohořím Fruška gora sestřelen další letoun F-117. 28. dubna večer se na severu Albánie asi 40 kilometrů severovýchodně od Tirany zřítil americký bojový vrtulník Hughes AH-64 Apache. 4. května došlo k obdobné havárii vrtulníku AH-64, při které oba piloti zahynuli. 1. května byl sestřelen americký letoun se svislým vzletem a přistáním AV-8B Harrier. 2. května byl sestřelen americký letoun F-16, údajně ve vzdušném boji s letounem MiG-29. 5. května byl poblíž města Bajina Bašta patrně sestřelen další letoun NATO. Byly také sestřeleny 4 bezpilotní letouny. Další letouny byly poškozeny, některé z nich musely nouzově přistát na letištích v okolních státech.[25]

Kolik těch poškozených bylo,
... to se nikdo nedoví,
ty můj kvítku medový...

Pozdrav z vojny, černobíle II

Sedící, to jsem já ;-)
https://imgway.cz/s/d46C

Není nic nudnějšího, než když vám někdo

začne vykládat historky z vojny.
To není na Targuse, ale obecně.

Jiny kraj, jiny mrav ....

Utok na jednoho mazaka byl utokem na vsechny mazaky.
Utokem myslim i pouhe neuposlechnuti pozadavku mazaka.
Utocnik byl potrestan tim, ze byl ponechan bez trestu, zatimco jeho rocnik kmital, rajonoval, poplachoval a hlavne nespal.
Po trech probdelych nocich si to s utocnikem vyridil jeho vlastni rocnik akci typu "deka" ....

Ale zas ten pocit, ked mazak…

Ale zas ten pocit, ked mazak chodil 2 tyzdne s čiernym okom a napuchnutou hubou bol na nezaplatenie.