Šikana v ČSLA v polovině 80. let. 20. stol.

Autor

Rozhodl jsem se trochu šířeji reagovat na dotazy nicku Bezuchov textem, který bude určen ke zveřejnění na Kydech.

Z důvodu nepříliš vysoké atraktivity tohoto tématu pro kohokoli, kdo tzv. „vojnu“ neabsolvoval, přepisuji dva zaslané dotazy s prvotní a velmi krátkou reakcí. Případným čtenářům tak dám na výběr, zda se spokojit se zjištěním mého názoru v několika řádcích textu, anebo se začíst do této problematiky více.

Dotazy:
1. Především, slyšel jste někdy o smrtelných zraněních způsobených přímo šikanou?

Odpověď:

Slyšel, nicméně z hlediska dnešní životní zkušenosti to beru jako neověřený zdroj, nikoli jako hodnověrné zprávy.


2. Jsou podle Vašich zkušeností jakkoliv pravděpodobná tvrzení, že by relativně běžně:
a. šlo zamést pod koberec tvrdou šikanu, která by přitom vedla k trvalým následkům a propuštění z vojny?
Odpověď: 

Ano, s výhradou absence definice „tvrdá šikana“. 

b. se podařilo ututlat cílenou tvrdou šikanu jako hlavní příčinu konkrétních sebevražd?

Odpověď:

Nemohu odpovědět, z toho důvodu, že jsem se s činem sebevraždy či pokusu o sebevraždu, jakožto JEDINÝM přímým důsledkem šikany nesetkal. Vždy se jednalo o souběh stavů a dějů pro dotčeného jedince extrémně nepříznivých, z čehož vyplývala neadekvátní reakce na režim jeho života, běžný v čase a místě.

Můj komentář k textu.

1/Výslovně uvádím, že vše, co je zde napsáno, je můj subjektivní náhled, navíc omezený lokalitami, v nichž jsem službu vykonával, a poměrně krátkým časovým úsekem, stráveným základní vojenskou službou, a to v intervalu 10/84 – 9/86

2/ pokud se chceme zabývat šikanou, je naprosto nezbytné stanovit měřítko – etalon, neboli vytýčit hranici, co ještě šikana není a co již šikanou minimálně zavání. Již tento požadavek nám staví do cesty za rozpoznáním šikany nepřekonatelnou překážku, protože naprostá většina vojenské přípravy spočívá v tzv. drilu.

ABZ slovník 

______________________

dril

Význam:

• tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik
• bezduchá kázeň

_______________________

 

Úvodem je nutné bezpodmínečně akceptovat skutečnost, že vojenská, resp. bojová činnost se bez drilu naprosto neobejde, a že ještě nikdo nevymyslel, jak se bez drilu DOBŘE (na vojně je na úrovni civilní známky 4 - dostatečně), nejlépe pak VÝTEČNĚ (to je vojenská 1) naučit základním dovednostem a potřebným reakcím, zaručujícím adekvátní chování jedince ve vysoce stresujícím prostředí za účelem vlastního přežití, potažmo plnění bojových úkolů.

Přitom není důležitý druh činnosti, který se do zblbnutí vykonává. Důležité je vytvoření návyku automatického a okamžitého plnění jakéhokoli příkazu velící osoby bez ohledu na vnější reálie, ve kterých se voják pohybuje. 

Vsuvka

K tématu drilu ještě perlička o vymytosti mého mozku po ročním pobytu na vojně. Když jsem po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni dorazil domů, spal jsem celou dovolenou na dřevěné lavici zatočený do deky. Svou postel s bílou peřinou jsem za dvanáct dní ani jednou nerozestlal… 

… a u lavice byl pochopitelně vyskládaný komínek s oblečením, botami, nožem a lžicí. Potřech dnech jsem uznal, že to asi není potřebné tak hrotit, ale na druhé straně jsem si uvědomoval, že tento zvyk budu opět potřebovat, tudíž není důvod jej rušit.

Zpět k mému pobytu za ploty vojenských kasáren. 

Nastoupil jsem na poddůstojnickou školu do Hlohovce se specializací na řízení silničních vozidel a dosažení znalostí fungování silničních zásobovacích jednotek až do velikosti praporu, nebo tzv. autokolony pro zásobování pluku s eventualitou přebrat velení takové jednotce v případě absence vyšších či služebně starších kádrů.  

Po absolvování tzv. přijímače a „spáchání“ vojenské přísahy jsme kromě školní výuky začali chodit i do dozorčí a strážní služby, jakož i na směny do kuchyně. A pochopitelně nás neminulo ranní škrábání brambor, většinou byl odchod z ubikace okolo půl čtvrté ráno.

Pokud bych měl základní výcvik v přijímači přirovnat ke studené sprše, ve které jsem se mohl před samotnou přísahou poprvé od nástupu celý umýt, pak režim poddůstojnické školy bych přirovnal ke skoku střemhlav do Niagarských vodopádů. Kromě klasického kolotoče celodenních směn v každém čtvrtém dni jsme ještě chodili na směny v kuchyni a pochopitelně museli dělat tzv. rajóny, což je úklid všeho možného na teritoriu kasáren.

Pokud se nám do přísahy dařilo spát nějakých sedm hodin denně, v následném režimu jsme se postupně začali těšit na celodenní služby, protože to znamenalo, že budeme spát nějaké tři a půl hodiny v kuse.

Problematiky neznalý člověk si řekne – co tam, proboha, ti chlapi pořád dělali? Vždyť přece existoval dévéťák - dozorčí útvaru neboli vojenského tělesa, což byl profesionální voják, který vykonával dozor zejména v době, kdy nebyli přítomni ostatní vojáci z povolání. 

 Ano, byl tam, věděl, v případě vnějšího podnětu přišel, zkontroloval, uvedl vše do pořádku a odešel. Načež po jeho odchodu vše spadlo do starých kolejí. Starými kolejemi se rozumí občasná klasická šikana od služebně starších vojáků, ale daleko častěji nekonečné drátkování a pastování dřevěných podlah, leštění kachliček, malování stěn a stropů, mytí oken, zametání, vytírání, čehož nikdy nebylo dost, protože kromě budovy školy se všude topilo hnědým uhlím v kamnech. 

Do toho se dělaly speciální akce, kdy například potřeboval velitel roty zamáznout svůj průšvih. O nedělích jsme tedy začali „dobrovolně“ chodit na brigády do nedaleké dřevovýroby, za což jsme si „nakoupili“ odpadní zbytky materiálu. Z toho jsme pak zhotovili docela luxusní obklad stropu a stěn politicko-výchovné světnice. Pro představu, strop byl tvořen jednou řadou desek pobitých rákosem a omítnutých maltou, stěny byly z vepřovic, takže alespoň část čtenářů si udělá představu, jak pracná byla celá akce, aby nám obložení nespadlo na hlavu. Výroba dílů a montáž probíhaly takovým způsobem, že se začínalo po denním rozkaze, tj. v 17 hodin. Končilo se ve 21 hodin, načež se po večerní kontrole počtů mužstva namísto spaní místnost uklidila tak, že se z podlahy a okenních parapetů dalo v naprostém klidu jíst a pít. Mezi druhou a třetí ráno hupky do pelechu, v šest ráno budíček a rozcvička. 

Zhruba v době, kdy jsme skončili KŘK (krátkodobý řidičský kurz) došlo k tomu, že jedna četa naší „ptačí“ roty odešla na jinou ubikaci a náš stav doplnili vojáci druhého ročníku. Jako zobáci jsme tedy následně chodili do celodenních směn obden, na ubikaci zůstávali asi čtyři mladí vojáci, kteří ovšem museli udělat rajóny za nepřítomné. Tudíž jsme s úklidem začínali po večeři okolo 19. Hodiny a končili jsme hluboko po půlnoci. 

Podotýkám, že vše, co jsem popsal, probíhalo pochopitelně s vědomím nižších důstojníků, velitelů čet a rot, neboť oni podepisovali denní rozkazy a řešili všechny problémy, které při tak enormním zatížení mužstva vznikaly.

Někoho možná napadne, jak asi mohla vypadat naše výuka a její výsledky. Vypadala asi tak, že jsem si před zkouškami jednou přečetl dvě učebnice, ze kterých jsme se měli průběžně učit. Zkoušky jsem udělal díky své tehdejší paměti na výtečnou, abych po příchodu na posádku do Plzně zjistil, že mi v nevyspané hlavě nezůstalo naprosto nic. Mimochodem, těch učebnic bylo deset kusů pro dvě roty – osmdesát frekventantů.

Konečně se dostávám k šikaně mezi vojáky základní služby. Samozřejmě existovala a zpočátku měl málokdo z odvedenců odvahu cokoli jen poznamenat, nebo se zmínit před druhými. 

K šikaně tohoto druhu jen krátce. Jako rozený „ojebávač“ jsem prostě rozkazy typu „bufet“, „sahara“, „cigáro“ ignoroval, pokud požadavky přesahovaly přinesení čisté vody či suchého chleba z kuchyně. Kupodivu mi to procházelo. Možná, že na to měl vliv můj první střet s nadřízeným, kdy mě velitel družstva nakopl do holeně, protože jsem kolem něj neklusal dostatečně rychle po chodbě ubikace. Následoval můj obrat, uchycení svobodníka za klopy blůzy, vyzvednutí o deset cm nad podlahu (naštěstí byl malý a lehký) a stručné oznámení, že tohle udělal naposledy. 

Večer následovalo přidělení rajónu „chodba“, po které mi „svobodnickej“ rozházel půl kbelíku mazlavého mýdla a napustil vodu na ni vodu z hydrantu. Mýdlo jsem před ním sesbíral, hodil ho do záchodu a řekl mu, že jemu to mýdlo dojde dříve, než mne přestane bavit ho sbírat a vyhazovat.

Zvláštní druh šikany jsme pak museli snášet od poddůstojníků, tedy služebně starších vojáků, kteří nám veleli při běžných denních činnostech. Nechali nás třeba při přesunu ze školy na ubikace desetkrát za sebou se přezout z pantoflí do kanad a zpět, pochopitelně na čas. Kdo nesplnil limit, musel udělat dvacet kliků. O vyhazování výstroje a osobních věcí z přidělených skříněk by se dal napsat román. 

Co se týká psychického stavu ostatních frekventantů, brali jsme to všichni tak, že PŠ je přestupná stanice a hůř už snad být nemůže, takže to ten půlrok nějak vydržíme. Dosti závažné problémy vznikaly u kluků, kterým třeba zemřel někdo z blízké rodiny, anebo mu přišel klasický dopis od jeho postelové kamarádky, že na jeho místo nastoupil někdo jiný. Ve spojení s režimem, který jsem se pokusil vykreslit výše, pak vznikaly u psychicky slabších jedinců stavy, které se daly nazvat krizovými. Stávaly se pak úrazy, občas pokusy o sebepoškozování, případně pokusy o sebevraždu.

Vyloženě slabý jedinec, který tuto půlroční zátěž opravdu nezvládl, se našel pouze jeden. Nejdříve si pořezal ve službě v kuchyni ruku. Zda za tím byl pokus o šikanu, anebo jen přehnaná pracovní zátěž (služba v kuchyni trvala od 5 do 21 hodin), to jsem se nedozvěděl. Vše se ututlalo a dotyčný si pobyl nějaký čas na ošetřovně. Nedlouho po návratu z ošetřovny mi při večerním úklidu školy sdělil, že ho ani nenapadne, aby takto strávil dva roky, že to nějak udělá, aby se dostal do civilu. Asi za měsíc opět při úklidu školy skočil po hlavě dolů se schodů, ovšem pozpátku. Dopadl tedy na hlavu a na záda. Byl neprodleně odnesen na ošetřovnu, po vyšetření lapiduchem převezen do nemocnice a do konce trvání kurzu jsme ho už nespatřili, ani jsme se nedozvěděli nic o jeho dalším osudu, zda tento „skokopád“ přežil a zda neměl nějaké trvalé následky. Nějaké cizí zavinění jeho úrazu není pravděpodobné, protože s ostatními frekventanty neměl spory a nikdo z mazáků ve škole v době nehody nebyl.

Zbývá odpovědět na otázku, proč nikdo z frekventantů PŠ nenalezl odvahu stěžovat si na chování jak mazáků, tak i ignoranci velitelů. Po první docela hromadné stížnosti si velitel roty nechal předvést hříšníky a dal jim v kanclu slovní kartáč. Pochopitelně u otevřeného okna, před nímž byla nastoupena celá rota. Vyslechli jsme slušný řev o prokurátorovi a vojenské base v Sabinově. Tím byl repertoár vyčerpán. Za týden fičelo vše v obvyklých kolejích. Po druhé stížnosti tohoto druhu pochopili i duševně slabší jedinci, že jakékoli stěžování je ztrátou času a že pokud máme nějaký problém, musíme jej řešit vlastními silami.

Co se týká mé osoby, další významnější střet jsem zažil, když se opilí mazáci dostavili z vycházky a přišli dělat v noci binec na bažantí pokoj, v němž hnízdilo čtyřicet pé-eškářů. Po rozsvícení světla a zařvání VZTYK! POZOR! jsem jednoduše zůstal ležet na posteli  a když se voják druhého ročníku zeptal, jestli mi má pomoct, řekl jsem mu, ať to raději nezkouší. Dva další kluky z postelí mazáci shodili, ale mne nechali na pokoji. K dalším tělesným atakům nedošlo, opilci se spokojili pouze se řvaním, vyhazováním věcí ze skříněk a děláním nepořádku. Po necelé hodině naši ložnici opustili.    

 Při další návštěvě už se to bez rvačky neobešlo, došlo i na to, že jsem přetáhl opaskem dozorčího roty, když se mu nechtělo volat dozorčího útvaru. Sám si pak zašel nechat sešít skobu, vyseknutou do čela od železné spony opasku, ale nikdo to nerozmazával. Tím skončily pokusy opilců o šikanování nás zobáků. Na druhou stranu musím přiznat, že když jsme viděli některé mazáky, jak se chystají na vycházku, měli jsme z toho i nadále docela trauma a přinejmenším někteří si tajně brali do spacáků opasky a spali v keckách, aby byli v případě potřeby ihned akceschopní.

Za půl roku, který jsem strávil na Pé eŠce, padlo i několik trestů za pokusy o šikanu, kdy dozorčí útvaru zjistili nějaké prohřešky u jiných rot a nemínili se s přestupkáři domluvit. Dokonce došlo i na to, že dozorčí útvaru – poručík spráskal na hromadu tři opilé vojáky takovým způsobem, že museli být odneseni na ošetřovnu a následně do posádkové věznice. 

Z vážnějších průšvihů jsem pak zaznamenal pouze návrat jednoho vojáka ze Sabinova, kde si odseděl tři roky za šikanu, když před ním mladý voják prchal přes zavřené okno a zle se při tom pořezal. 

Ke mně se tento „basman“ choval normálně, ale po první vycházce šel do útvarové basy, byv členem výše uvedeného tříčlenného komanda, spráskaného poručíkem při pokusu o noční šikanu na cisternové rotě a následném napadení samotného poručíka.

Tolik stručně k režimu, zvaném „hlohovský Saigon“, který jsem zažil v prvním půlroce na PŠ. Více méně se shoduje s tím, co v diskuzi popsal „dtj60“ s dodatkem, že jím uváděný „požární poplach“ nám dělali i vojáci z povolání. Ale to je kapitola, která se odehrávala v jiném čase a na jiném místě. 

Při odjezdu z poddůstojnické školy jsem se s mnohými spolubojovníky loučil opravdu velmi srdečně, protože strázně uběhlého půlroku některé z nás opravdu velmi sblížily. Dokonce jsem získal pocit, že jsem ještě takové pouto v civilu s nikým neměl. Ze čtyřiceti kusů na rotě by se našlo určitě alespoň patnáct kluků, kteří by bez jakékoli výzvy pro mne udělali cokoli, co bylo v jejich silách, protože věděli, že ode mne mohou očekávat totéž. Tak velkou vstřícnost mezi lidmi, kteří spolu trávili drtivou většinu času, jsem nikdy předtím, ani potom nezažil.  

Z tohoto důvodu jsem nakonec Hlohovec opouštěl nerad.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.4 (107 hlasů)

Komentáře

nikoli na vlastní kůži.
Mně bylo dekou vyhrožováno, nicméně k ní naštěstí nedošlo.
Co se týká toho nespaní, na útvaru to už bylo trošku jinak. Docela často jsme chodili na jízdy a mazáci měli strach, že bychom mohli mít nehodu a jejich šikana by prosákla. Výjimkou byly samozřejmě pátky a soboty. A samozřejmě taky záleželo na dozorčím roty, co ještě nechal, a proti čemu začal kafrat.
Chodil jsem na službu DR už jako půlročák a docela mne překvapilo, že mne respektovali i mazáci, zejména co se týkalo nočního klidu.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Nám dali mazáci na vojně možnost volby. Gumáckou nebo mazáckou vojnu.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Toš, keby mňa šikanuval někdo tak, že bych se rozhodnul zasamovraždit, tak předtím bych určite zapíchl utonem toho mazáka. Myslim, že i ostatní mazáci by potom měli stažené pulky, že se to muže stat i jim.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

To jsou silné řeči, každý se ukáže až se něco stane, a většina selže.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

eh, vojna, šikana, PTP, zbraně, biologické a jiné zbraně,....
řekla bych to až tak, že "zasloužilí, furťáci,...

"pouští dolů exkrementy
obalené argumenty."

Exkrement se rozhlíží,
na kom by si postihl.
Na argument nehledí,
je nezaujatý,
netopýří, virový.
Kdo jej dostal mezi lidi,
argumentoval já ne, já ne,
to ty, to ty
vypustil jsi netopýří viry.
A tak díky argumentům,
že vir neuznal, neviděl,
neočkovaný ve spánku, na kysliku
tiše odešel.
Neměl šanci i díky cukrovce.
Jen na parte má nyní
ke své fotce kamion.
Není více,
nevyjede z Vidlákova
do Španěl, do Němec,...
exkrement ho udolal.

Průměrný počet slepic: 2.9 (15 hlasů)

Nedivte se, když jsme se od pana Vidláka dozvěděli, že Pfizer je šmejd ... ať si všichni, kteří nabíjejí antivaxerům, sáhnou do svědomí. Můžou hulákat něco o svobodě na názor, ale to je nezbavuje odpovědnosti za další mrtvé.

Já chápu povznášející pocit z toho, že má někdo skrze své psaní vliv na druhé, ale když s pocitem moci nejde ruku v ruce pocit odpověndosti, končí to vždy špatně.

Průměrný počet slepic: 1.6 (13 hlasů)

Inu, já se očkovala jinou "vakcínou" a zametlo to se mnou šeredně. Nejspíš příště vsadím na Pfizer, nebo raději snad houbičky?

Průměrný počet slepic: 4 (3 hlasů)

druhej den 5 hodin zimnice a současně teplota přes 38 ( i druhý den )
při druhym píchanci

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Tony (neověřeno)

Trvalý odkaz

měla jsem to při jiné injekci, než je Pfizer
trošičku horší.
Ale popisovat zde co a jak? Nikoliv.
I tak jsem za blázna.
A dávají mi to najevo.
Nač tomu chodit více naproti?
Raději odsud odejdu.
Ale Vy máte mé díky.

Průměrný počet slepic: 4 (3 hlasů)

S vakcínou riskujete zimnici.

Bez vakcíny riskujete márnici.

Průměrný počet slepic: 1 (6 hlasů)

Matko, vy asi nejste matka, že? Pokud ano, Vás bych za matku nechtěl!

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

Ach, viki, viki ........... údělem matek je i trpět a aby její děti nemusely trpět, učit je tak, aby trpěly "pod matkou", v životě pak vše lépe zvládaly,.....
Mé děti to zvládly a vracejí se tam, kde jim bylo těžko na "cvičišti", po té lehko na "bojišti".

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Targusi, omlouvám se za všechna předchozí příkoří z mé strany. Dnes jsem pochopil, že jste měl krušné dospívání jež se na vás nesmazatelně podepsalo a přeneslo se i do dnešních časů. Již vím, že si zde kompenzujete ono dospívání. Tudíž ano, ode dneška můžete psát co se vám zlíbí, může to být sebevětší pitomost a budu k tomu mlčet, potažmo nepsát a zdržím se jakékoli kritiky. Ubohý synu, Bůh vám žehnej. Nezoufejte, snad se to ještě v pozdějším věku napraví, až dospějete.

Průměrný počet slepic: 3.9 (15 hlasů)

Směji se,
že by bylo možné povolit něco,
co bez povolení existuje,
nezávisle na samozvanosti,
povolanosti, ... samozvaných elit.
Moudrost "dětí " povolit ?
Směji se,
až se slzami smutku za víčky.

Průměrný počet slepic: 3.2 (11 hlasů)

To snad ani není možné! Chcípni potvoro!

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)

Žádný spěch, to byl jen takový výkřik. Chyběla byste nám!

Zatím bez slepic

řeknu Vám to velmi jemně - nezahrávejte si planými výkřiky s matkami rezavými, se ztrhaným závitem. Mohly by puknout bolestí, nemaj k tomu nikdy daleko.

Zatím bez slepic

víte kam.
Můžete tam i zpět.

Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)

krušné dospívání nemůže na mimořádně inteligentním a velmi fyzicky zdatném jedinci zanechat žádné následky. Ví, že bude už jenom lépe. Horší to je ve stáří. Jste udřený, prolezlý nemocemi, do důchodu ještě pár roků a nikde žádná pořádná a slušně pracená práce. Na úřadech je samý blebec, s obcí se musíte soudit, změstnavatele jsou idioti a vydřiduši, kolem jsou samí debilové kterým musíte neustále něco vysvětlovat, radit a kopat do báboviček, bonmoty se stálým omýláním stávají nudné a nikde nděje, že bude líp. V pozdním věku se nic nenapraví.

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

ak si vsak odmyslim chujoviny - tak na vojne bolo fajne, len dost nuda.
Vtipnych prihod hafo.
a v ZOT-ke len jeden zaznam trestu o "domacom vazeni" na 7 dni zakaz vychadzok, celkom dobre na to ze som nasral velitela posadky :))

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

kdo zazil - nezapomene :-D

Průměrný počet slepic: 4.6 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

Před vojnou jsem prošel školou na řidičák III.třídy, která bylo zadarmo a trvala 3/4 roku. Škola byla výběrová, vybírání byli kluci, kteří byli vyučeni v černém řemeslu.
Narukoval jsem na podzim v roce 1961, což byl rok, kdy se stavěla Berlínská zeď. Na vojně zůstaly i třetí ročníky, kasárna byla nacpána k prasknutí. Hned v přijímači jsem znovu absolvoval vojenský řidičský výcvik, a už v tu dobu jsem vyfasoval starého německého hakla. Kdo nezná - šlo o vozidlo, které mělo vpředu řízená kola a vzadu pásy. Ovládalo se volantem a tzv. rajčáky, které měly za úkol zabrzdit některý pás, případně oba. Stroj byl na benzín - jeden litr na jeden kilometr, zhruba.
S dvojíma mazákama jsem my, bažanti žili půl roku, než je pustili domů.
Na první dovolenou jsem se dostal po 12. měsících služby. Po už jsem měl na starosti transportéíry dva ten hakl a náš OT 810. Ten měl tatrovácký motor, jelo to docela slušnou rychlostí i v terénu. Zajímavé je, že německý hakl měl na pásech gumové šlapky, kdežto ten náš už ne a asi docela hodně ty západočeské asfaldky ničil. Uložené OT mělo dovoleno najezdit ročně 800 km, výcvikové 2400 km.
Ke smůle našeho ročníku hned v příštím roce vypukla Karibská krize. Zase vojna jako řemen, spali jsme v maskáčích, abychom zvládli časté poplachy v limitu. Jako mazák jsem se asi moc neosvědčil, jelikož jsem se k novým bažantům choval vždy slušně.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Důležitá je informace... v roce 1961 jsem se jednou posral, v zámku Hradec nad Moravicí.

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

To bylo tak ve 3 letech?

Zatím bez slepic

Jako Fénix z popela povstanu, nový zoban, drápy, ... těšte se na setkání.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

V poplyšákové době jsem byl fanouškem Dr.M.Sládka. Protože jsem na vlastní oči viděl, jaké zlo může být mazáctví, navrhoval jsem, aby se v programu strany SPR-RSČ objevila i reforma armády. Podstatou mého návrhu bylo:
- Zkrácení ZVS na jeden rok
- Náročnější funkce obsazovat profesionelními vojáky
- Jednotky záklaďáků povolávat do "prázdných kasáren", k výcviku. Výcvik by vedli instruktoři, profesionelní vojáci
- Jednotka by pak byla jako celek povolávána ku cvičení.
Nu, strana se rozhodla prosadit zřízení profesionelní armády... Dneska už obdobu původní armády nelze obnovit. Není kde, není kým, a není čím.
Mazáctví bylo zlo. Domnívám se, že v případě ostrého konfliktu by bylo možné, že by vojáci prvního ročníku by napadli své nenaviděné mazáky dřív, než neviděného nepřítele.

Průměrný počet slepic: 3.8 (6 hlasů)

mazáctví bylo asi jak kde, chlapi z rodiny často se bavili o vojně,tak prvních 10 let po ni ,kdy byly vzpomínky živé, ale nikdo nemluvil,že by někdo ubližoval, spíš o té pakárně nebo kulišáctví,kterým tomu čelili, což byly často historky velmi veselé,vojín Vata byl typově také u každého útvaru.

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

dnes již důchodci,mladým přáli,že vojnu zrušili a jejich synove tam nemuseli ,byla to ztráta času a dvouletý výpadek příjmů často chyběl.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

co to podepsali, jak se jim tam líbilo.

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

co bylo lampasáků a každému druhému klukovi koukaly z džínů zelené fasované trenky

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

přítomen vyšetřování šikany mezi vojáky stejného nástupního termínu. Vysočany ´86.
Čímž vůbec nechci sdělit, že nemáte v ničem pravdu.
Ano máte pravdu, mladší vojáci mohli být cepováni délesloužícími poddůstojníky či rotmistry, pokud to bylo "pod úroveň" nižších důstojníků.
Co se týká napadání starších vojáků mladšími, stávalo se to také a bylo to mnohem brutálnější, než klasická šikana, protože pro napadající jaksi nebylo cesty zpět. Byli proti nim jak vojáci z povolání, tak i starší vojáci.
Jak jsem již psal jinde, stalo se nejednou ve Vysočanech, že prapor (cca 400 lidí) si to šel rozdat s jiným praporem. Bylo to jenom opasky, případně hokejkami, než byly zakázány, ale nebylo to vůbec pěkné pokoukání.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Targus.
Kdo je připraven,není překvapen.
Měl jsem podobný nástup i postup.
Jak píše pan Puck,předvojenský řidičák,nástup srpen 1961 k modré armádě.
Po přijimači převelen do PŠ,která trvala až do června 1962,pak dovolená a nástup k autorotě.
Zažil jsem kde co a tam se projevovali osobnosti,charaktery mužů,práce v kolektivu.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

se taky modlili,aby až budou na vojně nebyla spartakiáda. I když vystoupení voojáků nakonec patřilo k těm nejpusovbivejsim,v roce 1975 jsem viděla na vlastní oči,zážitek

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Cvičí se pořadové cvičení, celá četa = 3 družstva. Chodí se v trojstupu ... vpravo v bok a je z toho trojřad. Samopal v poloze "na prsa zbraň!".
Samozřejmě se u toho sborově zpívá "Přes spáleniště". Povel zní: "NAHLAS!" "Kdo zazpívá nejsilněji, může vystoupit!" Velitel čety odvolává z tvaru vojáky, nakonec jsou 3 ... 2 ... a pak ten poslední. Ten chodíval o samotě hodně dlouho, a zpíval. Je to šikana?

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

Velitel roty v podvečerním stmívání sledoval pochodující a zpívající četu a vyřazoval nejlepší zpěvákopochodéry. Až jsem zůstal sám. Od zahájení akce jsem to pojal jako zábavu a tak jsem i v "sólo režimu" radostně z plných plic ječel "Přes spáleniště ..." a mlátil naplocho podrážkami "až stříkal asfalt". Nakonec kapitán F. rezignoval a moje vystoupení ukončil. Vojna byla hlavně o psychice. Nebyl jsem ponížen, protože jsem to tak necítil a i u spolubojovníků z roty jsem si tehdy večer navýšil kredit.

PS: kdybych nepředpokládal, že jste Ladiku!!! sloužil asi 450 km ode mne, myslel bych si, že jste tehdy u toho byl.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

zejména do přísahy.
Originálně to vyřešil jeden borec. Když už zbyli poslední čtyři, sedl si na zem a řekl, že už nemůže. A nehnul s ním nikdo. Následně pak odkulhal na ošetřovnu, nechal se vypsat na marodku kvůli puchýřům a bolesti v krku kvůli řvaní.
Týden pak na všechny velitele šeptal s tím, že má zakázáno mluvit nahlas.
Byl z Prostějova a gumáky uměl nažhavit opravdu kvalitně.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tos byl proutek. Já měl samé osmičky. 188/88, v pase 88. V kapitalismu jsem se zdeformoval na momentálních 188/104, 104. Nevím, jestli je to věkem nebo žrádlem. Jenom nemocnice dokázala srazit 10 kilo za 9 dnů. Uvidím, co s tím udělá důchod. Opět mi vyšla osmička, beru 8. Od 1.1. do 8.1. nejsem krytý, prý to dostanu až toho osmého, tak jsem zvědav.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

délky 100cm, tak jsem ho ubezpečil, že na sobě zapracuju, ať to nevrací.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

různého druhu a různého balení dělá s tělem divy.
Když jsem nastoupil do přijímače, dělal jsem v poho 50 kliků několikrát za den. Na jedné ruce jsem jich dělal deset, pak dalších deset na druhé. Když to viděli velitelé družstev poprvé, docela se zavzdušnili a referovali o tom dál.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

To znám...akorát jsem nepřehazoval basy ale tahal trubky a autogen.
Mi štíhlý kluci nepotřebujem mít svaly jako Arnold aby jsme měli sílu...
Mě se na vojně dokonce díky pravidelné stravě podařilo 6 kg přibrat.

Průměrný počet slepic: 3.4 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak se Putinovi konečně podařilo odstřelit Memorial, který mohl existovat v i dobách Sovětského svazu. To je ta Vaše svoboda, pane vidláku? Pořád budete hlásat "Go east!", ale svoje děti tam samozřejmě nepošlete ani omylem.

Njn, vidlák si obecný potřebuje deset ran karabáčem denně, jinak není spokojený. Tohle jediné Rusko dnes nabízí.

Průměrný počet slepic: 2.5 (19 hlasů)

Předveďte, jak by jste křičel, kdyby se u nás objevila neziskovka zaměřená na ochranu svobody informací a nespravedlivě stíhaných financovaná z Ruska:-)

Průměrný počet slepic: 4.1 (13 hlasů)

Která?

Průměrný počet slepic: 2.3 (9 hlasů)

Heleď scallope. Já psal o tom, kterak velké prachy jdou na východ. Že sice tu mají všichni plnou hubu boje proti zlému Putinovi, ale jinak tam eura tečou po miliardách a stamiliardách. a kdo má trochu peněz nazbyt, ten investuje tam a ne tady. 

No  a zbytek se stane sám... už teď leckdo zjistil, že se tam dá dobře vydělat a tak tam jde. A bude jich přibývat, ne ubývat. 

 

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)