Šikana v ČSLA v polovině 80. let. 20. stol.

Autor

Rozhodl jsem se trochu šířeji reagovat na dotazy nicku Bezuchov textem, který bude určen ke zveřejnění na Kydech.

Z důvodu nepříliš vysoké atraktivity tohoto tématu pro kohokoli, kdo tzv. „vojnu“ neabsolvoval, přepisuji dva zaslané dotazy s prvotní a velmi krátkou reakcí. Případným čtenářům tak dám na výběr, zda se spokojit se zjištěním mého názoru v několika řádcích textu, anebo se začíst do této problematiky více.

Dotazy:
1. Především, slyšel jste někdy o smrtelných zraněních způsobených přímo šikanou?

Odpověď:

Slyšel, nicméně z hlediska dnešní životní zkušenosti to beru jako neověřený zdroj, nikoli jako hodnověrné zprávy.


2. Jsou podle Vašich zkušeností jakkoliv pravděpodobná tvrzení, že by relativně běžně:
a. šlo zamést pod koberec tvrdou šikanu, která by přitom vedla k trvalým následkům a propuštění z vojny?
Odpověď: 

Ano, s výhradou absence definice „tvrdá šikana“. 

b. se podařilo ututlat cílenou tvrdou šikanu jako hlavní příčinu konkrétních sebevražd?

Odpověď:

Nemohu odpovědět, z toho důvodu, že jsem se s činem sebevraždy či pokusu o sebevraždu, jakožto JEDINÝM přímým důsledkem šikany nesetkal. Vždy se jednalo o souběh stavů a dějů pro dotčeného jedince extrémně nepříznivých, z čehož vyplývala neadekvátní reakce na režim jeho života, běžný v čase a místě.

Můj komentář k textu.

1/Výslovně uvádím, že vše, co je zde napsáno, je můj subjektivní náhled, navíc omezený lokalitami, v nichž jsem službu vykonával, a poměrně krátkým časovým úsekem, stráveným základní vojenskou službou, a to v intervalu 10/84 – 9/86

2/ pokud se chceme zabývat šikanou, je naprosto nezbytné stanovit měřítko – etalon, neboli vytýčit hranici, co ještě šikana není a co již šikanou minimálně zavání. Již tento požadavek nám staví do cesty za rozpoznáním šikany nepřekonatelnou překážku, protože naprostá většina vojenské přípravy spočívá v tzv. drilu.

ABZ slovník 

______________________

dril

Význam:

• tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik
• bezduchá kázeň

_______________________

 

Úvodem je nutné bezpodmínečně akceptovat skutečnost, že vojenská, resp. bojová činnost se bez drilu naprosto neobejde, a že ještě nikdo nevymyslel, jak se bez drilu DOBŘE (na vojně je na úrovni civilní známky 4 - dostatečně), nejlépe pak VÝTEČNĚ (to je vojenská 1) naučit základním dovednostem a potřebným reakcím, zaručujícím adekvátní chování jedince ve vysoce stresujícím prostředí za účelem vlastního přežití, potažmo plnění bojových úkolů.

Přitom není důležitý druh činnosti, který se do zblbnutí vykonává. Důležité je vytvoření návyku automatického a okamžitého plnění jakéhokoli příkazu velící osoby bez ohledu na vnější reálie, ve kterých se voják pohybuje. 

Vsuvka

K tématu drilu ještě perlička o vymytosti mého mozku po ročním pobytu na vojně. Když jsem po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni dorazil domů, spal jsem celou dovolenou na dřevěné lavici zatočený do deky. Svou postel s bílou peřinou jsem za dvanáct dní ani jednou nerozestlal… 

… a u lavice byl pochopitelně vyskládaný komínek s oblečením, botami, nožem a lžicí. Potřech dnech jsem uznal, že to asi není potřebné tak hrotit, ale na druhé straně jsem si uvědomoval, že tento zvyk budu opět potřebovat, tudíž není důvod jej rušit.

Zpět k mému pobytu za ploty vojenských kasáren. 

Nastoupil jsem na poddůstojnickou školu do Hlohovce se specializací na řízení silničních vozidel a dosažení znalostí fungování silničních zásobovacích jednotek až do velikosti praporu, nebo tzv. autokolony pro zásobování pluku s eventualitou přebrat velení takové jednotce v případě absence vyšších či služebně starších kádrů.  

Po absolvování tzv. přijímače a „spáchání“ vojenské přísahy jsme kromě školní výuky začali chodit i do dozorčí a strážní služby, jakož i na směny do kuchyně. A pochopitelně nás neminulo ranní škrábání brambor, většinou byl odchod z ubikace okolo půl čtvrté ráno.

Pokud bych měl základní výcvik v přijímači přirovnat ke studené sprše, ve které jsem se mohl před samotnou přísahou poprvé od nástupu celý umýt, pak režim poddůstojnické školy bych přirovnal ke skoku střemhlav do Niagarských vodopádů. Kromě klasického kolotoče celodenních směn v každém čtvrtém dni jsme ještě chodili na směny v kuchyni a pochopitelně museli dělat tzv. rajóny, což je úklid všeho možného na teritoriu kasáren.

Pokud se nám do přísahy dařilo spát nějakých sedm hodin denně, v následném režimu jsme se postupně začali těšit na celodenní služby, protože to znamenalo, že budeme spát nějaké tři a půl hodiny v kuse.

Problematiky neznalý člověk si řekne – co tam, proboha, ti chlapi pořád dělali? Vždyť přece existoval dévéťák - dozorčí útvaru neboli vojenského tělesa, což byl profesionální voják, který vykonával dozor zejména v době, kdy nebyli přítomni ostatní vojáci z povolání. 

 Ano, byl tam, věděl, v případě vnějšího podnětu přišel, zkontroloval, uvedl vše do pořádku a odešel. Načež po jeho odchodu vše spadlo do starých kolejí. Starými kolejemi se rozumí občasná klasická šikana od služebně starších vojáků, ale daleko častěji nekonečné drátkování a pastování dřevěných podlah, leštění kachliček, malování stěn a stropů, mytí oken, zametání, vytírání, čehož nikdy nebylo dost, protože kromě budovy školy se všude topilo hnědým uhlím v kamnech. 

Do toho se dělaly speciální akce, kdy například potřeboval velitel roty zamáznout svůj průšvih. O nedělích jsme tedy začali „dobrovolně“ chodit na brigády do nedaleké dřevovýroby, za což jsme si „nakoupili“ odpadní zbytky materiálu. Z toho jsme pak zhotovili docela luxusní obklad stropu a stěn politicko-výchovné světnice. Pro představu, strop byl tvořen jednou řadou desek pobitých rákosem a omítnutých maltou, stěny byly z vepřovic, takže alespoň část čtenářů si udělá představu, jak pracná byla celá akce, aby nám obložení nespadlo na hlavu. Výroba dílů a montáž probíhaly takovým způsobem, že se začínalo po denním rozkaze, tj. v 17 hodin. Končilo se ve 21 hodin, načež se po večerní kontrole počtů mužstva namísto spaní místnost uklidila tak, že se z podlahy a okenních parapetů dalo v naprostém klidu jíst a pít. Mezi druhou a třetí ráno hupky do pelechu, v šest ráno budíček a rozcvička. 

Zhruba v době, kdy jsme skončili KŘK (krátkodobý řidičský kurz) došlo k tomu, že jedna četa naší „ptačí“ roty odešla na jinou ubikaci a náš stav doplnili vojáci druhého ročníku. Jako zobáci jsme tedy následně chodili do celodenních směn obden, na ubikaci zůstávali asi čtyři mladí vojáci, kteří ovšem museli udělat rajóny za nepřítomné. Tudíž jsme s úklidem začínali po večeři okolo 19. Hodiny a končili jsme hluboko po půlnoci. 

Podotýkám, že vše, co jsem popsal, probíhalo pochopitelně s vědomím nižších důstojníků, velitelů čet a rot, neboť oni podepisovali denní rozkazy a řešili všechny problémy, které při tak enormním zatížení mužstva vznikaly.

Někoho možná napadne, jak asi mohla vypadat naše výuka a její výsledky. Vypadala asi tak, že jsem si před zkouškami jednou přečetl dvě učebnice, ze kterých jsme se měli průběžně učit. Zkoušky jsem udělal díky své tehdejší paměti na výtečnou, abych po příchodu na posádku do Plzně zjistil, že mi v nevyspané hlavě nezůstalo naprosto nic. Mimochodem, těch učebnic bylo deset kusů pro dvě roty – osmdesát frekventantů.

Konečně se dostávám k šikaně mezi vojáky základní služby. Samozřejmě existovala a zpočátku měl málokdo z odvedenců odvahu cokoli jen poznamenat, nebo se zmínit před druhými. 

K šikaně tohoto druhu jen krátce. Jako rozený „ojebávač“ jsem prostě rozkazy typu „bufet“, „sahara“, „cigáro“ ignoroval, pokud požadavky přesahovaly přinesení čisté vody či suchého chleba z kuchyně. Kupodivu mi to procházelo. Možná, že na to měl vliv můj první střet s nadřízeným, kdy mě velitel družstva nakopl do holeně, protože jsem kolem něj neklusal dostatečně rychle po chodbě ubikace. Následoval můj obrat, uchycení svobodníka za klopy blůzy, vyzvednutí o deset cm nad podlahu (naštěstí byl malý a lehký) a stručné oznámení, že tohle udělal naposledy. 

Večer následovalo přidělení rajónu „chodba“, po které mi „svobodnickej“ rozházel půl kbelíku mazlavého mýdla a napustil vodu na ni vodu z hydrantu. Mýdlo jsem před ním sesbíral, hodil ho do záchodu a řekl mu, že jemu to mýdlo dojde dříve, než mne přestane bavit ho sbírat a vyhazovat.

Zvláštní druh šikany jsme pak museli snášet od poddůstojníků, tedy služebně starších vojáků, kteří nám veleli při běžných denních činnostech. Nechali nás třeba při přesunu ze školy na ubikace desetkrát za sebou se přezout z pantoflí do kanad a zpět, pochopitelně na čas. Kdo nesplnil limit, musel udělat dvacet kliků. O vyhazování výstroje a osobních věcí z přidělených skříněk by se dal napsat román. 

Co se týká psychického stavu ostatních frekventantů, brali jsme to všichni tak, že PŠ je přestupná stanice a hůř už snad být nemůže, takže to ten půlrok nějak vydržíme. Dosti závažné problémy vznikaly u kluků, kterým třeba zemřel někdo z blízké rodiny, anebo mu přišel klasický dopis od jeho postelové kamarádky, že na jeho místo nastoupil někdo jiný. Ve spojení s režimem, který jsem se pokusil vykreslit výše, pak vznikaly u psychicky slabších jedinců stavy, které se daly nazvat krizovými. Stávaly se pak úrazy, občas pokusy o sebepoškozování, případně pokusy o sebevraždu.

Vyloženě slabý jedinec, který tuto půlroční zátěž opravdu nezvládl, se našel pouze jeden. Nejdříve si pořezal ve službě v kuchyni ruku. Zda za tím byl pokus o šikanu, anebo jen přehnaná pracovní zátěž (služba v kuchyni trvala od 5 do 21 hodin), to jsem se nedozvěděl. Vše se ututlalo a dotyčný si pobyl nějaký čas na ošetřovně. Nedlouho po návratu z ošetřovny mi při večerním úklidu školy sdělil, že ho ani nenapadne, aby takto strávil dva roky, že to nějak udělá, aby se dostal do civilu. Asi za měsíc opět při úklidu školy skočil po hlavě dolů se schodů, ovšem pozpátku. Dopadl tedy na hlavu a na záda. Byl neprodleně odnesen na ošetřovnu, po vyšetření lapiduchem převezen do nemocnice a do konce trvání kurzu jsme ho už nespatřili, ani jsme se nedozvěděli nic o jeho dalším osudu, zda tento „skokopád“ přežil a zda neměl nějaké trvalé následky. Nějaké cizí zavinění jeho úrazu není pravděpodobné, protože s ostatními frekventanty neměl spory a nikdo z mazáků ve škole v době nehody nebyl.

Zbývá odpovědět na otázku, proč nikdo z frekventantů PŠ nenalezl odvahu stěžovat si na chování jak mazáků, tak i ignoranci velitelů. Po první docela hromadné stížnosti si velitel roty nechal předvést hříšníky a dal jim v kanclu slovní kartáč. Pochopitelně u otevřeného okna, před nímž byla nastoupena celá rota. Vyslechli jsme slušný řev o prokurátorovi a vojenské base v Sabinově. Tím byl repertoár vyčerpán. Za týden fičelo vše v obvyklých kolejích. Po druhé stížnosti tohoto druhu pochopili i duševně slabší jedinci, že jakékoli stěžování je ztrátou času a že pokud máme nějaký problém, musíme jej řešit vlastními silami.

Co se týká mé osoby, další významnější střet jsem zažil, když se opilí mazáci dostavili z vycházky a přišli dělat v noci binec na bažantí pokoj, v němž hnízdilo čtyřicet pé-eškářů. Po rozsvícení světla a zařvání VZTYK! POZOR! jsem jednoduše zůstal ležet na posteli  a když se voják druhého ročníku zeptal, jestli mi má pomoct, řekl jsem mu, ať to raději nezkouší. Dva další kluky z postelí mazáci shodili, ale mne nechali na pokoji. K dalším tělesným atakům nedošlo, opilci se spokojili pouze se řvaním, vyhazováním věcí ze skříněk a děláním nepořádku. Po necelé hodině naši ložnici opustili.    

 Při další návštěvě už se to bez rvačky neobešlo, došlo i na to, že jsem přetáhl opaskem dozorčího roty, když se mu nechtělo volat dozorčího útvaru. Sám si pak zašel nechat sešít skobu, vyseknutou do čela od železné spony opasku, ale nikdo to nerozmazával. Tím skončily pokusy opilců o šikanování nás zobáků. Na druhou stranu musím přiznat, že když jsme viděli některé mazáky, jak se chystají na vycházku, měli jsme z toho i nadále docela trauma a přinejmenším někteří si tajně brali do spacáků opasky a spali v keckách, aby byli v případě potřeby ihned akceschopní.

Za půl roku, který jsem strávil na Pé eŠce, padlo i několik trestů za pokusy o šikanu, kdy dozorčí útvaru zjistili nějaké prohřešky u jiných rot a nemínili se s přestupkáři domluvit. Dokonce došlo i na to, že dozorčí útvaru – poručík spráskal na hromadu tři opilé vojáky takovým způsobem, že museli být odneseni na ošetřovnu a následně do posádkové věznice. 

Z vážnějších průšvihů jsem pak zaznamenal pouze návrat jednoho vojáka ze Sabinova, kde si odseděl tři roky za šikanu, když před ním mladý voják prchal přes zavřené okno a zle se při tom pořezal. 

Ke mně se tento „basman“ choval normálně, ale po první vycházce šel do útvarové basy, byv členem výše uvedeného tříčlenného komanda, spráskaného poručíkem při pokusu o noční šikanu na cisternové rotě a následném napadení samotného poručíka.

Tolik stručně k režimu, zvaném „hlohovský Saigon“, který jsem zažil v prvním půlroce na PŠ. Více méně se shoduje s tím, co v diskuzi popsal „dtj60“ s dodatkem, že jím uváděný „požární poplach“ nám dělali i vojáci z povolání. Ale to je kapitola, která se odehrávala v jiném čase a na jiném místě. 

Při odjezdu z poddůstojnické školy jsem se s mnohými spolubojovníky loučil opravdu velmi srdečně, protože strázně uběhlého půlroku některé z nás opravdu velmi sblížily. Dokonce jsem získal pocit, že jsem ještě takové pouto v civilu s nikým neměl. Ze čtyřiceti kusů na rotě by se našlo určitě alespoň patnáct kluků, kteří by bez jakékoli výzvy pro mne udělali cokoli, co bylo v jejich silách, protože věděli, že ode mne mohou očekávat totéž. Tak velkou vstřícnost mezi lidmi, kteří spolu trávili drtivou většinu času, jsem nikdy předtím, ani potom nezažil.  

Z tohoto důvodu jsem nakonec Hlohovec opouštěl nerad.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.4 (107 hlasů)

Komentáře

Odhalovat zločiny stalinismu a bolševismu je vskutku zločin. V zemi sovětů obzvlášť těžký a zavrženíhodný.

Průměrný počet slepic: 3.3 (10 hlasů)

Oni se o to pstarají sami i bez pomocí "přátel".

Ukažte, jak by jste naříkal, kdyby u nás Rusové podporovali neziskovku zkoumající svobodu médií.

Když dají Číňani grant univerzitě, je z toho ŠKANDÁL.

Zaplačte ještě nad MEMORIÁLEM. Jde vám to dobře.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

A u nás vlastně nemůže k takovému zásahu do výkladu ději vlastně dojít.

My na to máme ÚÚSTAV.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Nejprve jako záklaďák a pak z povolání. Všechno záleželo na lidech, měl jsem štěstí, že těch magorů jsem potkal za 20 let málo. Největší šikanu jsem zažil jako velitel roty, kdy ožralý déveťák šikanoval moji rotu, dělal jim barevnou hudbu, kdo byl na vojně ví co to je. Jeden voják tehdy utekl přes plot a došel pro mne domů. Když jsem se ptal poddůstojníků, proč nezasáhli, řekli mi, že mněli strach. V duchu jsem jim dal za pravdu, protože tehdy jsem mněl strach taky, ožralý agresivní východniar je prostě něco mimo chápání normálního člověka. Nejlepší byl pak výslech na prokaratuře. Měli opravdu pěknou zapisovatelku. Otázka: "Co vám říkal před jednotkou? Tehdy jsem zarazil, protože se mi nechtělo říkat co mně řekl. Prokurátor viděl, že váhám, tak mi říká: klidně to řekněte, ona už je zvyklá! Tak jsem to řekl. Ta věta zněla: Choď do piči, keď ti dobre hovorím.
Stávalo se, že oznámením šikany, někteří kryli jiné své problémy. Jedna maminka přijela na útvar a vykládal jak jejího syna šikanují, že mu stále musí posílat peníze pro mazáky. Nechal jsem ji vypovídat a pak jsem jí musel říct, že bohužel její syn je gambler a peníze prohrává v automatech. Po tomto jsem už poslouchal zpověď zoufalé ženy, která mi vylíčila, jaké problémy s ním měla než šel na vojnu a myslela si, že vojne ho změní.
Mrtvého jsem zažil jenom jednou, ale ten si to zavinil sám a byla to velice nešťastná událost, protože jsem ho pouštěl na svatbu sestry,
ještě před odjezdem přišel za mnou a poprosil, jestli bych nepůjčil peníze na cestu. Byl z Čech a říkal, že u jejich vesnice vyskakuje na vlakovém zhlaví z rychlíku, aby nemusel jít několik kilometrů zpátky. Bohužel to bylo naposledy, spadl a narazil hlavou do kolejnice a v nemocnici pak zemřel.

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)

já zažil ožralého agresivního Záhoraka nekde od Holíča, při návratu z vycházky, pod vlivem alkoholu během pár minut stihnul odzbrojit DVTaka, zničit jeho telefon včetně telefonní ústředny TU11 (DVT chtel telefonem povolat posily), po příchodu na rotu zlikvidoval umývárku, v base osvětlovací tělesa ....
Za střízliva dotyčný neublížil ani mouše ...

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

dozorčímu útvaru, zřejmě vojclovi z povolání? To snad ne, to by byl čistý prokouš.
Maximum možného by bylo vyslání spojky pro nadřízeného, anebo hodnostně vyššího důstojníka, a i to by mohl být problém - svévolné opuštění kasáren, pokud by nešlo o ohrožení zdraví, anebo života.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Na vojnu vzpomínám v dobrém...
Naučil jsem se usnout i ve stoje(nedala promeškat žadná vhodná chvíle k spánku)

U nás byla mazárna: našim starejm bylo vše gumami tolerováno , hlavně aby byl na útvaru pořádek a kázeň. Nadruhou stranu neměli jsme asi až na 1 vyjjímku u útvaru žádnýho vymaštěnýho debila. Šikana byla a časem jsme se to naučili brát i jako zábavu (třeba když se dělalo metro).
To je všechno spíš na dlouhý vyprávění než na to, to zde popsat.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Mám to dost podobný.
Chrápal jsem i při poplachu, na korbě ventry. Než to někam dojelo, hafo času.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Šikana je projevem selhání velitelského sboru!

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak jsem si tedy vše konečně pořádně pročetl, ještě jednou děkuji především Targusovi, ale i všem ostatním, co komentovali od samého počátku.

Ještě jako vysvětlivka k otázce 2a, která ovšem byla zodpovězena i tak. Měl jsem na mysli řešení ať již dočasných nebo trvalých zdravotních problémů způsobených přímo fyzickým napadením, např. během opileckých návratů z vycházky nebo v rámci třeba deky. Podle odpovědí toto bylo jednak vzácné alespoň v rámci zmiňovaných útvarů, jednak řešeno relativně přiměřeně.

Abych tedy přispěl trošku sám, myslím, že některé přispěvatele bude určitě zajímat, pokud už ji rovnou neznají, Digitální studovna MO: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo Občas má výpadky, myslím, že právě teď taky, chce to třeba den počkat, ale je tam časopis Čsl. voják, Obrana lidu a různé starší věci, ale i novější, jako třeba časopis Historie a vojenství (včetně toho jediného odborného článku o šikaně, který jsem už zmiňoval).

Je tam i zajímavá prvorepubliková knížka od Ludvíka Fishera o sebevražednosti v armádě, kde jsem vypozoroval jeden paradox vůči dnešní mediální rétorice. Tedy, zprůměrovaná sebevražednost na 100 000 vojáků byla:
-C. a k. armáda okolo r. 1910 – 78,6 (ale v některých armádních sborech i 100-120, často právě ty na území pozdějšího ČSR)
-ČSA v roce 1929 – 83,3
-ČSLA během normalizace podle dr. Tomka – okolo 30

Zajímavý náhled a zároveň výtah z šikany doby rakouské je v nashromážděn zde v článku „Proti naší vojenské politice“ nár. soc. novin: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2b2bbd50-ee07-11ea-9e1b-…
Moc pěkné čtení to není, samozřejmě ne vše je ověřitelné, protože vůle ze strany armády nebyla tehdy téměř žádná. Jinak např. o dece jsem četl již někdy po roce 1870, ale nevím, jestli mám tyto starožitné věci pitvat ještě více.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Molekuly svobody
přišly dneska do módy.
Blaženě novinář hýká:
Iá iá iá iá!
Jak je ten plyn z břidly levný,
ještě že jsem zůstal pevný!
Nechci metan z Jamalu
podpoříme Kamalu
podpoříme dědu bajdna
vyhráli jsme, o tom žádná!

Průměrný počet slepic: 3.4 (16 hlasů)

Svobodu si strčte za klobouk, my máme hypersonické střely.

Průměrný počet slepic: 2.5 (14 hlasů)

A v dostatecnem mnozstvi ?

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

To myslíte Sovětský svaz národa ruského? Ten ho má dost.

K prodeji ho nabízí desítky producentů na celém světě. EU tedy nemusí dolovat draze břidlice v Polsku, raději si ho levněji koupí z Alžiru, Norska nebo od kohokoliv jiného.

A propos, kolik plynu potřebuje Sovětský svaz národa ruského, když na plynofikaci svých vlastních mětseček zvysoka sere? Ruský mužik ať se tahá s uhlím, náš plyn raději prodáme do EU.

Průměrný počet slepic: 1 (7 hlasů)

Plyn je skoro v každé prdeli. A kdo nemá plyn, tak topí dřevem, protože mu roste oproti uhlí za barákem a navíc je zadáčo.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Potvrzuji Targuse. Norsko je prakticky bez plynu ,pokud neotevře nová pole
. Alžír, zde je problém přenosu a samozřejmě i obsluha nových polí.
Prostě plyn z Alžíru a Norska není, i když by mohl být. pokud se nezmění vnější podmínky.
Takže ještě jednou ,Targus má naprostou pravdu...
Odkazy zde nebudeme řešit, jejich jich dost na profesorskou práci....

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Způsob těžby břidlicového plynu mi přijde naprosto šílený z hlediska ekologie. Mýlím se nebo to také vidíte tak?

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

Povrchová těžba uhlí je také ekologická prasárna a lidi si zvykli.

Zvykla byste si na těžbu plynu z břidlic, kdyby to měl za humny někod jiný, než Vás domeček.

Průměrný počet slepic: 1.7 (12 hlasů)

Rusko mělo první vakcíno proti koronaviru a má teď perfektní technologii na ... to je celkem fuk, samotným rusům to pomůže stejně jako špuntik při padnemii: výsledkem byla světová špička v počtu mrtvých.

Rusko má všechno dokonalé, ale užitek pro lidi z toho udělat neumí.

Průměrný počet slepic: 1 (5 hlasů)

Co se týče přírody, je to naprosto mimo. Toto může povolit jen úplné hovado!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

už to tak občas bývá, molekuly svobody se nakoupí v Sabetta (https://mapy.cz/s/kobesuzuga) za 200 dolíků (prodají do bandasky komukoliv, kdo zaplatí), protože dlouhodobý kontrakt, doveze se to do Evropy a prodá za 1000 dolíků....
Hlavně že cena plynu na burze v Evropě teď díky molekulám svobody zlevňuje.
Logicky - když cena v Evropě přesáhla cenu, co byli ochotní platit v Asii, tak se lodě zase přesměrovaly do Evropy.
Navíc v Evropě nastalo oteplení.
Jak prosté, milý Uotsne.
Velké vítězství demokracie.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

fungovaly proto, že v socialistické armádě neexistoval pořádný vojenský dril a kdy můj rozkaz (mohu doložit konkrétním příběhem), jako vojína, další vojín uposlech, i když na něj dva podporučíci řvali opak. Socialistická armáda byla velmi objemná, co do počtu mužů, ale troufám si tvrdit, že kdyby na nás tehdá vlítli profesionálové o množství jedné desetiny, tak dostaneme na prdel my.

Fungovalo to následovně:
Velitel útvaru žádal po důstojnících, aby to fungovalo a on měl klídek.
Důstojníci toto zase tudíž vyžadovali po poddůstojnících, páč chtěli taky klídek.
Jelikož i poddůstojníci chtěli klídek, vyžadovali to po mazácích.
Mazáci chtěli taky klídek, tak to, aby to všechno fungovalo, nařídili mladým.
Mladí chtěli taky klídek, ale už to neměli kam níž předat, tudíž vše obhospodařili, aby měli i oni a staří a poddůstojníci a důstojníci a velitel útvaru klídek, protože věděli, že za rok jejich mazáci, ti zmrdi, odejdou, pak přijdou jejich mladí a oni to už pak kam níž budou mít kam přesunout.

Systém to byl sice funkční, ale poněkud na vratkých nohách.
Pamatuji, že jeden mladý usoudil, že už nesnese více dřepů a kliků a oznámil politrukovi šikanu. Ten se zaradoval, že má případ a sjeli se do kasína další jeho kámoši.
Pak se na čas šikana přestala uplatňovat a začaly platit "Základní řády". Bohužel, po aplikování tohoto se záhy zjistilo, že mnoho věcí přestává fungovat. Systém se nám začal poněkud hroutit.

Šikanovaný, aby nebyl dál šikanován, byl převelen na jiný útvar, tam naši spojaři dali echo spojařům toho záchranného ´tvaru, aby věděli, že jim tam jde bonzák, tudíž si moc nepomohl. Sice ho nešikanovali, ale chtěli po něm, aby vše dělal podle předpisů, včetně toho dopnutého knoflíčku u košile až nahoře u krku, když mu předtím dodali z prádelny košili o tři čísla menší.

U nás se politruk časem vyblbnul a vše opět zajelo do starých kolejí a najednou už zase vše fungovalo.

A ohledně toho šikanování. Já si myslím, že toto je trochu jako v kriminále, kde jsem teda zatím nikdy nebyl.
Pokud si někdo nechá nasrat na hlavu, tak se mu na ní vyserou.
Já mazáckou vojnu respektoval, cigára jsem starejm dával, šumáky dělal, kanady čistil a podobný kratochvíle, ale když to přeťápli, což bylo 2x, tak jsem jednoho držel 20 čísel nad zemí opřeného o skříňku a v druhém případě, když mě a mému spolubojovníkovi něco jeden ožralý vyčítal a kolega pak musel druhý den gumám tvrdit, že spadnul ze schodů (což byla zajímavá argumentace, jelikož jsme měli přízemní baráčky a jediné schody v kasinu, byly 4 vedoucí do jídelny, takže se svým nabobtnalým ksichtem by z nich musel upadnout několikrát), o mě pěstí neštrejchnul ani jednou. Jeho jsem se nedotkl, pouze mu pohledem sdělil, že když to udělá, bude si muset nechat vyklepat ksicht. On to pochopil, o vyklepání nestál, tak na mě jenom řval, což se dalo snést.

Takže asi takhle.

Průměrný počet slepic: 2.3 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

I dnes
Autobus ujel. Chlapci šli 20 km mrazivou nocí, než je našel vrtulník

Novinky
Chlapcům na Prostějovsku ujel autobus, 30 kilometrů putovali mrazivou nocí

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Co na to Kancelář pro uvádění novinových příběhů na pravou míru???

Průměrný počet slepic: 4.9 (9 hlasů)

Otázka zní: Kde zůstaly mobily?

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Deset kilometrů putovali mrazivou nocí a dvacet kilometrů putovali mrazivým vzduchem ve vrtulníku, dohromady třicet.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Já bych si dovolil Targusi odpovědět na otázku jedna, která byla dnes položena. Nechci tady rozebírat mé zkušenosti s armádou, to je spíše na vyprávění na zabíjačce po páté hodině, ale má odpověď zní : Ano, i když prokázání je o něčem jiném.
Souhlasím s tím, že opravdová šikana byla jak kde (u jakého typu útvaru-na Pohořelci u vojenských umělců asi ne, že) a většinou opravdu zlou páchali dementní idioti (ve smyslu lékařském) a nebo opilci. A nyní k mému příběhu.
Život na vojně mně zastihl jako absíka v jedné nejmenované vojenské nemocnici (bylo jich před rokem 89 několik). Velel jsem tam několika klukům, kteří tam normálně pracovali při praní prádla, v kuchyni, posluhovali při operacích na sálech, při převozech mrtvých, pracovali při údržbě nemocnice. Všichni měli odbornost "ošetřovatel raněných", já "průzkumník", a ocitl jsem se tam opravdu zvláštním způsobem, tlačenku nebo známosti ať v tom nikdo nehledá. I v tak malém kolektivu se nalézali opilci a idioti, ale to by bylo asi o jiném vyprávění. Bydleli jsme přímo v nemocnici, a příjemným bonusem bylo setkávání se se zdravotními sestrami, většinou mladšího věku....
Součástí mé práce byl i výkon služby dozorčího útvaru, který na mne vycházel jen občas, protože všichni vojenští doktoři (a že jich tam bylo) museli do služby také. Proto se stávalo, že jsem po dohodě s nimi za ně zaskakoval, a mimo velitele nemocnice o tom každý věděl, protože každý tuto "službu" občas využil. Mně zase za tuhle službičku vycházeli vstříc tím, že jsem na sobotu a neděli odjížděl domů, a oni mě kryli. Nepříjemnou částí této práce ale bylo potkávání se s rodiči vojáků, kteří utrpěli úraz nebo dokonce zemřeli. V předpisech bylo, že zprávy tohoto druhu s rodiči zásadně probírali lékaři, přesto se mi dvakrát stalo, že jsem tu nejhorší zprávu musel říci při službě já, protože to jinak nešlo, a fakt není o co stát. A právě na ten jeden případ si vzpomínám velmi dobře, protože šlo o kluka, který byl na vojně teprve čtrnáct dní, a do nemocnice ho přivezli už mrtvého (umřel v sanitce), protože údajně spadl z horní postele a rozbil si hlavu o noční stolek, který prý měli kluci mezi postelemi a hráli na něm karty. Tehdy mně doprovázející poddůstojník od útvaru řekl, že je přesvědčen, že šlo o šikanu, a že tohle je maskovací příběh, protože jde o bojový útvar. Když pak za několik hodin přijeli rodiče, kterým dala nemocnice zprávu, na žádost primáře chirurgie jsem jim úmrtí (bez příčiny) oznámil já. Podrobnosti ani po těch desítkách let nechci psát. V každém případě jsem ráno sedl, a napsal k rukám velitele nemocnice zprávu o tom, co mi řekl ten poddůstojník z auta, a vím, že ten to předal prokuratuře. Co se s tím pak dělo dál nevím, protože jsem zanedlouho na to odešel do civilu. Z vyprávění doktorů tam vím, že takových případů nebylo moc, ale byly. A také vím, že ve stejné nemocnici pomáhala obětím těžší šikany místní psychiatři, kteří jim zařizovali přerušení vojenské služby nebo dokonce zproštění. Snad jsem neprozradil po těch letech nic tajného..... IK

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

"Mně zase za tuhle službičku vycházeli vstříc tím, že jsem na sobotu a neděli odjížděl domů, a oni mě kryli".

Taky jsem někdy na sobotu a neděli odjížděl domů. Přesně 4x za 2 roky jsem odjížděl.

Hele, mohly se stát excesy, u nás byla dost tvrdá mazácká vojna, ale nepamatuji, že by někdy na mém ročníku, nebo někdo na ročníku našich mladých prováděl něco, co by vedlo ke smrti, nebo těžkému ublížení na zdraví. A jsem si jistý, že pokud by někdo něco takového zkoušel, jeho vlastní ročník by ho srovnal. Ono zase vocamcaď pocamcaď.

Dle mého to je dáno systémem (když pominu to nalité hovado, nebo někoho fakt ujetého).
Měl jsem tu "čest" strávit 3 týdny vedle Sovětské armády, taky šikana a když jsem sledoval, co v tomto se tam dělo, tak to už bylo dost za hranou. Tam si tyto věci představit dovedu.

Průměrný počet slepic: 3.3 (6 hlasů)

psychickým problémům jsem zažil také, ale o šikanu nešlo ani náhodou. Proto jsem se k problému vyjádřil tak, jak jsem se vyjádřil.
Pro dokreslení - dotyčný zproštěný už byl ženatý, jeho tchán byl dosti vysoce postaveným policajtem a velitel OVS bydlel asi o kilometr dál ve stejné vesnici.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

Kluk byl ale nakraplej uz z domova, coz mazaci rychle vycitili a sli po nem. Nastesti to chapal i vojensky psychiatr a dal mu modrou knizku.
Kdyz zacne sikana na slabych kusech, nejlepsi je tyto nekam uklidit, nezli resit sikanu samotnou, te se v techto pripadech nelze vyhnout. Pak je z toho nekonecne story a dotycny chudak je v tom na dlouhe mesice. Aby se bazanti zalibili mazakum, davaji mu to totiz sezrat taky.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Já občas slýchám takové nostalgické, jakou jsme měli tehdá velkou armádu a proti dnešku to bylo čupr.

Fakt to bylo tak čupr?

Já kdysi jako vojín srovnal do latě poručíka s dvěma hvězdičkami a mě se na ty výložky ani holub nevysral. A fakt nekecám.
Náš kuchař, záklaďák, je fakt, že to bylo dost velký hovado, měl klíče od skladu a když je chtěl půjčit náčelník kuchyně, podpraporčík, musel ho slušně požádat, páč ten vojín si je chránil na noční bufety.

Přijde někomu, že tato nabobtnalá armáda, ve které panoval takový bordel, by snad někoho ochránila?

Průměrný počet slepic: 2.3 (6 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

hmotku, jako že ji měl, když dostal klíče, smolík pro poručíka. Odpovědnost byla na vojně nedělitelná.

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)

On si je prostě vzal.

To je právě to, co jsem kritizoval, Targusi.

Ve fungující armádě bych já neměl řvát na poručíka, ale on by měl řvát na mě a já bych měl stát jak svíčka.
Vedle mě by měla být další svíčka, tou by byl ten kuchař a do latě by ho rovnal ten o hlavu menší podpraporčík, protože má větší hodnost.

Přijde mi, že takto by měla fungovat armáda. A taky chápu, proč by takto měla fungovat.
Znám chlapíka, který byl u legií a co vyprávěl, tak tam bych asi poručíka jen tak neseřval. Mohl bych se o to možná pokusit, ale pak bych toho hódně dlouho litoval.
A která armáda při střetu vyhraje? Ta, kde panuje chaos, nebo ta, kde je striktní disciplina?
Já nikdy nesázel, ale pokud bych si v tomto měl vsadit, tak vyberu všechny své úspory a u Fortuny je prdnu na druhou variantu a jsem si jistý, že neprohraju.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

A kuchar byl v cernem kseftu nadrizenym porucika. Kuchar byl vexlak a umel to s dodavateli za tyden po nastupu, zatimco trubka porucik se jen vezl a tak musel drzet hubu.
Dodavatel zacouval zadkem Avie, takze nebylo videt, ze vylozili jen 2/3 nakladu a tu 1/3 pak spolu prodali a kuchar ji nechal rozpustit v osizenych porcich.
A znam i absolutni zisky: na vojakovu hlavu to v 70. letech delalo 1000 korun za rok. V pripade praporu cirka 300 lidi si kuchyn pri 10 zucastnenych lidech rozdelila 300 tisic korun, coz nebylo malo.
Zda se vam to hodne? Neni to tak, jsou to ukradnute mene jak 3 koruny na vojaka/den.
Samozrejme se muzeme o mnohem dohadovat, ale ZHRUBA to fungovalo takto vsude.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

vašich představ, soudruha poručíka by ani nenapadlo zamířit k věšáku s klíči.
Takže asi tak...
Zažil jsem něco podobného na PŠ. Deveťák přišel do kuchyně hned po rozvodu, že má hlad a chce něco teplého. Dostal hranolky a flák masa. V devět večer před uzavřením přišel znova.
Smolda, provianťák s klíčem, který nedal z ruky, už byl na rotě.
Deveťák si ho nechal zavolat, aby odemkl příručák.
Na to mu desátník odpověděl kĺasicky - už si dostal, nažrať, tak choď do piče, kým ti pekne hovorím.
Poručík sklapl kufry a odfičel. Dobře věděl, že nemá nárok. Desátník měřil skoro dva metry a měl přes metrák váhu a on neměl koule na něj vytáhnout kolt.
Ano, měl mu ty klíče dát a ráno ho dát do hlášení.
Z druhé strany jsme měli nadporučíka, který se nesral, služební kolt vytáhl a dokonce z něj vystřelil. Ale to bylo v úplně jiném čase a na zcela jiném místě.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

hlavně psychologicky v Dobranech,kde byl můj bratr ,měli před kasarnami žulových obelisk a na tom nápis děl našich hlavně míří na západ. Trvanlivost útvaru při útoku prý 5 minut,to říkali vojákům. Proto jich bylo tolik v Pooradu už to byla třeba hodina. Moskva by byla zachráněna

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dva střípky k historické kontinuitě bordelu z prvopočátků ZVS:
-v roce 1784 chtělo 14 vojáků stavících pevnost Ples (pozdější Josefov) utéct za hranice do Pruska – potom co zabili vlastního poručíka. Byli zadrženi a císař rozhodl, že hlavní viníci mají být popraveni lámáním na kole (jestli se to stalo netuším, Josef II. jinak udržoval téměř moratorium, později trest smrti zrušil). Jediná zmínka o tomto byla v dobových pražských novinách, které ale byly polo-úřední.
-o čtyři roky později je již známější bitva u Karansebeše – hromadná střelba do vlastních řad mezi zatoulanými jednotkami v noci v lese.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ani nejde o tu ochranu bufetu, jako o zacházení se zbraní. Tehdá bylo třeba předpokládat, že každý muž byl nějak vycvičen a tudíž potenciální partyzán. Ti zvědavější si mohli vyzkoušet i více zbraní, včetně různých vozidel, a byli tak ještě nebezpečnější. Dnešní kluci znají techniku max. z počítače a to je hrubě nedostatečné.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

To nějak přeskočilo ...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Omlouvám se Targusovi, jeho článek jsem po pár řádcích přeroloval a nečetl, stejně tak jako některé přípěvky pod tím. To se mi tu za ty roky, co sem chodím číst ještě nestalo. Ne proto, že bych souhlasil nebo nesouhlasil, ale číst jsem to nechtěl - proč bych si to měl znova přemílat v hlavě. I když jsme jako špagáti stáli "mimo systém", ale možná o to hůř.
Tak jen jednu poznámku k diskutérům - téma je šikana v polovině 80. let. Pokud tu někdo jako "k věci" přidává historky z vojny ze šedesátek nebo sedumdesátek, tak je to totální off topic, to byl úplně jiný svět.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

N špagáti byli ... jak-kdo. Já jsem třeba našeho podporučíka párkrát poučil co všechno dělá podle řádů špatně nebo nedělá vůbec a od té doby jsem byl obden dozorčím na rotě. Po cca 14 dnech se staří začali hecovat, kdo má lepší "turbo", teplejší vodu a čitší hajzly. Ani si nevzpomínám, jak jsem je vyprovokoval, ale byli to docela čitelní hoši. Pokud jde o lakování čehokoli a obkládání palubkami, to si prostě nedali vzít. Mladí nachystali, oni lakovali! Šikanu jsen držel na úrovni donosu bufetu, občas nějaké to pivko. Opravdu na nože došlo jen jednou (rozbitá flaška x bodák), když jsem nepustil mládež podruhé pro chlast.

Průměrný počet slepic: 4.3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Historička a redaktorka ČRo zjistili, že Vávrova Husitská trilogie z let 1954-56 "udržuje ideologii 50.let."... Bože můj, to jsou myslitelé... Takhle, redaktorka i historička jsou relativně příčetní, tady zapracoval hlavně editor titulků... https://podcasty.seznam.cz/podcast/jak-to-bylo-doopravdy/je-vavrova-hus…

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

Tak beru zpět, na samém konci tu příčetnost redaktorka s historičkou opustily a skutečně začaly rozjímat nad nebezpečím celé trilogie z hlediska ideologického pro dnešní dobu... Ach jo...

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

Jo jo, to je ta nebezpečná ideologie, která se jmenuje národní/obrozenecká historiografie, založil ji Palacký a rozšířili různými směry TGM a Nejedlý.

Ať teda paní historička napíše scénař, podle kterého se natočí nějaká oslavná trilogie na jezovity, třeba s Koniášem v hlavní roli, to bude prča.

Průměrný počet slepic: 4.6 (10 hlasů)

Tak něco podobného natočil také Vávra, ne? Tuším kladivo na Čarodějnice se to jmenovalo ;) (A dobově bylo vnímáno jako alegorie doby vzniku povýšenou reálnými prožitky J. Štěpničkové).

Mně na tom spíš fascinuje, že někdo v roce 2021 cítí potřebu dumat nad tím, jak jsou tři skoro šedesát let staré filmy "nebezpečné" pro dnešní dobu, už proto, že se každý rok na jedné z televizí objevují... (Naštěstí k myšlence o potřebě zákazu se ještě nedostaly. To jim bylo asi v tuto chvíli ještě trapné, se k tomu Koniáši přihlásit dost okatě...) A jak dumají nad tím, jak režimem financované tři nejdražší velkofilmy své doby jedou v myšlenkovém obrazci své doby. To by jeden nevymyslel... To mě hlavně fascinovalo, ta primitivní banalita, s níž je na dílo své doby nahlíženo.

Ale nevadí, máme tady naštěstí ten projekt Marie Terezie, ne? Ten co byl uveden u příležitosti státního svátku vzniku samostatné České republiky v roce stého výročí vzniku Československé republiky...

No, uvidíme, co nám s Janem Žižkou předvede Jákl.... A při tom čekání si lze dát legálně jak
Jana Husa: https://youtu.be/DjDyDZPVJtA
Jana Žižku: https://youtu.be/xOpIj2BTe9E
Proti všem: https://youtu.be/T8r4ei7RWrs
Kladivo na Čarodějnice: https://www.youtube.com/watch?v=kG101cC2W-g

Hm, tak Kladivo na Čarodějnice nám už cenzuruje Google (majitel Youtube), bezpochyby aby ochránil nebohé děti před násilím (nepředpokládám, že má soudný člověk potřebu se Googlu prokazovat platební kartou či kopií dokladu totožnosti)

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

...lze najít. Ale v kterých hraných filmech tomu tak není ?
Vždy se nějak fabuluje, nějak se marketingově cílí, něco se vynechá, něco zvýrazní....to jinak nejde, v tomto formátu , druhu uměleckého díla.
No a herecky to bylo zvládnuto na výbornou, nebo kulisy - ta také se poměrně povedly, na tu dobu.
I základní etické poslání bylo zdařilé, možná více měly být vyloženy ony 4 artikuly, například citacemi z příslušného husitského manifestu. Ale kdo chce - najde si. Kdo nechce - tak si aspoň plivne.

Průměrný počet slepic: 4.5 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

....mi připadala jednak jako ztráta času, jednak jako prodělečný podnik, jednak jako nesmysl (bojovat bych měl za co ?.... za ÚV KSČ a spol. ?).
Vydržel jsem tam dva dny.

Ale rozumím tomu, že někdo to dělat musí, musel. Někdo dycky musí bojovat za císaře pána, bez toho by se císař pán neobešel.
Prostě se to odehrávalo a odehrává beze mě, jako spousta jiných věcí. Platím na to sice daně, ale spoluvinu necítím, platím možná takto i daleko horší věci. Každopádně mě z toho hlava nebolí, neb ty grázly a pitomce nevolím, nenesu za ně odpovědnost.
---------------------
země..... počet lůžek na 1000 obyvatel ....počet kritických lůžek (CCB) na 100 000 obyvatel /r. 2017/
Japonsko ............13....................................................14
Jižní Korea..........12....................................................11
Německo...............8.....................................................38 !!!
Rusko...................8 .....................................................8
Rakousko..............7.....................................................22
Maďarsko.............7.....................................................14
ČR........................7.....................................................12
Polsko...................7......................................................7
Francie..................6.....................................................12
Slovensko..............6......................................................9
Belgie....................6.....................................................16
Turecko.................3.....................................................47 !!!!!!
Kanada.................3......................................................14
USA......................8......................................................30
Svédsko.................2 ??..................................................6 ??

Průměrný počet slepic: 2.8 (4 hlasů)