Ve stínu Karviné

Autor

Sociální sítě na Alternativě jsou naplněny diskusí o Rakušanově debatě v Karviné, kam si Vítek dovezl několik policejních antonů, obklopil se gorilami, řádně se nechal nabrífovat, postaral se o dodatečné fandění od Šafrova plátku For Rum 24 a pak se nechal oslavovat, jak vyhrál zápas. FC Dozimetr porazil místní okresní přebor, protože byl zároveň hráčem i rozhodčím, který se postaral, aby domácí mužstvo nikdy nedokončilo jedinou akci.

Já jsem nic jiného nečekal, protože tohle je přesně Vítkův styl. Takový vyjebávací. Osvědčil se mu na Piráty, na jejichž úkor vylezl do sněmovny. Piráti to odpracovali, zaplatili a Vítek jim pak dal pár milodarů, aby se neřeklo. Je to přesně hodno hnutí STAN a Dona Vida di Dozimetra. Je jistě jen náhodou, že se náš premiér v poslední době stále více propagandisticky ztrapňuje, platí Cerhovi s Růžičkou peníze, aby mu co nejvíce zkazili pověst, kupuje nutellu a rekvalifikuje se u indického kolovrátku, pak úplně zmizí z očí, zjistí se, že v majetkovém přiznání neuvedl milion korun, nebinární Pekso to v televizi označí za nepřijatelné a zároveň se objeví nový hrdina, který (obklopen ochrankou) neohroženě dojel do Karviné a tam se postavil mrzké lůze, kterou právě vyhazují z práce, protože ocel už se u nás kalit nebude.

Jen nevím, jestli mají libtardi co slavit… Skoro to to totiž vypadá, že Blyštivý Péťa přijímá své poslední signály a místo něj už brzy nastoupí sekáč, který se nezakecá. Gestapo už má vybudované a vyjebávání s kamarády mu jde úplně dokonale.

Ale o tom dnešní text nebude. Domácí propaganda nám totiž poněkud zahaluje události v Německu, kde dnes začíná generálka na generální stávku. Takže opět traktory na dálnicích, opět protigrýndýlové požadavky, opět volání po míru a návratu politiky, která Německo přivedla na vrchol a ne zu grunde. Ke stávce se opět přidávají dopravci i železničáři, kteří oznámili šestidenní protesty a státní televize ARD přiznala, že pokud železničáři nepovolí, začne jaksi docházet uhlí elektrárnám, protože teď jim to větrníky, slunečníky a měsíčníky nezachrání.

Přidávají se pracovníci v městské dopravě, takže se dnes spousta lidí ani nedostane do práce a ještě v této chvíli jednají odborové organizace velkých fabrik, jestli se ke stávce rovnou nepřipojit, protože stejně se nebude dělat. Kamioňáci a sedláci zablokují dopravu… Někteří si tedy střihnou stávku a budou placení ze stávkového odborového fondu, druzí sice stávkovat nebudou, ale jako by stávkovali a budou placeni firmou z fondu překážek na straně zaměstnavatele… Každopádně to neměckou ekonomiku bude stát miliardy peněz.

Zemědělci měli celoněmecký sněm a na něm se dohodli, že budou dělat rachot dokud vláda neodvolá svá opatření a nebo dokud nepadne.

Němci to mají v zákonech složité. Od roku 1945 mají v zemi americké jednotky (zajisté si pamatujete na kancléřský vázací akt) a jejich Grundgesetz, tedy základní zákon, obsahuje ustanovení, že generální stávka se smí vyhlásit jen tehdy, když se vláda stane vysloveně protidemokratickou. Jak poznat, že už to nastalo, že? Obzvlášť dneska, když se nikdo nevyzná, jaké kompetence ještě má vláda, jaké má EU a jaké má Klaus Schwab. Všichni se mohou vymlouvat na všechny… Není koho zastřelit, aby se henty grýndýly zastavily. Pokud se nějakého úředníka zbavíte, je promtně nahrazen jiným stejným úředníkem.

Teď mě napadá, že ten Hamás nebo Hizballáh funguje stejně. Můžete eliminovat koho chcete, protože je okamžitě nahrazen ještě větším sekáčem a džihád proti Velkému Satanovi pokračuje úplně stejně dál.

Teď to začíná vypadat, že se mezi německými protestujícími našla odvaha na vyhlášení generální stávky, protože se našel argument ohledně nedemokratické vlády. Zároveň v Bruseli běží schvalování obchodní dohody s Keňou a velké koncerny už plánují zemědělský rozvoj tam v Africe, kde je to dostatečně daleko od grýndýlu a němečtí farmáři mohou po čtyřech stoletích kontinuity své statky prodat, přestěhovat se na předměstí Kolína nad Rýnem a rekvalifikovat se na programátory.

Ne, fakt se netetelím blahem, že se čeští zemědělci zbaví německé konkurence. To je totiž strategie jen na jeden tah. Jestli se podaří zničit zemědělství v Německu, postarají se, aby kleklo i zemědělství u nás. Doteď uměli blokovat naši konkurenci, budou to dělat i dál. O žrádlo se mají starat nadnárodní korporace, nikoliv domácí výroba. Je úplně jedno, jestli se bavíme o Frantovi Vomáčkovi a jeho padesáti hektarech nebo o Agrofertu. Jsou tu větší hráči. Ti, kteří z Argentiny vozí plné lodě masa, jehož kvalitu celník zkontroluje tím, že si rozbalí jednu bedýnku, vytáhne jeden stejk a napíše do celního prohlášení, že to smyslově zkontroloval a je to v pořádku. Jsou hráči, kteří dokáží prodat ukrajinskou mouku s překročenými limity chlopyryfosu a žádného veřejnoprávního intervjuka to nezajímá.

Naše mééédia (čtěte s řádným zamečením) samozřejmě mlčí. V Německu se nic neděje, všechno je v nejlepším pořádku, to jen pár místních fašistů chce to samé, co chtějí zdejší proruští kolaboranti. Česká televize mlčí, Seznam zprávy mlčí… přitom je možné, že poprvé od roku 1945 bude v Dojčlandu vyhlášena generální stávka a Německo je šest dní od blackoutu.

Sledujme to. Veřejnoprávní televize nám nic neřekne. Musíme sami. Za nás vše sleduje Martin Kunštek, který chystá podrobné zprávy přímo od zdroje, které se budou během dne objevovat na Litterate.

Dějí se neuvěřitelné věci…

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (356 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Komentáře k Vidlákovu úvodnímu článku pište jako odpověď k tomuto oknu. Budou pohromadě a zůstanou na začátku diskuze.

Pokud máte nějaký příspěvek, který přímo s Vidlákovým úvodníkem nesouvisí, vložte jej přes "Přidat komentář" na konci dokumentu.

Průměrný počet slepic: 4.4 (21 hlas)

Přidávám zde na naším webu Vidlákovy Kydy související témata s úvodem dnešního článku našeho pana Vidláka. Jsou to dva viz níže včerejší příspěvky ohledně vicepremiéra a ministra vnitra Vítka Rakušana který v pondělí večer odstartoval turné po českých městech zvané Debata bez cenzury a stál proti rozzuřenému davu v Karviné. I když "statečného" vykuleného dozimetra z Kolína hlídalo 40 policistů uvnitř a 15 těžkooděnců venku tak to nedopadlo pro něho dobře.

Lidé v Karviné kteří stáli tváří v tvář s Rakušanem byli tak rozzuření že nedokázala jedna z hlavních televizních stanic mainstreamu Prima CNN News sestříhat jeden "krásný" obraz vřele diskutujícího ministra z jeho nadšenými posluchači což byl samozřejmě záměr Rakušana.

Mimochodem ten název americké stanice CNN který si přivlastnila stanice Prima, mi stále stojí v žaludku, co hledá v naší ČR americká zpravodajská televizní stanice CNN která je určená pro americké diváky a přináší zprávy o dění v naší vlasti českým divákům. Nespletli se náhodou vlastníci stanice PRIMA? Anebo naše ČR je pro majitele této televizní stanice již tak moc kolonie USA že nejenom to neskrývají ale dokonce se i se pyšní za to?

Po včerejším rozruchu na naším webu Vidlákovy Kydy který úmyslně spustili někteří zde známí agresoři (je jich málo, dají se spočítat s prsty na jedné ruce) mnoho vlasteneckých uživatelů a čtenářů opustili včera rozhořčení naše Vidlákovy Kydy. Věřím že se dnes všichni vrátí a mí vlastenečtí uživatelé již nepadneme do pasti provokací agresorů a nebudeme na jejich ironické příspěvky reagovat. Tím se snadno odhalí kdo jsou ti agresoři kteří ničí vzhled našich Kydech a kteří touží aby to zde vypadalo jako v žumpě For Rum 24 (Opravdu povedené od vás pane Vidláku bylo to úmyslné rozdělení Forum24).

https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/comment/2146241#comment-2146241

https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/comment/2146334#comment-2146334

Průměrný počet slepic: 4.7 (80 hlasů)

m.gregor

Matěj Gregor
Řekl jsem to Rakušanovi v Karviné z očí do očí. Nedovolím, aby z lidí v našem regionu dělala média hlupáky. Objektivy zachytily jen to, co chtěly. 
Média se snaží prezentovat jen to, že v Karviné ministr schytával urážky a nevhodné chování. Realita je ale jiná. Většina lidí pokládala věcné a kritické dotazy. Případně lidé upozorňovali na to, kdy ministr Rakušan naprosto prokazatelně lhal.
Bohužel, Vít Rakušan odpovídal pouze na ty dotazy, na které chtěl. Obrázek si udělejte sami. Děkuji za každé sdílení a podporu. Má to velký smysl

Ve videu viz níže uslyšíte otázky pro Rakušana od Matěje Gregora Předsedu ve společnosti "Spolek Odchod" a zastupitele ve společnosti Městský obvod Ostrava Vítkovice.
Taková jasná, slušná a pravdivá slova, podložená fakty od tohoto mladého muže zajisté Rakušan nečekal.
Rakušan si myslí, že svým putováním po republice si zlepší reputaci, Je ale na omylu. Nemá na to. V Karviné  se to potvrdilo.

skvělé video s otázky od Matěje Gregora pro Rakušana viz zde:

https://www.youtube.com/watch?v=oew4_qRbtJ4

 

Průměrný počet slepic: 4.7 (113 hlasů)

Jedním slovem NIC. Ignorovat jeho rádoby výjezdy. Jak je vidět on stejně bude reagovat pouze  na to co se mu hodí a vládní méédia zase zveřejní jen to co se hodí jim. Třeba se mýlím ale co platí na internetová mééédia typu Seznam  Idnes apod? Neotevírat je. Každý tento plátek je víceméně placen z reklam. Tech předplatitelů zase tolik není aby je to uživilo. A co zajímá zadavatele reklamy? No kolik uživatelů na dané stránky chodí kolik jich tu reklamu uvidí.Já jsem Seznam a i stránky s ním spojené neotevřel již dva roky a nijak mi nechybí.

Průměrný počet slepic: 4.7 (63 hlasů)

Můžete hovořit zcela bez cenzury. A nemusíte spěchat. Moji hoši si Vás jen tak vyfotí na památku, později nám to vysvětlíte.

bez cenzury moji hosi

Průměrný počet slepic: 4.9 (52 hlasů)

Velmi příhodný název Danova článku, nesouvisí jen s článkem samotným, souvisí se včerejší nechutnou diskusí včerejší, kterou jsem si prošel prošel dnes nad ránem. Včera jsem neměl čas "ovlivňoval" jsem vnoučátka věkem studující MŠ.

Pro včelku Máju a další. Škoda se nechat odradit nejrůznějšími týpky. Lepší na ně nereagovat. V podstatě ti naši "spolu komentující" naučili mnohé, třeba zrovna Rakušana. Očividně na to mají věk a jsou tím směrem zaměření možná celoživotně. Možná se úspěšně naučili dělat lidovou propagandu v době normalizace. Neznáme je?

Není nad ukázku nekulturnosti důkladně vybraného "elektorátu diskutujících", aby se Rakušan-statečný ministr vnitra v kroužku "těžkooděnců" stal hrdinou odolávajícím hrůze davu. Tím spíš si zaslouží poděkování Antonín za "vystřižení části té diskuse", kde se ukázal mladý Matěj Gregor.

Soupeření (nerad používám slovo boj a snažím se, když to malinko jde se mu vyhnout, protože zejména v politických otázkách je návodným slovem pro zdůvodnění přechodu politiků od soupeření, k předání pravomoci vojákům a jejich zkrácenému "demokratickému" zavedení válečné politiky, nebo dokonce zahájení války) toho kluka s matadorem vrcholného vládního hnusu by téměř zaniklo, protože se nestalo zajímavým pro CCN Prima...

To samé platí zde "u nás v Miroslavi", tedy na Vidlákových-Danielových-Kydech.

Zaujal mne i dnešní překlad Inzi. Mám s ním problém, protože ti historici, na které se překlad odvolává, dost umně žonglují s neskutečným množstvím informací, které mohou vyvolat zejména v lidech, kteří se "demokracií s odkazem na prověřenou historii" zatím neměli potřebu zabývat. Jeden příklad za všechny -Katyně- v článku zmíněná. Připomenu důvod, proč pan Skála s dalšími "aktuálně odlehčuje své současné výstupy", aby podle měřítek současných Českých soudů nešli sedět. Skála vyslovil svůj názor právě na případ Katyně s tím, že má důkazy, mimo jiné významného Českého lékaře, který se na výzkumu onoho případu podílel osobně a přinesl podle něj nepochybné důkazy o jiném průběhu těch nezpochybnitelných hrůz, než které jsou i v tom překladu JEDOZNAČNĚ popsány.

"Neříkám ani tak, ani tak, ale na má slova dojde."

Pro vás Májo a zřejmě pro víc z NÁS. Nereagujme zejména na přímé útoky skrytých rakušanů. Je to voda na jejich mlýn. Ony ty "státní méééédia to docela úspěšně řeší podobně. Rozdíl je mezi diskusí a poštěkáváním! 

"Melme" své, co umíme. Vaše "kopírování" je stejně přínosné, jako Inzovy rozsáhlé překlady, nebo nejrůznější odkazy. Ono to všechno doplňuje právě ty Vidlákovy, někdy méně někdy více přínosné a víc, nebo méně, ale často vtipné "šlehy". My všichni na těchto stránkách jsme svým způsobem vidláci. Kdo sem nepíše, ale "jen čte" asi má důvod. Někdy se dohadujeme ve stylu "Karvinské diskuse s Rakušanem", někdy to sedne pro všechny bez rozdílu jako dětská prdýlka na nočníček. Je to život, je to živé a rozhodně to stojí za to.

Abych zůstal věrný své rozvláčnosti, ještě přidám dost pár řádků na téma "obdiv k osobnostem". Přivedl mne k tomu opět trošku výrazněji Inza dnešním překladem. Svým způsobem i nekritický obdiv mnohých lidí, včetně předních účastníků diskutujících s občany, když představují na setkáních Daniela Sterzika-Vidláka. On se neúnavně pohybuje po celé republice, aby "glosoval", nebo občerstvoval kritiku současných vládních politiků. Pozor, mám ho rád a obdivuji jeho zápřah, obdivuji trpělivost a vůli jeho rodiny a doufám, že to té rodince v Miroslavi vydrží. Protestní oblíbenost mnou volitelné a skutečně velmi příjemné kandidátky KSČM, v čele STAČILO Kateřiny Konečné je také obdivuhodná a přitažlivá. Obojí však může být kontraproduktivní. Ale obojí je svým způsobem propagandisticky nutné. V každém případě my, jejich příznivci, i oni sami si musí uvědomit, že to co se dnes děje, čím nám jdou příkladem, je jen předpokladem ZAČÁTKU, pro ně navíc osobní riziko na dost vysoké úrovni.

Prosím, aby bylo správně pochopeno, co jsem v předchozím odstavci napsal.

Za moderní dobu považuji dobu počínaje 19. stoletím, jak pan Kemr ve filmu zdůrazňoval, století páry. Jsou to část jednoho století, jedno celé století a malý kousíček století dalšího. Pro nemalou část lidského společenství mnoho nezkušenosti a postavení ještě stále na začátku. Z mého pohledu to není dáno jen zásadními změnami v průmyslu a zemědělství, což přineslo nutnost neskutečné přeměny společenských vztahů. Nová velmi agilní skupina odvážných průmyslníků odebrala šlechtě neskutečné množství dříve nevolníků, kterým poskytla pomyslnou svobodu novým, neskutečným zotročením ve svých závodech. Spolu s tím byli přinuceni "novým svobodným otrokům" poskytnout do té doby nebývalou příležitost se vzdělávat a zdokonalovat ve svých oborech. Mnoho už z nás starších, ve VUML vzdělávaných si ani s tím VUMLem v zádech neuvědomuje, jak rychlý přerod to byl a že mnozí naši "dělničtí představitelé" se stali vůdci na základě své odvahy, své schopnosti se sebevzdělávat nad zájem aktuálně mocných, aby zdánlivě selhali, protože "neunesli svou slávu a moc". Ono to s tím "neunesli" není tak moc pravda, ono se mnohé dalo propagandisticky využít jako těžko odbouratelná pravda, nebo polopravda. Výrazným příkladem jsou dva muži naší národní historie Klement Gottwald a Antonín Zápotocký. Jak lehké bylo zobecnit tragický vývoj padesátých let ve spojení s Gottwaldem, jak jednoduché je zvýraznit "zchudnutí" celé populace v ČSR v souvislosti s jasným vyjádřením A. Zápotockého v souvislosti s měnou. Bez pochopení mnohem širších dobových souvislostí tu "lež" nelze zpochybnit ani náhodou.

Oba na přelomu dvou staletí prošli osobními i společenskými proměnami, které ovlivnily život největších skupin lidí v pozitivním i negativním slova smyslu "své země" a dnes se pro jistotu o nich příliš nemluví a pokud ano, tak aby se zašlapala do prachu doba, ze které my někteří nostalgicky žijeme. Věkově jsme MY připustili, že našimi dětmi volení představitelé bez milosti nelikvidují jen vzpomínky na společenské změny. Likvidují relativně úspěšně povědomí o výlučnosti "národního společenského vývoje" argumenty, kterými pokřivili společenský vývoj propagandisté naší ranné doby socialismu ať už v SSSR, nebo u nás na přelomu padesátých a šedesátých let. Internacionalismus ve smyslu "smazání regionálních a národních zájmů" se rovná "progresivismu" protagonistů Evropských komisí a progresivismu nemalé části Evropského parlamentu i našeho parlamentu, který představují nejmladší z nich, europoslankyně Gregorová (Piráti), nebo Vracionová (ODS), či poslankyně našeho parlamentu Decroix. Najděte si jejich diskusi proti MUDr. Ivanu Davidovi na CCN Prima. Najdete to i na Youtube. Spolu s komentátorem "řídícím" diskusi je to na "kachní žaludek". 

Ideologové a propagandisté napříč staletími se naučili "ve své době", v době, kdy se svou ideologickou orientaci dobře živí, nebo živili, využívat citací bez dobového opodstatnění osobností, které se stanou na určitou dobu nejmoudřejšími a nejoblíbenějšími, bez toho, aby se ty moudrosti "správně aktualizovaly na konkrétní dobu".

Připomenu nejvýraznější zneužívané "citace" bez aktualizace na příslušnou dobu, příslušný vývoj.

My žijící víc než polovinu života v době socialismu jsme byli vzděláváni stylem Marx napsal (Kapitál I. kapitola, str.), V.I.L řekl (Co dělat, kapitol..., str.)

Zapomíná a zapomínalo se to, že V.I.Lenin třeba zrovna v "Co dělat" položil otázku a pokusil se odpovědět na situaci, na kterou se svými věrnými reagoval na aktuální vývoj v Rusku, který byl komplikovaný. Aktuálně jej řešil. Pochybuji, že by potomky revolučního vývoje on sám nabádal, že jeho řešení je jedinou možností na věčné časy a nikdy jinak. To samé souviselo s úvahami a realizaci NEP, v souvislosti s využitím potenciálu USA, opět v jeho aktuální době. Ve stati o nebezpečí kultu osobnosti upozorňoval na svůj příklad i možné nebezpečí v nekritické "oblíbenosti" osobností, které budou rozvíjet změny v takové mohutné a rozporuplné zemi jakou bylo původní Rusko, nově Socialistický stát, jediný ve své době ne na kontinentě, ale v celém světě.

Jak nemohl být oplakávaný bezprostředně po smrti i v ČSR Stalin, když bylo nepochybné, že on v čele Sovětského státu, tehdy ještě jediného socialistického státu, zastavil Hitlera téměř v ulicích svého hlavního města a zatlačil jej zpátky do Berlína, kde se zastavil po domluvě se západní účelově vytvořenou spojeneckou společností.

Pokud jste to dočetli sem, uvědomte si, že podpořit Kateřinu Konečnou je určitě pro velkou část z nás aktuálně jediná alternativa a s ní poslat do E parlamentu dříve piráta Dostála, oblíbeného glosátora Sterzika, odvážnou nestranickou Rédlovou a další. Pokud se to podaří, a umocní v krajských volbách jejich kolegy. pokud se to završí v parlamentních volbách, nebude to zdaleka ještě vítězství. Vítězství bude, když ti NAŠI protagonisté budou moci realizovat to co slibují, ale s tím, že se na korekcích programů a hlavně na praktické realizaci budou téměř beze zbytku podílet voliči, kteří si je do funkcí postavili. Ne že zvolí a budou čekat, ale zvolí a nebudou propagandisticky, ale v běžné práci, na svém místě ty možné plány realizovat.

A co kromě toho? Je možné dál citovat V.I.L, KG, ML, třeba i Trumpa, Skálu, Konečnou, nebo dokonce Fialu s Rakušanem. Ale s tím, že ty citace budou příkladem pro realizaci aktuálního vývoje. Určitě ne ve stylu dosazování vzorečku např. (a + b)

Nepochybuji, že se do budoucna opět objeví nějaký kult osobnosti, ale tím spíš je potřeba se vracet ke klasikům, kteří právě na to upozorňovali. Třeba k Werichovi, či Haškovi a Čapkovi v našich podmínkách.

STAČILO.

Stačilo?

Přeji klidný den, jdu si dát 1500 m do bazénu.... 

   

Průměrný počet slepic: 4.6 (47 hlasů)
Trvalý odkaz

Májo, určitě máte něco připravené, tak tady zmáčkněte "Odpovědět" a vložte to, dík! :-)

Vložil jsem na konec diskuze velmi dlouhý text.   Tímhle opatřením ten text zůstane stále na konci dokumentu a nebude překážet běžnému provozu. Kdyby jste použili "Přidat komentář" na konci dokumentu, bude vás příspěvek až za ním.

Omlouvám se, dovolil jsem si to výjimečně, snad to nebudete považovat za příliš velkou drzost.

Průměrný počet slepic: 4.3 (39 hlasů)

mě nečekejte. Zřejmě jste nečetl včerejší diskuzi, zkuste to, bude vám to jasné.

Průměrný počet slepic: 4.2 (22 hlasů)

In reply to by včelka Mája

Trvalý odkaz

S údivem jsem přečetl váš vzkaz Včelko Majo ...mě nečekejte ...
Tak moc vás zasáhl včerejší rozruch který spustili na našich V.Kydech někteří agresoři a chytráci?
Nechápete že právě to je cílem těchto agresorů?
Nechápete že právě o tom jim jde?
Rozvrat, Rozhořčení, Odchod z fóra.

Včera jsme se oba, Vy a já bohužel nechali vyprovokovat od agresorů A TO BYLA CHYBA.
Správná taktika je neodpovídat na provokace agresorů a chytráků.
Uživatelé a čtenáři kteří nás čtou nejsou hloupí, oni ví na které straně je pravda.

Velice výstižně to napsal pan Antilibtard  ve svém příspěvku viz níže  ..."O Včelce Máje a Antonínovi". Diskuze pod tímto článkem byla zaneřáděn dlouhými vlákny plných sporů neoblíbených uživatelů oproti oblíbeným uživatelům: berrnard vs. Včelka Mája a Ethanol vs. Antonín. Ti oblíbení naneštěstí neměli dost rozumu, aby ataky ze strany těch neoblíbených ignorovali....

Mě tato pravdivá slova pana Antilibtarda výrazně pomohla, překonal jsem mé rozhořčení a již ignorují agresora který na mně stále útočí.

Včelko jste chytrá, vnímavá a chápete pravdivá slova pana Antlibtarda.

Jste ale žena, útok od agresora se vás dotkl více než mně , mi chápeme že asi proto chcete více času než překonáte vaše rozhořčení a vrátíte se.

Mi všichni uživatelé a čtenáři  fóra na vás čekáme a s radostí vás zde zase uvidíme, kéž by to bylo i dnes.


Antilibtard : https://www.vidlakovykydy.cz/comment/2146276#comment-2146276

Průměrný počet slepic: 4.4 (60 hlasů)

Když někdo chytí cikánského kapsáře za ruku ve své kapse, tak ten cigoš vyvádí stejně jako ty a dovolává se míru, tolerance a prodobných vznešených floskulí.

Toncku, ty lžeš a podvádíš. Nepřelakuješ to hraním si na chudáka oběť, a nepomůže ti ani tuna falešného cukru, kterou tu na ostatní sypeš. ;o)

Průměrný počet slepic: 2.6 (45 hlasů)

In reply to by včelka Mája

Trvalý odkaz

Já Vám rozumím. Už jsem byl taky mimo, kdyby jste mě nepřivolala, asi bych se už nevrátil. Dejte si pár dnů oraz. Uvidíme, jak se to tady bude vyvíjet. Mám dojem, že jste tady svými texty zadávala inspiraci a otevírala témata k diskuzi, takže bez nich to tady dost upadne. Je tady nějaká nervózní atmosféra. Příliš často tady dochází k osobním přestřelkám. A to jsem měl "Kydy" rád protože zde vládla pohoda a vzájemný respekt. Sama uvidíte, zda Vám to bude chybět. Pokud byste se rozhodla definitivně odejít, mě určitě chybět budete! Takže budu radši, když se vrátíte.

Průměrný počet slepic: 4.8 (33 hlasů)

Ono to není jen o včerejšku, v tom je ten rozdíl. Trvá to už rok a půl, od zatáčku, co jsem tady - přecházela jsem to víc než dlouho. Jak řekl Forrest Gump: „Člověk má někdy málo kamenů...“ Je to celé přesný obraz dnešní doby. A na sociopaty je podle odborníků jediná dobrá  radapokud možno nohy na ramena a co nejdál od nich

Olin v ten samý den k tomu napsal: „....A protože tady v diskusi na Vidlákových kydech, stejně jako na jiných webech, začíná převažovat "boj proti někomu" nad "bojem za něco", už se mi tu nelíbí, jsem znechucen a pan Daniel Sterzik přichází o jednoho čtenáře. Stačí, že se na stará kolena nervuji politikou, nemám zapotřebí se ještě tady potkávat se zlými blbouny!"

-------------------------------------------------------------

PS. Inzo, zatím nevím, už by to nebylo "spontánní", jestli chápete, neříkám tedy tak ani tak. Ale díky!

(...a je tady málo humoru :-), kromě toho Vidlákova..(na Zaubera bych málem zapomněla :-)), což je v té morální bídě taky důležité, zvláště když vím, že Češi jinak smysl pro humor mají, i v těch nejhorších dobách)
 

Průměrný počet slepic: 4.6 (27 hlasů)

tři satirické obrázky aby se pousmála naše Včelka která má ráda humor. Snad to trochu pomůže aby se k nám rychle vrátila.

Průměrný počet slepic: 4.5 (19 hlasů)

2 svetry

Průměrný počet slepic: 4.2 (21 hlas)

In reply to by včelka Mája

Trvalý odkaz

Vaśím rozhodnutím jste naplnila cíl Vašich protivníků.

Heslo rozděl a panuj vychází z poznání, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze než skupině semknuté a vnitřně jednotné. Touto zásadou se řídili a řídí zejména účastníci politického boje, kteří se snaží vyvolat mezi svými protivníky nesváry a rozbroje, aby je pak mohli jednotlivě snadněji porazit a ovládat

Průměrný počet slepic: 4.8 (36 hlasů)

Někteří posilovaní různými rakušany mají kachní žaludek, my další si ho musíme pěstovat také...

Vydržte mnozí další i s mými dlouhými úvahami. snad je možné si z nich něco málo vybrat. Netrvám na slepicích, netrvám na své neomylnosti, předkládám názory, které nemusí být za každou cenu akceptovány. 

I proto Daniel Sterzik své články předepisuje, abychom je svobodně rozvíjeli, navazovali na ně, nebo vzájemně nesouhlasili. Je tu u Vidláka svoboda, kde jedinou hranicí by měla být SLUŠNOST.

Třeba i to svými drobnostmi napomůže mladší generaci k pozitivní společenské změně. Co usoudí za pozitivní a prosadí, třeba i díky našim vysloveným názorům, je na nich, na mladších, oni dnes přebírají odpovědnost za své děti a potomky.

Průměrný počet slepic: 4.8 (31 hlas)
Trvalý odkaz

Minulý čtvrtek napsal Pepe Escobar recenzi na novou knihu Emannuela Todda: "La défaite de l’Occident" (Porážka Západu), která vyšla 11.ledna. Nechal jsem se zlákat a knížku jsem si pořídil. Je perfektní, ale má jednu podstatnou nevýhodu - je ve francouzštině. A já francouzsky neumím ani slovo. Naštěstí mám perfektní interaktivní překladač a ono to překvapivě jde. Samozřejmě, že se překlad musí korigovat, když si překladač začne vymýšlet. Pokud překládám z angličtiny nebo z ruštiny tak to většinou zvládám porovnáním s originálem. Tady musím sledovat, aby se udržoval kontext v překladu, když to nejde jinak, tak mi musí pomoci net nebo ChatGPT. Jde to pomaleji, ale jde to.

Knížka má 14 kapitol a celkem 360 stran.

 

Úvod - Deset překvapení války

Stabilita Ruska

Ukrajinská záhada

Postmoderní rusofobie ve východní Evropě

Co je Západ?
Asistovaná sebevražda Evropy
V. Británie: směrem k odnárodnění
Skandinávie: od feminismu k válečnému štvaní
Pravá povaha Ameriky: oligarchie a nihilismus
Znehodnocování americké ekonomiky
Washingtonský gang
Proč se zbytek světa přiklání k Rusku
Jak se Spojené státy dostaly do ukrajinské pasti
Americký nihilismus: důkaz z Gazy

 

Od včerejška jsem přeložil 4 kapitoly. Do konce ledna by mohlo být hotovo. Překlad si dělám pro vlastní potřebu, text ve francouzštině je mi víte na co...

Tu kapitolu o východní Evropě sem dávám jako ochutnávku. Pokud někoho z registrovaných diskutujících navnadila a chtěl by si knížku přečíst, tak mu ji rád půjčím. To se dohodneme až bude překlad hotový.

Průměrný počet slepic: 4.6 (62 hlasů)

Zajisté vámi vynaložené úsilí v překladu je namáhavé, přesto věřím že výsledek bude skvělý. A na Pepe Escobara i  já vždycky dám

Průměrný počet slepic: 4.2 (35 hlasů)

Tento francouzský historik mi dosud unikal - z wiki:
"....Do širšího povědomí vstoupil roku 1976, kdy předpovídal pád sovětského režimu, a to na základě analýzy demografických dat (v knize La chute finale: Essais sur la décomposition de la sphère Soviétique). Známou se stala též jeho kniha Après l’Empire : essai sur la décomposition du système américain, kde předpovídá konec americké hegemonie a vznik multipolárního světa..."

Zdá se, že tento Francouz má o střední a východní Evropě mnohem větší a hlubší přehled, než čulíkovsky propagovaní snaživí historici z britských či polských okruhů. Díky za překlady inžo, pokračujte prosím. Mainstream asi s vydáním českého překladu chvátat nebude... 

Průměrný počet slepic: 4.1 (29 hlasů)

Inzo, díky za zajímavý výcuc.a opravdu obdivuji, že se vám s tím chce patlat, protože to musí být časově náročné. Na rozdíl od vás si tedy myslím, že “Pepča” je jako novinář těžce zaujatý, nenávidějící USA a Západ, a proto nedůvěryhodný. Z jeho článků mám pocit, že Rusko, Čína, BRICS atd, to jsou v podstatě andělé a zachránci světa, zatímco Západ je peklo na zemi. A tak to prostě není, jakkoliv vůbec nejsem nějakým zapřisáhlým prozápadním nadšencem, pořád si myslím, že Západ je rozhodně lepším, než Rusko nebo nedejbože Čína.

Co se té knihy týče - dle té krátké ukázky těžko soudit, ale mám i z toho seznamu kapitol takový pocit, že autor si vytvořil základní premisu a titulek a na základě toho splácal obsah tak, aby mu to vyšlo. Silně mi to připomání knihu jisté anglické historičky: Československo - stát který selhal, která je psána podobným stylem. Prostě - uvedu ty argumenty, které se pro můj zvolený závěr hodí, ty další buď interpretuji podle sebe, nebo rovnou vynechám.

Co se týče těch několika stránek, které tu uvádíte, no je to tak trošku pejsek s kočičkou. Autor skáče hned do středověku a hned do současnosti a nevím jak vám, já z toho cítím zcela evidentní přezírání žabožrouta, který se snaží ukázat, jak je ta východní Evropa vlastně pozadu, oproti nám ze Západu (a v postatě k nám vůbec nepatří). A co se nehodí, to se raději vynechá. A tak se schválně používá termín VÝCHODNÍ i pro státy, které jsou kulturně i geograficky středoevropské (my, Slovensko, Maďarsko), neuvádí se poněkud zarážející fakt, že sice druhé nevolnictví atd existovalo (v tom má autor pravdu), ale existovalo i v zemích jako je třeba Rakousko, které se dnes berou jako normální součást Západu. Takže kde je problém? Některé argumenty mne přímo rozesmály, například jak autor povýšeně zmiňuje vysoké procento obyvatelstva v průmyslu jako ukázku zaostalosti. Já si teda myslím, že to je práívě ukázka (stále ještě) zdravé ekonomiky, ale autor to evidentně vidí poněkud jinak. Srandovní je jeho tvrzení, že ukrajinci byli nevolníci polských pánů (oni tam copak nebyli polští nevolníci a ukrajinští páni? Nehledě na to, že oproti ruskému systému byl ten polský v podstatě liberální a humánni, o čemž se ti nevolníci velmi rychle přesvědčili, když tu východní část Polska schlamstlo Rusko a ten svůj systém tam zavedlo).

Co se Maďarska týče a jeho pohled na válku, tam autor evidentně dost nerozumí situaci a plácá nesmysly - třeba to, že se naši zemi nepodařilo důsledně rekatolizovat, je jednoduše lež. To prostě není pravda. Celá ta snaha naroubovat do Maďarska kalvinismus a přitom jen tak mimochodem zmínit Trianon (což je přitom stěžejní důvod současné pozice Maďarska).  V tomto směru daleko více doporučuji článek Lucie Sulovské na toto téma, vyšel u Nefa asi před 2 týdny. Myslím, že to rozebrala daleko lépe, než pan akademik.

Nevím, třeba je to v knize v dalším textu, ale zaujala mne snaha svést zaostalost východní Evropy na nevolnictví a přitom se ani slovem nezmínit, že na rozdíl od západní Evropy jsme tu měli Turky, s kterýma bylo třeba bojovat několik set let (třeba taková Francie je radostně podporovala), a také jsme jaksi neměli kolonie.

Asi nejzajímavější myšlenka je vyjádřena v této větě: Nenávist k Rusku se mi zdá být odrazem jisté přetvářky - neautentičnosti. Nevím, zda je to pocit viny, nebo syndrom podvodníka. Na toto jsem fakt musel chvilku zírat. Dal bych takový malý tip - není to třeba odrazem strachu? Protože silně pochybuji, že by autor někde v knize zmínil neskutečný nárust ruského arogantně imperiálního myšlení v posledních létech.

Každopádně, ještě jednou díky za dobrou práci, ale opravdu bych doporučoval knihu číst velmi kriticky. Jsou tam bezesporu zajímavé postřehy, například ten o nárůstu vzdělanosti za komunismu. Nemám ale pocit, že by se autor snažil být nestranný. Chápu, že vám tyto názory konvenují, nicméně o to více musí být člověk opatrnější, když něco takového čte, a snažit se prověřit si alespoň ta tvrzení, která prověřit jdou. Rozhodně budu rád, když případně uveřejníte další pasáže.

Průměrný počet slepic: 3.3 (25 hlasů)

Záslužná práce na překladu, ukázka zajímavá, čtivá, rozhodně se hlásím o "zapůjčení" přeložené knihy. Hodnotit jí budu až jí celou přečtu.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Každá z předchozích dvou kapitol začínala překvapením. Překvapením způsobeným odolností ruské ekonomiky, abychom se mohli zamyslet nad Ruskem; poté nečekaným vojenským odporem Ukrajiny, abychom se mohli zamyslet nad touto zemí. Tato kapitola je věnována východní Evropě, tj. bývalým lidovým demokraciím, k nimž jsem přidal Pobaltské republiky bývalého Sovětského svazu.
Na vztahu východní Evropy k západní Evropě a Rusku nikoho nic nepřekvapilo, ačkoli by mělo.  Jako kdyby od konce komunismu a ještě více od začátku této války byly rusofobie východní Evropy a její příslušnost k západnímu táboru naprosto přirozené, jako kdyby byly součástí jejich historie, potom by nepotřebovala vysvětlení. Ale tak to nebylo, nic z toho vůbec není samozřejmé.

Řada peripetií
Nezapomínejme, že v předvečer druhé světové války vládly ve všech těchto zemích, když ne diktatury, tak alespoň autoritářské režimy v regionu zpustošeném antisemitismem. Jedinou výjimkou bylo Československo, které bylo liberální demokracií, bratrancem Francie a průmyslově a vzdělanostně vyspělejší než Francie. Poválečná sovětizace tedy neprobíhala ve světě, který by byl před tím demokratický a liberální. A když východní Evropa začala vstupovat do NATO a poté od roku 1999 do Evropské unie, odklonila se od cesty, kterou vytyčil Stalin. Její konverze k liberalismu byla spíše překvapením. Další překvapivou skutečností je, že dvě země východní Evropy, které nyní není možné označit za jednoduše rusofobní, jsou východní Německo a Maďarsko. Ve východním Německu je u menšiny lidí stále cítit určitá nostalgie po komunismu a podpora Ukrajiny je ještě slabší než jinde ve Spolkové republice. Maďarsko pod vedením Viktora Orbána se oficiálně staví nepřátelsky k proukrajinskému postoji Evropské unie a hodlá i nadále spolupracovat s Ruskem. Přitom právě tyto dvě země více než jiné bojovaly proti Rusku v období sovětské nadvlády: v roce 1953 ve východním Německu masivními stávkami, v roce 1956 v Maďarsku revolucí, kterou Rudá armáda utopila v krvi. Nedávno a rozhodujícím způsobem strhlo východní Německo (tehdy NDR) železnou oponu s pomocí Maďarska: jakmile se východním Němcům podařilo uprchnout přes Maďarsko, které otevřelo své hranice s Rakouskem, ruská nadvláda v této sféře skončila. To, že tyto dva regiony či země jsou nyní vůči Rusku nejméně nepřátelské, je poněkud nepochopitelné.

V některých zemích východní Evropy panuje rusofobie, která je na první pohled pochopitelná. Především v Polsku, národu s tradicí, který byl v pravidelných intervalech masakrován svými pruskými, rakouskými a především ruskými sousedy. Pak tu byl katyňský masakr - 4 400 polských důstojníků brutálně zavražděných Stalinovým Ruskem v roce 1940. Tyto události z nedávné historie by však neměly zastínit skutečnost, že komunismus zabíjel především Rusy a že to byli sami Rusové, kdo ho svrhli.
Pokud jde o pobaltské republiky, zejména ty nejsevernější, Estonsko a Lotyšsko, je rovněž pochopitelné, že jistá míra obav přetrvává. V době rozpadu SSSR v nich žily početné ruské menšiny, soustředěné ve městech a průmyslových oblastech, kde zůstávají: 25 % celkového počtu obyvatel v Estonsku a Lotyšsku, 5 % v Litvě. Vstup do NATO se jim díky obavám na obnovení ruské moci zdál logický a nezbytný. Navíc, pokud, jak se domnívám, současná válka vyústí v porážku Západu a faktický rozpad NATO, Litva, Lotyšsko a Estonsko mohou skutečně očekávat, že v novém geopolitickém uspořádání Evropy budou patřit mezi tři hlavní poražené.

Nicméně skutečnost, že Lotyšsko se prezentuje jako jakási demokratická panna (a tedy rusofobní), resp. je za ni považováno, není vůbec znepokojující. Je pravda, že vnitřní nacionalismus umožnil pobaltským republikám vymanit se po první světové válce z ruské nadvlády. Estonsko a Lotyšsko (to druhé v carské éře zhruba odpovídalo Livonsku, k němuž patřila i část dnešního Estonska) se však vyznačovaly podporou bolševismu, která byla mnohem vyšší než byl ruský průměr. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění v roce 1917 činil průměrný výsledek bolševiků v celé bývalé carské říši 24 % hlasů. V Estonsku získali 40 % a v Livonsku 72 %! Měli bychom si také připomenout lotyšskou gardu, kterou si Lenin hýčkal a která během ruské revoluce sehrála tak důležitou roli jako síla udržující pořádek. Průzkum prvních členů Čeky, bolševické politické policie, předchůdkyně KGB a následně FSB, z roku 1918 odhaluje náklonnost Lotyšů ke komunismu. Ve vzorku 894 osob stojících na horních stupních sovětské hierarchie bylo pouze 361 Rusů, ale 124 Lotyšů, 18 Litevců, 12 Estonců, 21 Ukrajinců, 102 Poláků a 116 Židů. Nadměrné zastoupení menšin v revoluční instituci je samo o sobě normální, ale podíl 13,8 % Lotyšů, kteří v ruském impériu nepředstavovali více než 2 % obyvatelstva, je přesto velmi pěkný úspěch. Z antropologického hlediska zde není žádné překvapení: tradiční rodinná struktura v pobaltských státech, zejména v Estonsku a Lotyšsku, byla společenstvím ruského typu, které spontánně produkovalo autoritářství a rovnostářství, a tedy i komunismus. Toto pobaltské antropologické zázemí bylo v roce 2004 integrováno do NATO a Evropské unie.

Vraťme se k bývalým lidovým demokraciím, s výjimkou Maďarska. Je zde nápadný kontrast mezi jejich odporem vůči Rusku na jedné straně a způsobem, jakým odpustily Německu, přestože za druhé světové války vládlo v celém regionu železem a ohněm a Wehrmacht se choval krutěji než Rudá armáda, na straně druhé. Nadšení, s jakým Češi prodávali Škodu Volkswagenu, a ne Renaultu, bylo záhadné. Vzhledem k významu automobilového průmyslu to byla volba vstoupit do germánské sféry, z níž se Čechy tak těžko vymaňovaly. Skutečnost, že se tak rozhodly země, které byly často mučedníky nacismu, vyvolává pro historika skutečnou otázku. Ve chvílích sklíčenosti a špatné nálady mě někdy napadá, zda v některých východoevropských zemích necítí lidé více či méně vědomě vděčnost Německu, protože je zbavilo "židovského problému".

Poslední zvláštností je vzájemná láska, kterou si Polsko a Ukrajina dočasně slíbily na začátku války. Polsko dlouho ovládalo více či méně rozsáhlou část západní Ukrajiny; Poláci byli šlechtici a Ukrajinci nejen rolníci, ale i nevolníci. Jak jsme viděli, banderovští ukrajinští nacionalisté zabili mnoho Židů, ale také mnoho Poláků. Postoj "obejměme se", který ve vztazích mezi Polskem a Ukrajinou panoval až do září 2023, bude připadat přirozený jen těm, kteří postrádají jakékoli historické povědomí.

Abychom docenili zvláštnost situace a pochopili smysl současné rusofobie, musíme se zamyslet nad hlubokou historií těchto regionů a prozkoumat jejich obecnou společenskou dynamiku.

Náš první třetí svět
První absurditou, na kterou historik dlouhodobě naráží, je představa, že východní Evropa bude přirozeně "součástí" západní Evropy, že bude kusem téhož světa, na čas rozbitého sovětským imperialismem. Pravý opak je pravdou: máme zde co do činění s trajektoriemi, které byly vždy odlišné, doplňující se, ale protichůdné.

Hospodářský (a obecně historický) rozmach západní Evropy začal ve středověku, ve dvanáctém a třináctém století, přičemž tento proces se od sedmnáctého století zrychlil. Měl hluboký vliv na revoluci ve východní Evropě, kterou však proměnil v oblast závislosti a podřízenosti. Méně rozvinuté země vyvážely jednoduché produkty, v tomto případě obilí a dřevo, které směňovaly za průmyslové zboží ze západní Evropy. Následovaly a doháněly část ztracených pozic a nic by jim nebránilo v tom, aby se nakonec připojily k vyspělému západnímu světu, jako to udělala Skandinávie. Černá smrt v roce 1348 a její následky však propast mezi oběma částmi Evropy ještě zvýraznily. Na Západě se díky demografickému kolapsu dostalo rolnictvo do silnější pozice a došlo k likvidaci nevolnictví. Na Východě, který byl málo urbanizovaný, a proto méně zasažený pandemií, se posílila pozice statkářů a vzniklo to, co Engels nazval "druhým nevolnictvím".

Max Weber zdůrazňoval roli měst ve společenském vývoji Západu, včetně venkova, přičemž na sever od Alp se objevilo úsloví "Městský vzduch tě osvobodí". Všiml si, že strukturální demografický deficit ve městech znamená neustálý příliv přistěhovalců, především z venkova. Ve městech bylo zrušeno nevolnictví, ale nová ekonomická diferenciace nastolila rozvrstvení společnosti na prosté dělníky, kvalifikované řemeslníky, správce a na vrcholu hierarchie městský patriciát. Ten se ve vztahu k panovnickému státu ocitl v konkurenci s venkovskou šlechtou, a proto je možné předpokládat, že rozvoj měst vyvíjel negativní tlak na instituci nevolnictví na vlastním venkově.

Současně zaostalost měst ve východní Evropě způsobila, že pozemková šlechta byla všemocná, neměla konkurenci a byla schopna připoutat dříve svobodné rolnictvo k půdě. Toto "druhé nevolnictví", které mělo zajistit produkci a vývoz obilí do vyspělé Evropy, se objevilo právě ve chvíli, kdy na Západě mizelo to první. Výsledek: na Východě byla pracovní síla připoutána k půdě, místo placené práce převládala dřina a přímá politická nadvláda vlastníka půdy nad robotníky. Je třeba poznamenat, že svoboda a nevolnictví jsou obecně dva póly globálního historického vývoje. Starověké otroctví a obchod s černými otroky v 15. století spojovaly ekonomickou svobodu s fyzickým nevolnictvím a měnily lidské bytosti ve zboží.
Dějiny tedy neukazují, že východní a západní Evropa jsou součástí téhož emancipačního procesu, ale že se vzájemně doplňují v protichůdném vývoji svobody na Západě a nevolnictví na Východě, jehož vzdáleným důsledkem je liberální demokracie na Západě a diktatura na Východě.

Východní Evropa byla v podstatě naším prvním "třetím světem". Neměli jsme čas tuto zjevnou skutečnost formalizovat, protože vyjádření Alfreda Sauvyho přišlo příliš pozdě, v roce 1952, kdy už byla oblast sovětizována. Byla to však první z periferií, která byla podřízena rychle rostoucí západní Evropě.

Střední třída: první dějství - od slabosti k zániku
Rolnické národy na Východě měly státní struktury. Existovalo například polské království, které se spojilo s Litvou, nejprve v roce 1385 v Polsko-litevskou unii a poté od roku 1569 do roku 1795 v takzvané Republice dvou národů (Lublinské unii). Kvůli slabosti městské sítě a středních vrstev to však byly křehké státy, ovládané anarchistickou šlechtou, a tudíž snadná kořist pro lépe organizované sousedy. Sebedestrukce Polska prostřednictvím liberum veto - možnost, že jediný člen Sejmu mohl vetovat rozhodnutí, tehdy aristokratického shromáždění, jehož rozhodnutí musela být jednomyslná - je příznačná pro tento společenský mechanismus. Důsledkem této křehkosti bylo rozdělení Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko v letech 1772, 1793 a 1795.

Paradoxně bylo začlenění do rakouské a ruské říše impulsem k průmyslovému dohánění těchto okrajových oblastí západní Evropy. Čechy (dnešní Česká republika) si vybojovaly místo v habsburské říši, což jim umožnilo rozvoj. První průmyslový rozmach Uher byl důsledkem toho, že tatáž říše chránila své hospodářství před západní Evropou. Polský průmysl se rozjel v posledních letech carismu. Polsko, integrované do západního světa, bylo díky své zemědělské specializaci omezeno na podřadnou roli. V rámci Ruské říše bylo Polsko spolu s pobaltskými státy nejvyspělejší částí říše díky šíření gramotnosti a nových technik a těžilo z protekcionismu, který jim říše poskytovala. Z hospodářského hlediska byl tedy konec carské éry pro region přínosem.
Když se na konci první světové války rozpadla ruská, pruská a rakousko-uherská říše, základním sociálním rysem východní Evropy, kde se rodily (a někdy i obnovily) "národnosti", zůstala zaostalost středních vrstev. To vysvětluje neúspěch liberální demokracie v meziválečném období. Československo je výjimkou potvrzující pravidlo, protože pokud se mu podařilo nastolit demokracii, bylo to proto, že bylo nejvyspělejší společností a poté, co uniklo degenerativnímu procesu nastartovanému druhým nevolnictvím, vytvořilo střední třídu.

Skvělou knihou o tomto období je "Desetiletí krize. Střední a východní Evropa před druhou světovou válkou", od ďlvána T. Berenda, budapešťského Žida, který po akademické kariéře v Maďarsku emigroval do Spojených států. Jak jasně ukazuje, slabost středních vrstev souvisela nejen s okolnostmi, které jsme popsali - podřízení se Západu, nevolnictví, nízký podíl městského obyvatelstva -, ale také s obecnou vzdělanostní a kulturní zaostalostí (i když ne tak velkou jako v Rusku). Klasickým příznakem zaostalosti ve vzdělání je nadměrné zastoupení Židů ve spodních středních vrstvách. Zvláštní zájem jejich náboženství na vzdělávání poskytovalo Židům ekonomickou a sociální výhodu v situaci, kdy byl zbytek obyvatelstva málo vzdělaný. Představu o jejich zastoupení v městském obyvatelstvu východní Evropy, a tedy ve vzdělaných středních vrstvách před holocaustem, vám poskytne několik čísel. Kolem roku 1930 tvořili Židé 9,5 % celkové populace Polska a 30 % populace Varšavy; 5 % populace Maďarska a 35 % populace Budapešti; v Československu, které bylo vyspělejší, představovali ještě 2,5 % populace a 4 % populace Prahy; v Rakousku 2 % populace, ale 8 nebo 9 % populace Vídně. Vysoký podíl Židů byl také v Lotyšsku (4,9 %) a Litvě (7,6 %), mnohem nižší v Estonsku (jen 0,4 %) a dokonce i v evropské části SSSR (3,5 %). Německo, ohnisko antisemitského vyhlazování, mělo ve skutečnosti velmi nízký podíl Židů: 0,75 %.

Není těžké si představit, jaký dopad měl holokaust na tyto chudě situované střední vrstvy, v nichž byli Židé nadměrně zastoupeni. Již tak křehké postavení střední třídy bylo možná zničeno tím, že některé z těchto zemí přišly také o své elity německého původu. Zatímco němečtí koloniální sedláci středověku se ve východoevropských společnostech víceméně rozplynuli, aristokracie a střední vrstvy zděděné po sekularizovaném Teutonském řádu přežily, například v pobaltských městech, zejména v Estonsku a Litvě. Když byl v roce 1939 podepsán německo-sovětský pakt, Hitler po dohodě se Stalinem tyto Němce z pobaltských zemí odvezl. Odvezl ovšem pouze čisté Němce; Mischlinge (neboli míšenci) byli posláni zpět do sovětského Ruska, kde zemřeli v otřesných podmínkách. Shrňme si to: druhá světová válka přinejmenším dále oslabila již tak slabé střední vrstvy. Bylo nemyslitelné, že by v těchto zemích od roku 1945 spontánně vznikla demokracie, a to i v případě, že by nedošlo k sovětské okupaci.

Střední třída: druhé dějství - vzkříšení pod sovětskou patronací
Když SSSR po druhé světové válce vybudoval ochrannou hráz a vytvořil lidové demokracie, zrušil tím demokracii, která s výjimkou Československa nikde neexistovala. Snad proto se vzpomíná jen na pražský převrat v roce 1948. Méně pozornosti se věnuje tomu, jak byly postaveny na nohy země jako Maďarsko, Polsko a Bulharsko, nemluvě o východním Německu, kde byl komunismus přímým nástupcem nacismu.

Komunismus se ukázal být politicky násilnější než některé diktatury meziválečného období. Centralizované hospodářství v lidových demokraciích selhalo, stejně jako v SSSR. Paradoxně se však střední a východní Evropa, zdevastovaná nacismem a zbavená části svých malých středních vrstev, stala po obsazení Rudou armádou kulturně nejvyspělejší částí sovětské sféry. Některé lidové demokracie rozvinuly úctyhodné technické specializace: zprůmyslnění východního Německa, Československa a Maďarska. Podrobné studium by odhalilo to, co maďarští ekonomové nazývali "kvazirozvoj" v letech 1965-1975, tj. skutečný průmyslový rozvoj, i když podle mezinárodních měřítek nedostatečně kvalitní.

Především sovětská péče vyvolala v celé východní Evropě rozmach vzdělanosti. Komunistická ideologie a protestantismus mají společnou posedlost vzděláním. Barro-Leeho databáze nám umožňuje měřit dosažený pokrok; uvádí podíl osob, které v roce 1990, kdy padla zeď, získaly středoškolské vzdělání, a osob, které získaly vysokoškolské vzdělání, a to jednak mezi tehdy 70-74letými (kterým bylo v roce 1945 mezi 25 a 30 lety, a byli tedy vzděláni před nástupem komunismu) a jednak mezi 35-39letými (kterým bylo v roce 1980 mezi 25 a 30 lety a byli vzděláni za komunismu). Začněme Polskem. V roce 1990 mělo 15,9 % osob ve věku 70-74 let středoškolské vzdělání, zatímco ve věku 35-39 let to bylo 60,6 %. Mezi osobami s vysokoškolským vzděláním byly tyto podíly 2,8 % a 10,6 %. Posledně jmenovaný podíl není v absolutních číslech nijak výrazný, ale přesto ukazuje impozantní nárůst za komunistické vlády: pětinásobný.

V případě Maďarska mělo v roce 1990 6 % osob ve věku 70-74 let středoškolské vzdělání a 50,8 % osob ve věku 35-39 let. 4,6 % a 13,5 % osob mělo vysokoškolské vzdělání. A konečně v České republice (kterou jsem již oddělil od Slovenska), která, jak jsme viděli, byla na počátku pokročilejší, mělo v roce 1990 19,6 % 70-74letých a 57,1 % 35-39letých středoškolské vzdělání, 4,1 % 70-74letých a 18,1 % 35-39letých mělo vysokoškolské vzdělání. Tyto údaje jsou vyšší než v jiných zemích, ale nárůst není tak markantní. Čechy se tedy odklonily od své západní trajektorie meziválečného období.
Rozvoj vzdělanosti pod sovětskou nadvládou dal vzniknout novým středním vrstvám.

Východoevropská neautentičnost
Vzestup těchto vrstev vrhne světlo na přetrvávající rusofobii ve východní Evropě. A opět nezapomínám na Katyň a další hrůzy spáchané Sověty. Ale nezapomínám ani na to, že takzvané střední třídy, které dnes ve východní Evropě tvoří páteř demokracie "západního typu" a řídily vstup svých zemí do NATO, ale za svou existenci paradoxně vděčí komunistickému meritokratickému systému.
Nenávist k Rusku se mi zdá být odrazem jisté přetvářky - neautentičnosti. Nevím, zda je to pocit viny, nebo syndrom podvodníka.
Otevírám zde cestu výzkumu, i když ve zcela bezprostřední současnosti musíme brát vážně tuto rusofobii, zejména v Polsku, kterou nelze vysvětlit vzdálenou historií. Pokud by Polsko šlo do války proti Rusku na podporu Ukrajiny, vedly by ji střední vrstvy formované Ruskem. Tato vize polské demokracie, kterou v konečném důsledku vytvořila společenská transformace sovětské éry, a ukrajinsky mluvících středních vrstev, které se rovněž zrodily v sovětské éře, nám pomáhá pochopit, proč Polsko a Ukrajina dokázaly na chvíli zapomenout na své historické nepřátelství a díky amnézii si navzájem odpustit ne tak vzdálenou éru, kdy Ukrajinci na Západě a v centru byli nevolníky polských pánů.

Neautentičnost, kterou přisuzuji východním středním vrstvám, může být podnícena další, zvláštností: začlenění bývalých lidových demokracií do západního světa je vrátilo do postavení podřízené periferie, pro kterou byly vyčleněny ty nejnevděčnější ekonomické činnosti. Abychom si tuto průmyslovou specializaci mohli představit, je třeba se podívat na to, co se děje v západních zemích. Ve Spojeném království a Švédsku je v sekundárním (průmyslovém) sektoru zaměstnáno 18 % pracujícího obyvatelstva a ve Francii 19 %. V Německu a Itálii, dvou zemích, které lépe odolávají deindustrializaci a zachovávají si úctu k manuální práci, je sekundární sektor významnější: 27 % v Itálii, 28 % v Německu. Ale jakmile se přesuneme do východní Evropy, to, co je na Západě stropem, se stává podlahou. Ve Slovinsku průmysl zaměstnává 30 % pracujících, stejně jako v Rumunsku; v Severní Makedonii, Bulharsku, Polsku a Maďarsku 31 %; v České republice a na Slovensku se toto číslo zvyšuje na 37 %.
Co tato specializace průmyslu znamená na nejhlubší úrovni? Jednoduše to, že ztotožňování východní Evropy se západní Evropou je falešné a opět předstírané. Integrace těchto zemí, sice demokratizovaných, ale se svými středními třídami zrozenými z komunistické meritokracie a globalizovanými proletáři, do Evropské unie nebyla doplněním národních států západní Evropy o národní státy jim podobné. Naopak, do západní Evropy se dostaly a dodnes dostávají společnosti s odlišnou historií a v některých oblastech se tento rozdíl ještě prohloubil. Rozmach rusofobie, který doprovází touhu vstoupit do EU a NATO, zdaleka nevyjadřuje skutečnou blízkost Západu, ale jedná se o zástupnou příčinu, která se snaží překrýt rozčarování z nerovného přístupu.

Tato rusofobie vzkvétala i v době, kdy se Rusko stahovalo bez boje, a dokonce s jistou elegancí. Přetrvává i přesto, že ruští představitelé se sami zbavili svých satelitů, které se v letech 1945-1990 představovaly těžké závaží na jejich krku. Dominique de Villepin mi jednou řekl, že když se v roce 2003 nebo 2004, už si nepamatuji, Putin, Schröder a Chirac stavěli proti válce v Iráku, Putin jim v podstatě řekl: "Ano, v Rusku je to pro nás v tuto chvíli dost těžké. Ale přesto nás utěšuje, že to bude na vás, jak se vypořádáte s Poláky.
Putin byl optimistický. Dnes se dohadujeme, zda Polsko vyslalo na Ukrajinu, kde čelí ruské armádě, 10 000 nebo 20 000 "dobrovolníků".

Postkomunistické Polsko a Maďarsko jsou úplně jinou záležitostí než východní Německo. Silně agrární, zbytkově feudální, před válkou ostře antisemitské, autoritářské a usilující o připojení zahraničních území obývaných jejich národnostní menšinou vyšly ze čtyř desetiletí komunismu a sovětské hegemonie stejně "normální" a odlišné, jak se lišila Adenaurova Bonnská republika od císařského Německa nebo Hitlerovy říše [...].

Pokud jde o mne, udivuje mne, že se již v roce 2000 hovořilo o modernizaci východní Evropy prostřednictvím sovětské, a tedy ruské nadvlády. Stále více ve mě klíčí myšlenka, že přetrvávající rusofobie bývalých lidových demokracií může být jednoduše důsledkem nevědomého a potlačovaného historického dluhu, který se jeví vůči bývalému okupantovi morálně nepřijatelný a nepřípustný...

Maďarská výjimka
Východní Evropa Západ nezajímá, ten ji vidí jako nerozlišitelnou masu. Je pravda, jak jsme viděli, že bývalé lidové demokracie mají řadu hospodářských a sociálních podobností. Faktem však zůstává, že tento svět má velmi rozmanitou historii, která může pomoci vysvětlit například chování dnešních Maďarů.
 

Vezměme si například náboženství. V Polsku existuje katolicismus, který sice byl skutečný, ale před válkou neměl takový význam, jak si lidé myslí, a který se prosadil během sovětské nadvlády jako nástroj národního odporu. V poslední době se obzvlášť prudce utlumilo, jak ukazuje polská porodnost, která je jedna z nejnižších v regionu: 1,2, stejně jako na Ukrajině. Při této intenzitě signalizuje kontrola porodnosti smrt katolicismu. Určitou logiku chování Čech, dnešní České republiky, lze vysledovat až k rozvoji husitského protoprotestantismu v 15. století.  Habsburská říše jej vymýtila spolu s vojenskou třídou a českou šlechtou, aniž by se jí však podařilo zemi důsledně rekatolizovat. Čechy jsou klasifikovány jako katolické, i když jde o formální katolicismus, spíše jako údolí Garonny, kde byl protestantismus také vymýcen, což vedlo k rychlému odkřesťanštění a poklesu porodnosti v 18. století. 
Na zjednodušených mapách je Maďarsko znázorněno jako katolické. V meziválečném období, které se vynořilo v oslabeném stavu po rozpadu Rakouska-Uherska, mělo skutečně katolickou většinu. Jak jsme však viděli, žilo zde také 5 % Židů, k nimž je třeba připočíst 20 % kalvinistů. Přítomnost této početné protestantské menšiny tak daleko na východě lze zajímavě vysvětlit dočasnou nadvládou Osmanské říše. V době protireformace ovládala Osmanská říše asi třetinu uherského území a neměla zájem na likvidaci protestantismu, jak to ve své říši dělali Habsburkové. A na východě země můžete dodnes obdivovat Debrecín, maďarskou Ženevu. Viktor Orbán je navíc také kalvínského původu.


Tato početná kalvínská menšina byla nepochybně jedním z klíčů k historické dynamice Maďarska. Kalvinismus, náboženství pokroku nebo přinejmenším vzdělanosti, zároveň podporoval národní cítění a chránil před antisemitismem: dobrý kalvinista se ztotožňuje s Izraelem. V následujících kapitolách uvidíme tento mechanismus fungovat v širším měřítku: Angličané, Skotové a Američané se střídavě považovali za vyvolený národ. Maďarsko je velmi vlastenecká země a země v regionu, kde byl antisemitismus nejméně virulentní: po roce 1968 bylo například na rozdíl od Polska nebo Československa ušetřeno antisemitského závanu stárnoucího sovětismu. Předtím, za duální rakousko-uherské monarchie, se mu podařilo - což je v této oblasti ojedinělý případ - integrovat (v tomto případě maďarizovat) své židovské obyvatelstvo, které jako jediné ve východní Evropě hromadně opustilo jazyk jidiš ve prospěch Maďarštiny (navíc neindoevropského jazyka), nikoliv němčiny. Jeho nejbohatší příslušníci byli nobilizováni a vstoupili do řad aristokracie. Výsledkem bylo nejpatriotičtější židovské obyvatelstvo ve východní Evropě. Je pravda, že se jednalo o nedávné přistěhovalce z Polska, Litvy či odjinud, které přilákalo velké hlavní město, jímž byla (a stále je) Budapešť, svedená nacionalistickou, ale asimilační maďarskou kulturou.

Maďaři mají pocit, že utrpěli historickou porážku. Jen stěží odpustili Trianonskou smlouvu, která zanechala maďarské menšiny v sousedních zemích. Ve světle dějin celé východní Evropy se mi však zdá, že Maďarsko je v hluboké rovině nejbezpečnějším národem, který existuje. Tato diagnóza vrhá světlo na další zvláštnost: maďarská vláda není rusofobní.

Orbán je v rámci EU pravidelně obviňován, že odmítáním nebo blokováním některých sankcí nahrává Putinovi. Než ho však začneme soudit, položme si otázku, proč má jediná z lidových demokracií, která v roce 1956 povstala proti Rusku, tak komplexní postoj k Moskvě.

Všimněme si nejprve existence maďarské menšiny v ukrajinské Užhorodské oblasti. Politika jazykového sjednocování, kterou provádí kyjevská vláda, se těmto maďarsky mluvícím obyvatelům nelíbí a je pochopitelné, že nejsou nadšeni vyhlídkou na to, že budou zabiti, aby získali zpět Donbas plný Rusů, a ani budapešťské vládě to není lhostejné. Cítím však hlubší důvod. Maďaři dokázali Rusům odpustit násilné potlačení revoluce, protože se jim odvážili postavit se zbraní v ruce. Absence rusofobie není v rozporu s povstáním z roku 1956, ale vysvětluje ho. Po roce 1956 udělili Rusové Maďarsku liberální status, výjimku v sovětské sféře; o Maďarsku se tehdy mluvilo jako o "nejteplejším baráku v táboře". A Kádár, vůdce vybraný Moskvou, razil toto úžasně pragmatické heslo: "Kdo není proti nám, je s námi". Právě toto sebevědomí umožnilo Maďarům v roce 1989 otevřít hranice a zbořit železnou oponu; právě toto sebevědomí jim dnes brání propadnout rusofobii.

Právě navozuji historické hypotézy, které je technicky obtížné prokázat, ale které nutně potřebujeme, abychom se mohli rozumně a obezřetně orientovat. V době, kdy by se ukrajinský konflikt mohl zvrhnout, si nemůžeme dovolit nadále pohlížet na východní Evropu jako na nerozlišitelnou a nedůležitou masu.

Jak tam, na Ukrajině i zde jsem přesvědčen, že jako každá náhradní berlička odhaluje i rusofobie slabost těch, kteří ji propagují. Zatímco rusofobie nic nevypovídá o Rusku, velmi výmluvně promlouvá o Ukrajincích, Polácích, Švédech, Angličanech a francouzských a amerických středních vrstvách. Tyto různé západní případy budeme zkoumat v následujících kapitolách. Východní Evropa se naproti tomu vyznačuje zjevnou neautentičností, vydává se za jinou než je. Je prezentována jako přirozeně demokratická a liberální, zatímco Polsko a Maďarsko jsou kritizovány za to, že občas podléhají konzervativním reflexům. Skutečnost je taková, že všechny tyto země jsou navzdory své rozmanitosti ovládány středními třídami, které vytvořil komunismus a které po osvobození vydaly svůj národ do služeb západního kapitalismu.
 

Průměrný počet slepic: 4.5 (66 hlasů)
Trvalý odkaz

Jít "debatovat" účelově ne do sálu kina nebo divadla, ale do hospody a ještě nižší cenové kategorie, z toho smrdí režírovaná komedie na hony daleko. ;o)

Průměrný počet slepic: 4.2 (40 hlasů)
Trvalý odkaz

     To, co teď předvádí svými plánovanými výjezdy za obecním lidem, není nic jiného, než dobře promyšlené píár jeho týmu a veliká show, aby na sebe strhnul pozornost. Ten odkaz na video Matěje Gregora, který sem dal pan Antonín je toho důkazem. (Panu Antonínovi moc děkuji.) A doporučuji všem toto video zkouknout. Gregor si tam lháře Rakušana namazal na chleba. Jen trošičku lituji toho, že tam nejsou více záběry na tu Rakušanovu ochranku a na prodejné novinářské děvky z mejnstrýmových mééééédií. Ale jinak je obsah toho videa naprosto super. 

     A co se Německa dotejká, tam bude maso. Jen mám obavy, stejně jako o tom psal už několikrát i Daniel, že co si Němci vybojují, to jim kolonie Böhmen und Mähren setsakramentsky zaplatí. A jestli nezvedneme naše ctěné (_!_) z gaučů, tak k tomu nevyhnutelně dojde. 

     A ještě mě zaujal článek, který naprosto výstižně popisuje Rakušanovy úmysly s jeho slavnými "výjezdy za lůzou" :

     https://cz24.news/j-markova-tam-v-karvine/

Průměrný počet slepic: 4.8 (32 hlasů)
Trvalý odkaz

Proč mu ještě lidé pokládají otázky? Je to ZRÁDCE.

Průměrný počet slepic: 4.8 (21 hlas)
Trvalý odkaz

Tak se nám to tu poněkud rozhádalo. Pokud stav, kdy diskutující přecházejí od věcné diskuze k napadání jeden druhého, se stupňující se razancí urážek, za něco nezvyklého, tak vás musím vyvést z omylu. Tento způsob komunikace se stává běžným a kdo se někde zapojí do diskuze musí s tím počítat.

Vzpomínám na své první zapojení do diskuzního fóra někdy v roce 2000. Byla tam parta několika desítek diskutujících s různými názory, různého věku i pohlaví ale nikdo si tam nedovolil vulgárně urážet diskutujícího jiných názorů.

Teď je situace naprosto jiná, to víte moderní doba si žádá své. Co bych radil? Nikdy se nenechat vyvést z míry osobními urážkami. Nikdy nikoho neurážet ani jako odvetu. Když už tak odrazit útok s vtipem, bez vulgarit. Věřte, že vím o čem mluvím. To, co jsem si zažil od některých zahraničních krajanů na jednom diskuzním webu bylo mnohem horší, než co se děje tady a nikdy jsem nepřešel k vulgární odpovědi, ale přesto jsem dokázal rozzuřit své vulgární oponenty k nepříčetnosti.

Lidé, kteří nejsou schopni vést kultivovanou diskuzi jsou všude a je nutno s tím počítat.

Průměrný počet slepic: 4.8 (22 hlasů)

Všem bych doporučil navštívit Neviditelny pes, taky diskuzní forum.

Průměrný počet slepic: 4.3 (8 hlasů)

..ano, je to nutné. Ale je nutné to akceptovat?

Průměrný počet slepic: 4.4 (10 hlasů)

S tím už by pak měla něco dělat administrace. Jenomže tohle není typické, plnohodnotné diskuzní fórum, to už je trochu jiný level. Ale i na takových fórech může vzít slušná diskuze za své, když administrátoři a moderátoři sami nedodržují pravidla, která sami vynucují, nebo mají své chráněnce, kterým dovolí vše, a naopak. Možná byste se divil, jak je to časté, když původně normálním lidem stoupne do hlavy moc, kterou náhle mají nad ostatními, a případy, kdy se mezi ně dostane sociopat nebo psychopat, raději nezmiňovat. Jistěže věřím, že tohle by nebyl zrovna Vidlákův případ, ale přebudovat tenhle server na plnohodnotnější fórum a v tom smyslu ho spravovat by něco stálo. Pokud by o to Vidlák vůbec stál.

Průměrný počet slepic: 4.8 (17 hlasů)

     Tuto situaci jsem zažil na Parlamentních listech, kde měl cenzor své oblíbence nebo možná i najaté placené provokatéry, kteří si mohli v podstatě vůči ostatním dovolit všechno a byli nepostižitelní. Z toho důvodu jsem taky z PL odešel. A nebyl jsem jediný. Dnešní diskuze na PL je už v mnohém podobná jako na Seznamu. Cenzor na PL už taky řádí jak černá ruka. A i na PL se začínají objevovat (sice nenápadně, ale přesto) provládní nálady, články, narativy. Ještě, když PL patřily Valentovi, tak to jakžtakž šlo, ale po tom, co je Valenta prodal, jsou PL podobná žumpa jako Seznam nebo For Rum 24. 

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

Tak asi tak :-)

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

tohle je opravdu ze života 😕

Průměrný počet slepic: 4.3 (14 hlasů)

na PL jsou nejradikálnější a nejúchylnější názory v diskuzi prací placených zaměstnanců redakce. A ti mají i několik nicků, které mění podle potřeby 

Průměrný počet slepic: 3.2 (10 hlasů)

na PL Manhrad alias Bjovník

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)

Ano souhlasím pane CHANDRASEKHAR, na Parlamentních listech již řádí "provládní" cenzura a články již nejsou povedené. Někdo v redakci jako kdyby úmyslně usiloval o tom aby se správné kritické hlasy umlčeli jen proto že jsou zaměřené proti fialové totalitě. Taky už tam nechodím často, jen občas tam mrknu, více na názory diskutujících než na samotné články. To stejné dělám když se mrknu jen na diskuzi na hlavní libtardni úderky mainstreamu jako například seznam.cz které bohužel od našeho fóra V.Kydy mají obrovskou sledovanost. Ale i tam přes cenzuru která tam řádí se najdou hlasy které říkají pravdu i když jsou ihned charakterizovány jako dezolátské hlasy.

Průměrný počet slepic: 4.3 (20 hlasů)

Stačilo by kdyby se agresivní osobní útoky mezi diskutujícími ihned v zárodku umlčeli. Je snadné rozeznat agresivní někdy dokonce i ze sprostou hantýrkou urážky od některých diskutujících. Slušnost a zdvořilost jsou zásadní a klíčové parametry ve skupinové diskuzi. Bohužel jak se potvrzuje i zde některé osoby takovou úroveň zdvořilosti zdaleka nedokážou dosáhnout. I když takových uživatelů je zde málo (méně než prsty na jedné ruce) dokážou ale rozpoutat pořádný zmatek a peklo v diskuzi. Možná to zjistíte i Vy po vulgárních narážkách které možná bude mít tento můj příspěvek.

Průměrný počet slepic: 4.2 (12 hlasů)

Já jsem si toho užil v diskuzích na mnohých médiích, na soukromých diskuzích fórech i na Twitteru požehnaně.

Antoníne, Vy jste si mě získal poté, co jste nejdřív podle mě úplně zbytečně bránili Vidláka před Starým Kocourem, ale poté, co já jsem k tomu napsal své, jste udělal ke Starému Kocourovi vstřícný krok. Podobně Inza, který se mu mnohem později, ale zato velmi upřímně omluvil.

Tak si prosím Vás nechte poradit a nerozpitvávejte Vaši záležitost s Ethanolem donekonečna. Vždyť tady jste to ještě "vylepšil" o přivolávání vulgárních narážek.

Dělejte to, co děláte dobře, a nechte si Ethanola nebo jakéhokoli jiného škarohlída psát, co chce. Já budu vždy číst Vaše příspěvky, ne ty jejich, a nepochybuji, že stejně to má spousta jiných.

Průměrný počet slepic: 4.4 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

a taky bych k tomu měl co říct.

Když se odsud všichni kdysi odsunuli na Litterate, zde zůstalo pár lidí. Pomaloučku se to tady začalo zaplňovat, ale zdejší diskuse prý byla nehodnotná a pan Vidlák oznámil, že nad něčím takovým se mu nechce být podepsaným. Nakonec se ho podařilo přemluvit, ale upozornil, že Kydy budou 4. cenovou skupinou a bude to tady takové, jaké si to zde uděláme. A tak se to od té doby taky děje.

Narozdíl od Litterate, kde když vládl Alef Nula, tak tam se běžně za kontroverzní příspěvky rozdávaly bany, tudíž tam nakonec po roztřídění userů na vhodné a nevhodné, nakonec zbyli lidé se stejnými názory. Což už mi ale moc nepřijde jako diskuse, ale spíš jako hromadný pláč nad rozlitým mlékem.

Takže respektuji Vidlákovo právo mě zde kdykoli ze svého prostoru vyhodit, ale dokud to neudělá, budu zde a když se mi něco nebude líbit, hned se to dozvíte.

Průměrný počet slepic: 2.6 (23 hlasů)

Diskuze různých názorů je něco jiného než soustavné urážení někoho, kdo má jiný názor. A ve většině případů takové „diskuze“ nejde vůbec o názor. V mnoha případech se názory diskutujících nijak moc neliší, ale jde tu o osobní sympatie a antipatie. Tady si někteří diskutující sprostě nadávají, ale po důkladném rozboru toho, jaký názor vlastně zastávají, zjistíme že stejný, jen jej vyjadřují nějak jinak, a to je pro jiného diskutujícího dostačující důvod k urážkám.

Průměrný počet slepic: 3.9 (12 hlasů)

mohou a dokonce mají být různé, o tom žádná. Ovšem, obyčejná lidská slušnost je jenom jedna a měla by být pro všechny zásadní a stejná.

Průměrný počet slepic: 5 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zkracena-valorizace-penzi-u-ustavniho-soudu-obstala-poslanci/r~7d5cfbe6bab111eea3c0ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-0&utm_campaign=Aktualne

Rozhodnutí ústavního soudu je bezpochyby protiústavní, ale to ještě neznamená, že je pro budoucí vývoj špatné. Takové rozhodnutí usnadní nynější opozici vyhrát příští volby, a taky usnadní konsolidaci financí, poté co nastoupí k moci. V případě že by ústavní soud zákon shledal neústavní, tak by dnešní opozice po nástupu k moci jen těžko zdůvodňovala, proč musí důchody zkrátit, takto to udělala za ni nynější vláda a zvýšila tím své šance na prohrané volby.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Minulý týden soudci na jedné z neveřejných porad pléna dospěli k rozhodnutí. Zřejmě se nerodilo snadno, protože původního soudce zpravodaje Svatoně nahradil Šimíček. Znamená to, že Svatoň navrhoval řešení, které nezískalo dostatečně silnou podporu. Pro zrušení právní úpravy by muselo hlasovat devět z 15 soudců.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

Vládnoucí pěti spolek má na své straně všechno. Poslaneckou sněmovnu (dolní komora),  Senát (horní komora), Prezidenta na Hradě a samozřejmě i Ústavní soud.

Průměrný počet slepic: 4.2 (17 hlasů)

Nikým nevolená maličká partička osob, většinou s podivnou minulostí, bez jakékoliv zodpovědnosti má obrovskou moc a může napáchat hrozné škody. V dobách "míru" řeší blbosti, které jsou řešitelné nejvyšším soudem a v dobách "války" zradí ČR. Co udělá, až se hordy přivandrovalců prohlásí za české občany? Byl jsem na schůzi Svobodných: ve Švýcarsku žádný US nemají, rozhoduje referendum (50 000 podpisů k jeho realizaci, myslím). Pokud vláda 2x selže, musí jít od válu. Jednoduché, že?

Průměrný počet slepic: 4.5 (17 hlasů)

ale ať navalí prachy, které jsem do nich na sociálním za 40 let narval

Průměrný počet slepic: 3.4 (14 hlasů)