Zřejmě slušnej oddíl...

Když jsem se před třemi roky pustil do tohoto boje, věděl jsem, kdo je soupeř. Nadnárodní korporace, evropský woke liberalismus ničící základy státu, zpochybňující rodinu i národ, masová imigrace islámského fundamentalismu, válečná rétorika mocných, grýndýl a všechny jeho emisně povolenkové varianty, zaprodané, hloupé, ale arogantní elity… Slušná kupa soupeřů, řekl bych. Byla to vlastně docela drzost, pustit se do práce proti takřka neomezeným zdrojům za pomoci vesnického dvorku s chlívkem pro čtyři prasata a čtenáři blogu za zády.

Tehdy jsem ještě nevěděl, že budu bojovat nejen proti jasným ideovým soupeřům, ale mnohem víc proti vlastní únavě a pochybnostem v našem táboře. Budu bojovat proti vlastním chybným úsudkům i proti NP, tedy náhodným průserům, které toho zničí víc než odhodlaný nepřítel. Nevěděl jsem, že budu muset bojovat proti starým předsudkům i logické nedůvěře, protože proč bychom tě měli volit, když jsi (kromě žvanění na internetu) ještě nic nedokázal, he?

Je těžké budovat jednotu tam, kde ideje rozdělují, proti těm, které naopak spojují koryta. Přesto se to podařilo a dneska mohu s klidným svědomím říci, že hnutí Stačilo! je jediné, které od prvního dne budovalo skutečné spojenectví. Skutečný kulatý stůl, kde jsou si všichni rovni a nikdo si tam není rovnější. Každý přispěl podle svých možností a neexistuje žádná dohoda o porcování medvěda, který ještě běhá po lese. Žádný z partnerů nemá na kandidátkách většinu a kandidátky jsme stavěli jako kandidátky osobností, nikoliv stranicky. Trvali jsme na společném programu i společném poslaneckém klubu, ale jinak jsme nikomu neupírali osobitost. Každý má svůj erb, ale stojíme pod jednou korouhví.

Byly to náročné tři roky. Hodně náročné. Kdybych se do toho měl pustit znovu, tak vlastně nevím, jestli bych toho byl znovu schopen. Prošlapal jsem u toho celou řadu slepých uliček a mnohokrát se těsně před cílem stalo něco, co cestu k cíli zatarasilo. Setkal jsem se s neuvěřitelnou solidaritou těch, které majnstrým označuje jako lůzu a také jsem se setkal s neuvěřitelnou svinskostí u těch, kteří se považují za lepšolidi. Ať už mluvíme o Ivance Svobodové, Pavlu Šafrovi, ale i Oganesjanově Fialajugend… Osobní zkušeností s Jurečkou jsem zjistil, co znamená perfidní Lidovec, viděl jsem, jak to vypadá, když proti vám Rakušan nasadí policii a viděl jsem, jak fungují dosazení rozvraceči.

Na volební Kulikovo pole jsme nepochodovali za zpěvu na oslavu demokracie. Prodírali jsme se zákeřnostmi, trestními oznámeními, nadávkami, pliváním, mediálními sračkomety… S rytířskostí soupeře jsme se nikdy nepotkali. Žádná není. A když mají pro opozici jen mrzkost, pohrdání, zpupnost a povýšenost, budou ji mít i vůči vám, voličům. Jestliže jsou schopni proti nám nasazovat armádu, aby nás špiclovala, jsou schopni nás soudit za názory, zavírat do vězení a přivádějí si na nás korespondenční volbou cizí vojska, udělají to samé i vám… hned jak se zavřou volební místnosti.

Hele, já jsem asi první člověk v této zemi, proti kterému svolal Milion chvilek demonstraci, ačkoliv NEJSEM V ŽÁDNÉ VEŘEJNÉ FUNKCI. Demonstrovali proti mě za něco, co podle nich v budoucnosti udělám. Oni totiž umějí věštit. Sice nevědí, co udělám zítra, ale vědí, co budu dělat, až budu … To je jako s tím klimatem. Sice neumíme předpovědět počasí na léto, ale za deset let rozhodně uhoříme… tedy pokud nezaplatíme emisní odpustky pro domácnosti. Andrej Babiš musel být alespoň ministrem než proti němu svolali Letnou…

Tohle naposled zažívali Erich Maria Remarque nebo Thomas Mann… Na druhou stranu, nějak to těm Chvilkařům lidi nezbaštili a kdybychom na té demonstraci nebyli spolu s bráchou a nedemonstrovali sami proti sobě, tak by po celé té demonstraci neštěkl pes. Mimochodem… Thomas Mann a Remarque museli kvůli tehdejším nácíčkům odejít ze země. My odcházet nebudeme, my vás prostě porazíme! Tehdy jste měli Dolfiho, ale dneska máte jen Petra Fialu…

Hnutí Stačilo! je také první partaj, které rovnou chtějí zakázat kandidovat a už chystají žaloby, ačkoliv ještě nikdy nekandidovalo. Přitom, když se podíváte do našich stanov, programu i našeho „vyznání víry,“ není tam nic závadného:

„STAČILO! je levicové a vlastenecké hnutí, které se ujímá obrany politických, společenských a sociálních výdobytků našich předků, mezi které řadíme především naši státní suverenitu, nedotknutelnost hranic, všeobecné volební právo, právo na soukromý majetek, vlastní měnu, svobodu slova, dostupné vzdělání, co největší soběstačnost, důslednou mírovou politiku, podporu tradiční rodiny, zdravotní péči pro všechny bez rozdílu a státem garantovaný důchodový systém.

Hlásíme se k historii naší země v celé její šíři, ideálům humanismu, české státnosti, ale především pak k českému jazyku jakožto základnímu prvku naší pospolitosti. Kontinuitu našeho národa přijímáme se všemi vrcholy i pády, pravdami i omyly, přičemž to dobré chceme zachovat a z toho zlého se poučit.

Přesto se nás pokusí zastavit. Ne proto, že bychom byli ohrožením demokracie, ale protože jsme ohrožením nejen současné vládní věrchušky, ale také ohrožení zavedených pořádků. My neohrožujeme jenom Fialu a Rakušana, ale jako jediní ohrožujeme úžeru zahraničních bank a privilegia nadnárodních korporací. Ohrožujeme nejen ty, kteří si přikrádají v politických funkcích (kromě Blažkových bitcoinů je to žabařina), ale i ty, kteří z tohoto národa vydojí bilion korun ročně a vyvedou ho do zahraničí. Ohrožujeme ty, kteří nám nasazují vyšší ceny potravin než v Německu a ohrožujeme ty, kteří nám naordinovali nejdražší cenu elektřiny na světě. Ohrožujeme ty, kteří si tady z trhu udělali monopol…

Ohrožujeme je už sedmiprocentními preferencemi, protože dobře vědí, že Stačilo! není jen další podnikatelsko-politický projekt. Vědí, že my to myslíme smrtelně vážně, vědí, že nejsme závislí na velkém byznysu… vědí, že nás nezkorumpují, protože to už notnou dobu zkoušejí a furt nic. Vědí, že jsme srostlí nikoliv s elitami, ale s národem. Vědí, že máme v srdci nikoliv mamon, ale VLAST. Vědí, že chceme mír, ale nejsme zbabělí.

Vědí, že po volbách možná ještě nebudeme motorem, ale rozhodně budeme kormidlem.