V poslední době jsem se několikrát přistihl, že se na vývoj v našem světě dívám s pochmurným úsměvem. Cíl jsme nahradili rychlostí a i když všichni vidíme, že to je celé špatně, stejně v tom vesele pokračujeme. Před sedmdesáti roky osmnáctiletí mladíci vyskakovali z vyloďovacích člunů s puškami a kulomety a ti dnešní sedí v hospodě nebo u počítače. V Lidicích se na tryzně sejde pár stovek lidí, ale demonstrace za práva homosexuálů se zúčastní řádově stokrát víc lidí. Víc dětí se narodí mimo manželství než v manželství, každý druhý vztah se rozpadá a nikdo ani nepočítá, kolik se rozpadne nesezdaných párů. Děti si zvykají na druhého i třetího otce, každý blbec má práva, ale nikdo nemá povinnosti, po rodině se demontuje stát, vlast, otčina, prostě všechno.
Člověk nemusí být jasnovidec, aby mu bylo celkem jasné, že to takhle nepůjde do nekonečna. Ničíme všechno, na čem stály naše životy po stovky let. Naši osobnost neurčuje ani sociální statut řemeslníka, ani profesní odbornost, ani inteligence, ani urozenost, ani původ. Kvalita osobnosti se měří na lajky na fejsbůku. Navíc nám ty poslední zbytky profese či umění sebere ta ekonomika 4.0 s jejími roboty. Pomalu mám pocit, že jediná naše budoucnost bude v tom, že půlka společnosti bude ta migrantská vzbouřená a odpalující se na náměstích, druhá půlka, ta původní, budou policajti a vojáci. Ti budou hlídat tu první půlku a někde v pozadí na to všechno budou makat roboti.
Jenže dá se vůbec něco udělat? Ano,možná si sami můžete držet svojí rodinu, nechovat se promiskuitně, vychovávat děti a pořídit si jich víc. Můžete se snažit přetvářet své okolí, můžete mít svůj blog, dávat peníze na charitu, ale stejně všechno půjde zugrunde, protože ten okolní tlak prostě nepřetlačíte. Můžete rezignovat a začít pít, můžete se stát revolucionářem, bojovníkem, filozofem i trpitelem, ale ať budete čímkoliv, váš dosah zůstane malý a stejně kormidlo dějin neotočíte.
Jako za všech dob, dynamika dějin se nejdřív musí vyčerpat. Konrad Adenauer se stal v Německu kancléřem v roce 1949. Jako poměrně starý člověk. Zastával konzistentní názory po celý život. To, co pak ve funkci prosazoval, to bylo to, co hlásal celý svůj život. Ale k ničemu mu to dlouho nebylo. Za císařství ho nikdo nebral vážně, za Výmarské republiky ho nebrali vážně, za nacistů ho nebrali vážně a kdyby se pokusil prosadit cokoliv z toho, co pak později Německo zachránilo, tak by ho nejspíš zlynčovali jeho vlastní sousedé.
Nejdřív musela být všude kolem suť z bombardování, musely být miliony mrtvých, nejstrašnější porážka v dějinách, zajatci a okupace a až pak mohl Adenauer přijít z něčím rozumným. Do té doby ho nikdo neposlouchal. Až v těch sutinách se jeho teze začaly zdát rozumnými.
Začínám mít obavu, že také nejsme ochotni poslouchat své Adenauery. Že prostě raději budujeme tisícileté říše a rozum dostaneme, až kolem nás budou vypálené baráky. Chmurně si říkám, že už od toho nejsme daleko. Na druhou stranu, podobných, kteří čekali, až dilemata vyřeší válka, těch bylo vždycky dost. A málokdo si dovedl představit celý ten dosah hrůz, které to přineslo.
Tož bych prosil, abychom to rozpoznali pokud možno i bez hory mrtvol. Prosil bych, aby si každý pořídil solidní rodinu, alespoň tři děti, držel si tu jednu pořád stejnou manželku, chodil do práce, vykašlal se velkou hmotnou spotřebu a pokusil se ze svého života vytlouct trochu lidství. Jinak k tomu rozumu dojdeme hodně bolestivou cestou. Ti Adenauerové tu jsou. Jen bych je chtěl poslouchat dřív než bude všechno rozstřílené.
- Log in to post comments
Komentáře
O kousíček pošoupnout správným směrem
Vidlákův postoj je mi dost blízký a v podstatě vede ke stejnému závěru, ke kterému jsme došli při diskusích „co dělat“ ještě v době, kdy tady byli komunisti a samet nebyl zdaleka na dohled. A sice, že není nutné stát se třeba chartistou a nechat se kvůli tomu vyhodit z práce či rovnou zavřít a přivést tak do neštěstí celou rodinu. Ale je naprosto nutné vědět, co je dobře a co je špatně - a vždy, když se naskytne příležitost, pošoupnout to o kousíček tím správným směrem! Leckdo tento postoj prohlásí za zbabělost. Ale čím dál tím víc jsem životem utvrzen, že je to cesta správná. Vyžaduje to skromnost a trpělivost, ale ty příležitosti se objevují, a když si jich budete všímat, zjistíte, že i docela často. Jen je třeba je neignorovat, ale aktivně po nich pokukovat a vždy jich využít.
Jen se nedat.
Kadlasi, poslední dobou jsem nevěděl, jak se postavit ke všemu, co se na nás hrne. Díky Vašemu příspěvku se mi to v hlavě tak nějak pěkně dorovnalo. Děkuji.
Karoslav+Kadlas:…
Karoslav+Kadlas:
Četl jsem vaše reakce a jsem zamatený pak spíše k tomu co napsal Vidlák. Přesněji, jestli to jak jste ten článek pochopili vy, pak jsem já nepochopil Vidlákův. Já jsem to chápal, že člověk má mít snahu změnit svet k dobrému navzdory zrovna "modernímu pohledu an třídního nepřítele", kdy nepřítelem jsou neustálé změny "politických nepřátel", ale pravda qato o co se má člověk snažit je +-stejné, mění se jenom možnosti jak k lepšímu změnit to okolo sebe. Proto hlavně Kadlasův politický pohled mi říká, že jsem asi špatně pochopil Vidláka a tak musím říci, že v tom případě s ním nemohu souhlasit. Za mě revoluce mění "domnělého" nepřítele, ale zmrdi tím dostávají pouze větší "autoritu" jak zneškodnit problémové lidi co jim kazí kšefty, že to není ani tak o politické příslušnosti, ale boji o moc co běžný člověk musí napravovat krok po kroku prací okolo sebe, aby napravil škody co páchají lidé, kteří věří že nepřítel je schovám za politickou/nábožensko apod. stranou... Proto tedy nesouhlasím s Vidlákem.
Úhel pohledu
Assi je docela možné (a jistě to není na závadu) že se na Vidlákův článek díváme každý jinak.
Já jsem Vidláka pochopil tak, že by bylo dobré se vrátit se od dnešní společnosti pseudohodnot zpět k takovým jednodušším základům. Od vlády peněz a sobectví zpět k selskému rozumu a chování.
Nějak se to na mé gusto poslední dobou rychle mění. Já osobně ztrácím pocit bezpečí. Ne za sebe, já žiju lokálně, asi bych to mohl vypustit, kdych si dostatečně ucpal uši.
Bojím se o své blízké, za za sousedy za známé kteří cestují a pohybují se.
Bezpečnost. To je to, co mi chybí, o čem přemýšlím a rád bych získal zpět. Do celé Evropy. Ne jen pro sebe. Ale hlavně pro budoucí nevinné oběti.
Proto se mi líbil Kadlasův příspěvek. Nepůjdu do nějakého extrému, budu se chovat více jako občan.
Industry 4.0
Vidlák píše o ekonomice 4.0 , nedávno jsem byl na "školení " respektive jak 4.0 začnem tady u nás zavádět jaký je směr a cíl ....... trochu jsem se poděsil jelikož před lety jsem čet scifi od Kurta Vonneguta Mechanické piano , ten chlapík to napsal v padesátých letech jako scifi , dnes bych to zařadil jako literatura factu
Test
Omlouvám se za tento test a je škoda, že to zde nelze použít.
<b>Tučné písmo</b>
<strong>taky tučně</strong>
<blink>blikání písma</blink>
<i>Kurzíva normální</i>
<em>taky kurzíva</em>
<b><i>tučná kurzíva</i></b>
<red>je text zobrazený červeně</red>
----------------------
----------------------
+ tágy co njdou na Nová republika
<b>Tučné písmo</b>
<strong>taky tučně</strong>
<hr>
<th>
<blink>blikání písma</blink>
<big>zvětšení písma</big>
<i>Kurzíva normální</i>
<em>taky kurzíva</em>
<b><i>tučná kurzíva</i></b>
<u>Podtržený text</u>
<span style="text-decoration: underline">podtržení pomocí stylu</span>
<del>přeškrtnuté</del>
<strike>taky přeškrtnuté</strike>
<s>přeškrtnuté</s>
<sub>dolní index</sub>
<sup>horní index</sup>
Odrážkový seznam (puntíky):
<ul>
<li>první položka</li>
<li>druhá položka</li>
</ul>
<red>je text zobrazený červeně</red>
<FONT size=5>Image To Gerber Converter</FONT>
<h3>NADPIS</h3>