Mám vinobraní

Autor
Štítky

Omlouvám se všem čtenářům, ale ode dneška mám vinobraní. Letošní rok je mimořádně bohatý a já mám co dělat, abych vše zpracoval  a připravil.  Chystal jsem si na tento čas Čmoudův seriál článků, zatímco já budu sbírat, nosit, mlít, lisovat, plnit do demižonů a pít burčák, až mi poleze i ušima. A to je ten hlavní důvod, proč nemohu psát... budu teď několik dní téměř trvale pod parou nebo s průjmem. 

Čmoudovy články mám do soboty... tak snad se v neděli opět shledáme. 

Čmoude, je to Vaše: 

Děvkaři a ti druzí aneb přetížení - Díl I.

Od politiků k děvkařům a zpět

Četl jsem si tady tu psychoanalytickou debatu k Zemanovi a Trumpovi.

Takže druhý způsob, jak se dobrat poznání. Začnu od těch politiků.

Když Donald Trump ještě nebyl prezident, tak s ním léta před tím dávali pořad Apprentice - Učedník. Byla to reality show, kde proti sobě soutěžily dva týmy a kdo zůstal poslední, tak dostal nějakou z trumpových firem k šéfování.

Týmy byly někdy rozdělený podle pohlaví a jindy je promíchali podle toho, kdo je studovanej a kdo street smart. (street - ulice, smart chytrý. Má to takovej sympatickej darebáckej podtext a la černoch v Policajt v Beverly Hill, v Men in Black nebo někdy Belmondo. )

Trochu překvapivě ti studovaní, jako skupina, neměli žádnou výhodu. Obě skupiny byly nastejně. Jak to? Ti street-smart se prostě před tím pustili do podnikaní a naučili se to důležité podnikáním. Měli to nacvičené. Neblokovaly je žádné teorie. Neměli naučeno, co všechno nejde a jak se to má správně dělat, nelámali si hlavu, co se jak jmenuje a jestli se to vubec nějak jmenuje. Občas je zas nenapadlo udělat něco, co se studovaní naučili ve škole.

Soutěžilo se v takovejch úkolech jako prodávat pizzy, prodávat ovoce ve stánku, vést motel, dělat a prodávat zmrzlinu, nakoupit co nejlacineji nějaký zboží atd. Bylo to dost zjednodušený, protože nebádali, jak se vlastně zmrzlina dělá a nevymejšleli stroj, taky nesháněli, jak to maj mít ošetřený papírově, jestli potřebujou povolení od města a vysvědčení, že jsou zdraví atd. Jen vymysleli druh zmrzliny a odjeli do továrny, kde jim to namíchali a pak jeli prodávat na určený místo. Jako test to stačilo i tak.

Na konci každého dílu tam přišel Trump, nechal si ukázat výsledky kdo vyhrál, nechal si ukázat sestřih, poslechl si svý pozorovatele, co každej tým sledovali. Vítězný tým dostal nějakou odměnu, co dobře vypadá v TV - návštěva kasina v Las Vegas atd a ti, co prohráli šli na potítko. Šéf týmu a jím dva vybraní, že se nejvíc zaloužili o prohru. Ty pak Trump dusil, proč udělali tohle, proč udělali támhleto a pak někoho vyhodil. Žádnou chybu, který jsem si všiml já, nikdy nepřehlédl a vypíchnul další. Někdy dělal překvapivá rozhodnutí, ale jelikož je miliardář, tak stálo za to za tím hledat logiku, co jste přehlédli. Vždy tam byla. - Jeden z jeho poskoků (ve skutečnosti vysoký manažer) říkal, že Trump se nikdy nemýlí. - To "nikdy" vezmeme s malou rezervou, ale 98-99 % je určitě.

Když někdo (třeba NY jazzový muzikant Rudy Linka) říká, jak je Trump blbej, tak hovno. Není a vzhledem k tomu, co všechno prezident ví jen z titulu své funkce, tak se vsadím, že i věci, které dělá a které by se i mě zdály divné, by si uměl obhájit, kdyby o nich šlo mluvit.
 Dotyčnej, co takhle Trumpa hodnotí, vůbec nemůže vědět, o čem mluví a nejspíš jen opakuje po ČT, CNN a spol.


Stejně tak Zeman. Když byla ta šaškárna s Madurem a Quiadem. Nějak jsem nechtěl mít hned názor a předpokládal, že zemanovo podivné stanovisko má asi nějaký smysl. - Jak to je dlouho? 4 měsíce, půlrok? Co se od té doby stalo? - No? - Nic! - Nic se nestalo. - Takže kdo měl pravdu? - Zeman! - Napřed dělal drahoty, že si to jako promejšlí, studuje Venezuelskou ústavu (což navíc asi i zběžně dělal) a tak nevypadal jako laciná děvka, jako tolik ostatních (politků, novinářů a jiných mluvících hlav) a pak pozval Quiada (nebo jak se ta loutka jmenuje) na prezidentskou návštěvu.
 Tím se postavil na politicky "správnou" stranu, ukázal se jako spolehlivý a věrný spojenec (USA, když stejně nemáme jinou možnost). Dokonce kousek přidal, čímž ukázal vlastní iniciativu - ovšem zcela zadarmo, protože jsme prdel světa, s Venezuelou nijak nekšeftujeme a Quiado k nám stejně nikdy nepřiletí, protože má plný ruce práce doma. - Navíc není vůbec jisté, že kdyby Quiado odletěl z Venezuely, tak by mohl ještě kdy přiletět zpět. Je to taková jejich Čaputová s bimbasem, kromě podpory ze západu (u nich ze severu a severovýchodu) už nic moc dalšího nemá. - Takže když jste Zeman a nestojí to za konflikt, tak uděláte do čeho vás tlačej, ale z pilnosti uděláte ještě víc v tom samém směru, tím to postavíte všechno na hlavu a sladce se na ně usmějete, jestli to přesně takhle chtěli.
 Zeman se vyhnul jedný pasti/bitvě (od kavárny), kde nebylo ani jemu, ani státu, co vyhrát, nijak nenasral USA a tu jejich loutku zároveň uznal a shodil. Navíc, kdyby se loutka ocitla doopravdy u moci, tak se pořád může dělat, že pozvání bylo míněno vážně a že je rád, že je konečně tady.
 Kavárna dostala, co chtěla, a musela si jít zklamaně hledat něco jinýho, proč bejt pohoršená.

 (Když kdysi gestapo vydíralo Freuda, aby jim podepsal papír, že s ním dobře zacházeli, tak se mu moc nechtělo to podepisovat. Jenže jednak se zrovna k němu chovali doopravdy ještě korektně. Přesto věděl, co se děje ostatním a nechtěl bejt propagandisticky použitej, k čemuž měl ten papír zcela evidentně sloužit. Tak to podepsal, ale dopsal k tomu "Každému gestapo vřele doporučuji." - Čímž udělal přesně to, co po něm chtěli, jenže víc a tím už se to nedalo použít. Úplně to samý schéma. To je jen tak pro porovnání.)

 Tohle je pohled na Trumpa, Zemana a další jim podobné ze strany hlediště. 

 Teď jak to vypadá ze zákulisí a tedy k těm děvkařům a přetížení. - Protože nejsem ani Trumpův, ani Zemanův důvěrník a ani neexistují žádné webovky, kam si politici chodí vyměňovat tipy, tak musím sáhnout po děvkařích, kde je téma jiné a mechanismus stejný.

 Asi tak před dvaceti lety už existoval google a daly se tam zakládat skupiny, kde se dalo debatovat a začali si tam povídat kluci i pánové o svádění ženskejch. To je něco, co naživo moc dělat nejde, protože na co si vyrábět kolem sebe konkurenci a kazišuky. Ale na netu, s lidma, co jsou v jiným městě či na druhý straně světa, s těma o nic nejde.
 Když jim řeknete, jak na to, tak si ve svým městě budou zkoušet vaše i vlastní triky na holky kolem nich a váš život nijak nemění. Takže si tam začali debatovat a porovnávat názory.
 
 Motivací byl sex a protože si každej chtěl zapíchat, tak v podstatě došlo dokonale na to leninské "kritériem teorie je praxe." Někdo něco hlásal a druhej den už tam lidi hlásili, že si to vyzkoušeli a jak to fungovalo nebo ne. Co nefungovalo nebo nefungovalo dost dobře, dost rychle, dost často, to nikoho nezajímalo.
 
 Z debat brzo vykrystalizovala spousta pravidel z nichž to klíčové bylo, že musíte chodit ven a bavit se s holkama a lidma vůbec. Vaše znalosti, vaše schopnosti, vaše úspěšnost závisí hlavně na počtu interakcí. Musíte mozek přetížit informacema.
 

  Přetížení je pravidlo na všechno. Stephan King říkal: "Nedá se nic dělat, když budete pravidelně cvičit, tak vám ty svaly prostě narostou, když budete pravidelně psát, bude z vás spisovatel." Takhle to je se vším.
 Jak se z Jágra stal tak dobrej hokejista? Odehrál zápas a pak si to šel s trenérem rozebrat. Pořád dokola. Sám trenér pak vyprávěl, že po Jágrově nejlepším zápase neměl, co by mu vytknul a když to Jágrovi řekl, tak Jágr vyletěl a začal: "A co tohle, tam jsem přeci udělal chybu, a pak tady a tady." V celým zápase udělal jen tři chyby, ale věděl o tom. - Proč to všichni v týmu nedokážou jako Jágr? Jágra to totiž baví samo o sobě.
 

 Ti holkaři byli jak Jágr přes svádění.

 Ti, co úplně začínali, si sice přečetli základní pravidla, ale bylo jim to prd platný. Karate se taky nenaučíte z knížky.

 Takže šli někam do baru tam zkusili mluvit s desítkou holek. Když byli úplný začátečníci, tak byli desetkrát poslaný do prdele a aspoň věděli, že to přežijou. Když takhle vyrazili do baru 10 dní po sobě, tak už s nějakejma holkama vedli chvilku normální konverzaci.
 Někteří, co byli v jejich partě v reálným životě až dole a potřebovali schvalování od kamarádů, to šli hned vyžvanit svejm kámošům, aby zapůsobili - a ti se jim vysmáli, že na holky zkoušej nějaký trapný vyčtený fígle úplně mimo mísu. Taky lekce.
 
 Když to vydrželi a pokračovali dál a dál, tak se naučili, že ty fígle musí ještě dělat ve správnej moment a správným způsobem. Měli čím dál víc interakcí, který někam vedly, s holkou si dali pusu, vyměnili číslo, domluvili rande a pak zašukali. Když někde kiksli, tak si přišli pro radu a někdo jim vždy řekl, kde udělali chybu. Někdy se tam rozvinula debata, jak kdo takovouhle situaci řeší.
 Časem byli čím dál úspěšnější. Někdy se zamilovali, nechali to plavat, někteří se pak po nějaký době objevili zase znova, když to s tou super holkou zkrachovalo a zcela cynicky se jim rozebralo, kde udělali s dotyčnou chybu a ta hlavní, že ji věřili víc než pravidlům.

 Rozebíralo se tam úplně všechno. Vzhled dotyčného i holky. Oblečení. Gesta. Pohyby očí. Hlas. Jednotlivý situace. Kamarádky, rodiče, jiný kluci, její přítel. Historky, co se při balení vykládaly. Různý hry a testíky. Hádanky. Vtipný odpovědi. Přezdívky, co holkám dávali. Kalibrování. Testy, co na ně vytáhly holky. Testy, co na ně vytáhli jiný kluci. Špičkování. Jak holku lehce shodit pochvalou, jak ji zvednout sebevědomí. Jak číst mezi řádky z náznaků, jak vkládat nenápadně informace mezi řádky. Jak manipulovat její emoce. Jak na superhezký holky, jak na normální holky, jak na ošklivý holky, jak na barmanky, jak na cizinky, jak na holky na prázdninách, jak na černošky, jak na holky z gheta, jak na kurvy, jak na striptérky, jak na zadaný. Na chování ve vztahu, jak se vyhnout vztahu, jak se dostat z vztahu, jak ji zmanipulovat, aby ona vztah ukončila. Jak se vyrovnávat s kopačkama. Jak se vyrovnávat s podváděním. Jak s ní svádět další holku do trojky. Jak ji vzrušit, jak ji zchladit, když ji vzrušil nějakej rival. Jak rozbíjet vztahy. Jak jí omluvit nevěru, jak jí omluvit, že se nechala hned ojet. Jak líbat, jak souložit. Jak zjistit, kdy má která ovulaci. Jak ji přivést, aby koukala na porno. Jak a proč nekoukat na porno. Kde si dávat schůzky. Jak reagovat na jakou námitku a odmítnutí. Kdy volat. Jak strukturovat rande. Jak ji testovat na fantasmy. Jak nadnést fantasmy. Jaký vlastně jsou fantasmy. Učit se chápat ženskou logiku. Jak odmítnout řešit její problémy a starosti. Kterejm holkám se vyhnout. Jak poznat co nejrychleji magorky. Jak odmítnou tahání prachů. Jak poznat lži. Jak a kdy lhát. Kdy nelhat. Jak poznat, kdo má jakej status, kdo se kvalifikuje, kdo řídí. Jestli a jak cvičit a posilovat. Jak se obejít bez toho. Co dělaj přirozený (chápej nevyškolený) děvkaři. Jak s nima nakládat. Co s troubama, co chtějí zůstat troubama. Co dělat, když balí holka vás. Co dělat, když vás balí holka, co nechcete. Konzultace kde se přesně udělala chyba. Konzultace, jestli je ještě nějaká šance. Co bylo kde v jakým filmu, knížce, reality show. A tak dále a tak dále.

 Taky se tam samozřejmě chvástali, jak se jim co povedlo. Jak kde jakou holku šikovně sbalili, jak chytře vyšachovali konkurenci. Jak vyřešili nějakou situaci. Podělili se o komický historky.

 Občas se tam začli dohadovat dva stejně úspěšní, ale s úplně opačnejma metodama. Rozebíralo se tam chování lidí v různých reality show, knížkách a ve filmech. Pitvalo se, kde se jaká ženská v čem podřekla, každej tón hlasu, každý přeřeknutí, každej pohled. Rozebíraly se tam vědecký studie pokud byly k věci a nemilosrdně se tam roztrhaly, když byly na hovno.

 Bouraly se tam iluze, to snad ze všeho nejvíc. Protože každej z nás má mraky iluzí a ty nevydržej konflikt s realitou. Někdo tam doporučil nějakou knížku o ženskejch fantasmech a za pár dní tam někdo vyprávěl, jak si ji koupil a když ji četl jeho spolubydlící, tak byl vzteky bez sebe a knížku mrsknul obloukem přes celej pokoj. Několikrát.

 Ztrácení iluzí, to se tam vracelo pořád. 

 

 Když tam přišly holky s prosíkem, protože nebyly moc/vůbec hezký, měly zdemolovaný sebevědomí, tak se jim tam někomu zželelo a poradili jim, jak na to.

 Když tam napochodovala nějaká ta sebejistá, uvyklá na myšlenku, že ji chlapi berou pro všechno jiný, jen ne proto, že je hezká a má píču a kozy, ale zajímají je její názory, tak se jí to rozebralo na prvočinitele, že nevěděla, čí je.  Vysvětlilo se jí, že vlastně nemá tak úplně mužský kamarády, protože s ní chtěj všichni spát, plus většina chlapů, co potká na ulici. Pak se jí to ještě doplnilo, že s ní vlastně úplně všichni nechtěj spát, jenže těch pár co nechce, tak z důvodů, že pro ně vlastně není dost dobrá, což byla další hořká pilulka, protože věděla, že opravdu jejich důvody mohou být stejné jako ty její. Grrrrr.

 I když u všech probíraných témat bylo jednodušší se zeptat než to vymejšlet sám, tak tím ta metoda nezmizela. Jen ji už udělal někdo jinej. Ti, co odpovídali znali odpověď proto, že se v těch situacích taky ocitali opakovaně a už na to přišli. Ti co se ptali tak ušetřili čas a řešily jiný problémy, pořád jich byly mraky.
 Nejtěšší je si vůbec položit otázku. - Odpověď/řešení vás nakonec vždycky napadne. Kolikrát jste slyšeli, či si řekli "Měl jsem mu říct tohle... ". V situacích, které se pořád opakují, to znamená, že máte připravenou odpověď na příště.

 Příště je, když chodíte mezi lidi. Příště je, když jste Zeman a děláte politiku a bavíte se pořád dokola s lidma a přemýšlíte o tom. Příště je, když jste Trump a děláte business nebo politiku a bavíte se pořád dokola s lidma a přemýšlíte o tom. 
  
 
 Vedlejší produkt toho neustáleného nucení se do interakcí je, že si začnete uvědomovat, jak kdo myslí/jedná. Co je jejich motivací, jak je ovlivňuje původní rodina, prostředí, kamarádi, média atd. Taky vás sem tam napadne, co s tím.

 Jo tahle je skutečně věřící.... tak se jí řekne, že její pocity jsou od boha. No nezašukejte si, když vám sám bůh posílá pocity nadrženosti.
 Jo tuhle holku táta učil celý dětství, že.... tak to ho třeba bude chtít nasrat a just to porušit.
 Tahle následuje kamarádku.... no tak stačí, aby kamarádka ... a .... .

 Tahle má pravidlo, že na třetím rande... jo, takže dvě rande chození kolem kaše a pak hup do postele. To je to s ní jednoduchý.
 Tahle je už dva roky ve vztahu? A nechce se vdát? On se nechce ženit? Nudí se? Je na něj tajně nasraná? Co jeho pošoupnout, aby ji nasral.

 Chlapi to samý. Taky časem vidíte schémata. - Tenhle se snaží všechny přemachrovat. Tenhle je zaseknutej. Tenhle vyvolává konflikty a pak splaskne. Tenhle jde do konfliktu hlava nehlava. Tenhle funguje na pochvaly. Tenhle se snaží uplatnit svůj diplom z univerzity. Tenhle vzdychá po tý jediný. Tenhle se sápe na každou. Tenhle chce bejt za odborníka. U tohohle žertování zakrývá strach a je to volání o podporu. Tenhle nechce vyčnívat atd atd. 

 Pořád dokola se setkáváte s těma samejma typama lidí, možná v trochu jiný variantě, ale tak za chvíli vám prostě do těch kategorií zapadat budou. Do skutečnejch kategorií. Ne do něčeho vycucanýho z prstu.
 Ne, že by tam někdo furt dokola nějaký nesmyslný kategorie nevymejšlel, ale když to nikoho nezajímalo, tak to nechal i on sám rychle plavat. (neuplynuly dvě, tři generace jako na fakultách, protože zpětná vazba byla zkrácena na maximum)

 Taky díky přetížení začnete vnímat fungování skupin (a rodin) jako celku, protože to do sebe zapadá jak kolečka v soukolí. Každá skupina po chvíli začne fungovat jako celek, protože je to konec konců jen organismus vyššího řádu. Bez toho, že by do sebe zapadali, by spolu totiž nemohli fungovat.

 Vis v politice - ODS vyplivla VKm, protože Fiala je blb. VKm myslet nepřestane a Fiala nezačne. Nemají jak spolu fungovat. Blb Kolář ve svý partaji jen kvete (i když partaj zas chřadne).

 Ono to jde ještě dál. - Olga od našeho veleducha dostala na Hradě rakovinu, protože jim jen říkala, že jsou opilci a kurevníci, místo aby z toho vyvodila důsledky a utekla do normálního světa (jenže nebyla schopná se sama uživit). Vnitřní konflikt mezi hodnotami a prostředím byl příliš velký a možnost změny žádná, protože její role nepostradatelné služky, se mohla náhle dát skutečným služkám, které platil stát a už neměla na Venouška páku a skutečnou moc neměla.
 Její nástupkyně byla morálními hodnotami nepolíbená a na Hradě jen kvetla. Když mohla ukojit svůj narcisismus a sklidila dost komplimentů, tak bylo všechno v pořádku.
 Skupina kolem veleducha byla pořád ta samá, ale jedna tam zhynula a druhá kvetla. Jedno kolečko nezapadalo, druhé jo. Už jen z toho, kdo vypadl a kdo kvet můžete určit, jaká byla skupina.
 

 To poznání přetížením je i u skupin o tom, že pochopení jednotlivých případů jde oklikou přes velké množství. Tak velké množství, že jednotlivé případy ztrácí v tom množství jakoukoliv výpovědní hodnotu, protože mohou být vyjímka. Pravidla nejsou vidět v jednotlivých případech, ale jsou dobře vidět na velkých sériích a pak, s jejich znalostí, můžete řešit jednotlivé případy..
 
 Princip přetížení se opakuje i jinde.

 Policajti po dvou letech na ulici začnou na první pohled poznávat kdo je kdo - protože maj spojenej vzhled stovek zatčených s tím jestli to je rváč, zloděj nebo dealer drog. Kurvy odhadnou, co jakej klient bude chtít - my ostatní nemáme v hlavě žádnou přihrádku "fanda análu," ony jo. Feťáci poznávaj kdo něco bere a co.
  
 V Děti ze stanice Zoo hrdinka vypráví, jak ji rodina poslala od drog do jinýho města. Holka se s tetičkou prošla po hlavní obchodní ulici a věděla, kdo jsou dealeři. Tetička tam žila celej život a nevěděla nic. Ovšem hrdinka vídala dealery dennodenně 5 let a tak poznala dealera na první pohled.


 Je úplně jasný, že jedním nebo druhým způsobem Trump nebo Zeman dělají něco podobného. Trump na Twiteru reaguje na všechno.
 Meryl Streep potřebuje zakvokat, aby ukázala přináležitost k hejnu, plivne směrem Trump jednu či druhou blbost, Trump to nenechá bez odpovědi a hned napíše, že je nejpřeceňovanější herečka z Hollywoodu, což je absolutní pravda.
 Ve filmu "Blízko od sebe" skvěle zahrála závisláckou matku, disfunkční, rozpadající se rodiny. - Jenže stejně skvěle tam hrála i Julia Roberts její dceru. Taky Juliette Lewis. Stejně dobře hraje i spousta dalších hereček v jiných filmech, jen Streepová hraje hlavně v tzv "závažnějších" filmech a za to je oceňovaná.
 Nespravedlivě k ostatním, protože ona ty filmy nenapsala. Hrát pitomou nánu je stejně těžký, jako hrát drama matky bojující za dítě. Jen na tom prvním to není vidět.

 Trump by nebyl schopen odpovědět tak rychle a tak přesně, kdyby se nad tím už někdy nezamyslel nebo kdyby nebyl navyklý si obratem ruky dělat a opravovat názory na všechno a na všechny. (Spousta lidí názory jen přebírá. Dáte jim před volbama dvě otázky na Zemana a jsou v koncích, ale jistí svým názorem - přece nebudou mít jinej než okolí či televize.
 Když jsem psal článek o pravdě, tak v diskusi někdo psal, že pravda je to, co říká skupina/autorita/odborníci, jakoby se nikdy v životě nesetkal s rozporem mezi realitou a názorem skupiny/autority/odborníka? Spíš svý názory vždy okamžitě změnil. Ani nevíte, co o sobě všechno řeknete, když tohle prohlásíte.)

 

 Mimochodem, u hraní platí pravidlo přetížení úplně stejně. Samozřejmě, že když máte jednu či druhou hereckou metodu, tak vám to trochu pomůže. Samozřejmě, že když máte talent nebo vám někdo poradí ten fígl, tak to je plus. Ale stejně tu roli musíte vždy nazkoušet a tam to je zase o počtu opakování. Zahrajete si to 500x, bude to vždycky lepší, než když jste si to zkusili 20x či 100 x. Prostě to tak je. Je to přesnější, hlubší, s reliéfem.


 Jenže při hraní odříkáváte cizí text. Herci si myslej, že potlesk po představení jde jim, jenže ona ho jde část autorovi, část režisérovi. Velká část autorovi.

 Ti děvkaři, o kterejch píšu, samozřejmě taky mohli vyrazit do baru a odříkávat cizí historky a taky to někteří dělali. Taky to do určitý míry fungovalo a taky někdy došlo na sex. -  Jenže pak to všechno odříkali a najednou byli sami za sebe a bylo po dojmu. 

 Drahoš měl ten samej problém. Byl jen herec. Byl připraven. Odříkával, co vymysleli jiní a jak opustil připravený terén, tak byl ztracen. Zemanovi jen stačilo se na něj dostat. Jen počkat, až se na něj dostane sám.

 Trump a Zeman herci nejsou, i když udělaj představení, když se jim to hodí. U nich je to skutečné. Tam, kde je u Drahoše monochrom, je u Zemana detajlní obraz, kde je u Drahoše bílé místo s nápisem "Zde jsou lvi" je u Zemana detajlní mapa, kde je u Drahoše 2D je u Zemana 3d. - Jen to vidí jen ten, kdo zná rozdíl. Tříletý díte vidí v TV jen králíčka a rozdíl mezi 2D a 3D je pod jeho rozlišovací schopnosti.
 Z jistého úhlu pohledu byla přesně o tomhle prezidenská volba. Kolik lidí prokoukne, že Drahoš je jen maska s práznem za ní.
 

 Pokračování příště

 

 

Komentáře

In reply to by dexx (neověřeno)

Trvalý odkaz

Neměl jsem na mysli článek, tím jsem nadšen, měl jsem na mysli svoji pochvalu (uznání), jako čtenáře a bezvýznamného občasdiskutéra.

Ta už se v brusli pohybuje, jak ryba ve vodě.

Českou stopu v bruselu
lupou těžko najdu,
spíš předběhnu gazelu
či zatknu al kajdu.

Jourová je v dresu státu
nebo v barvách bureše?
Není ani vrabec v hrsti,
ani holub na střeše.

Jistě hrabe pod sebe
stojí jí to za to,
když každého ojebe
nahrabe si zlato.

Napsal jsem vám to níž, ale ještě sem.

To není úplně rutina - je to jako Jágr, jak se plně nesoustředí, tak udělá chybu.

Je pravda, že rutinou se stanou ty základy, ale otevíraj se před váma další a další věci … je to hra.

Trvalý odkaz

Nejsem z vinařského kraje, u nás jedou švestky. Vloni mi zvědavost nedala a zajel jsem do Věstonic pro 2 2litrové petky. Večer jsem to doma s chutí vypil a ráno mi nic nebylo. Jsou tady jistě odborníci (Vidlák určitě), kteří opakovanou konzumací burčáku mi mohou odpovědět na otázku: kolik burčáku se dá vypít na posezení? 5-6 litrů, jako pivo 12°? Nebo víc?

Z burčáku se má vinař "zebliť a zesrať, což se mu celkem spolehlivě povede, pokud dodrží další pravidlo - vypít ho tolik, kolik má krve. Tedy 5 - 7 litrů.
Jinak pravý burčák trvá jen několik hodin, člověk musí přímo ve sklenici sledovat, jak se tam množí kvasnice, nefiltruje se a nestabilizuje (třeba podchlazením). Koupený burčák je takřka vždy stabilizovaný a po několikahodinové cestě autem bude i vytřesený - kvasinky nemají rády otřesy a pohyb. Burčák má cca 5 - 6 % alkoholu, je to takové silnější pivo. Kdo vydrží patnáct piv, bez problémů vydrží i pět litrů burčáku.
Ale pokud si ho dá ve sklípku ve správnou dobu, kvalitně rozjetý... tak ho pět litrů burčáku spolehlivě porazí. On kvasí i v žaludku, ve střevech, kvasí a kvasí....a čistí a čistí.
Po vinobraní mívám na pár dní klidně i čtyři pět kilo méně... střeva jsou prázdná, mikroflóra vyměněná....

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

To, co se běžně prodává, není ještě burčák, ale hroznová šťáva, začínající kvasit. Je to sladké jak ..... z nutrie a produkuje to málo oxidu uhličitého. Tozn. obsah alkoholu je nepatrný.

Burčák musí bouřit, burácet, bublinek z toho jde jak ze sifonu, je to zakalené a je to hořko kyselo mírně sladko, ovocné. Aspoň podle mé chuti 😎
Když se to předrží, tak je z toho řezák.
Protože burčák dlouho nevydrží na vrcholu, prodává se šťáva s tím, že za pár dnů v chladnu dojde a pak si ho každý zkonzumuje.

Vzhledem k vypitému množství a malému účinku soudím, že to byl ještě nepatrně zkvašený mošt. 😉

Hlavně nepiště, že tam je ten onen oxid, bo to greténi zakážou, hned po kravách......

Byl by to zajímavý pokus, zda by po pití burčáku ta dívenka tu stopu taky viděla, ale ona ještě pít nesmí, já vím já vím...

Dokud to nevědí, bo se neučí, tak to bude povolené.....😎

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

v pivu flavonoidů a resveratrolu moc není.
Ale konečný účinek pití kvalitního živého piva je přinejmenším obdobný 👍😀

In reply to by dexx (neověřeno)

Trvalý odkaz

Myslel jsem skutečné pivovarské kvasnice, co se dají koupit v chovatelských potřebách. Sníst kávovou lžičku bez napití je hrdinský výkon. :-)

Tak to pak jo, pokud má člověk možnost degustovat, co vlastně kupuje, tak je to v pořádku a stojí za to si pro to dojet.
Jen Vám nesmí cestou "vybouchnout", to by místo ve Vás skončilo v autě :-)
Nepamatuji si, že bych pila žinčicu, ale včerejší tatranskej čaj špatnej nebyl. Něco podobnýho si zkouším naložit sama, ale té jemnosti jsem zatím nedosáhla, asi moc pelyňku :-))

Trvalý odkaz

Vyříznu si čočky brýlí z okenní tabule,
hořím stát se presidentem,
víc než fakule.
Lidský jsem a empatický jako doktor Sova,
moje Máňa na mou chytrost těžko hledá slova.
Skalpel prosím a trojnožku, přineste mi králíka,
předvedu vám stahování - moje klasika.
Po práci vám zatancuju tanec dervišů;
když se mi to nepodaří, spadnu na šišu.

Hadi štíři netopýři
jmenuji se Drahoš Jiří
kam se hrabe Bruncvík!
Palec jsem si ucvik.

https://nazory.aktualne.cz/komentar-chcete-na-hrad-opak-zemana-general-…

Kampak se hrabě stahovač králíků, nyní je třeba PAL-sce:

"Muž, který dovede zabít rukou"................co dodat!

PS: Ach ty vzpomínky i na vinobraní na dědově vinohradu, celou širokou rodinu svolanou k tomu, čerstvý chleba s máslem a tvarůžkama k svačině...
A k tomu burčáku:
Můj úžasný táta (sklepmistr) mne budíval (jediná z rodiny jsem to ocenila) na ochutnávku burčáku "akorát" jako mladistvou i v noci. Chodil ho do sklepů naproti hlídat (miloval co dělal), ráno už by to nebylo ONO.
Mám v oblibě Frankovku, od táty to bylo výtečné i ve verzi burčák...........
Dokonce i omluvenku mi poté napsal pro učitele a pak i profesory, protože říkal, že to dělá pro moje zdraví a zachování pěkných vzpomínek.......
Lhát nemusel, fakt (jak píše Vidlák) jsem vždycky po cca pár litrech trpěla průjmama, zvracením ale z pravého burčáku NIKDY, v tom jsem byla po tátovi ☺
Na alkohol jsme zakusovali domácí špek, co u nás byl "samé maso". Chleba ne, to by kvasilo zbytečně uvnitř ještě víc!
Když očista, tak dočista....
U zdraví nevím, ale s těmi vzpomínkami to táta trefil.
Jen už mi žádný burčák od nikoho nechutná, Něco mu chybí...
Tušil asi proč to dělá, umřel z minuty na minutu velice mlád-srdce.
Takže na srdeční vady burčák asi moc nezabírá, ale každému ho lze jen doporučit, nejlépe ale ve sklípku a aby ho pil s chutí i sám domácí....
Vidláku ať slouží a ať se daří, vlastně ať se daří všem dobrým lidem!

ad, ....domácí špek, co u nás byl "samé maso"..... prý špatně krmené prase, že to má být bez masa. Taky to máme špatně, samé maso :-)
Jo a burčák? Sami si ho neděláme, ale přístup tu k němu máme ledaskde, a stálo nám za to zajet tak 100 km daleko, když byl zrovna tak akorát, k manželovu kamarádovi z vojny. A to byl burčák jak mandle :-)

je jen trochu "drsnější" Drahoš. Pominu-li, jak je na něm přímo vidět jeho zjevný narcisismus, tak je to jen další převlékač kabátů a korouhvička, která se točí, kam je zrovna potřeba. Následující řádky to dokonale potvrzují:

„Generál Petr Pavel se stal jakýmsi vtělením dráhy, po které jsme před třiceti lety čekali, že se vydá značná většina země, nejen on. Právě to, že exkomunista, tedy klasický Čech, pochopil tu změnu, přijal naplno svobodu a sám sebe v ní dokázal vybudovat, stal se jasným, slyšitelným, hmatatelným zastáncem demokracie, tvoří ten pozitivní příběh, který dneska potřebujeme. Jeho členství v KSČ bylo dokonale překonáno. Dovedu si představit, že by generála Pavla do role hlavy státu podporovali i antikomunisté. Dnešní komunisté nikoli.“

Připomíná mi to hrdé bojovníky proti komunismu, kteří „nahlodávali systém zevnitř“, či ty, kteří prozřeli a pochopili a přidali se na tu „správnou“ stranu. Někteří to stihli za život i několikrát. Naštěstí nejsem na Pavlově místě, protože bych se zeblil pokaždé, co bych se podíval do zrcadla.

In reply to by L.C. (z Kosy) (neověřeno)

Trvalý odkaz

Je trapné, že u nul, jako Veškrnová nebo Svěrák podpis anticharty nevadí, u jiných ano.
Kdo je dnes na "správné" straně, je v pohodě.
A u Pavla kavárně nevadí ani členství v KSČ 😀

In reply to by dexx (neověřeno)

Trvalý odkaz

ale že to nevadilo "soudruhům" v NATO, vždyť ten člověk "nepříteli" dokonce i přísahal...
Prostě jak je někdo "tobra fojak", uniforma se pro něj vždy najde....

Trvalý odkaz

A to fórum, kde se probíraly ty balící strategie je ještě někde k nalezení ?

In reply to by BTEX (neověřeno)

Trvalý odkaz

Teda asi takhle. Původně začali na google group, jako fast seduction, zkusil jsem se tam podívat a pořád to existuje, ale rychle si založili vlastní web kam přešli a ten existuje doteď. Je to www.fastseduction.com.

Ti nejlepší (podle ostatních) tam maj archivy - http://www.fastseduction.com/archives-2/ - trochu blbě se to čte, protože to je vytrhaný z diskusí. Doporučuji číst od konce, protože se vzájemnejma diskusema od sebe učili, takže na konci toho věděli víc než na začátku.

Začnete : Mystery, MrSex4uNYC TylerDurden toecutter Nathan Szilard Gunwitch Juggler.

Zajímavý věci můžete najít někdy i u úplných začátečníků v diskusích.

Style o tom napsal knížku Game, která vyšla i tady jako Hra, viděl jsem ji u jedný holky v metru byl to sidekick Mysteryho a můj soukromej názor byl, že sám nic nevymyslel, tu knihu nemá cenu platit, ale jako začátek se to dá přečíst, když na ni někde padnete.

Maj tam Player Guide, což je jakoby ta Rukověť ze seriálu "Jak jsem potkal vaši matku". Celej ten seriál je o tom, ale přetavenej do něčeho koukatelnýho, takže tam máte pár a normální kluka. Barney tam některý věci neříká a zas spousta věcí a nápadů není z toho Player Guide, ale je posbíraná z různejch postů. I to jméno seriálu je z jednoho postu o tom jak bavit holky.
Jak je vidět, tak to zabírá i na normální televizní publikum a nejen na holky v baru. -

Další seriál, ve kterým se to často objevuje je Big Bang Theory. Je to postava Howard Wolowitz. Ten to právě dělá blbě, kecá o tom, místo aby to předváděl, působí to nuceně a nejistě a samozřejmě manipulativně.

Někdy můžete vidět v celým filmu jednu jedinou věc, třeba ve Hře s nevěrou to použije Chris Owen při svádění Jennifer Aniston, nějaká sázka o pár dolarů, že ji ukáže trik, finta je, že ji nemá políbit při něčem, co viditelně jde jen když ji políbí. No a pak ji políbí a dá ji ty prachy jakoby nic, a řekne, že prohrál. Podvedl ji, ale tak sladce. - Ono to ovšem nesedí s tou postavou a Aniston na něj dělá dál ve filmu daleko hnusnější boudu. V celým příběhu to vypadá jako by tam zasvítil reflektor.

To jen, že jste se s tím, o čem to je nejspíš už setkal. Protože spousta scénáristů tam chodila a chodí pro inspiraci. Někdy to vidíte i v reklamách a dost možná, že autoři už ani nevědí, že to je odtud (vis "sušenka s příběhem" protože zeptat se na cokoliv aspoň trochu zajímavýho/vyjímečnýho, co holka má, od náramku po tetování otázkou "jakej je za tím příběh" je způsob jak ji s trochou štěstí rozkecat. - Teď už je to profláklý a zní to trošku falešně jako bio-hipster s plnovousem, ale když to formulujete jinak, tak to je OK.

Jinak ty webovky maj spoustu klonů, viděl jsem to i v češtině. Základy tam najdete určitě taky, dobrý postřehy taky, ale jednak to je přežvejkaný přežvejkanýho a jednak Čechy jsou malej rybník. Taky jsou knížky, co jsou nepřiznanej klon.

Mystery dělal kdysi kurzy, jenže si nenechal podepsat exkluzivitu, takže ty kurzy začal dělat kde kdo. Občas to probleskne i tady. Jen to stojí obrovský prachy za to, že vám někdo řekne něco, co si můžete sám přečíst (a asi i najít na youtube) a pak vás zavede do baru a řekne tam "oslov tu ženskou".

Nicméně ten pitomej lobbista Dalík si to zaplatil, a protože je pitomec, tak jako ti černoušci z Jungle před tabulí, pak šel vyzkoušet to, co bylo daný jako příklad, to je dal si na krk svářečský brejle, protože to byla jedna z asi miliónu věcí co kdy Mystery použil, jenže tuhle jednu dal jednou jako příklad a pak to všichni bezduše opisují, protože jsou líní/hloupí vymyslet něco podobnýho.

Ješte sem zejtra kouknu.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Archívy nefungujou, vrací mě to na hlavní stránku.
Nicméně po určitým gůglení jsem našel aspoň Neil Strauss - Hra. Kupovat netřeba, po internetech se to leckde válí...

Ale děkuji Vám, Čmoude !

Trvalý odkaz

... tiše závidím ... já ho měl před 14 dny asi hodinu, z těch 6 hlav co mám na zahrádce, jsem dostal kolem 7kg hroznů a ty se snědly "na stojato" o víkendu ... jóóó to se někdo má. Tož ať se daří.

A proc bych mel? Autorem textu je jisty Cmoud. Ja vim, ze na cmoudy u nas nadava kde kdo, ale me z toho prosim vynechte.

Pan Cmoud si ulevil - vcelku tuctovou - davkou nenavisti. Ja doufam, ze mu to pomohlo.

In reply to by scallop (neověřeno)

Trvalý odkaz

tož znova si ten článek přečtu a uvidím, jestli tam uvidím (nejen uvidím) tu nenávist, nebo pouhé konstatování faktů.

Kde jste ji tam tu nenávist u Čmouda nahledal?

Kladně hovoří o Babišovi, o Trumpovi, o Zemanovi, rozebírá důvody neúspěchu Drahoše, analyzuje na příkladu jednoho zvláštního fóra, jak se může člověk dobrat k úspěchu ve vztazích a pochopení mechanizmu jejich vytváření.

Přečtěte si to ještě jednou.

Trvalý odkaz

Převážně. Oba musí umět jednat s lidmi. Určitě je to i cvikem ale vyžaduje to i talent a příhodné povahové vlastnosti. Emoce bývají zpravidla jen hrané. Důkazem mlůže být Trump, Babiš i třeba Berlusconi.
Obama na provázku to měl snadné, udělal, co mu bylo předloženo. Trump kličkuje doma i v zahraniční politice. Dělá to, co se naučil v obchodě a zjevně ho to baví, jako Babiše.

No ony ty výpočty jsou tady myslím špatně všechny i v té wiki. Rozvádět to nebudu proč. V podstatě se to nemít další dítě týká přemnožení člověka na Zemi. Ty výpočty jen dokládají lidskou blbost, která následuje tu první, když se s emisí CO2 stane termostat teploty na Zemi, jakkoli to asi jinak v té předběžné opatrnosti nejde - no a už jedou údernické závazky jak zachránit planetu pojaté jako soutěž o co nejabsurdnější závazek. Přišemž to nejúčinnější opatření ke snížení CO2 - jádro halt necháme mimo. Ovšem s přesností se to díky tomu termostatu a nejen jemu má pak jako v odhadu příchodu prvního člověka na Zem před 10 000 lety. kór, když o pravdách se hlasuje při panelu ICPP o každém jevu či námitce většinově, dyž holt vědecký důkaz chybí. No a když si opatření dohodnou politici s meterologama u toho ICPP panelu, v sloup obrací oči pro změnu ekonom.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.