🔈🇫🇷Macron kritizoval myšlenku SRN poskytnout Ukrajině bezúročnou půjčku s využitím ruských aktiv ve výši téměř 140 miliard eur:

„Když jsou aktiva zmrazena, je třeba respektovat mezinárodní právo.“

@neCT24

Bývalý ředitel IKEM dva měsíce před smrtí.

Michal Stiborek to řekl dva měsíce před svou smrtí v rozhovoru s autorem tohoto textu. Rozhovor byl nahrávaný. Stiborek s tím souhlasil, protože to měl být doplněk k chystanému podcastovému rozhovoru ve studiu. K němu už ale – bohužel – nedošlo. Stiborek 8. srpna 2025 náhle zemřel po rychlém nástupu progresivní rakoviny. A tak po něm zbyla alespoň nahrávka pracovního rozhovoru z kavárny, která proběhla 9. června 2025.

Jde o unikátní důkaz. Stiborek totiž v nahraném rozhovoru dokladoval to, co říkal, policejními odposlechy ze svých kauz, k nimž se dva týdny před nahrávaným rozhovorem dostal. Během rozhovoru tedy poskytl přesná data o zapojení premiéra Fialy a jeho poradce Netuky do celé aféry, protože policie Stiborka v roce 2022 sledovala a odposlouchávala...

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nevedel-jsem-jestli-krade-netuka-nebo-ods-rekl-exreditel-ikem-stiborek-40541218#utm_content=freshnews&utm_term=IKEM%20A%20ZAPOJEN%C3%8D%20FIALY%20DO%20AF%C3%89RY&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Paul Craig Roberts

https://www.paulcraigroberts.org/2025/09/28/presidents-have-little-control-over-their-governments/

Kubánská raketová krize v říjnu 1962 byla varovným signálem pro prezidenta Johna F. Kennedyho a jeho sovětského protějška Nikitu Chruščova, generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Oba vůdci si uvědomili, že vojenská soutěž mezi dvěma jadernými mocnostmi může skončit zničením obou zemí.

Byly tak vytvořeny podmínky pro ukončení nebezpečné a nepředvídatelné studené války. Sovětská komunistická strana a ruský lid měli dost vlády, ve které nebyli v bezpečí ani vůdci bolševické revoluce. 25. února 1956 Chruščov v projevu na uzavřeném zasedání 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu s názvem „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“ odsoudil autokratického Stalina. Prezident Kennedy právě zažil děsivou situaci, kdy americký vojenský/bezpečnostní komplex byl na pokraji zahájení války se Sovětským svazem bez souhlasu prezidenta.

Kubánská raketová krize byla vyřešena společným úsilím Kennedyho a Chruščova bez účasti jejich válečnických úředníků. Krize byla vyřešena tím, že Chruščov odstranil sovětské rakety z Kuby výměnou za Kennedyho slib, že šest měsíců poté tiše odstraní americké rakety z Turecka.

Než však oba vůdci mohli ukončit studenou válku, byl Kennedy zavražděn CIA a Sborem náčelníků štábů za to, že byl měkký vůči komunismu a ohrožoval národní bezpečnost USA a moc a rozpočet amerického vojenského a bezpečnostního komplexu. Podobně byl Chruščov odstraněn tvrdými kruhy v politbyru za svou neopodstatněnou důvěru v kapitalistickou moc. Studená válka pokračovala a bylo na Reaganovi a Gorbačovi, aby to zkusili znovu. Gorbačov za to zaplatil tím, že byl umístěn do domácího vězení tvrdými živly v politbyru, které se domnívaly, že liberalizuje příliš rychle a důvěřuje Západu, aniž by zajistil pevné bezpečnostní dohody. Právě Gorbačovovo zatčení vedlo k pádu Sovětského svazu.

Na základě svých zkušeností jako zaměstnanec Kongresu a jako prezidentův jmenovaný úředník v Reaganově administrativě jsem se při různých příležitostech pokoušel pomoci Američanům pochopit, že prezident není všemocný a má jen malou kontrolu nad svou administrativou. 

V tomto sloupku použiji jako příklad prezidenta Johna F. Kennedyho a nechám ho, aby vám to řekl svými vlastními slovy, a Jamese W. Douglasse, aby vám v pasáži ze své knihy JFK and the Unspeakable (JFK a nevyslovitelné) o atentátu na Kennedyho vysvětlil, jak extrémně obtížné je pro prezidenta vykonávat kontrolu nad svou vládou.

Příkladem je Vietnam. Kennedy si uvědomil, že Vietnam je past, že vojenský/bezpečnostní komplex eskaluje válku, kterou Amerika nemůže vyhrát a ze které se bude těžko vymaňovat, jak o mnoho let později zjistili prezident Nixon a Henry Kissinger. Kennedy řekl senátorovi Mikeovi Mansfieldovi, zástupci Tipu O'Neillovi, veliteli americké námořní pěchoty generálu Davidu M. Shoupovi, senátorovi Wayneovi Morseovi a publicistovi Charlesi Bartlettovi, že se rozhodl stáhnout americké síly z Vietnamu dříve, než Pentagon eskaloval válku. Kennedy jim řekl, že to bude muset počkat až do roku 1964 po jeho znovuzvolení. Kennedy řekl: „Nemáme šanci tam zvítězit. Ale nemohu přenechat takové území komunistům a pak očekávat, že mě americký lid znovu zvolí.“

Jak poznamenává James Douglass, „mysl potřebuje ruce, aby mohla realizovat své záměry. Ruce prezidenta jsou jeho spolupracovníci a rozšířená vládní byrokracie.“ Jak Kennedy věděl, když došlo na realizaci jeho rozhodnutí ukončit zapojení USA ve Vietnamu, než se ještě více rozroste, ruce jeho administrativy se bránily udělat to, co od nich chtěl, zejména ruce Pentagonu. Věděl také, že aby se mohl stáhnout z Vietnamu po svém znovuzvolení na podzim 1964, musí nyní inspirovat své poradce, aby uvedli do pohybu mechanismus stažení, který aktivoval 11. října 1963 Národním bezpečnostním memorandem 263.

Den před odletem do Dallasu, kde byl zavražděn, řekl jednomu ze svých neochotných poradců, Michaelu Forestalovi: „Chci zahájit úplnou a velmi důkladnou revizi toho, jak jsme se dostali do této země (Vietnamu), co jsme si mysleli, že děláme, a co si nyní myslíme, že můžeme dělat. Chci dokonce přemýšlet o tom, zda bychom tam měli být, nebo ne.“ Jak říká Douglass: „Prezidentova mysl musela jemně a obezřetně přemlouvat ruce své vlády, aby fungovaly tak, jak si přál.“ Místo toho ho zabili.

Nixon také chtěl dostat Ameriku z Vietnamu a on i Kissinger čelili stejnému problému jako Kennedy. Nixon nemohl stáhnout vojáky, přijmout porážku Ameriky a vyhrát znovuzvolení. Nixon zoufale potřeboval vyjednat dohodu, která by mu zachránila tvář, ale Severní Vietnam, který si uvědomoval, že má navrch, nebyl ochoten spolupracovat. Právě tato frustrace vedla k rozšíření násilí do Laosu a Kambodže. Americká liberální levice nikdy neprojevila sebemenší snahu pochopit, v jaké situaci se Nixon ocitl kvůli rozšíření války prezidentem Johnsonem. Nixon už měl problémy s vojenským a bezpečnostním komplexem. 

Otevřel se Číně, čímž snížil zahraniční hrozbu, a vyjednal dohodu o omezení strategických zbraní (SALT I) a smlouvu o protiraketové obraně se Sovětským svazem, čímž omezil vojenské výdaje a znovu otevřel možnost ukončení ziskové studené války. V té době již panovalo mnoho podezření ohledně zprávy Warrenovy komise o atentátu na Kennedyho a proti Nixonovi nebylo možné použít fyzické násilí. Místo toho ho CIA politicky zavraždila tím, že zinscenovala „aféru Watergate“, kterou pro CIA řídil deník Washington Post.

Popisoval jsem své osobní zkušenosti s obtížemi, které měl prezident Reagan při prosazování svého daňového zákona ve vlastní vládě, a s obtížemi, které měl při získávání spolupráce své vlády při ukončování studené války.

V americké historii existuje nekonečné množství vysvětlení, která slouží určitým záměrům namísto pravdě. Republikáni a demokraté, liberálové a konzervativci vymýšlejí falešné příběhy, aby se mohli navzájem obviňovat. Ideologové vytvářejí příběhy, které podporují jejich cíle. To byl vždy problém. Byl však výrazně umocněn obdobím studené války, během níž byly příběhy o komunistickém nepříteli a izraelském spojenci vytesány do kamene. Tyto příběhy mají silný vliv na americkou veřejnost, a tím omezují schopnost prezidenta řešit skutečné problémy.

Poznámka: Jak jsem již dříve vysvětlil, když CIA zorganizuje nějakou událost, krycí příběh je již napsán. Je předán médiím a stává se oficiálním příběhem, než má kdokoli šanci přemýšlet o tom, co se stalo. Námitky proti oficiálnímu příběhu jsou pak odmítnuty jako konspirační teorie. CIA má připraveno několik dalších krycích příběhů, které může použít, pokud ten původní přestane fungovat.

Jsem si vědom vysvětlení, že JFK zabila mafie, že JFK zabil Izrael a tak dále. Tyto verze jsou zcela nepravděpodobné. Žádný z těchto alternativních vrahů neměl moc odstranit Kennedyho ochranku z jeho otevřené limuzíny. Žádný z nich neměl moc dostat Jacka Rubyho s pistolí do dallaské věznice, aby mohl zavraždit Oswalda dříve, než byl Oswald vyslechnut. Žádný z nich neměl moc přimět sbor náčelníků štábů, aby nařídil vojenským lékařům rekonstruovat Kennedyho hlavu tak, aby poškození odpovídalo údajné střelbě zezadu, a umlčet dallaské lékaře, kteří znali pravdu. Žádný z nich neměl moc zabránit Warrenově komisi předvolat svědky, jejichž výpovědi nepodporovaly verzi Warrenovy komise.

Izrael měl jistě motiv – Kennedyho záměr zastavit vývoj izraelských jaderných zbraní –, ale Izrael neměl moc přimět celou americkou vládu k spiknutí, které by zakrylo izraelskou vraždu amerického prezidenta. Pouze CIA a společný štáb měly moc zakrýt svou vraždu Kennedyho.

- že by Putin západním agresorům jen tak mírnix týrnix vydal Rusko, se mi nechce věřit, byť věřím tomu, že místo několika let bojů mohla být vhodnější bleskovka, protože by neměli čas se vzpamatovat a magořit. 

Já myslím, že Roberts je dnes mimořádně sdílný. A že říká přímo toto: dostali jsme se do bodu kubánské krize, válka je na spadnutí. Americký vojensko-průmyslový komplex tlačí na pilu. Nabyl přesvědčení, že může být vůči Rusku ještě drzejší, že Putin si nechce vzít na svědomí vyhubení lidstva, tak ustoupí. Že Trump se dostává do situace, kdy ho "establišment" přestává poslouchat. Kirk byl obětován, aby Trumpa varoval, aby si uvědomil, co je ve hře. Tak jako ukončení války ve Vietnamu nebylo v zájmu zbrojařů není ani v zájmu zbrojařů ukončení války na ukrajině. JFK se o to pokusil a přišel o život, Nixon se pokusil a zbavili se ho. Trump se asi svých předsevzetí vzdá, pokud je nechce následovat. To co říká Roberts je mimořádně aktuální zpráva. On nemagoří, ale naopak vidí co se bude dít o trochu dříve než ostatní.