Spěchá...

 Dnes uplyne 1418 dní od začátku plnohodnotné války na Ukrajině. Je to významné datum: přesně tak dlouho trvala válka SSSR s nacistickým Německem – od 22. června 1941 do 9. května 1945. Válka, kterou na Ukrajině do roku 2014 nazývali a v Rusku nazývají dodnes Velkou vlasteneckou  válkou   strana.today/polnomasshtabnojvojne-v-ukraine-ispolnilsja-1418-dnej      

V Rusku si tuto 1418denní hranici připomněla řada médií a telegramových kanálů, přičemž si kladly otázku – proč současná válka trvá tak dlouho? Tuto otázku si kladou s různým důrazem. Zastánci co nejrychlejšího ukončení války zdůrazňují monstróznost samotného faktu, že současná válka trvá již déle než nejkrvavější konflikt v historii lidstva.    Zastánci války až do „vítězného konce“ vyzývají, aby se „konečně začalo bojovat naplno“.     Na toto datum vzpomínají i na Ukrajině s tezí „za 1418 dní Rudá armáda dorazila do Berlína, a ruská armáda nedokáže dobýt ani Kupjansk“.      Odpověď na otázku, proč válka trvá tak dlouho, je přitom zcela zřejmá.      Během prvního roku války selhal generální plán Ruska na rychlé poražení Ukrajiny nebo donucení ji k míru podle ruských podmínek. Během druhého roku selhal generální plán Ukrajiny a Západu na strategické poražení Ruska na frontě, s paralelním kolapsem ekonomiky kvůli sankcím a začátkem nepokojů a chaosu uvnitř Ruska.   Poté nastala fáze války na vyčerpání, ve které jedna strana (Ukrajina) nemá ani zdroje, ani vojensko-technické možnosti porazit nepřítele (kromě přímé účasti zemí NATO ve válce, které však do toho nejdou, protože nechtějí riskovat jadernou válku s Ruskem kvůli Ukrajině). Druhá strana (Rusko) takové zdroje a možnosti sice potenciálně má (jaderné zbraně, všeobecná mobilizace a úplný přechod ekonomiky a společnosti na válečné koleje), jejich využití však s sebou nese obrovská rizika.         Samostatným silným omezujícím faktorem v plánu rozšíření vojenských sil pro obě země je to, že na rozdíl od druhé světové války jsou nuceny platit svým vojákům obrovské peníze, které mnohonásobně převyšují průměrné platy. K tomu přistupují vysoké platby za padlé. To znamená, že prudký nárůst počtu vojáků a intenzity bojových operací povede k prudkému nárůstu rozpočtových výdajů, které jak na Ukrajině, tak v Rusku již prakticky dosáhly stropu možností ekonomiky (a v případě Kyjeva i možností spojenců).    

Konečně, důležitou roli hraje i charakter bojových operací, které jsou nyní určovány úplnou kontrolou bojiště ze strany dronů, což prakticky vylučuje velké průlomy. A zatím nebyly nalezeny vojensko-technické způsoby, jak tento problém překonat.  Proto současná válka připomíná spíše první než druhou světovou válku, kdy prostředky obrany výrazně převyšovaly prostředky útoku, a proto byla poziční a proměnila se ve válku na vyčerpání, ve které prohrály ty země, které se vyčerpaly rychleji nebo se ponořily do zmatku, protože nevydržely napětí (Rusko a Německo). Mimochodem, pokud se jedné ze stran podaří dosáhnout a udržet po dlouhou dobu zásadní převahu v oblasti dronů (včetně zavedení účinných způsobů ničení operátorů nepřátelských dronů a zahájení masového používání bojových robotů pro útočné akce na zemi), charakter války se nepochybně zcela změní, což výrazně urychlí její vyvrcholení.     Ale zatím se tak nestalo, takže nyní obě válčící země, stejně jako v první světové válce, počítají s tím, že nepřítel se vyčerpá jako první a padne.      Ukrajina počítá s narůstajícími ekonomickými problémy v Rusku kvůli západním sankcím a ukrajinským útokům na ropný průmysl, plus s tím, že Rusko dříve či později narazí na nemožnost doplňovat armádu pouze z řad smluvních vojáků a bude nuceno vyhlásit mobilizaci, což vyvolá nárůst protestních nálad. Celkově vzato, hlavní nadějí Kyjeva je, stejně jako dříve, nepokoje uvnitř Ruska a rozdmýchávání všech tamních rozporů (mezietnických, mezináboženských, sociálních a dalších).    Kreml očekává, že Ukrajině dříve či později dojdou lidé v ozbrojených silách, energetika se zhroutí pod údery ruských vojsk, což v souhrnu způsobí kolaps ukrajinského frontu a týlu a v důsledku toho úplnou porážku armády a pád současné vlády, s následným uzavřením mírové smlouvy za ruských podmínek.   Vzhledem k tomu, že Rusko má o něco více zdrojů a lidí, má iniciativu na frontě a postupuje, i když pomalu, což zatím nevede k zhroucení ukrajinské obrany.      Zároveň opakujeme, že možnosti Kyjeva posílit vojenské úsilí jsou velmi omezené. Teoreticky by bylo možné například snížit věk mobilizace, aby se zvýšil počet vojáků. Vyvstává však otázka, kde na to vzít peníze. Kromě toho by účinek tohoto opatření výrazně snížila totální korupce v systému TCC, stejně jako v ozbrojených silách při rozdělování vojáků mezi frontu a zázemí.     V konečném důsledku snížení věku pomůže pouze částečně „vyrovnat“ nedostatek personálu a zabrání kolapsu fronty, ale zásadně nezmění průběh války.     Jak bylo uvedeno výše, Rusko má potenciálně možnosti mnohonásobně zvýšit své vojenské úsilí.      Existují však velké omezení.    Navzdory neustálým stížnostem v Z-publikacích, „kdy už konečně přestaneme bojovat na poloviční sílu“, Rusko v současné válce dosud nevyužilo pouze dva nástroje, které má k dispozici: jaderné zbraně a všeobecnou mobilizaci s úplným převedením země na válečnou dráhu (jako během druhé světové války).      Pokud jde o mobilizaci, pro radikální změnu situace na frontě by bylo třeba zvýšit početní stav ukrajinské armády na 1,5–2 miliony lidí. To znamená, že by bylo třeba povolat dalších minimálně 800 tisíc vojáků (vycházíme-li z aktuálního počtu 700 tisíc vojáků ruské armády). A to umožní prorazit frontu a porazit ukrajinské ozbrojené síly pouze za předpokladu, že bude podpořeno odpovídajícím posílením dronů a palebné síly. Jinak i 2 miliony lidí dříve či později „narazí“ na ukrajinskou linii dronů, aniž by se dostaly do strategické hloubky.      

Mobilizace však pro Kreml představuje i jiné problémy. Nejde jen o nárůst sociálně-politického napětí ve společnosti, které mohou úřady utlumit. Jedná se především o obrovské ekonomické škody způsobené rostoucím nedostatkem pracovní síly (část bude odvedena do armády, část se pokusí uprchnout ze země) a také o nutnost výrazného zvýšení rozpočtových výdajů na válku. Přitom v rozpočtu na rok 2026 jsou výdaje na tyto účely v rublech dokonce sníženy.     To znamená, že Rusko bude muset přejít na plnohodnotnou válečnou ekonomiku, snížit výdaje na nevojenské potřeby, utáhnout opasky obyvatelstvu a přijmout další opatření, na která Kreml zjevně zatím není připraven. Naopak, snaží se udržovat v lidu pocit pokračování „normálního života“, což je z hlediska války na vyčerpání logické, aby se zabránilo propadu společnosti do úplné apatie a deprese.      Totéž se mimochodem snaží dělat i Zelenskyj na Ukrajině, například rozdáváním „Vovovy tisíce“. Ale je to pro něj mnohem těžší než pro Kreml kvůli neustálým ostřelováním s odpojením tepla a elektřiny, kvůli tvrdé mobilizaci a uzavření hranic pro muže.       Pokud jde o jaderné zbraně, Rusko jich má více než dost na to, aby zničilo prakticky celou Ukrajinu. Moskva je však dosud nepoužila. A stěží to bylo výhradně z humanitárních důvodů. Použití jaderných zbraní má pro Kreml své kontraindikace – hrozbu úplné mezinárodní izolace, katastrofální ekologické škody pro celou planetu, včetně Ruska.     A konečně, úplné zničení a podrobení Ukrajiny není pro Rusko úkolem, na kterém závisí jeho existence a kvůli kterému je třeba přistoupit k extrémním opatřením (a v tom spočívá jeden z hlavních rozdílů oproti válce v letech 1941–1945). Pokud v Kyjevě po skončení války zůstane u moci vláda nepřátelská vůči Rusku a nedojde k plnohodnotnému mírovému urovnání mezi oběma zeměmi, ani to nebude pro RF smrtelnou hrozbou.     Maximálně mohou ukrajinské úřady v takovém případě různými „hybridními“ způsoby znepříjemňovat život Kremlu. Možná v trochu větším měřítku, než tomu bylo v letech 2015–2021. A k řešení těchto problémů bude Rusko potřebovat mnohem méně sil, než kolik jich vynakládá nyní.   To vše neznamená, že Putin za žádných okolností nepoužije jaderné zbraně nebo neprovede mobilizaci. Je to možné, pokud bude situace pro Kreml extrémně nebezpečná a pokud skutečně dojde k otázce existence státu.     Zda k takové situaci dojde, závisí na odpovědi na otázku, podle jakého scénáře se budou události dále vyvíjet.           Scénářů může být tři.

První – konec války v nejbližších měsících. To je možné, pokud bude schválen mírový plán Trumpa, o kterém se nyní diskutuje. Ale zatím, pokud lze soudit, se tak nestalo. Podle úniků informací v médiích zůstává mnoho rozporů, ale hlavní jsou dva. První – požadavek Ruska na stažení ukrajinských vojsk z Doněcké oblasti, s čímž Kyjev kategoricky nesouhlasí. Druhý – záruky bezpečnosti, které prosazují ukrajinské úřady a Zelenskyj a které zahrnují rozmístění zahraničních vojsk, což Moskva odmítá.  Pokud jde konkrétně o co nejrychlejší ukončení války, je to možné buď v případě nalezení kompromisu (například: Kyjev souhlasí s stažením vojsk z Doněcké oblasti a Moskva souhlasí s přítomností britských a francouzských vojsk na Ukrajině), nebo Trump vyvine tlak na Zelenského, aby souhlasil se stažením vojsk z Donbasu, a na Evropany, aby upustili od vyslání vojsk. V posledním případě Putin s největší pravděpodobností  bude souhlasit s příměřím. Varianta, při které Trump začne tvrdě tlačit na Rusko, aby rychle ukončilo válku, je nepravděpodobná, i když důsledky takového scénáře mohou být rozsáhlé, ale o nich níže. 

Druhý – pokračování války na vyčerpání. Takový setrvačný scénář je pravděpodobný, pokud nebude dohodnut mírový plán, ale Trump nebude vyvíjet tlak ani na Rusko, ani na Ukrajinu, protože se bude zabývat jinými problémy.  

Třetí – mírová jednání uvíznou na mrtvém bodě, načež Trump výrazně zesílí tlak na Moskvu, k čemuž ho vyzývají Kyjev, Evropané a republikánští „jestřábi“. Může se jednat jak o zesílení sankcí, tak o dodávky dálkových raket a o zabavování ruských tankerů. To poslední se již děje, ale Kreml na to zatím reaguje opatrně, zřejmě v očekávání, jak nakonec dopadnou jednání o pro něj klíčové otázce – Ukrajině. A pokud bude jasné, že Trump zaujal pozici tlaku na Moskvu, nelze vyloučit odvetnou eskalaci ze strany Ruska. Až po „jadernou“ páku. Jaký scénář se nakonec uskuteční, se nejspíš vyjasní v průběhu ledna a února. Podle informací Zelenského by Moskva měla do konce ledna odpovědět na novou verzi mírového plánu. V únoru možná dojde k upřesnění pozic. Poté budou přijata rozhodnutí