Vítejte v multipolaritě...

Po včerejší krátké exkurzi do dění v Kotlince se dnes vrátíme na Blízký východ, protože situace na bojišti se mění každým okamžikem a tamní dění na nás má vliv, který se už projevil deseti korunami na litru nafty a na Slovensku se naopak paliva skoro nezdražila. Zřetelně tady vidíte, kdo patří na Západ, respektive, kdo patří Západu a kdo mu ještě nepatří. Málokdy se stane, že máte před očima tak zřetelný milník, který v čase několika týdnů ukáže, jestli ještě vůbec existuje nějaký Západ…

Že je situace nadmíru výtečná, poznáte podle toho, že Američané posílají na Blízký východ svou brigádu námořní pěchoty i se vší technikou, kterou mají k dispozici. Stejně tak se v poslední době roztrhl pytel s nehodami amerických letadel i lodí. Na Geraldu Fordovi vypuknul požár v prádelně, došlo k „nehodě“ tankovacích letadel, kuvajtský pilot „sestřelil“ tři americké stíhačky, Netajahua už pár dní nikdo neviděl a Trumpovy příspěvky na sociálních sítích se od prvních bojovných vět mění v prosebné. Naposled vyzval celý svět, aby poslal lodě a společně odblokovali Hormuzský průliv.

Což celý svět určitě rád udělá, obzvlášť poté, co Trump chtěl po Dánsku Grónsko, uvalil na všechny cla, aby mu byli po vůli a prosazoval si svoje i za cenu popření všech pravidel, která Rusko porušovat nesmělo a bylo nutné na něj uvalit dvacet balíčků sankcí. Obávám se, že v tomto případě nezbyli Trumpovi ani Češi… a to už je co říct.

Situace je dokonce tak skvělá a růžová, že Spojené státy milostivě dovolily nákup sankcionované ruské ropy a spolu se zeměni IEA uvolnily obrovské množství ropy ze strategických rezerv. Matně si pamatuju, že Česká republika je také členem IEA a tak se Andreje příležitostně zeptám, kolik ropných rezerv jsme uvolnili my… u pump to nějak není vidět. Ale to já jen tak… rozhodně panu premiérovi tuto situaci nezávidím.

Je načase si přiznat, že se americká speciální vojenská operace nepovedla, jednoduše proto, že Trump neměl (narozdíl od Putina) připravený plán B. Přes všechny krásné excelovské tabulky o klesajících počtech vystřelených íránských raket jich pořád lítá dost na to, aby hořely tankery, přístavní zařízení, ropná infrastruktura i civilní letiště. Přes všechna ujišťování o zničení vojenských kapacit Íránu se prostě nedá nakládat ropu a odvážet, takže je třeba zavírat vrty a omezovat těžbu. Írán se navzdory všem předpokladům nepřipravoval na minulou válku, ale přesně na tuto současnou.

Stejně tak nebyly zničeny kapacity Hizballáhu, takže Izraelci omezili lítání nad Teheránem, aby tam lovili politické špičky režimu, ale bombardují předměstí Bejrůtu, odkud stále někdo odpaluje střely na Tel Aviv i Haifu.

Takhle nějak se musel cítit Napoleon. Došel až do Moskvy, neprohrál jedinou bitvu, ale kapitulace nepřišla. Jen mu pod nohama zapálili svou vlastní infrastrukturu, která ovšem více chyběla dobyvatelům. Domácí se s tím nějak vyrovnali. Napoleona nakonec neporazili ruští generálové, ale ruské okolnosti. Car prostě jen nehrál Napoleonovu hru. Stejně jako Íránci nehrají podle Donaldových pravidel. Ano, podle všech amerických vojenských pouček už Írán zničili, ale situaci to nijak neřeší. Hitlera i Napoleona ničila ruská zima a ruská neochota k jednání, Američany ničí teplo z hořící ropy a íránská neochota k jednání.

Všechno ostatní jsou okolnosti. Hormuz je zablokovaný, cena ropy roste, tankery i přístavní zařízení hoří. Tohle se nedá vzít zpátky žádný tweetem, nedá se to nijak vrátit o pár dní nazpět, nedá se změnit rétoriku a ono se to samo opraví. Teď Trump ještě zjistí, že nemá žádné skutečné spojence, jen vazaly, kteří se mu nepodřizovali z přátelství, ale z donucení.

Je to ošklivé zrcadlo, do kterého se teď Donald dívá. Mělo mu ukázat toho nejsilnějšího, nejmocnějšího, nejkrásnějšího a nejlepšího státníka a místo toho mu ukazuje hořící Perský záliv a jeho samotného nikoliv jako mírotvorce, ale jako válečného štváče, který jedním rozhodnutím zničil všechno, co předchozí rok budoval.

Jak to říkal Petr Macinka Lavrovovi na půdě OSN? Že rakety jsou znakem slabosti? Platí to i pro Trumpa?

Velký oranžový otec ve Washingtonu byl zvolen, aby zpomalil úpadek a udělal jakousi americkou „perestrojku.“ Aby vrátil domů průmysl, zbavil státní rozpočet parazitů a přestal řešit celý svět na úkor domácích problémů. Povedlo se mu to ale naprosto stejně, jako se to povedlo Gorbačovovi. Jen to zvládl rychleji. Americká efektivita, vole! Výsledek nebude lepší, jen se dostaví dřív.

Odteď už všechno bude prohra. Vlastně už se hraje jen o to, jestli to bude prohra politická a nebo i hospodářská. Ostatní možnosti se vytrácejí. Ne proto, že by Spojené státy nebyly mocné, ale jednoduše proto, že nejsou schopny překonat okolnosti. Nejsou schopny zabránit ničení ropné infrastruktury, nejsou schopny zabránit odpalování raket, nejsou schopny uvolnit Hormuz a nemají žádné spojence, kteří by jim byli ochotni pomoci. Nemají statisíce vojáků, které by mohli nechat umírat v íránských horách. Ani jejich kamarádi diktátoři do toho nejdou. Příliš si pamatují nekonečnou řadu zrádných jednání, během kterých Spojené státy naučily svět, že velmoc nemá přátele, jen zájmy.

Vítejte v multipolaritě. Přesně takhle to bude vypadat… Kdybychom v tom nebyli až po uši, byla by to vlastně docela sranda.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600