Tento text z nadpisu pravidelně, měsíc co měsíc, nacházím pod platbou od jedné mé čtenářky. Trvá to už tři roky… Tenkrát, v roce 2023 jsem začal psát o tom, že bychom měli mít nějaké „národní divadlo,“ tedy prostor, který by nám patřil a kde bychom se mohli setkávat, abychom naše virtuální fejsbůková přátelství přetavili v ta skutečná.
Ona byla jedna z prvních, která začala podporovat Institut českého venkova, napsala mi tenkrát velmi povzbudivý dopis a já ji mám jako svého strážného anděla. Ona nade mnou totiž nikdy nezlomila hůl a vždycky nějak intuitivně vystihla chvíli, kdy se mi nedařilo, byl jsem unavený či vyhořelý a nejraději bych všeho nechal. Moje texty málokdy zrcadlí mé skutečné rozpoložení, ale ona to vždycky vystihla správně. Inu, prožila velmi bohatý život a v mých článcích čte mezi řádky naprosto dokonale.
Jmenuje se Viera. Ano, česky to znamená víra.
Několikrát za ty poslední tři roky byla ona tou poslední instancí mezi mnou a porážkou. Když jsem si prošel prvním mediálním shitstormem, když jsem chodil na policii podávat vysvětlení kvůli svým názorům, když jsem byl vyobcován z kostela, když jsem objížděl republiku a spal jsem čtyři hodiny denně… a také tehdy, když jsem ze dne na den přestal být démonickým Putinovým agentem a stal jsem se obyčejným odepsaným lůzrem, vždycky v těch nejblbějších chvílích přišel mail s povzbuzením.
„Viero, já ale fakt nevím, jestli to s tím komunitním centrem zvládnu,“ říkal jsem jí, když jsme se jednou potkali tváří v tvář. „Tyhle věci jsou na dlouhé lokte a kdykoliv se ten sen může sesypat jak domeček z karet.“ Vícekrát jsem jí psal, že to vzdávám, že není žádná naděje, aby se něco takového podařilo. Odpovědí vždycky byla další platba s příslušným textem. Ona prostě věřila, že se to povede.
Už dávno jsem se zařekl, kdyby se to nakonec přece jen podařilo, bude mít Viera svoje jméno vytesané nad vchodem, protože nám vlastně nic jiného, než víra nezbývá., Nejsme hybateli světa. Nejsme na delší straně páky a zřejmě ani hned tak nebudeme. Ani takový frajer jako Orbán to nedal. Sám americký prezident nám teď ukazuje limity své moci. Prostě se jen nechceme dát, zkoušíme se udržet a drží nás jen trocha víry a trocha naděje.
Milá Viero, plním svůj slib. Vaše jméno je nade dveřmi do sýpky. Poprosil jsem schovanku, aby ho tam namalovala. Až bude nová fasáda, vyvedeme Vaše jméno v mnohem trvanlivějším provedení, ale ať je od první chvíle vidět, kdo byla nejvytrvalejší podporovatelka a kdo držel Vidlákovi hlavu nad hladinou, když mu došly síly.
Prosím, Viera nebyla jediná. Ale byla první. Na sýpce bude celá řada dveří a spousta prostoru na stěnách a trámech, kam se vejdou jména všech, kteří mě podporovali a podporují. Děkuji vám za víru. Děkuji vám, že přes všechny překážky a všechna zklamání stále věříte v dobrý konec a v budoucnost.
Váš Vidlák
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
Čeká nás revoluce v uhelné energetice?
Čína vyvinula palivový článek, který přímo, bez spalování přeměňuje uhlí na elektřinu. Čínští vědci představili průlomový „palivový článek na uhlí s nulovými emisemi uhlíku“ (ZC-DCFC), který zásadně mění energetiku založenou na uhlí. Tato inovace, jejíž vývoj vedl Xie Heping ze Šenčenské univerzity, má nahradit tradiční energetiku postavenou na uhlí. Tedy přeprava uhlí do elektráren, jeho spalování, výroba páry, parní turbogenerátory – to všechno odpadá, včetně vysokých komínů a chladících věží. Celý princip je postaven na uhlíkovém palivovém článku, který se ukázal jako funkční.
Od roku 1839 je znám vodíkový palivový článek, tehdy mu říkali „plynová baterie“ dokázal z vodíku a kyslíku přímo vyrobit elektrický proud. Bralo se to jako rarita, něco jako výroba elektřiny třením ebonitové tyče liščím ocasem. Teprve americký kosmický program dotáhl vodíkové palivové články do použitelné formy. Na Apollu vyráběly nejen elektrický proud, ale také jako „odpad“ produkovaly vodu pro astronauty.V běžném životě se nerozšířily, protože nemáme k dispozici volně dostupný čistý vodík. Kdysi na Zemi byl, ale nyní je už všechen chemicky vázán do sloučenin, většina se sloučila s kyslíkem a vytvořila vodu.
Vodíkový palivový článek pracuje při relativně nízké teplotě a skládá se ze dvou elektrod – anody a katody – oddělených elektrolytem (membránou), která propouští protony, ale ne elektrony. Na anodu se přivádí vodík, jehož molekuly se na povrchu katalyzátoru (obvykle platiny) štěpí na protony a elektrony. Protony procházejí elektrolytem ke katodě, zatímco elektrony jsou nuceny téci vnějším elektrickým obvodem, čímž vzniká elektrický proud, který dodává do vnějšího obvodu elektrický výkon. Na katodě se přivádí kyslík, který spolu s přicházejícími elektrony a protony reaguje za vzniku molekul vody. Celý proces je poháněn rozdílem chemických energií mezi výchozími látkami (vodíkem a kyslíkem) a výsledným produktem (vodou), přičemž část této energie se přeměňuje na na užitečnou elektrickou práci a část na teplo. Účinnost takového článku je 50%. Článek poskytuje napětí 1,23V, pro dosažení vyššího napětí se řadí články do série.
Princip uhlíkového palivového článku je znám již od přelomu 19. a 20. století. Jeho praktické využití je však podstatně složitější než u vodíkového článku, především proto, že uhlík je pevná látka. Teprve současný vědecko-technický pokrok v oblasti materiálů a vysokoteplotních systémů umožňuje tento koncept přiblížit praktickému nasazení. Základní koncepce je podobná vodíkovému palivovému článku – zařízení tvoří anoda, katoda a elektrolyt, který vede ionty, zatímco elektrony jsou rovněž vedeny vnějším obvodem. V uhlíkovém článku dochází ke slučování uhlíku s kyslíkem za vzniku oxidu uhličitého, přičemž celková reakce je rozdělena do dvou elektrochemických kroků.
Na katodě se přivádí molekuly kyslíku (O₂), které v prostředí s přebytkem elektronů a za přítomnosti katalyzátoru při zvýšené teplotě přijímají elektrony. Tím dochází k přerušení vazby O=O molekuly kyslíku a ke vzniku dvou oxidových iontů O²⁻, přičemž každý atom kyslíku přijme dva elektrony. Tento stav je energeticky výhodnější, a proto reakce probíhá samovolně. Vzniklé oxidové ionty jsou vedeny elektrolytem k anodě, kde reagují s uhlíkem za vzniku oxidu uhličitého (CO₂). Při této reakci se elektrony opět uvolňují a jsou nuceny procházet vnějším elektrickým obvodem, čímž vzniká elektrický proud. Na katodě se tento oběh uzavírá. Mezi elektrodami tak vzniká elektrochemické napětí řádově kolem 1,0–1,1 V.
Pro správnou funkci článku je nutné udržovat vysokou provozní teplotu, typicky v rozmezí 600 až 900 °C. Vzhledem k tomu, že uhlík je pevná látka, je třeba zajistit jeho dostatečný kontakt s anodou, například ve formě jemné disperze nebo porézní struktury. Konstrukce elektrod musí být optimalizována tak, aby měla co největší aktivní povrch. Vysoké teploty zároveň kladou značné nároky na použité materiály z hlediska jejich stability a životnosti.
Uhlíkový palivový článek je zatím ve fázi experimentálních a demonstračních prototypů. Lze očekávat, že potrvá ještě určitou dobu, než budou vyřešeny všechny technické problémy a technologie bude schopna širšího praktického využití v energetice. Ale Čína umí překvapit.
Pokud se to podaří bude to znamenat skutečnou revoluci pro uhelné elektrárny. Již existují studie, že by se tyto elektrárny umísťovaly přímo do dolů. Místo těžních věží by z „dolů“ vedlo ven jen vysokonapěťové vedení. Další studie předpokládají, že by se CO2 dále přímo v dole další linkou zpracovával mineralizací na pevnou látku, která by mohla být využita přímo v dole na vyplnění již vytěžených chodeb.
Za války měli auta poháněná dřevoplynem.
Kdyby byl na trhu offroad s tímto pohonem, hned bych do toho šel. Údajně se dal ujet jeden kilometr za jedno kilo dřeva u osobáku. Offroady jsou těžší a taky člověk jezdí v horším terénu, tak ať nežeru 2 kilča na kilák. Palivo bych neměl v nádrži, ale na korbě. Do práce to mám teď cca 15 kiláčků, to máme 30 kilo paliva. V lese bych palivo doplnil. Nechci auťák přetěžovat, tak domů zpět vozím zhruba 3 až 4 metráky dřeva. Po odečtení 30 kil domů a dalších 30 na druhý den do práce, minimálně 250kg bych doma mohl vyložit, aby bylo na zimu do mého 40kw kotlíku.
Mě by se to líbilo. Narozdíl od majitelů elektroaut bych nemusel mít na střeše soláry, ani bych nepotřeboval nabíječky, akorát bych si doma nesměl zapomenout sirky.
*berrnard
Zřejmě natankoval plnou
To bude snimek nekde z…
To bude snimek nekde z Nemecka, podle tech ruin
Tak jsem prdnul AI
obrázek mého vozu a vyzval jí, aby ho disajnově předělala na dřevoplyn. Myslím, že výsledek vypadá elegantněji, než ten německej model.
Přestavba
by stála odhadem 300 000. Zase tak moc toho nenajezdím, návratnost by byla cca 6 let, tudíž by se to nevyplatilo na starší vůz, minimálně na zánovní, ale pak by se to vyplatilo.
Má to ale jeden háček, rozhodně bych s tím neprošel technickou kontrolou. Na tomto příkladu je vidět, jak nám inovátorům systém háže klacky pod nohy.
I když prý teoreticky by to šlo. Akorát bych si pak musel sednout večer k manželce a - Miláčku, můj vůz už dosluhuje, tak koupíme jiné. Nejlépeji nové. To je bratru za 1 200 000. Pak ještě ty homologace a certifikáty, tam bychom se prý mohli vejít do třech mega, takže když našpórujeme něco nad čtyři miliony, můžeme mít krásný auťák, který bude jezdit na buk a jasan. No nevím, co by mi na to řekla. I když vlastně vím.
*berrnard
Z Rozpadu který je už delší čas v rozpadu:
Dobový návod pro doinstalaci dřevoplynu do vozidla:
Ale 58MB a v němčině.
http://vieux.tracteurs.free.fr/pdf/Allgemeine.Einbau.Anleitung.fur.Imbert.pdf
*
Dřevoplyn. I. díl, Konstrukce, výpočty a užití generátorů na dřevo, uhlí atd. (1935)
https://vufind.mzk.cz/Record/mzk.MZK01- ... sid=929849
*
A třebas tady elektrocentrála na dřevoplyn https://www.youtube.com/shorts/9eqDbHw33Nk, ale tech. specifikace žádné
Rafaeli
toto spíš vypadá, jako když se mladík pokouší neúspěšně dostat z naraženého sudu pivo. Ale jsou už podstatně sofistikovanější systémy a jelikož už mám mnoho let dřevo zadáčo, i o tomto jsem uvažoval.
Potíž těch lepších systémů je vstupní cena. Pokud koupíte čtyřpodlažní barák jako kráva velký, o který se předtím 40 let staral OPBH, tak furt máte kam vrážet prachy. Ještě mám v plánu několik důležitějších projektů, ale domácí elektrárnu na dřevo jsem neopustil, zatím je na konci řady. Možná na to pak v důchodu dojde, kdo ví. Každopádně díky, ale vězte, že tuto variantu, mít doma pro celý barák minielektrárnu na dřevo, furt zvažuji.
Tak jsem šel do hloubky
a zjistil, že i technickou by to mohlo projít bez těch homologací. Chtělo by to zachovat původní pohon, vždy před kontrolou to odstrojit a pak zas osadit. S podobnou věcí mám jisté zkušenosti. Mám na čumáku naviják, ale nemám ho ve velkém techničáku, takže se to řeší tak, že známí klucí na kontrole, před tím, než auto nafotí, vezmou značku poznávací, tou překryjí oko navijáku a ty čtyři válečky a po nafocení jí zase vrátěj výš. Jinak celý tažný systém není vidět, ten je schovaný za maskou pod chladičem. Takže už zbývá akorát vyřešit detail, pokud by mě zastavila silniční hlídka a ptala se, na co mám ty nádrže a trubky přilepené k autu. Toto ještě budu muset doladit, ale problémy jsou od toho, aby se řešily.
*berrnarde,
myslím, že z té maličkosti by mohl být po zastavení nějakým chráničem a pomáháčem velký problém.
Viděl bych to asi na nucený odtah.
Ale možná by to šlo zabudovat do nějakého zakrytého prostoru v dodávce.
Rafaeli, dík za snahu,
dodávku s pohonem 4x4 už dneska splašíš, ale to je málo. potřebuji ještě tu přídavnou redukční převodovku a do průseru uzávěry diferáků, a takové na trhu prostě nejsou. A o dodávkách vím své, jezdil jsem jimi skoro 20 let. Moje nejoblíbenější byl Fiat Duccato 2,8l TDI. To bylo dělo, furt jsem tehdá spěchal někam a když jsem na to šlápnul, ta forsáž mě normálně vmáčkla do sedačky. Vzhledem k tomu, že většina řidičů dodávek taky furt někam spěchá, ostatní řidiči mají dojem, že oni jezdí jako hovada. To není dojem, to je fakt.
Dnes už nepotřebuji atleta, ale klidnou sílu do terénu. Mám sice auťák velkej jako kráva, viz obrázek nahoře, ale ten systém do něj prostě neschovám a dodávkou pořádnej kopec pod bahnem zase nevyjedu. Asi budu muset zůstat u nafty.
Taky jsem AI sdělil, že vlastně bych pak nepotřeboval palivovou nádrž, tím bychom ušetřili prostor na 60 litrů. Ona na to, že když jsem si vymyslel takovouhle krávovinu, tak nás 60 litrů nespasí. Ale sdělila mi to jemněji.
Ještě k těm dodávkám.
jsem kdysi tímto Ducatem závodil z České Lípy směrem na Mladou Boleslav s Mercedesem Sprinter. On měl výkonnější motor, ale zase větší auto, tak jsme se navzájem předjížděli. Před odbočkou na Mnichovo Hradiště jsem byl zrovna vpředu, hodil jsem výstražné blinkry, několikrát mocně zaklaksonoval a pak dal levý blinkr, že musím odbočit. On na mě zezadu zablikal a taky zatroubil, čímž mi sdělil, že to byl dobrý boj a takto jsme se rozloučili. Prostě dva kreténi za volantem.
Mě to baví, přemýšlet o takových věcech
a taky jsem milovník a sběratel starých historických knih a technologií.
Protože skoro vše už tady bylo, osvědčilo se, a neprávem upadlo v zapomnění.
A co se týká soběstačnosti jsou všechny ty staré technologie dobrým krokem a počinem.
Aneb z druhé strany - čím jednodušší věc a technologie, tím větší šance na její blbuvzdornost a schopnost dlouhodobého fungování a tím taky menší šance, že zkolabuje.
*
Např. jak psal Vidlák o tom samotižném ústředním topení.
Co já se kdysi nahádal se strýcem instalatérem který mi pomáhal s výměnou kotle a furt trval na nějakých tenoučkých Cu rozvodech, radiatorcich plechových, minimem vody v systému, oběhovém čerpadle apod....
Málem jsme se kvůli tomu ,,rozkmotřili"...
rozhodně jsem fanda starých a ozkoušených věcí.
Dnes nám ale kromě nich zakazují i ty nové. S dodávkou a motorem, jakou jsem měl já, se už dnes nesvezeš. Budeš mít sofistikovaný systém, asi 10x víc čipů v autě, asi na palubní desce budeš mít monitor, ale když tomu šlápneš na krk, už to ten odpich a sílu mít nebude. Víš proč? Protože emise. Přitom toto auto mělo nosnost 1200kg, já v něm průměrně vozil 2 tuny a rekord byl 2,8 a celkem jsem se furt vešel do osmi litrů na 100. Toto ovšem konstruktérovi zakázali. Takže když dnes budeš na okresce předjíždět osobák s motorem, který díky tomu tu sílu nemá, bude to nebezpečnější pro něj i pro tebe.
*berrnard
Ženy mi kdysi plnokrevný off road zakázaly a já blbec jsem jim podlehnul a skončil u Citroen Berlingo.
Tchýně na vozíčku se do něj dozadu po nájezdech vešla. Spolu s dobrmanem a spoustou krámů.
Anebo toto:
Anebo stavební míchačka, nějaké dřevo, uhlí apod.
Ale jízdní vlastnosti v terénu a polních cestách - děs a hrůza.
Ta potvora má problém i na mokré trávě.
❗️Rajchl upozorňuje na…
- pro některé - nepříjemnou pravdu: Připomínáme si každý rok velmi výrazně datum 21. srpna, ale 15. března, 29. září, jako kdyby neexistovalo, úplně mimo český mainstream!
„Vymlčují se tato dvě data, která měla pro dějiny našeho národa výrazně horší dopady, než onen 21. srpen,“ upozorňuje Jindřich Rajchl.
*včelka Mája
Ano vymlčují se, protože to je o zradě. Během Mnichova nás zradila Francie, se kterou jsme měli spojeneckou smlouvu. A 15. března zradilo Německo své veškeré sliby, které dalo právě v Mnichově. Kdo jednou zradí, vždycky zradí. A to jsou dnes naši spojenci.
*Inza
Já je za spojence nemám, spojence z nich dělají jiní, vždycky to bylo jen o jejich zájmech (nás využili a odkopli). My se "chca-nechca" vezeme s nimi do horoucích pekel, na jejichž konci další generace pozná, jak to ti "spojenci" vlastně mysleli... Bude pozdě, ale asi to zkrátka jinak nejde než dostat držkovné.
Jo, naši spojenci...
A proto si myslím, že kdyby Rusové poslali Orešnik na naše výrobce dronů, že by pro nás Západ nehnul prstem -pro malou, neznámou zemi, jak řekl Čambrlajn.
I když -tenkrát šlo o nasměřování Německa na Východ...
*včelka..
Rajchla začnu trochu sledovat.
Včera jsem si dala video, je sice 3 hodinové ale docela zajímavé a pro mne přínosné.
https://www.youtube.com/watch?v=AUdqtZ9tEOA
Nějak je konci se Peková zmiňuje, že počítala s tím, že jí Rajchl pomůže dostat nějakou písemnost na hrad a on nepomohl.A to mne tedy překvapilo. I proto, že si myslím, že Peková dělá něco, co má smysl….
*Sif / ad Rajchl
Řekla bych, že Rajchl není v pozici, ze které by mohl komunikovat s Hradem. Nejspíš by to muselo jít přes někoho výš, třeba přes Vojtěcha (coby tehdejšího a současného ministra zdravotnictví), což je nemožná představa, že by dopadlo... Babiš nebo Macinka, kteří nějakým způsobem s Hradem komunikují a řeší s ním současné žhavé problémy a rozpory, kterých je víc než dost, tak ti budou těžko řešit písemnost paní Pekové, ať už je jakkoliv vypovídající (ti jsou s Hradem dá se říct už teď ve "válce").
Májové dny 2026
Kdysi byl tento den svátkem práce, chodily prvomájové průvody a v jejich čele byly noseny fotografie Engelse, Marxe a Lenina, k nim se přidával momentální tajemník ÚV KSČ a ve velkých městech i ÚV KSSS.
- Dnes se stejně adorují na podobně ideologicky zvrhlých akcích třeba na Letné ukrajinské i eurounijní vlajky a aparátčíky na pódiích nahradili komedianti a političtí agitátoři stejně zmanipulovaní ideologií, jako tehdejší komunisté… Paradoxem je, že řada těch herců, kteří jsou nyní schopni hovořit do reproduktorů před davem postavených to nedělá poprvé, a i v minulém režimu byli schopni za mrzký peníz předvádět stejné výkony...
- Počet obětí byl obrovský a desítky milionů padlých a mrtvých jsou varováním před další současnou eskalací... Smutné je, že za 2.světové války stály v čele vlád netrpěliví muži, nyní se na postech, kde se rozhoduje o dalším možném konfliktu, vyskytují především krvelačné ženy. Leyenová, Kallasová a plno dalších připomínají upíry toužící po krvi. Tu by ale prolévali Vaši muži a synové, milé dámy. Jejich ne, to mají různě ošetřeno. Třeba i tím, že jsou často bezdětné.
- Májové dny roku 1945 přinesly osvobození i nám. Sověti, převážně Rusové, přišli z východu, z druhé strany jim šli naproti Američané. Ti historicky zvyklí ničit stihli vybombardovat pár českých lokalit, to abychom to po válce s návratem mezi průmyslovou špičku neměli tak jednoduché. Uvádět jako důvod omyl při bloudění Evropou a záměnu s německými Drážďanami ukazovalo buď na proslulou americkou imbecilitu, případně aroganci jejich navigátorů, nebo šlo o jasný záměr. Spojenci i přes společný cíl s Moskvou skřípnout Hitlera nikdy netajili, že Západ se s Kremlem přátelit úplně nebude a obsazení Berlína sovětskou armádou bylo především dohodou a jistou poctou těm, kteří ztratili nejvíce životů a o Hitlerův konec se zasloužil nejvíce.
- Tak tedy, milé děti. Byli to především Rusové a národy spojené v Sovětském svazu, kdo vyhnal Němce za naše hranice. Týkalo se to i později odsunutých Sudeťáků převážně podporujících Hitlera a nyní se snažících v Brně pořádat svůj sjezd.
- Jestliže vliv Kremlu u nás trval 40 let, Washingtonu cca 20 a Bruselu kolem 16 roků, budeme brzy moci srovnávat, bylo li lepší být v RVHP nebo nyní v EU. Bohužel vývoj směřuje k ještě větší autokracii, rozkolu mezi Západem a Východem a k hospodářské deformaci. Pro Rusy jsme byli možná více partnery než pro bruselskou šlechtu. Navíc momentálně kolaborují i české politické špičky. Jestliže se Hácha snažil o politiku, která měla aspoň trochu zabránit nacistům naplno řádit v tehdejším Československu přeoraném na protektorát Böhmen und Mähren, pak současný Petr Pavel nás je ochoten nechat zrušit a nevidí jinou cestu... Doba se změnila, ale historie zůstává stejná. Byli to ruští maršálové, kdo přivedl vítěznou mocnost až na demarkační linii. A možná to nebylo naposled.
Jindřich Kulhavý https://www.inadhled.live/…26/
Vidlák
Krásná, laskavá podpora, krásný příběh! Hodně štěstí a hodně sil a víry a naděje vám oběma!
Degener
Závažný etický problém, který kupodivu nikoho nezajímá, je to záměr?
https://degener.cz/roboti-prichazi-mezi-lidi-nechame-je-chodit-nahe/
*Ryzil
…..oblékat stroj?…to mi připadá úchylné, jako polidšťování zvířat😵💫
Moje řeč, Sif.
Oblékat to do kvádra? No fuj!
Normálně lidštěji vytvarovat tělo, obléknout na to mini šaty, nahoru připevnit čtyřky silikonový kozy a nad to na tu hlavu namalovat Salmu Hayek z Desperada a pak budu spokojený zákazník.
Pro Sif.
Obléknout stroj jako člověka, to ještě není to nejhorší. Za čas budou lidi svlékat stroje, za stejným účelem, jako svlékají své sexuální partnery.
jo!
motorické schopnosti robotů jsou stále dokonalejší. AI se stále vyvíjí. dovedu si představit, že v nepříliš vzdálené budoucnosti si člověk koupí svůj protějšek. Se vzhledem a proporcemi dle zadání. Nebude to odmlouvat, bude to vařit a luxovat, i s košem to vyběhne, u mariáše prohraje. A pak v ložnici splní všechny požadavky, včetně těch perverzních. Když to člověka přestane bavit, prostě to na chvíli vypne. Ráno to zase zapneš a ozve se: "Ahoj, Freude, přeji krásný den. Chceš ho prvně vykouřit, nebo by sis radši dal k snídani hemenex?"
Dle mého ideální partnerka. Té mojí ten hemenex furt nejde, vždycky ty vejce krapet přetáhne a já je mám rád ještě takové kvrdlavě rosolovité.
Děláš si legraci. Já už se…
Děláš si legraci. Já už se toho nedožiju ale Ty ještě ano. A teď zcela vážně, dokázal bys si představit to jak se chová a co prosazuje LGBT komunita a jakou má podporu u politiků před 25 lety? Lidé nikdy nebyli svatí, ale určité věci se děly v soukromí. Dnes reportér zpovídá prostitutku a ona mu klidně řekne, že to co dělá je práce jako každá jiná.
To že v nedaleké budoucnosti, bude značná část populace mít za sexuálního partnera, robota to bude realita. Narůstá množství lidí kteří dokáží žít už jenom s robotem, s jiným lidským partnerem už vyjít nedokáží.
V sexu došlo k obrovskému posunu a ten nynější stav není setrvalý, ale stále se názory na to co je a co není normální, posunují.
K připomenutí jak to bylo dřív, si přehraj odkaz.
https://www.youtube.com/watch?v=s5-J3WpeaC0
*Freud
Robot v domácnosti:…..znáte stařičký československý film “Babićky dobíjejte přesně”? Můj oblíbený, jak vidno v našich luzích a hájích nic nového. A dokonce měly i sadu rezervních šatiček 😂
Dělal jsem si legraci,
ale obávám se, že za 10 let se z této dnešní legrace může stát realita. A vlastně nebudou potřeba ani ty robotky. Bude stačit helma pro virtuální realitu, na večír nasazené rukavice a návlek na penis a dobře napsaný program a pak v pirátské verzi budeš moci drdit zezadu Merkelovou při jejím proslovu v OSN. Toto už ale bude pro opravdové fajnšmekry, mě bude stačit ta Salma.
Viera -takže Slovenka?!
To by se Zauberovi nelíbilo...
No, kdyby
byla pěkná a dokonce i hodná, tak by se mně mohla líbit. Já vůbec nejsem žádný nepřítel Slováků. Politiku sleduji asi tak od éry Husáka a troufám si tvrdit, že to nebyl špatný prezident. Havel mu nesahal ani po kotníky. Já mám jenom dobře v paměti ty tahanice o pomlčku a tu slovenskou touhu po samostatném Slovenském státu. Proto se mně dnes vůbec nelíbí kolik Slováku nalezlo a stále leze k těm zlým Čehúnům. Jó, třeba takový Miro Žbiro mně vůbec navadil, to byl skvělý profík a sympaťák. Ale uječené slovenské zpěvačky, které jsou mimochodem na jedno brdo, tak ty fakt nemusím.
Můj nejlepší kamarád na vojně byl Slovák.
No, teda Slovák, slovensky mluvil, jmenoval se Fekete a byl to etnický Maďar, ale bezvýznamným detailíčkem si přeci nebudeme kazit naši náklonnost ke Slovákům. Ale ta bruneta ze Spiše, či ta zrzka z Blavy, to byly slovenky jak poleno, to mě nikdo nemůže podezřívat, že bych byl k tomuto národu nepřátelsky nakloněný. Naopak, u těch dvou jsem byl nakloněný velice kladně.
A třeba Laco Déczi, či Magda Vašáriová, která v jednom filmu lupla na jeden zátah půllitr piva a ukázala zarostlý klín, nebo Labuda ve Vesničce, nebo drsňák, který se svou vizáží by dokázal za jeden večer vymlátit tři hospody, když zahřmí: "Nech brouka žít", nebo Dočolomanský, který dokázal přeprat Kopeckého i v Adéle i v Karpatech.
Vzpomínka na ZVS
Moji nejlepší kamarádi tam taky byli Slováci. A nejlepší byl jeden východňár.
I Pražáci byli fajn.
Nejvetsi kurwy, což mě mrzelo, byli většinou moraváci. Včetně valachů a ostraváků.
Tak to já měl horší.
V jednom kasínu o 120 lidech byli kromě mě ještě dva děčíňáci. Větší kokoty jsi Rafaeli nezažil, až jsem se někdy styděl. Toho jednoho jsem pak po vojně viděl na 1. máje, jak hlídá dav v civilu a na rukávu měl pásku Pomocná stráž VB. Ještě, že jsem tam děčínskou laťku vysoko držel já. 2x7 ostrých a menších kázeňských přestupků nepočítaně. Někdo prostě situaci zachránit musel.
*Zauber - Miro Žbiro
Žbirka byl profík a sympaťák, souhlas. Měl i skvělé písničky, připomenu třeba Atlantídu, Zažni nebo Baladu o poľných vtákoch - a tahle sloka o ptácích mě vždycky i dojala:
Nežobrú, že chcú mať viac ako dáva klas
Nemučí ich závisť, údel Kainov
Neženie ich blázon čas, neženie ich čas
Zem ich ľúbi svojou láskou tajnou
Rajchl dnes
Na YT Chuť moci - celý rozhovor s Kuldou.
Zázračný CO2 -jednou ochlazuje, podruhé přihřívá...
Podívejte na grafy: CO2 nezadržitelně stoupá a s ním i teplota -nebo ne?!
A tady je teplota - do roku 1987 ochlazoval (pamatujete strašením dobou ledovou?) a od té doby otepluje...až se uvaříme. Ale zatím to je příjemné...
Diskuze odborné
zdají se mně odporné. Sám jsem asi odporný, protože neumím být odborný.
„Pach stáří“ není jen kulturní stereotyp.
Má konkrétní biologickou příčinu...
Mně stáří velice připomíná tzv. pravdu. Je mnohdy šeredné a kruté.
Na stáří jsme vynalezli lék.
Teď na čarodkách se jeden kámoš ožral a dostal splín. Prý už je starej (cca 60) a už brzo umře. Vymlouvali jsme mu to, ale toto nikam nevedlo. Tak jsme zvolili jiný postup. Ožrali jsme ho ještě víc, lili jsme to do něj furt, takže za chvíli už nevěděl ani jak se jmenuje, natož kolik mu je let. Potom tam divoce tančil v rytmu Boney M, podlézal tyč a pak usnul na židli, ale zase mladý. Jeho vymyšlené stáří jsme mu takto fenomenálně vymluvili.
*proti věku není léku... :-)
Kdysi u moře v Brele byl takový týpek se ženou a dcerou (9 roků) věčně zrpuzený (voda studená, na slunci moc horko, spálený chodidla...), když ho žena vybídla k výletu do přírody. Holce se nechtělo, nabídla jsem, že může zůstat se mnou, že na ni dohlédnu, tak ji tam nechali. Když přijeli a morous byl pořád blbě naladěn, řekla jsem mu, že se chová jak starej unavenej chlap, kterýmu nic není vhod. A on opáčil - však už starej jsem, je mi 32..., to vy mladý... (a jal se mě poučovat). Vlítla jsem mu do řeči s tím, že mně je o 3 roky víc než jemu (jeho žena byla starší o 4), tak komu to říká. Když přišli z výletu za námi na pláž, dcera nadšeně zahlásila: "Mami, tohle byl můj nejhezčí den u moře". Je to prostě "od kusu", někdo se cítí starý ve třiceti, jiný v šedesáti. Když to ale vezmu zpětně, tak mně, coby 20-25ti leté, chlapi nad 40 přišli jako už v určité oblasti "odepsaní" nebo "vyřazení". :-)) Úhel pohledu v mládí se fakt diametrálně liší od toho ve stáří.
Včelko Májo, jasně, že jde o úhel pohledu.
Moje babička měla ráda dechovky, když jsem byl na základce a hráli: Pětatřicátníci, chlapci jako květ", říkal jsem si, co je to za nesmysl? Ti už jsou tak staří, že by si měli začít kopat jámu. Dnes už bych měl podle toho vykopané skoro dvě.
Omyl.
Pětatatřicátníci to nebyl věk, ale slavný plzeňský 35. pěší pluk z doby Rakouska-Uherska, který byl známý svou statečností. 😊
Smutné výročí
Vladislav Zimin
Před 7 hodinami
Dnes je 12. výročí oděské tragédie. Kdy „ukrajinismus“ odhalil svou brutální povahu.
Přesně je to „ukrajinismus“, ne „Pravý sektor“, „nacisté“ ani žádné jiné uměle vykonstruované kraviny.
Právě kvůli „ukrajinismu“ se ruské město Oděsa (a celé Malorusko) ocitlo bezmocné proti ukrajinizujícím se gaunerům.
Jakže se jmenuje to české prase, které radostí nad zprávou o masakru kvičelo?!
Vaří se už na něj voda?!
Oděsa.
Ty události byly natočené i na videu. Natočila je nějaká zahraniční TV která tam zrovna byla. Opravdu jen pro silné povahy. Bohužel už to video nemám.
Možná ještě někde na netu je, ale mi se je už nepodařilo najít.
To je jen malá část https://www.youtube.com/watch?v=YZFtSwrPtGQ
KIMJANE,
v Českém Švýcarsku hoří již 900 ha lesa. Mezi Jetřichovicemi a Chřibskou. Ty jsi zde nedávno postnul jednu fotku z té oblasti, tak si jí schovej, možná užto tam vypadá jinak.
Hoří
Hoří! Hoří! Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen.
Hostinský Hrubeš hýká hrůzou.
Honí hasiče, hubuje, hořekuje,
huláká: „haste honem, hybaj, hovada!“
Hasiči hovno hasí, hledají hlavní hydrant.
Hoří holubník, hnojiště, huspenina,
hudebníkům housle, harfy, harmonika, hašiš.
Hoří husitské halapartny,
hoří historické hebrejské hyeroglify,
hoří hektolitry handlovaného Hennessy.
Hoří Hrubešova hnědá honda.
„Hilfe, Hilfe!“, haleká hysterický henlainovec Havránek.
„Hoří hakenkreuz, himl hergot.“
„Huš hajzle.“
Houf heršpických hokejistů ho hbitě hákuje holem.
Hoří herna, hoří hubertusy, honosné haveloky
herecké honorace hrubě hazardující horentními honoráři.
Hoří hřívy huculských hřebců handlíře Hlavsy.
Hendikepovaným hoří hrby.
Hoří holínky hospodáře Hanáka. Humus.
Hormonální hybrid, homosexuál Horáček
hladí hubici hasičské hadice hýžděmi.
Hinduista Hyrš hypnotizuje hodonínský horizont.
„Hurá hydrometeority!“ Halucinace.
Hoří hasiči horečně hledaný hlavní hydrant.
Hospoda hořela hodinu. Hotovo. Hirošima hadr.
Hořeniště halí hustá hmla.
Hostinský Hrubeš hloubí hroby. Hyeny hodují.
Nebyl bych nadšený, kdyby nám za barákem hořel ten les, co tam stojí. Ale v tom Národním parku, kde se nic nesmí je mi dost hodně jedno.
Oni totiž naši prapředkové získávali půdu k obživě právě vykácením a vypálením lesů.
V televizích raději neukazují tu "tragédii parku pro ochránce", protože by měšťáci čuměli jako krůty na žábu, jak je všechno krásně zelené, kromě torz stromů, které byly mrtvé už před požárem.