Vidlák

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.   

Články

Ještě že máme Koudelku

Autor
Štítky

Kdybychom ho neměli, museli bychom si ho vymyslet... 

Myslím onoho Koudelku - šéfa BIS. Ten teď přišel zase s novou výroční zprávou, kde opět narostla špionážní aktivita Ruska a hoši si všimli, že tu operuje i čínská rozvědka. A také zjistili, že jsou tu proruští aktivisté, kteří vědomky i nevědomky pomáhají cizí státní moci. 

Samozřejmě jako obvykle nikoho nechytili, nevyhostili, jen označili všechny s jiným názorem za podezřelé elementy, které milují Putina a nikoho jiného si u nás nepřejí. 

Společenský přesah

Autor
Štítky

Nedávno v jedné diskusi proběhlo pár příspěvků o očkování dětí a myslím, že první pisatel se mně tam přímo ptal, jaký názor na očkování mám. Zřejmě protože jsem zemitý Vidlák, který se rýpe v hlíně, má rád přírodu, preferuji rurální styl života, zároveň mám pět dětí a tak bych na to mohl mít nějaký ucelený názor. 

Tož zkusme to. 

Traktor je jako Raffaelo

Autor

Řekne víc než tisíc slov... 

Dnes se ještě vátíme k sobotní Letné. tedy k té velké demonstraci na 30té výročí Plyšáku, kde jsme se dozvěděli, jak je Babiš zlý, Zeman nebezpečný a jak to Minář vyřeší pomocí svého ultimáta do konce roku... Ale o to dnes nejde. Já jsem se totiž speciálně zajímal o ty avizované sedláky, co měli přijet podpořit Chvilkaře proti Agrofertu a drancování krajiny. To víte, moje profesní deformace. Český zemědělský sektor je malý jak podle HDP, tak podle lidských pracovníků. V podstatě se všichni známe se všemi. Tak mě prostě zajímalo, kdo přijel. 

Babiš nám svobody nevezme

Autor

Tak si nám opět zademonstrovali milionoví chvilkaři. Zase jich bylo docela dost, zase se vymezili proti Babišovi a Zemanovi a společně politovali Českou republiku, protože nám tu podle nich jaksi nevzkvétá demokracie. Co nevzkvétá - je přímo ohrožena. Je ohrožena samozřejmě Babišem a Zemanem. Tím prvním proto, že sice už není obviněný, ale je to c elé nějaké divné, kromě toho má střet zájmů, má média a tím pádem ohrožuje demokracii. 

Výcvik všech výcviků

Autor

Dnes si probereme jeden diskusní evergreen, který nás provází od samého začátku, kdykoliv narazíme na americké zahraniční intervence. Ať se bavíme o Sýrii, Iráku, Afghanistánu, Jižní americe, vždycky se v diskusi objeví názor, že americkým cílem není stabilizace či instalace spřáteleného režimu. Americkým cílem je primárně ta nestabilita. Vytvořit svým bombardováním bordel, chaos, vyzbrojit různé bojůvky a pak si jen mnout ruce a dodávat zbraně za ropu či jiné výdobytky. 

Trvalo to jen chvíli

Autor

Dnes navážu na své texty z předchozích dvou dní, protože právě tyto články jsou jakýmsi otvírákem pro mé dnešní přemýšlení o budoucnosti. Zároveň je na čase také napsat pár slov o sedmnáctém listopadu před třiceti roky a ono se to tak nějak protne dohromady. Základem dnešního textu budiž včerejší provolání Povidláka v diskusi, že nám vymírají voliči Miloše Zemana a těžko říci co bude dál. Targus mu velmi trefně odpověděl a já to jen maličko rozšířím. 

Poznaná nutnost

Autor
Štítky

Všímáte si, jak světové události staré několik let postupně jdou k té jediné, logické a v podstatě nevyhnutelné možnosti? Jak se světoví politici mohou vzteknout, ale stejně je vše v podstatě nalajnované a sleduje to realitu? 

Je vlastně úplně jedno, jak moc se v OSN kecá o lidských právech a jak moc se mluví o toleranci a vstřícnosti, ale stejně se všechno děje podle toho, kolik je kde zbraní. Když se do nějakého regionu navozí munice a kvéry, prostě se tam střílí, vraždí, popravuje a je úplně jedno, jak to novináři či hlavouni nazvou.