Malý střípek pro budoucnost

Autor
Štítky

Před několika dny jsem si přečetl u Terezy Spencerové, že americké děti se nejvíc chtějí stát youtubery a čínské děti se nejvíc chtějí stát astronauty. Tedy tchaikonauty. Petr Kubáč uváděl v jednom ze svých článků krásný příklad proč dnes tolik lidí studuje sociologii, ale skoro nikdo se nechce stát instalatérem. Inu, pokud vám jako instalatérovi potečou trubky, tak všichni vědí, že jste blbec. Když jako sociolog budete celý život kecat kraviny, nikdo to nepozná... 

V práci jsme teď na žně měli brigádnice, které vyprávěly veselou historku ze školy, jak velký dojem udělaly na učitele i na spolužáky, když jim poutavě vyprávěly, jak přijdou domů, sednou na traktor a do večera s tatínkem obdělávají pole a obstarávají dobytek. A co víc... berou to jako normál. Jsou na zemědělské škole, ale jsou ve třídě asi jediné, které v tomto oboru plánují nějakou budoucnost. Pro ostatní je to jen prodloužení bezstarostnosti, které jim rodiče sponzorují. 

Syn mého známého zubaře chodil na vysokou školu deset let. Vystřídal všechno možné, projel celou evropu s Erasmem, podíval se i do Izraele a Afriky, ale nedodělal nic...

Inu, všichni chtějí být youtubery, sociology, manažery a to proto, aby se nepoznalo, že nic neumějí a k ničemu vlastně nejsou. 

Víc jak polovina dětí jde na vysokou školu, řemeslné obory se zavírají, už nejsou ani ti tupí zedníci, kteří byli vždycky. Titul mgr. potřebuje skoro i hajzlbába máme vzdělanostní společnost a lidi všude chybí. Tedy... neziskovky asi mají na výběr, ale zkuste si sehnat toho instalatéra na kapající kohoutek. 

Můj kamarád Ekonomický migrant přijímá na každou sezónu v osivářském provozu brigádníky přes agenturu.  Zavedl si jednoduchý systém. Zeptá se jich na věk. Ti co mají 50+, ti zůstanou a budou pracovat. Ti co mají 50-, ti přijdou možná jednou, možná i dvakrát, ale rozhodně nepřijdou ani včas a moc toho neudělají. 

Jeden náš zákazník - zemědělec přes zeleninu, zaměstnává už skoro výhradně důchodce. Nikdo jiný mu šichtu na poli ve vedru nevydrží. 

Vidlácky se ptám. Jak se to bude řešit? Nalejeme nějaké miliardy učitelům, kteří se díky vyším platům stanou ze dne na den učiněnými Aristotely? Začneme dětem platit stipendium, aby alespoň zkusily vydržet u nějakého skutečně pracovního oboru? Pošleme na gymnázia nějakou komisi, která nějak najde ty blbější a pošle je na průmyslovky a učňáky? 

A i kdybychom nakrásně věděli co máme dělat, jak dlouho bude trvat než se statisíce nemakačenků, flákačů a podobných dopracuje do stavu, kdy budou alespoň trochu užiteční? Nebo prostě ještě chvíli počkáme a většina těch, co mají ruce levé prostě chcípne hlady a zimou? 

Mně už se ani nechce věřit, že by tito nefachčenkové neschopní přijít ani ráno včas do práce byli schopni alespoň vytánout nože a jít krást. Na to je zapotřebí vtip, pohotovost, trpělivost, fyzička a schopnost kolektivní domluvy. 

Je nám z tohoto hlediska nebezpečnější africká nebo čínská konkurence? Ohrožují nás víc ti, kteří nechtějí nic dělat a nechat se živit a nebo ti, kteří naopak dřou za misku rýže čtrnáct hodin denně a malují si, jak jednou budou mít svoji továrničku, kde budou prohánět své vlastní dělníky? 

Jaké řešení se nám nabízí? Natisknuté miliardy... jinak nic. Nakonec na ten zázrak budeme čekat všichni. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

ze toto je hlavna a skvela myslienka clanku:
Inu, pokud vám jako instalatérovi potečou trubky, tak všichni vědí, že jste blbec. Když jako sociolog budete celý život kecat kraviny, nikdo to nepozná...

a jedna poriadna hospodarska kriza to opat vycisti. Len ta kriza nebude tak hned.. lebo socialni inzinieri ju nedopustia tlacenim penazi, rozvojom roznych paodborov, vytvaranim pracovnych miest v neziskovkach, rozne vyskumne ustavy genderovych studii, emancipalogii a ine zhovadilosti.
O to zaujimavejsi bude ten zosup. Staci sa pozriet ako rychlo pada Deutsche Bank. A 19 tisic +- bankarov, analytikov, predajcov fondov a roznych assetov je zrazu k mani :D

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Když maj všichni stejná práva
David Rát i v Dillí kráva
člověk neví, co se může
mnohý by i vylít z kůže
opáše se bombopásem
vykřikne ty vole já jsem
jako pámbu veliký
a už plní rubriky.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Vidím to jinak. Já třeba v Praze se sháněním instalatéra rozhodně problém nemám, třeba před měsícem jsem instalatéra pro úpravy v koupelně pro připojení pračky sehnal za 2 dny, úprava přívodu vody i odpadu 800 Kč i s materiálem. Pračku z internetového obchodu přivezli, vynesli do druhého patra, vybalili, připojili, odzkoušeli a bordel odvezli - . Navýšení ceny za toto cca 500 Kč. O něčem podobném by se vám za socíku mohlo leda zdát. Samozřejmě zadarmo ani kuře nehrabe, pokud chcete těch 800 + 500 ušetřit, budete brblat, že nemáte instalatéra. Jinak máme tržní ekonomicku, kterou bych charakterizoval slovy, ať si každej nakrade jak umí, hlavně nesmí říkat kolik a za co si kde vydělal, to je dnes téměř hrdelní zločin. Kdybychom udělali takové srovnání, kolik si vydělá ten instalatér, zedník a sociolog včetně všech vedlejších příjmů, asi by dopadl sociolog dost špatně, ale opravdu to nevím, jako slušný člověk po cizích příjmech nepátrám. Také to může skončit tak, že vystudujete sociologii a pak se živíte jako instalatér, ono to je dnes běžné, že lidé dělají něco úplně jinéhoé než co vystudovali. On totiž ten sociolog instalatéra vždycky nějak dělat může (viz ukrajinci), ale z instalatéra sociologa neuděláte. Vzdělání je i o určitém duševním rozhledu, nejen investice do budoucího povolání.

Zatím bez slepic

Tak nevím, jestli bych raději nechal dělat doma rozvody od sociologa nebo debatoval o společnosti s instalatérem. :-)

Zatím bez slepic

Kirk.
To je ten problém,že instalatér ví o společnosti víc,než sociolog.
Instalatér pracuje a sociolog pokřikuje na náměstí.
Pak se každý podivuje že pracanti volí jinak,než si přeje náměstí.

Zatím bez slepic

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

To jste ale napsal nesmysl, pane zemedelče.
Předpokládám, že znáte (a ještě ne osobně) jen jednoho sociologa. Jmenuje se Jan Keller.
Když zapátráte v paměti (nebo spíše na googlu), objeví se vám jméno Petr Bakalář.
Tolik jen namátkou, z jedné vody šup na plot.
Fakt je máte za křiklouny na náměstí? Já to považuji za poněkud odvážné tvrzení. Za blbost, při vší úctě k instalatérům.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Asi jste se dlouho nedival na CT, tam defilujou sociologove jak svati na orloji a melou nesmysly a nechodi tam ani Keller ani Hampl, coz jsou sociologove vystudovani jeste za sociku.

To odvazne tvrzeni je hola pravda, kdyz to vezmeme podle toho, kdo ma na to papir, ne kdo neco umi.

Zatím bez slepic

Máte pravdu, na ČT jsem se naposledy díval už hodně dávno. Tudíž nejsem nijak poznamenám jejím "poznáním".

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pane Godot.
Trochu jsem to přehnal,ale myslel nastupující kvanta sociologů,kteří si praxi dělají na náměstích.
Jak píše Anonym,ti starší sociologové nepustí ke slovu,jen občas zaznamenáme na alternativách.

Zatím bez slepic

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zemědělec.
Já jen, že mi příjde smysluplnější se bavit s instalatérem o lidech, než chtít po sociologovi, aby mi opravil odpady. Se všemi důsledky z toho plynoucími. Čest výjimkám.

Zatím bez slepic

To mi připomnělo mou vojnu u stavebního vojska. Byl jsem tehdy gympláček (holt jsem se hlásil po matuře na vejšku, kde na 30 míst bylo 900 uchazečů...). Když bylo třeba něco udělat pečlivě, nahnali na to nás - gympláky a středoškoláky - byť vyučených zedníků měli, že byste je vidlema přebírali. Důvod byl jednoduchý - když vyučeným zedníkům ujela zeď o dvacet čísel, prostě to dorovnali omítkou (v extrémním případě museli pro zpevnění zaházet i zednickou lžíci). Nám ta zeď prostě neujela, protože jsme furt běhali s olovnicemi, vodováhami, šlaufkami provázky a tak.

Asi je ale obecně větší naděje, že se běžný chirurg naučí zpětně efektivně svářet, než že se běžný svářeč naučí efektivně operovat.

Zatím bez slepic

standa.e:
Máte pravdu, mezi středoškoláky jsou velmi šikovní lidé. Jen malá poznámka. Chirurg a svářeč mají společnou jednu věc. Pracují rukama. A když se jim to nepovede, je to hned vidět. U chirurga s fatálními následky a u svářeče ostatně také. Pokud si nesvařuje víno. Kdežto sociolog pracuje s myšlenkami. A když něco nedomyslí, téměř nic se nestane. Pokud právě neorganizuje revoluci nebo tak něco. Jinak řečeno, sociolog může mít obě ruce levé. Chirurg, svářeč nebo instalatér nikoliv. Nevydělali by si ani na slanou vodu v kriminálu, kam by se dostali kvůli své špatné práci. Nicméně všechny profese si zaslouží úctu. Pokud se dělají poctivě.

Zatím bez slepic

Všechny profese mají jedno společné - někteří z lidí, jakkoliv poctivě ovládají profesi, umí navíc perfektně ponížit druhého člověka.

Zatím bez slepic

V podstatě se schodujeme.

Zatím bez slepic

A je to naprosto strašné, když to udělá kantor. Vědomě, třeba při maturitním večírku.
Ještě že po několika desítkách let začala hovořit spolužačka, co jí tento darebák dělal.
Takže nikoliv já, či studentky, které obtěžoval, ale on byl tím kdo dovedl otrávit život.
Ale jak jsem psala, zkrátka jsou lidé a "lidé".
Sama si nejsem jista, jestli jsem někdy "nezatáhla příliš za špagátek."
No co už, pane kantore - držte se, ta děcka za to stojí (tedy kdyby jen jedno jediné za to stálo,...)
I mě kdysi jedna kantorka hodně pomohla a později i mému synovi, se stejným problémem (byl šikanován).
Jo a za hrubky se omlouvám, zkrátka už zapomínám, jak říkal klasik :-)

Zatím bez slepic

Jak jsem už psal - i učitelstvo je jen výběr populace se všemi klady i zápory.
Zároveň platí, že tu samou situaci mohou vnímat obě strany naprosto odlišně. Nejčastěji blbý pokus o vtip. Mockrát jsem se už děcku omlouval. Ale zažil jsem i situace, kdy jsem koukal jako janek, co si to děcko ve své hlavě odnese. Až teprve z té druhé strany katedry jsem pochopil mnohé situace, které mě hnětly jako dítě a zpětně jsem se omluvil i těm učitelům - alespoň sám před sebou.
Čímž neříkám, že nebyly a nejsou mezi učiteli pomstychtivé sebestředné svině, které by neměli mezi děti pouštět. Ale jak jich není většina, většinou právě ty si pamatujeme.

Zatím bez slepic

Svým předchozím komentářem jsem reagovala tak trochu mimo, No, stalo se.
- To o čem píši, nebyl ze strany kantora blbý pokus o vtip. Ten člověk, i když mne neučil a jako studenta ani člověka mne prakticky neznal, si mne na maturitním večírku "odchytil" a řekl mi: " Vy jste .... a ty já nenávidím, ...." A jak jsem už kdesi v jiném komentáři psala, teprve po letech mi docvakly souvislosti a já jsem pochopila, co to bylo za člověka. Protože něco takového udělat holce na maturitním večírku - to Vám Ti tedy byla síla. A ten zbytek, co prováděl dalším studentkám, byl ještě horší. Ale zřejmě nebyl na škole sám, na rozdíl od dalšího nebyl soudně potrestán, pokud vím.
- Pokus o vtip beru, i když také někdy hned nepochopím.
- Omluvit se žákovi - kdysi jsem vyčetla z projevu kantora jakousi omluvu, když mi poškodil aktovku. :-)
- Pamatuji si to dodneška, a vyvažuje to vzpomínka na třídní, která mi pomohla 2 x od šikany. :-)
- možná něco z mého vnímání bylo ovlivněno i tím, že jako učitelský děcko jsem se necítila dobře a školu jsem příliš ráda neměla.

Zatím bez slepic

No jo, no... Takhle napsáno to byl kretén. K tomu se nedá nic jiného říct.

Zatím bez slepic

Důležité bylo, to co jsem nenapsala, tedy v komentáři vyjádřeno tečkami. Byla jsem dlouho vůči tomu bezmocná, jed, výmysl, který na mne hodil, mi v duši hlodal. Důležité je, že po letech má spolužačka promluvila, nedovedete si představit, jaká to pro mne byla úleva, když vše zapadlo dohromady a já mohla uvěřit, že viníky nebyli mí blízcí, ani já. A tak je to pryč :-) Ale jako příklad, co se může stát? No, doufám, že se to děje skutečně jen velmi zřídka. Totiž to jsou takové situace, kdy ani ostatní učitelé nemusí tušit, co se děje a tedy pomoci nemohou a děcka se bojí říci si o pomoc.

Zatím bez slepic

V Praze je ta optika jiná - to, že v Praze nechybějí zubaři nebo jiní doktoři, řemeslníci atd. neznamená, že jich je dostatek v celé republiku. Do Prahy proudí peníze z celé republiky (jsou zde centrální úřady, sídla firem, má daňové výhody (viz. RUD - rozpočtové určení daní), do Prahy jdou extra investice jako třeba na metro atd., je zde zvýšený počet dotovaných institucí - divadla, muzea, ...), takže je mnohem bohatší než zbytek republiky. I proto Pražáci koukají zkrz prsty na zbytek republiky.
To, jak jste napsal, že v Praze nemáte problém s instalatérem mi připomělo známý vtip o statistice - já jsem snědl celé kuře, vy žádné, ale v průměru jsme oba najezení.

Zatím bez slepic

Z toho milionář nebude, Materiál, doprava a práce - 800 Kč. Po zaplacení daní, sociálního a zdravotního mu moc nezbude.

Zatím bez slepic

Jako drahej nebyl, taky to byla práce sakumprdum ani ne na hodinu a bez sekání, ale jeho výhoda byla v tom, že si přinesl brašnu součástek a dal mi vybrat z několika řešení jak to poskládat a ty nevyužité si zase odvezl. Kdybych si to byl nakopupil někde v Bauhausu a pak mi to tam nepasovalo, měl bych smůlu. Tak jistě to nebyla jeho jediná štace ten den. Ale ono je to takhle možné v Praze, protože tam jsou instalatéři taky proto, že jim tam lidi mají čím zaplatit. Někde na vesnici si každý musí udělat všechno sám, protože by jinak nevyšel a kde není poptávka s kupní silou logicky zmizí i nabídka. Tak to vidím.

Zatím bez slepic

oprava pračky
ucpaný přívod - vyčištění sítka
cena 1200 - z toho 400 doprava
kde je výhoda

Zatím bez slepic

jste instalatéřinu nedělal už hezky dlouho.
Dnešní instalatéřina připomíná spíše hru s legem, než klasické lepení, či dokonce svařování trubek.
Prostě jste těžce mimo mísu.
Ten pán udělal čistou práci za nějakých deset, patnáct minut. K tomu dojezd, režie (nevím zrovna jaká, ale to neva), takže já jako těžký instalační amatér bych si troufl minimálně na čtyři takové opravy či úpravy denně. S denním vývarem dvojka brutto. A to se držím hodně při zemi.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Vědí proč. I s řidičem autobusů, nebo s taxikářem se tam můžete bavit o historii, technice a dalších oborech na docela slušné úrovni. Většinou mají všeobecné vzdělání na velmi vysoké úrovni bez genderu a jiných hovadin.
To, co se teď děje v západním světě a tedy i přičinilě i u nás musí v Rusku jen vítat. My se zlikvidujeme sami tím, že nás zahubí vlastní zákony, hlásaná ideologie a hlavně podporovaná idiocie v našich dětech. To, co tady za pár let zůstane, budou jen primitivní kmeny z Afriky a nově i zdegenerovaná bělošská menšina, neschopná se uživit a nechápající to, co vybudovali jejich předci.
Pro Rusko už nebudeme představovat žádnou hrozbu. To možná nepředstavujeme už nyní.

Zatím bez slepic

Už jsem to tu psal:
Kdysi v 90. letech jsem zazněl záměr, zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných. Řekl jsem si, to teda bude pěkná fuška, vyškrábat někde těch pár procent těch, kteří by na to mentálně měli a kterým v tom něco brání.

Nikdy mě nenapadlo, že oni, ti kurviči, jednoduše podtrhnou úroveň.

Zatím bez slepic

Produkují pak pouze jedince, které ani nenapadne se v případě nouze chopit lopaty. To přece s titulem nejde. Znám pár takových, čisté pragmatiky, kteří po VŠ jezdili léta i náklaďákem po stavbách. To bylo ale za totáče, kdy měla dělnická třída několikrát vyšší platy než technický inženýr. Rozhodně jim to neuškodilo. Jsou pořád normální A hmotně ani duševně rozhodně nestrádali a nestrádají

Zatím bez slepic

Faktem ovšem také je, že kantor doplňující odpoledne zboží do regálu v místním Tesku pak těžko dětem v značkových hadrech a mobilem za třicet vysvětluje cosi o důležitosti vzdělání...

Zatím bez slepic

A sme zase na začátku - problém je v nás, jakožto občanech.

Zatím bez slepic

Ano. Ale "vtip" je v tom - kdysi jsem si říkala, že budu vždy 2 kroky před svými dětmi. Již dávno jsem zjistila, že jsem 10 kroků za nimi.
Ale s tím, že kromě školy měli mí potomci hodně pracovních povinností doma kolem baráku, na poli,...A to i v době, kdy se dcerka připravovala na státnice,... Jako že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A tak dnes své životy zvládají bez ohledu na všelijaké zdravotní, či jiné potíže....

Zatím bez slepic

sme? Slovakismus, nebo jen překlep? Slovenština mi chybí.

Zatím bez slepic

Obecná čeština, čili interdialekt ;) V psaném projevu to praští do očí víc, než ústně.

Zatím bez slepic

případ. Tedy skoro.
:-)
Inžové brali po škole osmnáct stovek brutto, a to ještě u nás nebyla volná místa, takže pokud nechtěli po škole někam pryč, museli do montérek.
Jako řidič jsem s minimálními přesčasy bral tři a půl netto a k tomu mi cpali družstevní 3 + 1, abych zůstal...

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tak já hákoval 3 roky na lince a vyráběl na dvě směny mezi muklama stodvacítky. No a s přesčasy jsem měl tak 3x víc, než průmyslovák mistr. Byt byl taky..

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Leo K - nepřehlédněte:
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/07/22/je-to-vazne/#more-956890
Zajímavé postřehy majitelích jediné pravdy, o bojovnících proti větru, dešti, o kurvičích vzdělávací soustavy.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

po více než čtvrti století, kdy jsem dával dohromady baráčky všech typů, jsem musel ze zdravotních důvodů řemeslo opustit. A šel jsem učit, což by ovšem drtivá většina lidí za zdravotní oddechnutí nepovažovala. Učil jsem na středních školách všech typů, od bývalého učiliště až po soukromé gymnázium. A i když se samozřejmě jednalo o dost kratší peníze, byly to hezké roky. Ale: v roce 1993 jsem začínal s třídou, ve které bylo třicet budoucích zedníků. V roce 2002 jich tam sedělo šest. Učil jsem večerní školu, nástavbu s maturitou. Tam těch večerňáků sedělo také třicet, ale prakticky žádný nechtěl pokračovat v praxi v oboru, ve kterém byl vyučen a ve kterém si chtěl udělat maturitu; všichni mířili k celňákům (tenkrát) nebo k policajtům, kde tu maturu potřebovali. (Pověstná byla průprava pro budoucí policajty na střední zahradnické škole myslím že v Kolíně.) A zase: na tom soukromém gymplu, kde byly děti z rodin podnikatelských, právnických a lékařských, byla radost učit, studenti byli chytří, ale učil jsem deskriptivu a ta někomu nejde (hlavně holkám), nemá na to buňky. Český student když nemá úspěch, otočí se k předmětu zády, zasklí ho. Však to na Karlově univerzitě v oboru sociální antropologie nebudu potřebovat. Vietnamci(ky) byli z toho upřímně nešťastní a jako brouk, kterého někdo převrátí na záda, hrabali nožičkama, snažili se, až potili krev. Mentalita, která rozhoduje o budoucnosti národa i rasy.

Takže bída řemesel je založena v systému, soukromý podnikatel hodil výchovu svých budoucích zaměstnanců na stát, přispívat nehodlá, ministerstvo pro likvidaci školství pustilo do středního i vysokého školství studenty, kteří na to nemají, systém motivuje ředitele k co největšímu počtu žáků, bez ohledu na jejich schopnosti a výsledky (vyhodit flákače je problém) a také život ve státní správě je sladký, život v materiální výrobě krutý, dost tam profukuje. A ryba smrdí od hlavy.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Vidlák se ptá "Vidlácky se ptám. Jak se to bude řešit? "

A odpovídám, velice jednoduše.
Jednou jsem zkusil po takovém postranním tlaku zaměstnanců na peníze jak je jich málo a práce hodně a přibývá, a kdyby se přidalo, tak se jistě změní i ty nedostatky. Nejsem asociál a když mohu přidat, tak tedy přidám. Myslíte, že se pracovní morálka, tempo výsledky dostavily. Ano, je to tak dostavily. K nelibosti v negativním smyslu. Od táto zkušenosti jsem byl na mzdovou politiku velice tvrdý a přidal jedině když jsem byl natahován na skřipec termínů a posléze zase hledal možnost jak tento stav vrátit do původních kolejí. Tudíž odpověď vidlákovi zdali se něco ve školství změní přidáním peněz, tak ano, bude větší bordel. Přidáním peněz se ještě nic a nikdy nevyřešilo krom toho, že jedna sociální skupina bude nasraná na jinou sociální skupinu. Jednoduše musíte vzít těm, co by snad i dělali a dáte těm, co na nějaké dělání vcelku rezignovali (srali). Toto přerozdělování bude pokračovat tak dlouho, doku se ti, co ještě pracují na to nevyserou úplně nebo budou chtít takové peníze jak ti, kterým bylo přerozděleno. Tudíž přidat učitelům a nestanovit měřitelné výsledky, a podtrhuji, měřitelné, je cesta do pekla sociální nerovnosti a budoucích nepokojů.

Za sebe.
S manželkou jsme ve své podstatě skoro celé údobí kapitalismu nějakou formou podnikali v ekonomice. Po zralé manželčině úvaze jsem podstatnou část podnikání rozpustili pro přenášení zodpovědnosti (pokuty) na podnikatele ze strany státu a nemožnost z naší strany jet ani na týdenní dovolenou (kruté termíny). Manželku s otevřenou náručí uvítali na Finančním úřadě, dnes je státní úředník a posílá pokuty tem "zasraným" podnikatelům. Večer mi naprosto anonymně (mlčenlivost) vypráví nepředstavitelné historky o panujícím bordelu na straně pokutovaných. Nevím zdali přidáním peněz státní správě změní chování podnikatelů, nebo zdali budou úředníci ony pokuty rozdávat s větší chutí a láskou.

Tudíž jak se to bude řešit v liberálním demokratickém systému nevím, neb se problémy stále víc víc neodstranitelně prohlubují. Pokud se nezmění žebříček hodnot na straně státu, víc daní, tudíž stále se víc a víc tlačí na protichůdné zákonné úpravy a ještě víc utrácení za hovadiny, pak nevidím ani to světýlko na konci tunelu.

Zatím bez slepic

Možná vás překvapím - také tvrdím, že lití peněz učitelům automaticky nezlepší vzdělanost populace. Vím, že si trochu kálím do vlastního hnízda, ale ani sto litrů měsíčně mi prostě nepomůže se třídou, kde jsou dva LMP (lidově "zvláštňáci"), ččyři "dys", o těch "hyper" nemluvě a z toho zbytku bez papírů by nejméně tři papír potřebovali, ale obecně byl holt "slabý ročník",
Leda bych si najal za tyto peníze dalšího učitele. Což mi zase nedovolí systém...

To zvyšování platů učitelům je v podstatě držhubné na stranu jednu. A klínek mezi profese na stranu druhou ("Zase se jim přidává, co by chtěli, dva měsíce prázdnin... Chudinky zdravotní sestřičky, kvůli těm učitelům..."), aby se nám třeba nezačaly moc odborově družit.

Zatím bez slepic

Jen tak pro zajimavost, to se ucitelu nikdo ani nezeptal dopredu, co vy na inkluzi?

Zatím bez slepic

dotazovací akce proběhla a cca 85 % bylo proti navrhovanému a zaváděnému systému. Těch 15 % se jednoduše bálo něco kviknout, i když to bylo anonymní.

Zatím bez slepic

Ne. Nezeptal. Drtivá většina učitelů se k ní stavěla odmítavě. Učitelé zvláštních škol byli smáznuti, že jim jde jenom o zachování si práce a učitelé základních, že jsou líní, chtějí peníze tak ať se ukážou, jsou zastaralí, koukněte se na výsledky (žháři zde vyčítají hasičům nedostatečnou efektivnost), každý přece ví, že jsou to jen zapšklé soušky, co by se jinde neuchytili... a přece asistent!

Ministerstvo se o to víc bavilo s EduInem a Člověkem v tísni. Jistě, pár nadšených magorů se objevilo, ti byli medializováni, ale marně je pak hledám v té běžné praxi na státních školách (tedy na školách, které mají povinnost přijmout spádového žáka bez ohledu na cokoliv - od jeho sociálních podmínek po zdravotní stav.) Paradoxně tak může nastat situace, kdy díky všem úlevám vyjde deváťák - zvláštňák ze základky se stejným vyznamenáním, jako normální premiant. A na tom vysvědčení neexistuje jak to odlišit. Na přihlášce lze pak vyvodit, že má speciální vzdělávací potřeby, ale totéž se může objevit i u nadaného děcka. Prostě by bylo diskriminační uvést, že tohle dítě má sice vyznamenání, ale s matikou se fakticky nedostal dál než do půlky sedmé třídy.

Vtipné na tom bylo i to, že zodpovědní vlastně sami neměli vůbec tušení, co to vlastně znamená a spousta věcí se modifikovala za chodu. Už teď se samozřejmě ukazuje, že jsou celkové náklady o dost vyšší, než byl náš funkční systém zvláštního školství (s nejvyšším procentem gramotných Romů v EU), i když se zaklínali, že jako rozhodně ne.

Klíčové totiž je, že se spojili krystaličtí prospěcháři žijící z problémů, které sami nastolují (mohou pak psát studie, školit a navrhovat nové reformy, jež budou vyžadovat studie a školení) se zideologizovanýma sluníčkama. Inkluze nebyla nastolená proto, aby se chudinky hloupější děti dostaly ke vzdělání, které jim zlý systém a soušky upírají, ale proto, že byl náš stát úspěšně žalován ve Štrasburku 18 Romy. Svoji roli pak sehráli i "lidskoprávní aktivisté" a různé ziskové neziskovky, jejichž přední členové úspěšně dopochodovali rovnou z vysoké institucemi až na ta rozhodující "odborná" náměstkovská místa. Až do Valachové to ministři školství vždy nějakým způsobem blokovali (s určitou výjimkou zelených), což se poznalo pak i na jejich odstřelech v médiích. Až přišla právnička od Šabatové Valachová, s Dienstbierem,ml. v zádech a rozhodla se "nezakecat" a své úkoly splnili.
Cílem bylo jednoduše dostat Romy ze zvláštek (v naší byli, mimochodem, v menšině ;)) do základky. A protože zpochybnili jakékoliv testy, které by dokázaly, že i mezi Romy jsou děti pro zvláštku zralé, nezbylo jim, než poslat do běžné třídy děti s LMP všechny. A protože se báli, že by ve školách věc řešili organizačně - vytvořením speciálních tříd, udělali všechno proto, aby to bylo skrze vyhlášku znemožněno.

Přičemž na rovinu - proč by nemohly mít inkludované děti s těmi běžnými společný tělocvik, hudebku, výtvarku, pěstitelky... V tom učitelská obec problém nemá a v podstatě je to v pořádku. Ale už běžné naukové předměty, natož matika, čeština, další jazyky... tam je problém.

Závěrečná fáze reformy pak bylo ono držhubné kantorům - a zvýšený důraz na projektové spolufinancování škol. Pokud chce ředitel dosáhnout na nějaké peníze navíc (což je z logiky funkce jeho povinnost), je v podstatě nucený jít přes různé neziskovky a MAS|y atp. Což znamená "držet hubu a krok, všechno vlastně funguje". Ovládnutím veřejného mediálního diskursu eduInem a spol pak vlastně stanovuje hladinu "dobré školy" ve veřejnosti. Pokud by se některá okázale cukala, odnesou ředitele v zubech.

Někdy tam hrály roli i ambice starostů ukázat se jako ti moderní a progresivní a získat levné body (Spolupráce s Člověkem v tísni v podstatě vyžadovala i důraz na inkluzivní kroky). Jednoduše řečeno, naše školství má nyní dvě tváře. Jednu oficiální - rozzářenou, moderní, samá akce a individuální plány, a druhou realistickou, neoficiální. Systém je ale postavený tak, že v podstatě moc na výběr nedává Tak se to - je-li to možné, trochu švejkuje. Systém učitelé nevytvářejí. Ti jsou prostě zaměstnanci a tečka.

Zatím bez slepic

Pokud vůbec se kantor toho "dys..." obtěžuje rozeznat a dá rodičům vědět, že je třeba děcku pomoci. Ony totiž některé ty "dys" ... dětičky jsou nesmírně nadané. Jen jim podat ruku, aby se zbytečně netrápily.
Co se přidávání financí týká ať již kantorům, nebo sestřičkám - všem stejně, aby se nerozkmotřili mezi sebou učitelé, ani sestřičky, ani učitelé ? Tak to je naprosto špatně. To už nechodí nikdo na hospitace, aby rozlišil kvalitní práci od nekvalitní? Na to by mělo navazovat i finanční ocenění. Tedy pokud ředitel nedrží ruku nad vybranou spřízněnou kantorkou třeba, že ano.

Zatím bez slepic

No, zároveň ono "dys" neznamená automaticky, že dítě nadané je, natož nesmírně. Já o tom každopádně mluvil v kontextu, kdy máte obzvlášť vyvedené složení třídy a byť třeba v poměrně rozumné třídě o 24 dětech jedete víceméně tři různé vzdělávací plány najednou. PLUS do toho ještě onen vyžadovaný individuální přístup. Nejde o ochotu. Jde o praktické provedení.
Zároveň bych rád podotknul, že ono "dys" NENÍ součástí problematiky inkluze, nanejvýš tím, že má svou váhu pro stanovení počtů dětí se zvláštními potřebami na jednu třídu (tedy inkludované + ony dys atd.), která je na čísle 6 žáků, ale v odůvodněných případech (jste spádová škola a máte v ročníku příliš málo dětí, než byste z nich udělali dvě třídy), může být počet těchto dětí vyšší.

Pokud jde o to "dys", samozřejmě se bavíme i o míře oné poruchy. Normální učitel se tu pomocnou ruku podat snaží - minimálně tím, že zohlední formální podobu žákovy prezentace atp. Na to nepotřebuje sepisovat individuální vzdělávací plány a dvakrát ročně jejich hodnocení. Nehledě na skutečnost, že "já nemusím, já jsem dys" je stále častější dětský argument. Podaná ruka nesmí automaticky znamenat zametání cest. Protože tím se žádný problém nikdy nevyřeší.

Jinak rodič v zásadě školu k odeslání dítěte do pedagogicko psychologické poradny nepotřebuje. V podstatě je to tak, že je škola až ten poslední, kdo o něčem rozhoduje. Byť tedy souhlasím, že odhalují-li se dys až na druhém stupni (kdy by naopak už měla být dávno nejenom diagnostikována, ale u lehčích případů i pokud možno "napravena".), je to veskrze podivné a buď došlo k zanedbání na straně školy (učitele) nebo jeho rodiče (protože on samozřejmě vidí své dítě také), nebo i poradny (pokud tam to dítě došlo). Předpokládám, že z vás hovoří osobní zkušenost. Nevím jak jinde, u nás funguje poradna vyloženě pozoruhodně - u dětí, které píší v podstatě jen dlouhou vlnovkou, problém nenalézá, u dětí, které problém nemají ani zdaleka tak velký, se s trochou vůle vždycky něco najde. Vtipné pak je, když vám přijdou zprávy z více vyšetření - čtyři pět dětí, každé lehce jinou diagnózu (ale ono je v podstatě protiinkluzivní i ono slovo diagnóza, my ji v zásadě znát nemáme, máme znát jenom ony potřeby), ovšem navrhovaná řešení jsou metodou CTRL+C a CTRL+V. Hloupé tedy bylo, když takto dvěma dětem zkopírovali i RČ a datum vyšetření.

A systémový problém leží i ve vzdělávání učitelů - je nastavený tak, že i má snaha o pomoc, je v zásadě snahou laickou. Je to, jako byste chtěli po obvoďákovi, aby vám vrtal zub. Doktor jako doktor. Lékař jako lékař. Tohle je totiž i na celé inkluzi to nejvtipnější - naprosté minimum učitelů ZŠ má odbornost speciální pedagogiky. A má to i svou logiku - kdyby ji mít chtěli, tak jdou studovat ji.

A na závěr - ve škole samozřejmě pracují různí lidé. Jako všude, jsme průřezem společnosti. Ale odpovědnost mají všichni. I ono dítě samotné. U něhož, mimochodem, hraje velikou roli i věk. Jak s ním zrovna mlátí hormony. Mezi děckem v sedmičce a děckem v devítce je nekonečný rozdíl.

Zatím bez slepic

Je to na mne trochu složitější na přečtení a pochopení celého komentáře, tak to trochu přesunu jinam -
- v širším manželově příbuzenstvu jsou v jedné rodině 3 děti, které diagnostikovanými dislektiky jsou. A zřejmě mají štěstí, že jejich intelekt není tímto postižen, i když jiné složky osobnosti i vlivem života na samotě, ano.
- matka měla kdysi dávno (před několika desítkami let) ve třídě jednu děvčicu, zřejmě po mozkové obrněm která k ní do třídy propadla. To znamená, že kantoři tehdy příliš na výběr neměli a takto se těchto dětí zbavovaly. Dnes ta děvčica žije v jiném městě, snad v bytě, kde jsou asistenti, přesně nevím. Dříve jí pomáhal otec, ale dnes je sám na vozíku.
- dříve u nás byla "tzv" zvláštní škola, kde byly děti s různými druhy nemocí, dnes nevím, jestli jsou díky inkluzi na základní škole s asistenty.
- co se týká mne, nejsem diagnostikovaný dislektik, ani dyslektik (omlouvám se, musela bych vyhledat správný pravopis některých slov), ve škole jsem problémy neměla.
- dcerka rovněž není diagnostikována, větší potíže neměla, proto byl pro mne šok, když ta kantorka se vyjádřila, že kvůli češtině a matematice gympl asi neudělá. No, úlevy v žádném případě neměla, navíc se zašprajcla a ten gympl zvládla, velmi dobře podle mého zvládla. A na dalších školách již na jedničkách až tak nezáleží, záleží na tom, jestli zkoušky, státnice, obhajoby diplomek,... zvládne. No, zvládla. A já doufám, že to pomohlo i její psychice.
- další dcerka měla na základě vyšetření odklad školní docházky, i když by ji byla schopna nastoupit, ale kvůli fyzickým zdravotním problémům jí byl na základě našeho požadavku doporučen odklad.
Kopírování RČ - tož to je síla.
Dcerce zas logopedka řekla, že se "r" ani nenaučí. Tož jsem řekla, když ji to není schopna naučit, proč tam chodit. Do týdne jí to doma krásně naskočilo a dnes mluví dobře :-)
Laická snaha - ale no tož tak - snad jeden z mnoha to ocení. I toto pohlazení, totiž snaha je někdy velmi důležité.
A ještě - má matka jezdila s děckama na plavání - jestli jim radila, jak plavat netuším, ale sama plavat neuměla. Snad již tehdy je to učili jiní lidé.
Puberta - čekám, kdy na mne přijde :-)

Zatím bez slepic

Tak ono "dys" nemá ve své podstatě s intelektem moc společného. Podle toho, o jaké "dys" jde, má to dítě třeba problémy s písmeny - nerozpozná je, či je naopak není schopné napsat. Myslím, že první případ je pro školní docházku větší problém, než ten druhý. Protože ve druhém případě může učitel hodně "domyslet", odpustit správnost. Kdežto případ první výrazně ztěžuje schopnost přijímat informace v psané podobě. Podobné obtíže pak najdeme i v matematice. S kolegy jsme si před lety dělali hořkou srandu, že kdybychom za totality prošli všichni stejnými vyšetřeními, tak polovina z nás odešla se stejnými diagnózami. V lehčí formě může jít o spíše obtěžující záležitost - a zcela pochopitelně - pro neznalého píšete třeba "jako jantar" co neumí česky. V horším případě to může člověka zcela vyřadit z běžných metod učení se, kde hraje schopnost psaní i čtení důležitou roli. Důležitý je pak ale charakter toho dítěte. "Kousnout se", a "najust se s tím porvat" je v podstatě ideální řešení, protože žádné lepší neexistuje. Učitel nemá kouzelnou hůlku. Nikdo ji nemá.
Svým způsobem je tedy šprajcnutí se, jak ho popisujete, ideálním výsledkem i u těch dětí diagnostikovaných. V praxi se setkávám často s tím, že děcka na svou diagnózu chtějí hodit obyčejnou lenost. Tam musí být člověk nemilosrdný. Ale stejně tak mnoho dětí bojuje. A tam je třeba mít pochopení, ale takové to "přísné" pochopení. Individuální vzdělávací plán podepsaný šestkrát a dvakrát ročně vyhodnocený ale nezajistí nic - to je v podstatě prázdná administrativa tvářící se, že problém řeší, ale je samozřejmě jen formalismem a prací navíc, která opravdu hodně obtěžuje. Víte, já osobně byl třeba opačný příklad než vaše dcera. Na základce pohoda, jazz, všechno šlo samo (i když se mi pletla 5 a P) - a pak přišel gympl a po třetí čtvrté kuli z diktátu pochopení, že musím s tou mluvnicí něco začít rychle dělat. Možná vaší dceři ta učitelka pomohla víc, než si myslíte (a třeba to původně myslela pro vaši dceru i dobře).

Víte, ve škole jsou čistě z praktických důvodů (málo rodičů si uvědomuje, že ten kantor musí pracovat s celou třídou najednou - vezměte si, že takový zeměpisec, má-li štěstí a má dvě hodiny týdně,má ve dvacetičlenné třídě čistě průměrově čtyři minuty na jednoho žáka týdně) nejkomplikovanější extrémní rozdíly intelektové - což je právě případ oné inkluze. Otázka dětí na vozíčku po mozkové obrně, se zbytkovým viděním, se "skleněnými kostmi" je, řekl bych, spíše věcí obyčejné lidské slušnosti a touhy pomoct. Se všemi vypsanými případy jsem se setkal v praxi ještě před inkluzí a nikdo nikoho nikam neodsouval. Pak jsou samozřejmě problémem autisti, zvláště pokud je jejich vada příčinou agresivního chování. A to je spíš problém bezpečnostní. Nehledě na momenty, kdy dotyčného chytnou myšky během hodiny. Pokud nemají sklony k agresivitě, dá se to zase nějak řešit. Ale většinou platí, že mít možnost pracovat s těmi dětmi v menší skupině, pomůže to jim i těm "běžným" víc, než současná násilná kolektivizace.

Víte, s tou kantořinou je to jako s tou sociologií. Také ji nezměříte. Je lepší učitel, jenž válčí v Chanově a děti mu jen tak tak prolejzají, nebo učitel na elitním gymplu, jehož žáci bourají mezinárodní soutěže? Kvalita učitele je prostě neměřitelná. Někdy ho nenávidíte, ale naučí vás. Jiný je oblíbený, ale neumíte nic. Jiný je svérázný, ale aniž jste si to uvědomili, podpořil vaši potřebu poznávat. Nebo respektovat jeden druhého. Někdy ten samý učitel jednoho žáka inspiruje, ale druhému je protivný. Pak se učitelé změní je tomu naopak. Není v lidských silách být univerzální Amos. Je v lidských silách snažit se v prvé řadě neublížit. Což ale může mít i tu podobu, že někdy je lepší ťafka hned, než až je příliš pozdě.

To kopírování RČ jen ukazuje, jak jsou i ty poradny formalizované. Vaše matka pak plavat nemusela umět, předpokládám, že od toho tam, kam jezdila, byli jiní učitelé ;) Tož tak. A všechno v dobrém ;)

Zatím bez slepic

Jak jsem psala, dcerka se zatla a na té střední škole dostala velmi dobré známky. Ale tam také byli jiní učitelé, než u nás na základce. Zvlášť z matiky našel učitel přístup, který byl účinný a dcerka byla vždy ochotna dřít. A jeho reakce na rodičáku, kdy jsme se představili, ke které studentce patříme, byla úžasná. Uměl ocenit dřinu, i když jí nedal jedničku, ... :-)
Do poradny ale odmítla jít, že úlevy žádné nechce, atd. atd. Ale na VŠ se jí spolužačky z jiného oboru ptaly, jestli tu diagnozu nemá, ...
A já si říkám, když poznala ta děvčata, že něco nesedí, jak to, že to nepoznali již na základce a rodiče na to neupozornili? Já jako naprostý laik neměla šanci něco poznat, jen jsem se jí snažila vysvětlit, když něčemu nerozuměla. A špatné diktáty doháněla snad slohem.
Nejsem si jista, jestli již tehdy nebyla na ZŠ kantorka, která se tímto zabývala. Dnes ano.
Jestli jí tím ta třídní pomohla? No, nevím, kdy jsem dcerce o tom rozhovoru řekla. Ale pokud jí to pomohlo, bylo to vyhánění ďábla čertem. A její psychika takové jednání zvládala jen velmi těžce. Svých strachů měla i tak dost.
Ano, chápu, nelze býti univerzálním Amosem.
Ale stejně je to škoda, ta učitelka by možná byla pro své rozsáhlé znalosti vynikající na vybrané střední škole, ale na ZŠ si tím nejsem vůbec jistá.
A všechno v dobrém? Ano, zajisté, jak říkal jeden z mých oblíbených učitelů: "Nic se dívko nebojte, všechno zlé se v dobré obrátí." A některým z nás ze čtyřek "udělal" na konci roku dvojky, někdy i jedničky :-)

Zatím bez slepic

Připomněla jste mi výrok našeho matikáře na gymplu:
"Nezoufejte, bude hůř!" A měl vlastně vždycky trochu pravdu ;)

Zatím bez slepic