Institut českého venkova

Články

Očima Vidlákovy schovanky

Autor

Přátelé, ode dneška mám v nabídce třetí a na delší dobu poslední knihu, která se tak či onak dotýká zemědělství. Tentokrát jejím autorem nejsem já, ale moje schovanka Tonička. Když jsem před rokem začal pracovat na vydání knihy, přinesla mi několik zemědělských malůvek. Prý, aby v knize nebyl prázdný prostor mezi kapitolami. Malůvky se mi zalíbily a tak jsem ji povzbuzoval, aby v tom pokračovala. Věděl jsem, že bude ještě druhá kniha, kde bude také zapotřebí oddělit kapitoly.

Vysloveně reklamní sdělení

Autor

Přátelé, Hamás mi dnes udělal čáru přes rozpočet. Utajili svojí akci proti Izraeli tak dobře, že jsem o ní nevěděl ani já, ani Mosad. Myslel jsem, že tento reklamní textík pustím normálně v deset večer a nechám ho přes neděli vyvěšený, ovšem při sledování aktuálních událostí na mě vyskočilo tolik reminiscencí a postřehů, že se článek o Palestině a Izraeli napsal sám. Vyjde v deset večer. Této reklamě musejí stačit čtyři hodiny.

První vlaštovka

Autor

Přátelé, dnes je neděle, kdy si snažím oddychnout. Proto vám jen krátce poreferuji, jak dopadl první workshop Institutu českého venkova, který jsme dělali včera v Miroslavi v rámci festivalu chutí. Celý festival byl docela velká akce, přijela na ní nějaká tisícovka návštěvníků a mezi nimi i Vidlákovi čtenáři.

Ještě se to nestalo

Autor

Můj včerejší článek o čase, který nám ještě zbývá, byl docela depresivní. Ono také není moc důvodů k radosti. Každý den sledujeme, jak se utahují šrouby. Každý den sledujeme, jak se propadáme do dluhů, ale válečná mašinérie jen kvete. Každý den vidíme, jak moc se realita vládních činitelů liší od té naší. Každý den sledujeme, jak moc velkých médií dokáže přehlušit i statistiku, která hlásí přesný opak toho, co náš premiér. Přesto mi dnes dovolte antitezi ke včerejšku. Ještě se to totiž nestalo.

Nezahálíme

Autor

Když stavíte dům, můžete se do něj nastěhovat až když je hotový z pětadevadesáti procent. Do té doby celá stavba jen žere peníze a práci. Ale výhodou stavby domu je, že od první chvíle je ta práce vidět. Čím víc se pak stavba blíží dokončení, tím méně se toho na ní mění. S vaším Institutem českého venkova (je váš, protože ho financujete) je to stejné. Jen s tím rozdílem, že dosavadní práce není ještě nikde vidět.

Venkov sobě

Autor

Takhle to bylo i tenkrát, když stavěli Národní divadlo, ne? To se také všude po vesnicích sbíraly příspěvky, aby z toho vznikla instituce, která bude národu ku prospěchu… Jo, tenkrát říkali: „Národ sobě,“ ale v podstatě to bylo to samé, co dneska. Doboví dezoláti, tedy sedláci a podruzi se učili, jak se organizovat a jak stavět první podpůrné struktury pro národní zájmy. V Práglu se zatím zdatně němčilo a ostentativně se ukazoval příklon k Habsburkům…