Vminulých příspěvcích jsem popsal strategii, kterou jsme se v posledních třech letech ubírali. Zaměření na milion propadlých hlasů, nový začátek, abychom mohli směřovat k nějaké útěšnější budoucnosti, než k jaké směřujeme teď, široké spojení v novém samostatném hnutí a levicové zaměření, protože právě takoví jsou naši voliči. Strategii jsme si už řekli, v dnešním textu se zaměřím na taktiku.

Pod mým včerejším článkem se na fejsbůku rozeběhla diskuse, že jsem hrozný manipulátor, protože píšu analýzy a přitom jsem sám zaháčkovaný u Kateřiny Konečné, což sice už půl roku všude melduju, ale teď před volbami to fanoušky jiných politických stran nadmíru vytáčí, protože jejich oblíbenému lídrovi nepřeju, přitom on jediný nás zachrání, on jediný má ten správný recept, ale zasedla si na něj mééédia… Tož jsem si řekl, že si to tedy teď, před volbami, ujasníme. Odpočinkový nedělní článek se k tomu krásně hodí.

Takže:

Víte, kdo může za moji nadstandardní pozornost pro stranu PRO? Její (bývalá) jihomoravská organizace. Seznámili jsme se loni na podzim a protože to byla dobrá parta, vlastně jsem ani nevěděl jak, ale začal jsem se objevovat na setkáních s veřejností. „Daníku, můžeš tehdy a tehdy?“ To byl nejčastější telefonát od Petry Rédové, který jsem za poslední rok slyšel. A tak jsem začal jezdit.

Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, ještě týden nechám běžet předobjednávku triček. Příští pátek objednám potisk a hned jak přijdou, začneme je rozesílat.

Vy, co jste si s tričky objednali i knihy, vám pak přijde obojí dohromady. Následně už budou trička běžně v nabídce a distribuovat je budeme obratem, stejně jako to děláme s knihami.