Vposledních dnech se pětikoaliční strašení změnilo v regulérní paranoiu. Podle Fialy hned po volbách zavolá Putin Babišovi a vzápětí se u nás zmaterializují ruské tanky, protože přijet nemají kudy. K tomu se šušká, že interní průzkum přisoudil SPOLU jen 16% hlasů, takže čekejme, že se ta paranoia ještě o něco zhorší. U Šafra v redakci se musí žrát xanax po kilogramech, protože jejich web vypadá, jako když se otevře peklu chřtán.
Za poslední tři roky jsem najezdil přes tři sta tisíc kilometrů. Absolvoval jsem celkem čtyři sta devatenáct besed s občany – to jsou bezmála tři týdně. Udělal jsem osmadvacet zabíjaček a uspořádal více než sto společenských událostí při kterých se dělalo i pilo víno, vyráběly se marmelády, zavařovaly okurky, udil se špek a nebo se prostě jen tak povídalo o politice. Prakticky každý den u mě někdo byl na návštěvě a hodně lidí prostě „přijelo na blind.“ Prostě jeli vlakem přes celou republiku, aniž by věděli, jestli budu doma.
Od první minuty, co jsem se zvedl z gauče s vědomím, že nelze jen na internetu nadávat na poměry, ale je zapotřebí opravdu přiložit ruku k dílu, jsem mluvil o spojování. A od prvního dne, kdy jsem vás požádal o podporu, abychom udělali Vidlákovy kydy velkými, jsem se zaměřil na milion propadlých hlasů. Omluvám se, že tuto „banalitu“ pořád opakuji, ale tohle je prostě to nejdůležitější. Napsali jsme program pro tři čtvrtiny českých voličů – tedy ty, kteří ze své mzdy odvádějí skoro půlku do státního rozpočtu, protože z jejich peněženek se u nás platí sociální stát.
Přátelé, dnes, v sobotu 27.9. ve 14.00 se sejdeme na Malostranském náměstí a půjdeme připomenout PePovi, že zdrojem veškeré moci je lid, nikoliv protokolář Kolář, obzvlášť, když blbě žvaní o bývalých amerických kamarádech. A také mu připomeneme, že už zůstal jako kůl v plotě. Ústavní soud si už také zanalyzoval, jak vypadá rozložení moci a usoudil, že Blyštivý Péťa nestojí za záchranu. Hnutí STAN právě trhají mediální hyeny na kusy, ten soud s Dozimetrem je politická poprava, takže Rakušan už raději nechodí mezi lidi ani do televize.
Přátelé, probruselská kolaborantská strana Volt právě dohrála svou hanebnou úlohu v politických dějinách České republiky. Ústavní soud zamítl jejich stížnost na Stačilo! Slovy předsedy Ústavního soudu, Baxy, je Stačilo! standardní hnutí. Od začátku jsme měli pravdu a naše argumentace byla naprosto správná. Naše strategie byla také správná. Udělali jsme široké spojení, zaměřili se na propadlé hlasy a Stačilo! je mostem a tmelem mezi různými proudy. Je to pro mě obrovská satisfakce.
Tak nám ten soud s kauzou Dozimetr pěkně bují… Včera vypovídal jeden z těch, co přiznali vinu – Pavel Kos. A byla to moc zajímavá výpověď. Ukázala klasické korupční schema. Začnete podporovat politickou stranu, ona pak dostane vaše lidi na důležité posty v Pražském dopravním podniku a pak se vám to vrátí na zakázkách a vy z toho platíte desátky Rakušanům.
Tak jsme si včera pěkně poslechli obžalobu v kauze Dozimetr a seznámili se s přepisem nahrávky jednání, které se odehrálo v Rakušanově kanceláři v roce 2022, když se ukázalo, že jim na to policie přišla a budou problémy. V podstatě byla žaloba o tom, jak si udělat krytí pro prorůstání organizovaného zločinu do politiky. Sdružíte si oblíbené (a bezúhonné starosty) a do vrcholných orgánů dosadíte schopné až všeho schopné kamarády. Vlastně je to běžný modus operandi. Zařídíte di fíkový list nějaké záslužné činnosti a ve skutečnosti děláte něco úplně jiného.
Třetí krajský lídr za Stačilo! v Plzeňském kraji, po Otovi Březinovi na Vysočině a mé maličkosti v Jihomoravském kraji… Jeden z nejmladších kandidátů, v této chvíli stále ještě student a politický talent. Poprvé jsem ho viděl před dvěma roky, kdy v pořadu Máte slovo výborně argumentoval o demokracii i korporátním kapitalismu. Utkvělo mi to v paměti. Vítka jsem si ovš emmusel osobně vybojovat, protože jeho původní strana, Levice, nám po eurovolbách dělala problémy při vyjednávání o frakcích a tak kolegové nahlíželi na jeho působení u nás poněkud skepticky.
Jestli mě něco v posledních dnech těší, je to odkopávání vládních představitelů a jejich progresivních libtardích úderek.
Vminulých článcích jsem psal, že se k nám vládní věrchuška chová, nikoliv jako bychom měli mít marginálních osm procent ve volbách, ale chová se k nám, jako kdybychom ty volby měli vyhrát. Proto máme v republice světově unikátní situaci, kdy aktivisté neprotestují proti vládě, ale proti opozici a nejvíc proti mimoparlamentní opozici. Vládní Dozimetry, Bitcoiny i Kampeličky je nechávají naprosto v klidu, ale aktivizují se před volbami ausgerechnet právě ve chvíli, kdy volební matematika říká, že Stačilo! je jazýček na vahách.
