Inu, z Národního muzea sundali ukrajinskou vlajku (teď jde o Česko, že?) a místo ní tam dali fotku NeanDr. Jana Jakoba. Měli bychom to napadnout, protože státní instituce se tím zapojuje do volební kampaně… ne toho Jana Jakoba, ten je v pořádku, ale tu ukrajinskou vlajku. Čtyři roky ukazovala priority Fialovy vlády, několik lidí kvůli ní dostalo podmínku, když policie začala (ano, policie začala) bitku na schodech před muzeem a teď najednou ji zbaběle schovají?

Přátelé, podívali jste se na předvolební průzkumy z léta roku 2021? Jsou těm dnešním hodně podobné. Hodně vás překvapí, jak málo se situace změnila. Ono to není divné. Kdo byl tehdy prounijním libtardem, ten je jím i dneska. Kdo byl tehdy národovcem, ten je jím i dneska. V naší zemi je volič velmi konzervativní a je velmi skeptický k jakýmkoliv novým spasitelům. Už to prostě slyšel mockrát a tak je velmi těžké ho o něčem takovém přesvědčit.

Jak se jmenuje nepřítel, o kterém všichni mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl? Paranoia! Máme tady ruskou hybridní válku, máme tady strany, které nás zaručeně zavedou na východ, ale nikdo není schopen říct, jak konkrétně se to děje. Naše schopnosti jsou ovšem neuvěřitelné. Stačí nás jednou slyšet a už jste oblouzeni a nestojí za to, se pro vás vracet, jak řekl plukovník Foltýn z Edelstadtu. Proto je zapotřebí, aby vás Seznam na toto nebezpečí upozornil předem a nabídl vám ikonku „zpět do bezpečí,“ abyste měli alespoň šanci se zachránit.

Jak to říkal Petr Fiala, když mu Pazderková volala, že musí něco dělat, aby ty volby dobře dopadly? Teď jde o všechno! O dva měsíce později jsme zjistili, že Pazderková si za svou příchylnost k evropským hodnotám naúčtovala šest set tisíc, ale to není zase tak moc, když jde o všechno, že? Když jde o všechno, tak jedete jak motorová myš, protože jinak o všechno přijdete.

Jak to naše národní obrození vlastně začalo? Inu, první velkou demonstrací na začátku září 2022. Tam jsme si poprvé s plnou vážností uvědomili, že je nás opravdu hodně, že jsme propojeni komunikačními kanály mimo velká mééédia, že jsme schopni si sami udělat propagaci i táhnout za jeden provaz.

Dneska si, milí čtenáři, na praktickém případu ukážeme, proč nemám rád Evropskou unii. Ukážeme si to přímo na kvintesenci jejích hodnot, na něčem, co je tak evropské, že už to víc nejde. Na evropské politické straně VOLT.

Když jsem se před třemi roky pustil do tohoto boje, věděl jsem, kdo je soupeř. Nadnárodní korporace, evropský woke liberalismus ničící základy státu, zpochybňující rodinu i národ, masová imigrace islámského fundamentalismu, válečná rétorika mocných, grýndýl a všechny jeho emisně povolenkové varianty, zaprodané, hloupé, ale arogantní elity… Slušná kupa soupeřů, řekl bych. Byla to vlastně docela drzost, pustit se do práce proti takřka neomezeným zdrojům za pomoci vesnického dvorku s chlívkem pro čtyři prasata a čtenáři blogu za zády.

Jestli se konzervativní a levice a konzervativní pravice na něčem shodne, je to zestátnění ČEZu. Tedy, vykoupení minoritních akcionářů, odchod z lipské burzy a razantní snížení cen elektřiny, protože elektřina je všechno. Zemědělec se svým obilím na ceně chleba podílí asi osmi korunami. Zbytek je mletí, pečení, distribuce a úžerná marže hytlermarketu. Energie tam hraje hodně velkou roli. Skoro tak velkou jako zisk, který si Kaufland vyvede do Německa. Pokud klesne cena energie, klesne cena všeho, protože každá věc, kterou máte doma, je víc o energii než o surovinách.