Předchozí tři roky v politice měly jednu výhodu. Člověk se postupně dozvěděl OFF – o fšech fšechno. Mám spoustu přátel mezi státními úředníky, politiky i kamarády politků a tak se toho ke mě hodně donese. Až jednou půjdu do blogerského důchodu, bude z toho pěkná kniha. I teď se ke mně donesou zvěsti jak z rakušanovské opozice, tak z vládních luhů a hájů a dnešním, článkem se hodlám vyventilovat z informací, které mě štvou a naplňují mě hořkostí.

VBruselu se v posledních dnech děly i jiné věci, než Evropská rada o penězích pro Ukrajinu. Zatímco evrfopská věrchuška seděla ve svých betonových palácích, na ulicích bylo živo. Opět se tam sešli zemědělci takřka z celé Evropy, aby mohutně demonstrovali proti dohodě se zeměmi MERCOSUR a vůbec proti zhoršováním svých podmínek. Demnstrace to byla řádná, byly bitky s policisty, bylo sypání hnoje, metání kejdy i polévání močůvkou, byly traktory s radlicemi, které tlačily policejní zátarasy, hořely pneumatiky, byla řada zatčených… prostě pořádný protest se vším všudy.

Kromě toho, že v Evropě jdou do kytek automobilky, jdou do kytek i ocelárny. Především ty, které přešly na hentu zelenou výrobu. To se dělá tak, že zkasírujete miliardy peněz z dotací na tavení železa pomocí vodíku, ono se to nepovede a tak to zavřete a „převedete výrobu“ do Indie, kde žádné grýndýly nejsou a nějaký kouř z vysoké pece tam nikoho ze židle nezvedne.