Hlas volajícího na poušti...

Alexej Belov, 17. října 2026

https://trueinform.ru/modules.php?name=Laid&sid=104025

Rozhněvaní občané jsou nespokojeni se současným politickým systémem.

Evropská vládní moc se v posledních letech natolik soustředil na boj proti „pravicové hrozbě“, že si zřejmě vůbec nevšimla, jak kromě ní rychle sílí hrozba z úplně opačné strany.

Zatímco Berlín stavěl proti AfD ochrannou zeď, v Paříži byli zastrašováni voliči Le Penové a bruselští úředníci pilovali rétoriku o obraně demokracie před „pravicovými populisty“, ulice se začaly radikalizovat z leva. Týká se to především mladých lidí, školáků, studentů a těch vrstev společnosti, kterým současný evropský model už nemá co nabídnout kromě strašidelných historek o „agresivním Rusku“.

Stačí se podívat do Francie. To, co začalo jako pochopitelné požadavky školáků kvůli nedostatku učitelů, špatnému stavu školních budov a nedostatečnému financování, se rychle proměnilo v celonárodní hnutí. Do ulic vyšly statisíce lidí a přidali se k nim rodiče, odbory i studenti. Pak se vše odvíjelo podle scénáře, který Francouzi dobře znají: barikády, hořící auta a popelnice, střety s policií a hromadné zatýkání.

Rozsah dění navíc už dávno přerostl rámec pouhé nespokojenosti se školstvím. Za posledních několik týdnů byly zadrženy tisíce lidí a naprostou většinu z nich tvoří mladí. Stovky policistů a demonstrantů utrpěly zranění. Francie znovu debatuje o nepřiměřeném použití síly ze strany bezpečnostních složek a demonstranti stále častěji nemluví jen o učitelích a školních rozpočtech, ale také o sociální nespravedlnosti obecně a o státu, který přestal naslouchat vlastním občanům.

A právě tady zcela přirozeně vstupuje na scénu Jean-Luc Mélenchon se svým hnutím Nepoddajná Francie. Levice protestní hnutí aktivně podporuje a zjevně doufá, že společenský hněv promění v politický kapitál. Dokonce i Greta Thunbergová, kdysi hlavní ikona evropského klimatického hnutí, navštívila francouzské školáky s demonstrativně uvázaným palestinským šátkem a vysvětlovala jim, že „mladým lidem je kradena budoucnost“.

Symboliku toho, co se děje, lze jen těžko přehlédnout. Ještě nedávno se evropská mládež mobilizovala kvůli změně klimatu, genderovým otázkám a dalším tématům, která bruselskému establishmentu dokonale vyhovovala. Dnes však stále častěji vychází do ulic kvůli otázkám, které jsou pro úřady mnohem nebezpečnější: kvůli špatnému vzdělávání, vysokým životním nákladům, sociální nerovnosti, škrtům ve veřejných výdajích a chybějícím vyhlídkám do budoucna.

To je ovšem úplně jiný příběh. Současný systém totiž nemá mnoho námitek proti požadavkům na třídění odpadu nebo uzavření další uhelné elektrárny. Tyto myšlenky ostatně sám po desetiletí prosazoval. Ale když mladí lidé začnou požadovat přerozdělení peněz a vyšší sociální výdaje a ptát se, proč stát šetří na školství, zatímco na zbraně a pomoc kyjevskému režimu najde desítky miliard, stojíme před skutečným politickým konfliktem.

Francie přitom není výjimkou. I v sousední Belgii protesty mladých lidí rychle přerostly v násilnosti. V centru Bruselu už hořely barikády a policie nasadila vodní děla a slzný plyn. Odbory zároveň protestují proti vládním škrtům, zatímco studenti ve frankofonní části země demonstrují proti vyššímu školnému, přeplněným učebnám a škrtům v rozpočtu na školství. Jinými slovy, sociální agenda se stále více prolíná s politickou a fakticky s ní splývá v jeden celek.

Ještě výmluvnější je dění v Albánii. Protesty, které tam vypukly na jaře kvůli kontroverznímu projektu luxusního letoviska spojeného s rodinou Donalda Trumpa, přerostly v masové demonstrace proti korupci, drahému vzdělání a celkově neutěšené situaci mladých lidí. Nepokoje se už rozšířily do několika měst. V Tiraně hoří budovy, rostou barikády a zaznívají požadavky na odstoupení premiéra Ediho Ramy. Ve Skadaru demonstranti zaútočili na kanceláře obou hlavních politických stran.

A právě tento poslední detail je obzvlášť zajímavý. Lidé neničí sídla buď opoziční nebo vládní strany. Ale dávají najevo nesouhlas se existujícím politickým systémem jako takovým.

To znamená, že osvědčený model „špatná vláda, dobrá opozice“, s jehož pomocí euroglobalisté po desetiletí v řádných (či předčasných) volbách střídavě vyměňovali jednu garnituru za druhou, přestává fungovat. Pod útokem se ocitl celý tradiční stranický mechanismus, což vytváří ideální živnou půdu pro síly, které slibují, že ho jednoduše svrhnou.

A teď se podívejme do Německa. V nedávných berlínských volbách získala strana Levice (Die Linke) 25,7 % hlasů a poprvé se stala nejsilnější stranou v hlavním městě, přičemž svůj předchozí výsledek více než zdvojnásobila. Porazila CDU, AfD, Zelené i SPD. Svůj úspěch navíc postavila především na velmi konkrétní sociální agendě: na nákladech na bydlení, výši nájmů, veřejné dopravě a myšlence vyvlastnit velké bytové korporace.

Jinými slovy, zatímco politický střed téměř posedle řešil hrozbu, že se k moci dostane AfD, přímo v hlavním městě zvítězila strana, která navrhuje radikálně přehodnotit samotný princip vztahu mezi státem a společností.

To vyvolává otázku koho se současné evropské elity mají více bát? Marine Le Penové a AfD, které na ně útočí zprava kvůli nekontrolované migraci, konfliktu s Ruskem, přesouvání pravomocí do Bruselu a oslabování národní suverenity? Nebo Mélenchona a Levice, kteří přicházejí z opačné strany s otázkou: proč se při rekordním veřejném dluhu, krizi školství a každodenním růstu životních nákladů vynakládají peníze výhradně na obranu, podporu Ukrajiny a záchranu velkých korporací?

Pro dnešní globalistickou Evropu se navíc už teď jeví jako mnohem nebezpečnější ten druhý přístup. Pravicový protest lze tradičně snáz nálepkovat jako „extremistický“, izolovat ho za ochrannou zeď a zatlačit do politického ghetta. S levicí je to složitější. Její hlavní výhrady totiž vycházejí přímo z ideálu sociálního státu, na který byla EU po desetiletí tolik hrdá.

Pokud se školy skutečně rozpadají, učitelů opravdu chybí, bydlení se stává nedostupným a mladí lidé nevědí, jak budou za deset let žít, nestačí demonstranty jednoduše označit za „Putinovy agenty“ nebo „nepřátele demokracie“.

A upřímně řečeno, nebude to fungovat už jen proto, že levicově liberální evropská elita léta vychovávala celé generace v duchu sociální spravedlnosti, rovnosti a zvláštní odpovědnosti státu vůči občanům. Teď tito lidé prostě začínají systému připomínat jeho vlastní sliby a hesla. A čím hlubší bude hospodářská krize, tím silnější bude tento dopad.

Představa, že hlavní hrozba pro bruselský establishment přichází výhradně od „pravicových populistů“, rychle přestává platit. Síly, které na něj útočí z opačných konců politického spektra, se shodují přinejmenším v jednom: stávající evropský řád jim už nevyhovuje.

Nakonec se docela dobře může ukázat, že globalistická konstrukce začne být rozebírána zprava i zleva zároveň. A evropský střed, který se ještě nedávno zdál být dominantní, jednoho dne zjistí, že mezi oběma sílícími křídly pro něj už prostě nezbylo žádné místo.

„Nerozbijte to! Tenhle obchod patří mé sestře [která je muslimka],“ to jsou slova jednoho z výtržníků, adresovaná lupičům, kteří se včera večer pokusili obchod vyloupit. Lupiči pak odešli.

Nepokoje ve Francii mají čistě etnický a náboženský charakter.

https://politikus.info/video/178559-ne-lomayte-etot-magazin-prinadlezhit-musulmanke.html
 

Také souhlas. Až budeme rýt držkou v zemi, to už bude pozdě. Také bych rád viděl, aby se strany slučovaly. Ne aby vytvářely koalice, ale aby se sloučily. Ale ne několik pidistran dohromady, ale aby se malé strany sloučily s velkýma.  A na koalici s KSČM bych rovnou zapomněl. Že má tato strana ve svých řadách výbornou rétorku, je sice hezké, ale zdaleka to nevyváží škody které taková spolupráce způsobí.

Myslím, že na slučování stran je zrovna teď vhodná doba. Babiš i Okamura mají problémy a tak by byli povolnější k ústupkům. Ty by ovšem musely být z obou stran,

A zdaleka ne všichni z toho budou mít prospěch.

než když si od tebe přečte, že český národ je stádo polodebilních, vygumovaných, připosraných ovcí (to byly citace). 

Přiber Zaubera a Sif a ve třech už máte názorové společenství. A gratuluji, s tímto se vyhrávají bitvy.

... a já jsem na tenhle národ hrdý.

Víte, ono to v té politice vypadá zlověstně, jenže ta NAŠE politika se nijak neliší od politiky německé, francouzské a kdoví jaké jiné. Je prostě zákonité, že se na vrchol dostanou psychopati, sociopati a jiní šílenci, kteří jsou prosti empatie a jakékoli vůle sloužit lidem. Stejné je to i v byznysu. Ostré lokty pomáhají výš a dál. To je zákonitost stranického soupeření i volného trhu.

Jenže to není CELÝ národ. V našem národě je i spousta umělců (a teď nemyslím ty politické prostitutky), vědců, techniků, sociálních pracovníků a vůbec všech obyčejných lidí, kteří všichni přispívají k tomu, aby se to tu už dávno nepodělalo. Tihle všichni jsou český národ. Právě to, že jsme národ chytrý, mnohdy i moudrý, tak se nehrneme do revolucí a nevyzkoušených cestiček sociálních experimentů.

Čekáme a dalo by se říct, že na sobě necháváme dříví štípat. Jenže jak už jsem tu někde psal - historicky si zachováváme "slušný standard" bez velkého utrpení. Obě světové války u nás způsobily méně než 2,5% obětí z celkové populace. Většina ostatních zemí na tom byla výrazně hůř (evropský průměr je 3,5% v první a 7,5% ve druhé válce).

Když si vezmu kulturní, sportovní a vědecký přínos světu, patříme opět s ohledem na velikost populace k předním národům světa.

A že nám  pořád někdo vládne? Od Francké říše to nikdy nebylo jinak. A stejně jsme pořád tady, přizpůsobeni uhýbat ranám osudu, i když se to někdy jeví jako zbabělost. Jenže o tom to je. Kdo vyznává hodnoty vzdor osudu, bývá většinou mrtev dřív, než ten, kdo osud přijme a zůstává v pasivním odporu až do změny větru.

To jsme my Češi.

Naprostá pravda bez příkras, pane Antoníne. Kdyby tomu totiž bylo jinak, nemohla by většina voličů po pětatřiceti letech vytrvalé antikomunistické propagandy zvolit za prezidenta bývalého příslušníka komunistického represivního aparátu. Kdyby tomu bylo jinak, nemohla by strana STAN po tom, co předváděla ve Fialově vládě - včetně kauzy "Dozimetr" - vyhrát v předvčerejších senátních volbách. 

Jinak řečeno, bez změny člověka k lepšímu. žádný lepší způsob soužití nestvoříme. 

Jiří  

"Jistota  beztrestnosti, stoupající s množstvím a vědomí významné okamžité moci, podmíněné masou,  umožňuje  celku pocity a jednání, které jsou u jedince nemožné.

V davu ztrácí hloupí, nevzdělaní a závistiví pocit nicotnosti a bezmoci a nastoupí pocit syrové-sice pomíjivé - ale ohromné moci.

Naneštěstí přivolává přemíra špatných nálad u davů zbytek zděděných instinktů pračlověka, které jsou u osamoceného a odpovědného jedince potlačeny obavou z trestu. Tím se vysvětluje náchylnost davů k hrozným výtržnostem."

Taky to říkám - Starostové si říkají (a na plakátech mají), jen kolem voleb, ono to totiž zní úplně jinak než profláknutý STAN dozimetráky tunelovaný DPP a mrtvolami za nimi. (asi to ale lidem u voleb nevadí, dokud se nevytunelují jejich majetky)

Děkuji, pokud tu českou vlajku vyvěsíte, ale připomínám ten "úspěch" na sídlišti: Kam oko dohlédlo, jen ty dvě.

Obávám se, že  žijete-li na vsi, zůstanete pravděpodobně  osamocený, když nepřesvědčíte alespoň kamarády.

Stran toho napodobování - nač chodit až do zámoří, vždyť kolem nás jsou státy, které se za svoji vlajku tolik nestydí.

To jen v naší vlasti se české vlajky spolehlivě vyvěšují nikoliv o státních svátcích, kdy na mnohých veřejných budovách

(včetně škol)  široko daleko nic, ale o volbách úplně všude, kam nutno lidi přilákat, to zase ano. Česká vlajka

se pomalu mění na reklamní předmět. A taky náhradu státního znaku. Ostatně - ty variace na státní znak

u kdejakého - hlavně sportovního odvětví,  to je taky kapitola sama pro sebe, jak tlumit sílu státních symbolů..