Petrarcův sonet

Autor
Štítky

Dnešní článek bude syntezí předchozích dvou. A sonet máme hotový. Renesanční. Teze, antiteze a synteze… není náhodou že právě takhle se psalo v době, kdy se lidský duch po dlouhé temnotě středověku poprvé rozepjal k novému poznání. Kdy lidé nepřemýšleli jen o posmrtném ráji, ale i o životě tady na zemi. Byla to doba, kdy se také hojně bojovalo proti dezinformacím pomocí soudů a hořících hranic. Ale i když byla inkvizice stokrát svatá, Země stejně byla kulatá bez ohledu na to, co vyčetli v Bibli. Tehdejší masmediální fronta kazatelen byla stejně silná, jako ta dnešní a ti, co hlásali něco jiného, byli podobně slabí, jako dneska. Jan Hus nikdy nehrál rovnocennou hru s koncilem. Ale původní jednoty už církev nedosáhla, i když do toho dala všechno. Dnes to bude stejné.

Dnešní článek by se klidně mohl jmenovat „Válečné paradoxy,“ protože přesně o tom to dneska bude. Včera jsem psal o utrpení, předevčírem jsem psal o příčinách v podobě dávného démona, kterého dlouho vzývali, na Majdanu mu pomohli znovu na svět, řádně ho nakrmili osmiletým střílením na Doněck a teď sledují, jak vyrostl a hraje stále větší roli.

Prosím všimněte si prvního paradoxu… na jedné straně tu máme největší válku za posledních osmdesát let se všemi proprietami z toho plynoucími… a utrpení těsně za frontou zmírňuje pár nadšenců, kteří tam jedou a čekají na případy, které by válečná medicína zabila. Ta válka je už tak hluboko v nás, že se našlo dost diskutérů, kteří to vlastně považovali za skoro nevhodné. Protože přece důležitější je ta spravedlnost… Kde byli neziskovkáři, když lítaly ukrajinské šrapnely na Doněck?

Na opačné straně to mají stejné, hned se našel někdo, kdo se zmíněných neziskovkářů zastal nekompromisním postojem, že veškerým zlem je Rusko a nic jiného za tím není. Říkat tohle v sociální skupině, která řeší ukrajinský konflikt od roku 2014, ale většinou od roku 2007 a myslet, že nekompromisní morální postoj něčemu pomůže… sákryš.

Hned přidám druhý paradox… nejvíce celou válkou trpí ti, kteří měli být osvobozeni od banderovského zla. Těm hoří domy, jejich děti šlapou na miny, z každého sklepa je vojenská skrýš. Ti, kteří prý brání svojí zem, jsou k jejich osudu zcela lhostejní, protože jsou přece proruští a místo aby se evakuovali někam do vnitrozemí, tak tam čekají až přijdou ruská vojska a osvobodí je.

Vy, co jste včera tak příkře odsuzovali humanitu na ukrajinské straně, zvážili jste, že to dítě s prostřelenou pánví a poraněným močovodem přišlo ke svému zranění dost možná proto, protože jeho rodiče nechtěli odejít a chtěli počkat, až přijde Rus? Že tam v blízkosti fronty už nezbylo moc proukrajinských? Ti jsou dávno ve vnitrozemí. Zůstali tam ti, kteří v Rusech nevidí nepřátele. Proč myslíte, že třicet kilometrů od frontové linie ještě najdete zraněné (a mrtvé) civilisty?

To je totiž synteze obou předchozích článků. Že válka nejvíc zabíjí ty, kteří nechtějí utéct někam do Kyjeva, ale raději snášejí frontu než dobrodiní ukrajinského zázemí. Válka se nejvíc dotýká těch, kteří tam na východní Ukrajině mluví rusky a pošilhávají po vyšší životní úrovni pod putinovým jhem. Válka se nejvíc dotýká těch, kteří volili Janukovyče a nechtěli konfrontaci se svými ruskými bratry za hranicemi.

Na jejich zahradách jsou zaparkovány ukrajinské raketomety, v jejich školách a školkách jsou ubytováni vojáci, mezi těmito lidmi běhají tajné služby a bedlivě pátrají po každém náznaku závadného chování či zrady. A aby toho nebylo málo, jsou to jejich domy, které jsou zasaženy, když ukrajinská houfnice vystřelí a odjede. Válečné hrůzy jsou už sto let součástí taktiky, víme? Takhle se to dělá. Bojovat pomocí zobrazování civilního utrpení. Každá slabší strana vždycky bojuje ve městech, protože to jinak nejde.

Kdo zbyl v Bachmutu nebo Vuhledaru? Ti, kteří před Rusem nechtěli utéct, kteří naopak čekají, až přijde. A dostávají to teď z obou stran. Protože takhle funguje válka. Šrapnely si nevybírají. A ne, není v tom žádná spravedlnost, jen příšerné paradoxy.

Ti, co se prezentují jako osvoboditelé, při svém postupu v podstatě rozboří všechno, co mají před sebou. V této válce nejsou žádné pohyblivé operace. Jen strašné množství granátů.

Ti, kteří brání svou vlast a své bratry, využívají města jako dobré krytí, které funguje, i když je to už jen hromada suti. Můžeme se jen dohadovat, nakolik jim vadí, že se někdo nechce evakuovat… každý mrtvý civilista poslouží jako důkaz zvěrstev protistrany. Mrtví nemluví, ale dají se naaranžovat. Mnohdy to ani není nutné.

Ti kteří nechtějí být s Ukrajinou, ti jsou uprostřed tohoto pomalého mlýnku na maso, který na ně nebere pražádný ohled, protože to nejde. Jejich utrpení není krátké. U Bachmutu se bojuje už od léta. Žijí ve sklepích a občas se někdo připlete do cesty šrapnelu.

Ti, kteří jedou zachraňovat životy právě těch, kteří po všech těch hrůzách ještě neodešli, ti mají morální škraloup, protože zachraňovali životy místo aby halasně dělali politiku. Oni se na politické přesvědčení samozřejmě neptali, protože průstřel si nevybírá. Zachraňovali, kdo to potřeboval.

Právě proto jsem Chcimír za každou cenu. Ano, vím, co této válce předcházelo, ale především vidím, jak to na frontě vypadá. Válka kašle na naše předpoklady i hodnocení. Válka kašle na to, kdo je osvoboditel a kdo je obránce. Válka kašle na to, kdo má pravdu. A v této válce to nejvíc schytávají ti, v jejichž jménu je vedená. Nejvíc to schytávají proruští obyvatelé východní Ukrajiny. Ti mají utržené nohy a prostřelené páteře. Železná logika této války…. V Bachmutu teď nejvíc umírají ti, kteří nechtěli na Ukrajinu… Uvědomte si to všichni, prosím!

A když napíšu o těch, kteří se tam dostali, aby jich alespoň pár zachránili, tak je to také špatně. Přitom kdo jiný by si zasloužil peníze nás, kteří této válce nefandíme? Přece ti, kteří vytahují střepiny z těch, co chtěli počkat, až přijde Rus. Kdo zachraňují ty, co nechtěli být s těmi kyjevskými. Proto museli až téměř na frontu. Humanita a politika fakt nemají stejnou logiku. Kdo dojede k frontě, ten zachraňuje civilisty, které si obě strany berou do huby, ale obě strany do nich střílí, protože plánování vojenských operací se jaksi neohlíží na to, že tam někdo měl svůj domov.

Já vím, není to vůbec hezký sonet. Ale takhle to vypadá, když démon války pije krev a krmí se lidským masem. Takhle to vypadá, když velcí kluci hrají imperiální hry. Takhle to vypadá, když generální štáby zahrnují do svých plánů vesnice a města. Takhle to vypadá, když je bojiště extrémně široké a postup velmi pomalý. Válka nemá zábrany a nejvíc na ni doplácejí ti, co za ni nejméně mohou.

Do války nepatří morální rozhořčení. Že něco, není tak, jak by mělo být. Ve válce není nic normálního. Nikdy. Jediné, co se dá dělat, je apelovat na její ukončení a pokud to jde, zmírňovat utrpení těch, kteří to schytávají nejvíc. Pokud někdo zachraňuje zraněné civilisty na frontě, tak je mi jeho politický postoj ukradený a strašně bych chtěl, aby jednou přijel i pro mě, kdyby to bylo nutné.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.6 (260 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

„Držet h*bu a krok, jinak přijdete o práci!“ Studenti proti Ševčíkovi?
Vyoral má jasno, kdo je zformoval

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Pavlovi už budují kult osobnosti, komentuje Tomáš Vyoral inauguraci nového českého prezidenta. Ohledně podepsání zákona o snížení valorizace soudí, že Pavel ví, jak je norma kontroverzní. A proto „klame rameny“, protože ví, že ústavní stížnost stejně podá opozice. Arogance vůči účastníkům demonstrace ho nepřekvapuje. A kauza Ševčík? „Současná totalita už dohání totalitu minulou,“ soudí. Protestující studenty dle něho zformovala média…atd.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Drzet-h-bu-a-krok-jina…

...Podle slov mnoha mediálně renomovaných, jinak polodementních a ideologicky zaslepených komentátorů, ať už z řad novinářů, politiků, nebo jiných „expertů“, nám Rusko krachuje před očima každý den už několik dlouhých let. Zatímco nepotopitelný a nezničitelný samozvaně demokratický Západ se drží na hliněných nohách, přičemž se snaží všem a sobě především namluvit, že jsou ocelové.

Jak začnou padat banky, je to opět špatná předzvěst hlavně pro nás pro občany, kteří na tom budeme jako obvykle tratit nejvíce. Jinak Rusko je dle mého natolik pragmatické, že ví, že posmívání se soupeři či nepříteli není to pravé ořechové.

Navíc podstatný je taky ten smích poslední, jak víme.

Průměrný počet slepic: 4.6 (61 hlas)

President Sberbank Hermann Gref zapomněl, že je v přímém přenosu...
ZE SEDMI MILIARD LIDÍ CHTĚJÍ 6 MILIARD “VYŘADIT” (čti: zlikvidovat)

https://pravdive.eu/page/273/president-sberbank-hermann-gref-zapomnel-z…

Průměrný počet slepic: 4.4 (14 hlasů)

"Chcimír" versus "Chciválek".
Jsem mnohem raději "Chcimír".

Průměrný počet slepic: 4.7 (50 hlasů)

Už delší dobu tvrdím, že ten Chciválek je slabý termín. Osobně bych byl spíše pro výraz Smrtonoš.

Průměrný počet slepic: 4.8 (35 hlasů)

Ještě horší by mohl být Zkurvonoš - ten by se hodil na všechno :-))

Průměrný počet slepic: 4.2 (14 hlasů)

In reply to by včelka Mája (neověřeno)

Trvalý odkaz

Výraz zkurvonoš se nehodí na všechno, bohužel, či bohudík, nevím. Ovšem, dokonale vystihuje kvalitu vládních ministrů.

Průměrný počet slepic: 3.8 (12 hlasů)

In reply to by Zauber (neověřeno)

Trvalý odkaz

Naše "zkurvonoše" bych nacpala do jednoho pytle a ten zavěsila Rakušanovi na MV.

Průměrný počet slepic: 4.9 (8 hlasů)

Předpokládám, že byste byl Chcimír v létě 1938, rovněž tak v září 1939 a konečně i na podzim 1941. Historie takové Chcimíry dobře zná. Pro nás byli třeba obzvláště důležití pánové Chcimír Chamberlain a Chcimír Daladier, kteří nalezli shodu na míru pro Evropu s Chcimírem Hitlerem a Chcimírem Mussolinim.

Průměrný počet slepic: 2.6 (22 hlasů)

Ještě jste zapomněl na Chcimíra Beneše... Ale to jen pro úplnost.

Možná proto bylo Československo válkou relativně málo poškozené. Možná proto jsme si zachovali průmysl, možná proto jsme měli relativně nízké válečné ztráty. Narozdíl od všech okolo nás. Ale to já jen, abychom měli kompletní informace. Nějak si nedělám iluze, že i z Bidena bude Chcimír, až už pro USA nebude výhodné v podpoře Ukrajiny pokračovat. Máme tady dlouhou statistiku případů... Od Vietnamu přes Irák i Afghanistán. Jsou to pořád ti stejní lidi... že by tentokrát ausgerechnet jednali jinak, na to se mi nechce moc spoléhat. 

Války se nevyhrávají morálním rozhořčením, víme? V posledních týdnech se úplně roztrhl pytel s jobovkami... Nejhorší totiž není  špatný mír. Ještě horší je válku normálně prohrát a kapitulovat. A řeknou nám Rudo... vyhrajeme? 

 

Průměrný počet slepic: 4.2 (18 hlasů)

Evropa naštěstí chcimírství opustila v září 1939. Sice váhavě a nedůsledně, ale opustila. Stejně tak se nakonec neprosadili chcimíři v USA. To je jedna z řady událostí, díky kterým náš národ vůbec přežil. Že se nám Mnichov "vyplatil" tím způsobem, jaký zmiňujete, je jen souhra dalších okolností.

Pokud by byli tenkrát Chcimíři dále důslední, Německo a SSSR by si v klidu rozdělili prostor mezi nimi. Tak jak si to domluvili v paktu Ribentrop-Molotov. Následoval by pohodový Německý zábor Francie bez britského angažmá (přeci by chtěli mír). Německo by pravděpodobně k Norsku zabralo i Švédsko, protože, proč se neobsloužit. Dále je to otázka, ale dokážu si představit, že by Německo a jeho spojenci nakonec Británii a SSSR, kteří by bojovali sami bez podpory USA a dalších zemí, udolalo. Přeci jen, podpora USA byla opravdu masivní. Materiální i přímá účast.

Průměrný počet slepic: 2.7 (20 hlasů)

omylem, vždyť vy jste takový vzor ctností, nelžete a nekradete, vypadlo jak Smrtonoši USA podporovali Hitlera, dodávali mu zbraně.

Průměrný počet slepic: 3.6 (10 hlasů)

Sorry, kosočtverec má všechny strany stejně dlouhé, ale Ruda má myšlení sice stejné, ale hodně krátké. Dovoluji si tvrdit, že srovnávat Putina s Hitlerem si dovolí pouze idiot. Bohužel, máme idiotů hodně. Chamberlain a Daladier byli političtí pitomci, ale byli jenom dva. Dneska jich máme jako hub po dešti.

Průměrný počet slepic: 4.3 (13 hlasů)

Chamberlain a Daladier byli političtí pitomci mimo jiné i proto, že nebyli schopni poznat, co je herr Hitler zač. Vy jste na tom se svojí rozpozávací schopností sice stejně, ale naštěstí nehrozí, že byste se dostal do pozice, ze které lze napáchat takové škody.

Geometrický rámec vašeho komentáře blíže hodnotit nebudu. Jistě si na jeho základě o vás udělá každý náležitý obrázek sám.

Průměrný počet slepic: 2.2 (13 hlasů)

napsals to moc hezky, až téměř vědecky. Ale pro mě jsi tu stejně jen za vola.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

že to nedotčené Československo prosperující pod moudrou správou Říše mělo asi tak stejné ztráty jako celé USA? Vono 350 tisíc nám řádně pustilo žilou...

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

nepochopí, pořád bude opakovat svoje nesmysly. Nic si z toho nedělejte.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Každý rozumný člověk musí vědět že za celou dobu samostatné republiky neexistovala vláda co by plnila své sliby. Všichni politici lžou jenom kvůli tomu aby se dostali k vysokým platům a výhodám které to obnáší. Žádným politikům v Česku nejde o české občany to už bysme za ty roky snad mohli pochopit.
Podívejte se na historii trochu jinak https://www.youtube.com/@HistoryHustle

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Alfred McCoy: Otázka mučení: výslechy CIA od studené války po válku proti terorismu - vydáno 2007
První kapitola: Dva tisíce let mučení - zkráceno
překlad z: https://www.amazon.com/Question-Torture-Interrogation-American-Project-…

V dubnu 2004 byla americká veřejnost ohromena, když televize CBS odvysílala fotografie z věznice Abú Ghrajb, na nichž byli Iráčané nazí, s kuklami na hlavách a zkroucení v ponižujících pozicích, zatímco nad nimi stáli američtí vojáci a usmívali se. Když tento skandál obletěl titulní stránky novin po celém světě, ministr obrany Donald Rumsfeld ujistil Kongres, že zneužívání "spáchal malý počet amerických vojáků", které publicista William Safire označil za "úchyly". Jiní komentátoři - s odkazem na slavný stanfordský vězeňský experiment, v němž se obyčejní studenti hrající si na "dozorce" brzy stali brutálními - přičítali zneužívání kolapsu disciplíny přetížených amerických vojáků v přeplněných věznicích.
 Tyto fotografie však ve skutečnosti nejsou snímky pouhého sadismu nebo selhání vojenské disciplíny. Ukazují spíše metody mučení CIA, které v uplynulém půlstoletí metastázovaly do bující rakoviny uvnitř americké zpravodajské komunity. Pokud se na tyto obrázky podíváme zblízka, můžeme vidět vývoj mučicích technik CIA od jejich počátků v roce 1950 až po jejich dnešní dokonalost. Fotografie z Iráku skutečně ilustrují standardní výslechovou praxi uvnitř globální sítě tajných věznic CIA, které z pověření výkonné moci fungují od začátku války proti terorismu. Tyto fotografie a pozdější vyšetřování, která tím byla podnícena, nabízejí výmluvné známky toho, že CIA byla jak vedoucí agenturou v Abú Ghrajbu, tak zdrojem systematického mučení praktikovaného na Guantánamu, v Afghánistánu a Iráku. Z tohoto pohledu devět vojáků postavených před válečný soud za týrání v Abú Ghrajbu pouze plnilo rozkazy. Odpovědnost za jejich činy leží výše, mnohem výše, v hierarchii velení.
 
V této vášnivé polemice všichni, zastánci i odpůrci mučení, hrají podle scénáře, který byl napsán před více než padesáti lety v době studené války. Pátrání po kořenech Abú Ghrajbu ve vývoji a šíření charakteristické americké formy mučení totiž nějakým způsobem zapojuje téměř celou americkou společnost - brilantní vědce, kteří prováděli psychologický výzkum, vynikající profesory, kteří obhajovali jeho používání, velké univerzity, které je hostily, ctihodné zákonodárce, kteří hlasovali pro finanční prostředky, a dobré Američany, kteří mlčky souhlasili, kdykoli média nebo kritici v Kongresu riskovali svou kariéru kvůli odhalením, která nenašla velkou podporu občanů, a umožnili tak pokračování procesu.
 
To, co začalo jako ojedinělý případ zneužívání několika " zkaženými jablky", "sadistickými" vojáky na "noční směně" nebo několika " zpracovanými burany z Cumberlandu v Marylandu", přerostlo během pouhých šesti měsíců ve velký politický skandál, který snížil majestát amerického státu, nejvýznamnější světové mocnosti. Jak americký tisk zkoumal a washingtonská byrokracie shromažďovala dokumenty, odhalení o zneužívání se šířila z Abú Ghrajbu do amerických vojenských věznic po celém světě. Navzdory jedenácti vojenským vyšetřováním, dvanácti slyšením v Kongresu a čtyřiceti brífinkům v Bílém domě, jejichž cílem bylo skandál pohřbít, se odpovědnost postupně přenášela z hrstky vězeňských dozorců na Pentagon a nakonec na prezidenta. To, co začalo jako zkoumání noční směny v jednom bloku, se rozvětvilo do vyšetřování, nejprve politiky Bushovy administrativy v oblasti výslechů, a poté do vnitřního fungování státu národní bezpečnosti, ústavních omezení výkonných pravomocí a hranic občanských svobod, takže ostatní nedávné americké politické skandály se zdají být, když ne malicherné nebo provinční, tak alespoň poněkud omezenější ve svých důsledcích. Ve srovnání s vážnými státními otázkami, které vyvolal Abú Ghrajb, se Watergate, úzce chápaná, jeví jen jako selhání charakteru jednoho člověka; Írán-Contra jako ojedinělý, i když zajímavý incident na sklonku studené války; a především aféra Monica Lewinská jako smutná, špinavá a zapomenutelně stranická. Konečně, na počátku jednadvacátého století, století Ameriky, se Spojené státy dočkaly krize hodné jejich velkoleposti coby globální mocnosti, krize odhalující nejhlubší nejednoznačnost našeho věku - napětí mezi bezpečností a svobodou, morálkou a účelností, suverenitou a internacionalismem, právním státem a imperativy tajných operací, demokracií doma a panstvím v zahraničí. Závažnost skandálu však paradoxně odrazuje od televizního zpravodajství, brání se podrobným analýzám a nakonec může Abu Ghraib vytěsnit z americké kolektivní paměti.
 
Hlouběji je tato kontroverze výsledkem rozporuplné politiky Spojených států vůči mučení, která je patrná od počátku studené války. V OSN a na dalších mezinárodních fórech Washington vystupoval proti mučení a obhajoval univerzální standard lidských práv. V rozporu s těmito diplomatickými úmluvami však CIA během stejných desetiletí mučení propagovala. Několik vědeckých esejů upozornilo na tento rozpor v politice USA v oblasti lidských práv, aniž by chápaly jeho příčinu: zejména přetrvávání technik mučení a výsadní právo na jejich používání v rámci zpravodajské komunity.
 
Na nejhlubší úrovni je zneužívání v Abú Ghrajbu, Guantánamu a Kábulu projevem dlouhé historie charakteristické americké doktríny tajné války, která se vyvíjela od druhé světové války a v níž se psychologické mučení stalo ústředním, i když tajným aspektem americké zahraniční politiky. Tato kniha se tedy nezaměřuje primárně na konkrétní incidenty, i když jsou důležité, jako například události v Abú Ghrajbu, ale zkoumá tyto události jako projev toho, jak byla americká moc ve světě uplatňována - tak silně, tak důrazně a tak nesprávně.
 
 V letech 1950 až 1962 se CIA zapojila do mučení prostřednictvím masivního úsilí o kontrolu mysli, psychologického boje a tajného výzkumu lidského vědomí, který dosahoval nákladů ve výši jedné miliardy dolarů ročně - skutečný projekt "Manhattan" mysli. Po experimentech s halucinogenními drogami, elektrickými šoky a smyslovou deprivací pak tato práce přinesla nový přístup k mučení, který byl psychologický, nikoliv fyzický, a který se snad nejlépe popisuje jako "mučení bez doteků". Objev agentury představoval kontraintuitivní průlom - vskutku první skutečnou revoluci v kruté vědě o bolesti za více než tři století. Aby mohla CIA testovat a následně propagovat svou osobitou formu mučení, působila tajně ve vlastní společnosti, pronikala do klíčových amerických institucí - univerzit, nemocnic, americké Agentury pro mezinárodní rozvoj a ozbrojených sil - a kompromitovala je. Jako vedoucí agentura v rámci širší zpravodajské komunity mohla CIA dlouho využívat jak vojenské, tak civilní zdroje, aby posílila svůj dosah a snížila svou odpovědnost. Pokusy agentury utajit tyto programy před kontrolou ze strany výkonné a zákonodárné moci navíc vyžadovaly manipulaci s vlastní vládou prostřednictvím tajných technik, zejména dezinformací a ničení usvědčujících dokumentů.
 
Přesto, pokud je genialita objevem zřejmého, pak zdokonalení psychologického mučení CIA bylo významným vědeckým zlomem, i když ve světě mimo její tajné úkryty nepovšimnutým a neohlášeným. Po více než dva tisíce let vyšetřovatelé zjišťovali, že pouhá fyzická bolest, ať už byla jakkoli extrémní, často vyvolávala zvýšený odpor. Naproti tomu psychologický přístup CIA spojil dvě nové metody, "smyslovou dezorientaci" a "bolest způsobenou vlastní rukou", jejichž kombinace vyvolává v obětech pocit odpovědnosti za svoje utrpení, a tím i snazší kapitulaci před jejich trýzniteli. Ačkoli se zdá, že je termín "smyslová dezorientace" neškodný, znamená v podání CIA něco mnohem invazivnějšího. Díky neúnavnému zkoumání základní podstaty lidského organismu s cílem identifikovat jeho fyziologická a psychologická zranitelná místa se "smyslová deprivace" CIA vyvinula v totální útok na všechny smysly a citlivosti - sluchové, zrakové, hmatové, časové, teplotní, prožitkové, sexuální a kulturní. Tato metoda, zdokonalená léty praxe, se opírá o jednoduché, až banální postupy - izolace, stání, teplo a chlad, světlo a tma, hluk a ticho, které systematicky útočí na všechny lidské smysly. Spojení těchto dvou technik, smyslové dezorientace a bolesti způsobené sobě samému, vytváří synergii fyzického a psychického traumatu, jehož součet je úderem kladiva do základů osobní identity.
 
Tato notoricky známá fotografie Iráčana v kukle na bedně, s nataženýma rukama a dráty k rukám, odhaluje tuto skrytou metodu. Kukla slouží k deprivaci smyslů a natažené ruce k sebepoškozování.
 
Ačkoli se zdá, že mučení bez doteků je méně brutální než fyzické metody, zanechává hluboké psychické jizvy jak na obětech, tak na vyslýchajících. Jeden britský novinář, který pozoroval používání této metody v Severním Irsku, označil smyslovou deprivaci za "nejhorší formu mučení", protože "vyvolává u vyslýchaných větší úzkost než tradičnější mučení, nezanechává viditelné jizvy, a proto se hůře dokazuje, a má dlouhodobější účinky". Oběti často potřebují rozsáhlou léčbu, aby se zotavily ze zranění, která jsou mnohem ochromující než pouhá fyzická bolest. Přitom pachatelé mohou trpět nebezpečným nárůstem ega, což vede ke stupňující se krutosti a trvalým emočním poruchám. Ačkoli k mučení může být vycvičen každý obyčejný muž nebo žena, v každém perzekučním táboře se najde několik mistrů, kteří se tohoto úkolu zhostí se sadistickou chutí - oběti je nenávidí a nadřízení si jich váží. Psychologické metody, uplatňované pod tlakem skutečných polních operací po roce 1963, brzy ustoupily nepředstavitelným krutostem, fyzickým i sexuálním, prováděným jednotlivými pachateli, jejichž improvizace, využívající lidské schopnosti brutality, jsou děsivé.
 
Můžeme se ptát, proč je psychické mučení tak ničivé a způsobuje škody, které jsou často trvalejší než nejbrutálnější forma fyzického týrání? Poznatky o zacházení s chilskými oběťmi umučenými za režimu generála Augusta Pinocheta nabízejí klíč k této složité otázce. Psychoterapeut Otto Doerr-Zegers zjistil, že oběti trpí "nedůvěrou hraničící s paranoiou a ztrátou zájmu, která výrazně převyšuje vše, co lze pozorovat u úzkostných poruch". Dotyčný "nereaguje na mučení pouze únavou trvající dny, týdny nebo měsíce, ale zůstává trvale unaveným člověkem, relativně bez zájmu a neschopným se soustředit". Tato zjištění ho přivedla k objevné otázce: "Co v mučení umožňuje změnu takové povahy, že se jeví podobná psychotickým procesům a poruchám organického původu?".
 
Odpověď, jak tvrdí Doerr-Zegers, spočívá v psychologické, nikoli fyzické "fenomenologii mučení": (1) asymetrie moci; (2) anonymita mučitele vůči oběti; (3) "dvojí vazba", kdy buď vypovídáte, nebo zrazujete druhé; (4) systematická "falešnost" vykonstruovaných obvinění, umělého osvětlení, lstivých podvodů a "předstíraných poprav"; (5) uzavření v odlišných prostorech znamenajících "přemístění, uvěznění, těsnost prostoru a zničení"; a (6) časovost "vyznačující se určitou nepředvídatelností a velkým opakováním, které nemají konce. " Velká část bolesti způsobené všemi formami mučení je tedy psychická, nikoli fyzická, a je založena na zbavení obětí jakékoli moci nad svým životem. Souhrnně řečeno, mučitel se snaží "urážením a ponižováním, pomocí hrozeb... rozbít integritu osobnosti". Prostřednictvím této asymetrie mučitel nakonec dosáhne "úplné moci" a oběť uvede do "stavu úplné nebo téměř totální bezbrannosti " .
 
Jak popisuje Doerr-Zegers, psychologická složka mučení se stává jakýmsi totálním divadlem, konstruovaným nerealitou lží a obrácením reality, což neúprosně končí sebezradou a zničením oběti. Aby byla jejich inscenace falešných obvinění, vymyšlených zpráv a předstíraných poprav přesvědčivá, stávají se vyšetřovatelé často tvořivými divadelníky. Samotná mučírna tak má divadelní charakter kulis se speciálním osvětlením, zvukovými efekty, rekvizitami a kulisami, které jsou navrženy s perverzní inscenační zručností, aby vyvolaly auru strachu. Jeviště i cela konstruují vlastní druh časovosti. Zatímco hra na čas rozšiřuje a zároveň hroutí, aby diváky přenesla k rozuzlení, vězení čas deformuje, aby oběť dezorientovalo a následně polapilo. Když mučitel manipuluje s okolnostmi tak, aby "maximalizoval zmatek", oběť pociťuje, že "předchozí schémata o sobě a světě... se rozpadají", a stává se vnímavou vůči "mučitelově konstrukci reality". Ve zvláštních podmínkách psychického mučení si oběti, izolované od ostatních, vytvářejí "citové vazby na své trýznitele", které je činí vnímavými pro zvrácenou hru, v níž jsou diváky i herci, subjekty i objekty - scénář, který je často nejen dezorientuje, ale také emocionálně a psychicky poškozuje, v některých případech až do konce života.
 
Jakmile CIA dokončila výzkum mučení bez doteků, byla aplikace této metody kodifikována v příručce kontrarozvědky Kubark s kuriózním názvem "Výslech v roce 1963". Agentura se poté pustila do šíření nových postupů po celém světě, nejprve prostřednictvím Úřadu veřejné bezpečnosti U.S. AID policejním sborům v Asii a Latinské Americe a později, po roce 1975, prostřednictvím mobilních výcvikových týmů americké armády působících v 80. letech ve Střední Americe. V boji proti komunismu tak Spojené státy přijaly některé z jeho nejodpornějších praktik - podvratnou činnost v zahraničí, represe doma a mučení.

Průměrný počet slepic: 4.4 (22 hlasů)

...proč mě to vůbec nepřekvapuje...

Průměrný počet slepic: 4.2 (15 hlasů)

In reply to by včelka Mája (neověřeno)

Trvalý odkaz

FIALŮV “BREJLIČKOVÝ” TEROR SE ROZJÍŽDÍ NAPLNO! TOHLE JSME CHTĚLI?
Bývalí disidenti opět stojí před soudem!
Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news

ČESKO: Pan doktor a advokát JUDr. Norbert Naxera nás o víkendu do redakce informoval o naprosto neuvěřitelném rozsudku, který padl na Obvodním soudu pro Prahu 1 již 13. února tohoto roku. Známý disident před listopadem 1989 a občanský aktivista z Holešovské výzvy pan Slávek Popelka byl zatím nepravomocně odsouzen na 6 měsíců do vězení s podmínkou na 18 měsíců za to, že usiloval o odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea.

A to proto, že se oprávněně domníval, že tento nezodpovědný akt vyvěšení ukrajinské vlajky jako jedné z válčících stran v konfliktu na Donbasu vyvolá aktivizaci v české společnosti a lidé budou chtít vlajku odstranit jako provokativní symbol pokračování války a násilně vniknou do Národního muzea, protože Národní muzeum je symbolem českého a nikoliv ukrajinského národa. Soud však dospěl k názoru, že informace adresovaná správě Národního muzea ohledně odstranění vlajky byla poplašnou zprávou. Soud došel k závěru, že násilné vniknutí do budovy muzea nehrozilo, a tudíž prý mělo jít o poplašnou zprávu.

Průměrný počet slepic: 3.6 (16 hlasů)

Vážně se chcete nimrat u soudu s blboňama, keří vám zničili zemi, rozkradli průmysl, polámali stromy, kytky, zapíchli prasata, krávy a provachcínovali slepice, keré už nebudou snášet a rozbili stůl, zatopili knihami předků, vyházeli židle okny a znásilnili vaše potomky, že mají nějaká práva?

Průměrný počet slepic: 3.1 (14 hlasů)

nic nepokazí.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Také by to chtělo poslat text jeho zprávy.

Mluvil v ní o "radikálních skupinách", které chtějí násilím vniknout do muzea a sundat vlajku. Případně použít zápalné střely. Mluvil také o zabránění násilí a škodám na budově.

Takže mluvil o požáru, násilí a škodách na majetku.

Šíření poplašné zprávy sedí.

Průměrný počet slepic: 2.9 (13 hlasů)

To nevíte, že se uveřejňují jen informace, které se vám zrovna hodí?

Průměrný počet slepic: 2.4 (13 hlasů)

Totalita se vrátila do ČR spolu s Fialovou vládou Pětikoalice, už o tom není pochyb, režim znovu vyrábí disidenty a zavírá je do kriminálů, případně hrozí podmínkami

Sundat dnes někde v ČR ukrajinskou vlajku je tak stejně nebezpečně a Fialovým režimem stíhaný trestný čin stejně, jako kdybyste před rokem 1989 chtěli odněkud sundat vlajku Sovětského svazu. Je to úplně stejná rovina, soudy rozhodují úplně totožně, jako by rozhodovaly před rokem 1990.
Za podobné aktivity jsou podobné a prakticky identické tresty, tedy okolo půl roku odnětí svobody, přičemž lze úplně abstrahovat od skutečnosti, jestli je tam podmínka anebo není, protože v principiální rovině to nehraje roli. Důležité je to, že za občanský aktivismus znovu padají rozsudky a znovu máme u soudů procesy s politickými vězni, kteří se znelíbili režimu z ideového a ideologického hlediska. Slávek Popelka chtěl sundat ukrajinskou vlajku a dostal 4 měsíce s podmínkou na rok a půl.

Průměrný počet slepic: 4.4 (20 hlasů)

Prosím Vás, svobodně si tady píšete, co chcete. Demonstruje si. Děláte pochody míru za zpívání sovětské hymny. Svobodně nadáváte na vládu, nadáváte představitelům státu, děláte si, co schcete, v rámci demokratických mezí. A to vše bez obav z následků. Jaká teda totalita?
Vůbec nevíte, o čem píšete.

Průměrný počet slepic: 2.5 (15 hlasů)

In reply to by Dejv (neověřeno)

Trvalý odkaz

V roce 1989 jsme byli plně fungující a soběstačný stát, bez dluhů s vyspělým školstvím, průmyslem i
zemědělstvím. Po třicetileté péči západu máme biliony dluhů, jsme jen montovna, veškerý průmysl a
energetika je v cizích rukách a úroveň školství si můžete porovnat na diskuzi novinek !

Průměrný počet slepic: 4.4 (17 hlasů)

A co to má společného s totalitou?

Průměrný počet slepic: 2.1 (11 hlasů)

In reply to by Dejv (neověřeno)

Trvalý odkaz

nacházíme se ve srabu, který je daleko horší než byla totalita. Kapišto?

Průměrný počet slepic: 4.2 (13 hlasů)

Tento komentář je názornou ukázkou, proč vás tak časo označuji za latentní komunisty.

Průměrný počet slepic: 2.3 (12 hlasů)

je lepší být latentním komunistou, než jasně viditelným kokotem.

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

In reply to by Zauber (neověřeno)

Trvalý odkaz

Každý má své limity, nad něž nejde. Nemá cenu ho krmit. Jde mu jen o to, aby svými nesmysly zanášel diskusi. Píše pořád stejné nesmysly, uráží, nadává.

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

Vy jste si buď nepřečetla, nebo nepochopila moji odpověď.

>Důležité je to, že za občanský aktivismus znovu padají rozsudky
Lež. Rozsudek je za šíření poplašné zprávy. Zprávy o zápalných střelách, násilném vniknutí do muzea, radikálních skupinách, násilí a škodách na majetku.

Průměrný počet slepic: 3.3 (9 hlasů)

Založ si stranu s programem a lidmi, kteří zaujmou. Nebo sem raději kopíruj texty xindla Rajchla a mluv o totalitě. Ty jsi fakt vypatlaná. Takový lidi tady máme, protože nás ty války v minulosti tolik jako jiné nezasáhly, ale pěkně nám pokřivily záda.

Průměrný počet slepic: 1.6 (7 hlasů)

A ty, momentálně "Itale", bys mohl přestat falšovat komentáře s mým nickem v komunikaci s imaginárním "Anonymen", když sám nemáš na víc.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

Normálně trvá soudní řízení v této zemi, v průměru 5 až 10let. To musela být nějaká protekce.

Průměrný počet slepic: 4.3 (15 hlasů)

In reply to by František Rýpal (neověřeno)

Trvalý odkaz

nebyla to protekce. To jenom náš vysoce demokratický systém vyhodnotil důležitost rozsudku, tedy trestu a tak neprodleně konal v zájmu naší "křehké", tedy hodně křehké a hodně sporné demokracie. "My" si na naše ukrajinské vlajky sahat nenecháme!

Průměrný počet slepic: 4.8 (12 hlasů)

In reply to by včelka Mája (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tomio Okamura: Výborný projev maďarského premiéra v evropském parlamentu

https://www.youtube.com/watch?v=wVLyVU4cFEQ

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)

toto všechno ví - i to, že v těch ami "výzkumných" programech byli používáni i američané - vojáci, vězni, těžce nemocní pacienti (jejich souhlasu netřeba) a že se na tom podíleli i tzv běžní lékaři a probíhalo to i v tzv běžných nemocnicích. Na člověka z toho padá únava, znechucení, pocit bezmoci..............

Průměrný počet slepic: 3.9 (8 hlasů)

Hlavně, nečti jobovky, když si dáváš ranní kafe, mohlo by Ti nepříjemně zhořknout. :-)))

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Inza (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ono před spaním taky nic moc, bylo mi z toho zle ....:-)

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by včelka Mája (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tak jsem si dal hodinku kravského přemejšlení (venčil jsem naše psisko). Dnes jsem přežvykoval na téma lidská krutost, když už jsme to téma dnes nakousli.
Myslím, že k té opravdu ďábelské krutosti jsou tři důvody:
trest (když pouhá poprava se považuje za příliš malý trest), výslech (když zatvrzelý vyslýchaný odmítá zazpívat) a výstraha ostatním (pokud uděláte totéž - dopadnete stejně)
My naštěstí žijeme v nenásilných končinách. Nejsem žádný monarchista a Habsburky také moc nemusím. Ale komu čest tomu čest! Taková Marie Terezie nejen, že zavedla povinnou školní docházku, ale také zrušila používání tortury v soudnictví. A rakouská část Rakouska-Uherska nebyla ve své době tak špatným místem pro život. Je pravda, že u vojska přetrvaly fyzické tresty až do konce První světové války, v podobě svazování do kozelce a různého přivazování na špičkách atd. viz Baloun ve Švejkovi.
Rakousko-Uhersko byl multietnický stát a tak na rozdíl od Německého císařství byl mnohem tolerantnější k národním menšinám a nevznikl tam silný národní šovinismus, který se později, jako v Německu, s potupou prohrané války přetransformoval v nacizmus.
Opravdovou brutalitu si naši předci vyzkoušeli za Protektorátu. Takový výslech na Gestapu, to bylo zřejmě jiné kafe než na nějakém C.K. policejním komisařství. No a pak to čtyřleté období politických procesů na přelomu padesátých let, to bylo něco podobného i když počet postižených byl podstatně menší. Nechci podceňovat metody Stb, ale určitě tam neexistovala nějaká prosazovaná metodologie krutosti, která by se programově vyučovala podle nějakých nařízených postupů. Kdyby něco podobného třeba jen v náznaku existovalo, zcela jistě bychom o tom dnes dobře věděli.
Ale určitě existovali individua, která se v krutosti vyžívala. Dělat vyšetřovatele nebo bachaře, to musí být životní sen pro psychopatické sadisty. A pokud se jim splní, to je pak teprve koncert...
A ještě dodatek. Můj oblíbenec Noam Chomsky, napsal na začátku devadesátých let knížku "Co opravdu chce strýček Sam" (je k dispozici na Amazonu). Popisuje tam metody jak si USA zajišťovaly svoji hegemonii od druhé světové války. Zabývá se tam metodami jak byly umravňovány země v Latinské, Jižní Americe a v Asii. Kniha je vydlážděna skutečnými příběhy ze Salvádoru, Kostariky, Chile a mnoha dalších zemí. Tyto příběhy naplňují to třetí kritérium - výstraha pro ostatní.
Májo, doporučuji následující odstavec, kde cituji z knihy, přeskočit, pokud nechcete mít ošklivé sny...

"V jiném případě se přiznal člen salvadorského komanda smrti spojeného s praporem Atlacatl, César Vielman Joya Martínez, podrobně popsal zapojení amerických poradců a salvadorské vlády v činnosti eskadry smrti (1990). Bushova administrativa se ho ze všech sil snažila umlčet a poslat zpět na pravděpodobnou smrt do Salvadoru, a to navzdory prosbám organizací na ochranu lidských práv a žádostem ze strany Kongresu, aby jeho svědectví bylo vyslechnuto. (Zacházení s hlavním svědkem atentátu na jezuity byl podobný.)
Výsledky salvadorského vojenského výcviku názorně popisuje jezuitský časopis America by Daniel Santiago, katolický kněz působící v Salvadoru. Vypráví o venkovance, která se vrátila jednoho dne domů a našla své tři děti, matku a sestru, jak sedí u stolu, každý se svoji vlastní uťatou hlavou pečlivě položenou na stole před tělem, s rukama naaranžovanýma nahoře, "jako kdyby každé tělo hladilo svoji hlavu."
Vrahům ze salvadorské Národní gardy připadalo těžké udržet hlavu osmnáctiměsíčního dítěte na místě, a tak k ní ty malé ručičky museli přibít. Velká plastová mísa naplněná jejich krví byla vkusně naaranžována uprostřed stolu.
Podle pátera Santiaga nejsou podobné makabrózní scény ničím neobvyklým.
Lidé v Salvadoru nejsou jen zabíjeni eskadrami smrti - jsou jim uřezávány hlavy a pak je jejich hlavy jsou nasazeny na kůly a použity jako výzdoba krajiny. Muži nejsou jen vykucháni salvadorskou policií, ale jejich odříznuté genitálie jsou jim nacpány do úst. Salvadorské ženy nejsou jen znásilňovány Národní gardou, ale jejich dělohy jsou také odřezávány od těla a používány k zakrytí obličeje. Nestačí zabíjet děti; jsou vláčeny přes ostnatý drát, dokud jim neodtrhává maso od kostí, zatímco rodiče jsou nuceni přihlížet."

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Inza (neověřeno)

Trvalý odkaz

Uhádl jste, nakoukla jsem a skončila, nic pro mě. Já říkám pořád, že lidstvo se nepovedlo, je to nejnebezpečnější tvor na Zemi.
Jinak Země je perla, co se týče přírody a jejího bohatství.
Tak pro mě příště radši nějakou pohádku :-))
(a pejsek je co zač...?)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Každý osel teď hýká:
"Zrušte toho Ševčíka!"

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

In reply to by Křemílek (neověřeno)

Trvalý odkaz

to býti pravdy posel, ale dopadl jako osel. Když nám posla osolí, tak skončí bez chleba a jen o holi.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Války sou tajné potřeby mocných i podržtašek v guberniích, na kerých se napakujou a otravní blboni se postřílejí a osiřelé majetky schrábne korporát. Válka je prvním bodem ve volbách potřeb harpagondechujců.

Průměrný počet slepic: 3.8 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Valí se toho na nás ze všech stran tolik špatného, že jsem pak vděčná za následující odlehčené pojednání.
Kterému sice nezbývá stejně nic jiného než řešit to devastující kolem nás, ale trochu humornější formou...
Na tíži problémů to sice neubere, ale můžeme se tomu aspoň na chvíli trochu zasmát:-)
Já už to v tom marasmu rozkladu vážně potřebuji..., tak snad trochu pobaví...

VLÁDO ČESKÉ REPUBLIKY, JE TĚCH DEZOLÁTŮ V ČECHÁCH NĚJAK MOC …

LADISLAV POKORNÝ

Takový nešvar se nám tu v české kotlince nějak rozmohl. Přibývají nám tu dezoláti, a co hůř, dávají o sobě vědět. Kde je chyba?

Jde samozřejmě o problematiku, kterou není snadné vysvětlit, a měl by s tím nejspíš problém i třeba nějaký profesor politologie z Brna. A zvláště uvážíme-li, že vláda dělá, co může, aby se našim občanům žilo stále lépe. Přesto si toho dezoláti neváží a všechno je jim málo. Shrneme-li si vládní politiku posledních několika měsíců, těžko můžeme něco vytknout, a to zvláště poté, co vláda šalamounsky aktualizovala své původní vládní prohlášení. Tak o co vlastně dezolátům jde?

Ukrajině v čele s naší vládou pomáháme, jak můžeme, Putinovi už naši ministři zasadili celou řadu ran, některé z nich byly smrtelné. Jen namátkou – neodebíráme už ani kapku jeho plynu, protestujeme proti jeho ropě, v médiích už byla uveřejněna celá řada jeho karikatur, sankcemi jsme dosáhli toho, že se Rusko potácí na samé hranici bytí a nebytí, sám Putin neví už dne ani hodiny, kdy bude opět pověšen v igelitovém pytli na budovu Ministerstva vnitra. Tanky Leopard válcují agresora, nejlépe by o tom mohl vyprávět ministr Válek, který se kvalifikovaně podílí na jejich řízení prostřednictvím svého mobilního telefonu přímo ze Sněmovny. To je ovšem dezolátům trnem v oku…

Díky vládě se nám dobře v Česku žije, ať si říká, kdo chce a co chce. Vláda nám zajistila plyn mnohem demokratičtější, než byl dříve. Ceny energií klesají, zvláště poté, co je vláda zastropovala. Nikdo, a to opakujeme, nikdo nemusí platit za energie nesmyslné zálohy v podobě vyšších desítek tisíc, jak se nám snaží dezoláti podsunout, často jsou zálohy jen ve výši 10-20 tisíc korun měsíčně, v řadě případů i méně. Ceny potravin drží vláda pečlivým dohledem a kontrolou nad marží obchodníků na velmi přijatelné úrovni, podle našich informací jsou ceny potravin u nás stále výrazně nižší než v řadě afrických a jihoamerických států.

Přes to všechno počty dezolátů, zdá se, neklesají. Dezoláti nám demonstrují, podepisují petice na podporu jiných dezolátů, nečtou články na Fórum 24, a pokud je čtou, pak se jim vysmívají, šíří dezinformace na sociálních sítích, chodí na koncerty Nohavici, nesledují Českou televizi, zato čtou Vidláka, někteří z nich nepřestali chodit ani k MUDr. Pollertovi, spoustě z nich se nelíbí pořádání takových pěkných akcí, jako Bandera party v Plzni, jsou i tací, kteří by nejraději dál jezdili v autech se spalovacími motory, a ti nejzvrhlejší z nich dokonce vykřikují něco o mírovém ukončení konfliktu na Ukrajině. A při tom všem se nenechají odstrašit ani tím, že ministr vnitra už s nimi nebude mít slitování. A zřejmě jich přibývá. Tak co s tím, vládo České republiky?
https://pravyprostor.net/?p=157781

Průměrný počet slepic: 4 (23 hlasů)

In reply to by Itkica (neověřeno)

Trvalý odkaz

To není ironie ani eufemistický sarkazmus.
Gdyž něgdo přilévá palmový olej do ohně, že je to vyšší kvalita, tak mu musím oznámit, ...
Ostatní smazáno.

Píčo, vole, kurwa,

Průměrný počet slepic: 2.7 (7 hlasů)

In reply to by Itkica (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jo jo, z pohledu vlády a jejich peněženek se máme nadmíru dobře,
proto nechápou, co se nám na tom nelíbí.

Průměrný počet slepic: 4.1 (13 hlasů)

In reply to by včelka Mája (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na jednu stranu jsou určitě odtržení od naší reality, ale na druhou stranu je jim to určitě jedno.
A na třetí stranu plní zadání, takže...

Průměrný počet slepic: 4.1 (16 hlasů)