Už to tak skoro vypadá...

Informace čerpám z čerstvé knihy „Donald Elton: Írán 2026 Co dál?“ Není to překlad, jen volné převyprávění.

Íránský program balistických raket patří vedle jaderného programu k nejvýznamnějším vojenským projektům Blízkého východu posledních třiceti let. Jeho vznik přímo souvisí s íránsko-iráckou válkou (1980–1988), kdy Irák bombardoval íránská města raketami Scud, zatímco Írán neměl prostředky k odvetě. Právě tato zkušenost vedla Teherán k rozhodnutí vybudovat vlastní rozsáhlý raketový arzenál.

Program začal nákupem raket Scud z Libye a Severní Koreje. Střela byla vyvinuta v 50. letech v SSSR jako taktická balistická raketa na tekuté palivo krátkého doletu 300 km s váhou hlavice 1000 kg. Na jejich základě Írán postupně vyvinul vlastní raketový průmysl. Série Shahab, inspirovaná severokorejskými konstrukcemi, poskytla první schopnosti středního doletu. Raketa Shahab-3 testovaná v roce 1998 měla dolet asi 1 300 kilometrů, takže se již Izrael dostal do jejího dosahu. Pozdější dvoustupňová raketa na tuhé palivo Sejjil s doletem kolem 2 000 kilometrů představovala technologický pokrok díky rychlejší připravenosti k odpalu a obtížnější detekci. Další typy, například Emad a Khorramshahr, zvýšily přesnost a nosnost. Do roku 2020 měl Írán rakety schopné zasáhnout prakticky jakýkoli cíl na Blízkém východě, včetně Izraele a amerických základen v regionu.

Významnou roli v počátcích programu sehrála Severní Korea, která Íránu dodávala technologie, komponenty i technickou pomoc. Postupně se však vztah změnil z jednostranné závislosti na partnerství při vývoji a testování raket.

Írán vybudoval rozsáhlou a decentralizovanou výrobní infrastrukturu. Mnoho zařízení je umístěno pod zemí a propojeno tunely, což zvyšuje jejich odolnost proti leteckým útokům. Mobilní odpalovací zařízení umožňují rychlé přesuny a zvyšují šanci přežití raketových sil i po případném preventivním úderu.

Raketový arzenál plní několik strategických funkcí. Především představuje prostředek odstrašení proti technologicky silnějším protivníkům, zejména Spojeným státům a Izraeli. Zároveň poskytuje Íránu schopnost odvety a potenciálně by mohl sloužit i jako nosič jaderné hlavice, pokud by se země rozhodla jadernou zbraň vyvinout.

Tento program je součástí širší íránské vojenské doktríny, která vychází z vědomí konvenční slabosti. Íránské ozbrojené síly kromě raket a dronů disponují převážně zastaralou technikou a v přímé konvenční válce by nedokázaly čelit USA nebo Izraeli. Strategie proto nespočívá ve vítězství v klasické válce, ale ve zvýšení nákladů případného útoku na nepřijatelnou úroveň. Schopnost zasáhnout raketami izraelská města, americké základny v Perském zálivu nebo regionální ropnou infrastrukturu má potenciálního protivníka odradit.

Součástí této doktríny je také asymetrická válka v Perském zálivu. Írán udržuje flotilu rychlých člunů vyzbrojených protilodními střelami a rozsáhlou síť pobřežních raketových baterií. Klíčovou strategickou pákou je Hormuzský průliv, kterým prochází přibližně pětina světových dodávek ropy. Jeho zablokování by mělo vážné dopady na globální ekonomiku.

Účinnost této doktríny byla testována během dvanáctidenní války v červnu 2025. Írán tehdy odpálil na Izrael více než 550 balistických raket a přes 1 000 dronů Shahed. Přestože většinu z nich izraelská a spojenecká protivzdušná obrana zničila, některé pronikly a způsobily oběti i škody. Konflikt však zároveň odhalil zranitelnost íránského arzenálu: izraelské údery zničily podle odhadů 35–45 % zásob balistických raket a poškodily výrobní infrastrukturu.

Írán se následně rychle pustil do obnovy svých kapacit. Do roku 2026 se mu podle dostupných informací podařilo obnovit zásoby raket středního doletu přibližně na předválečnou úroveň, mimo jiné díky dovozu komponentů z Číny prostřednictvím složitých a odolných dodavatelských sítí.

Vedle raket hraje stále větší roli také program útočných dronů Shahed. Tyto relativně levné bezpilotní prostředky mohou být nasazeny ve velkém počtu a slouží jako doplněk balistických raket, který dokáže zahlcovat protivzdušnou obranu. Jejich nasazení ve válce na Ukrajině navíc proměnilo Írán ve významného exportéra této technologie.

Budoucnost íránské vojenské strategie závisí na dvou otázkách: zda Írán někdy spojí své rakety s jadernými hlavicemi a zda mu Spojené státy a Izrael umožní obnovit a dále rozšiřovat jeho raketový arzenál. Na začátku roku 2026 byly obě otázky otevřené.

Ještě aktuální dodatek z CZ24. News:

Ráno 5. března oznámily Íránské revoluční gardy (IRGC) zahájení 19. vlny operace True Promise 4, při níž nasadily svou nejsilnější a nejnebezpečnější zbraň — supertěžké balistické rakety Khorramshahr-4, známé také jako Khaybar, což je připomínka bitvy z roku 628, kdy Muhamaddova vojska porazila židovské kmeny..

Podle státního vysílání IRIB rakety nesoucí jeden a půl až dvě tuny výbušnin zaútočily na centrum Tel Avivu, mezinárodní letiště Ben Gurion a strategickou základnu 27. perutě izraelského letectva. Aby Íránci oslepili nepřítele, nejprve vypustili roje kamikadze dronů, které na sebe stáhly hlavní palbu protivzdušné obrany.

Teherán hovoří o triumfu: rakety údajně úspěšně pronikly „sedmi vrstvami“ regionální a vnitřní obrany Izraele, včetně amerického systému THAAD a izraelského systému Arrow. Khorramshahr-4 není jen raketa — je to skutečná technologická bestie. Ve vesmíru dosahuje rychlosti až Mach 16 a při návratu do atmosféry kolem Mach 8, což její zachycení činí prakticky nemožným. Díky použitým motorům a palivu může být celá raketa připravena k boji během pouhých 12 minut.

- Jestliže dosud se dařilo tak nějak nahradit ruské dodávky, právě nyní se ukázala ta již dlouho avizovaná krátkozrakost a tupost vedení jak EU, tak i většiny jejích členských států. Ostudná nenávist vůči Kremlu vyvrcholí ukončením i toho zbytku dodávek plynu do Evropy, což přinese totální chaos v průmyslu i domácnostech. Způsobí to i technické problémy, protože poklesne li tlak v rozvodných potrubích, bude složité i v případu doplnění již téměř prázdných zásobníků restartovat provoz soustavy. Obejít se bez dvou základních komodit tak bude nemožné a katastrofální důsledky nesmyslného chování Evropanů vůči Putinovi a dobrodružství Trumpa v Íránu uvrhne Západní i Střední Evropu do doby Temna. Už nyní při placení po načerpání pohonných hmot křičí Vaše peněženka o pomoc. Též se začalo hovořit o možném přídělovém systému paliv. Přitom jsme teprve pár dní po vzniku konfliktu na Blízkém Východu.

- Maďarsko a Slovensko zachovaly s Moskvou relativně dobré vztahy a problém by měly vyřešený. Bohužel sousedí s Ukrajinou dosud ovládanou kokainovým diktátorem Zelenským. Ten už se neštítí ničeho. Přestože zdefraudoval miliardy eur, potřebuje další. Maďaři mu zablokovali nevratnou půjčku z Bruselu ve výši 90 miliard eur, odmítají vpustit Ukrajinu do Evropské unie. Zelenskyj na „revanš“ uzavřel ventily ropovodu Družba, zlikvidoval ruský tanker plynu ve Středozemním moři (asi s přispěním Britů) a jako přídavek vyhrožuje osobním rozhovorem ukrajinské armády s Viktorem Orbánem. Jde o bezprecedentní ukázku toho, čím skutečně může Ukrajina být. Tedy agresorem ohrožujícím své západní sousedy…. Brusel k agresivnímu vystupování Zelenského mlčí a v podstatě tím zadává Maďarsku i Slovensku další důvod k opuštění EU a těsnější spolupráci s Ruskou federací. My bychom neměli otálet.

- Trump to světu zavařil a jeho popularita klesne. Nikoho mimo Američany a Izraelce Írán moc nezajímal, dokonce ani jeho případné vlastnictví jaderných zbraní, protože vedlejší Indie i Pákistán je mají také. A zrovna Pákistánci k světovému klidu moc nepřispívají. O cenách plynu a ropy to však říct nejde. Rusové reagují přesměrováním obou nerostů jinam, protože právě teď se stali největšími dodavateli a mohou se uchytit kdekoliv jinde. Čína docení konečně to, že zůstala k Rusku v souboji se Západem loajální. I když je turbulentní doba, zdá se, že je toho už nějak moc. Jisté je, že reputace USA klesají k bodu mrazu, Ukrajina je koulí na eurohujerské noze a Rusko zjišťuje, že je třeba být vždy připraveno na západní agresivitu, kterou USA, Izrael, Velká Británie i bruselští mopslíci představují.

- Trump možná právě nyní zasadil Evropské unii zásadní ránu. Bohužel, do prázdných nádrží a ze studených bytů ven budeme koukat i my. Teď přijde razantní zdražování všeho, co si dokážete jen představit. Poděkujme i Uršule a Fialovi. Mimochodem, dostat syna z dovolené v Thajsku je zatím víceméně nemožné. Nebo nesmyslně drahé. Tak fajn jaro.

Jindřich Kulhavý          https://www.inadhled.live/…de/

Já bych to tomu Magyarovi teda moc nebaštil. Prostě viděl, že na tom vyhrožování od Zelího sbírá Orbán bodíky, tak taky smočil. Předvolební taktika, nic víc.

Tajný plán na vypnutí televize

https://degener.cz/plan-na-vypnuti-ceske-televize-tri-mikrovlnky-a-kombinacky/

" bude vystřílena do bratrů Maďarů nebo bratrů Slováků…"

V čem jsou naši bratři (a sestry, kurva)?

Tak ve slovanství to asi nebude. Podle genetických studií jsme na tom se slovanstvím asi takto:

Češi - 35-50%

Poláci 60-70%

Slováci 50-60%

Maďaři 10-20%

Ukrajinci 55-70%

Srbové 50-60%

Rusové 45-60%

Takže v případě Vidláka patrně jde o ideologii jejich premiérů a tím potažmo vládní politice. Jelikož autor je rusofil, patrně nikdy nebudou jeho bratři Poláci, kteří rozhodně tuto úchylku nemají, spíš naopak. No jo, ale co když po volbách v jeho bratrských zemích vyhraje někdo jiný? Budou už pak jestě bratři (a sestry), nebo budou už míň, nebo to budou volové? Mě by zajímalo to rozklíčování označení někoho za bratra.

Ing. Jan Kašpar:

V Praze 6. února 1890

Vážený pane,

Váš dramatický pokus jsem bohužel četl, neboť mi to ukládá má služební povinnost. Nevím věru, co Vám vytknouti dříve, zda chatrný děj, mátožnost postav, či veškeré prohřešky proti zákonům dramatu, které jste stihl učiniti již během prvního jednání. A to nemluvím o tom, co by řeklo publikum Vaší svérázné představě o úsvitu naší národní historie. Tomu, jak na posvátnou horu přichází nejen praotec Čech, ale i praotec Žid a praotec Němec. Když se v závěru Vaší hry Čechové dovědí, že od Roudnice míří k hoře také praotec Cikán, byl jsem konsternován. Uvědomujete si mimo jiné, že tenkrát ještě žádná Roudnice nebyla? 

Jestli by náhodou nebylo nejlepší tu muniční iniciativu přesměrovat na Slovensko a Maďarsko. Tam bych už uvěřil že se bojuje za Prahu.