Ve včerejším článku jsem psal o tak viditelném symptomu ukrajinského nacismu a banderismu, že si ho všiml i New York times a liceoměrně ronil slzy, že došlo k posunu ukrajinské politiky špatným směrem. O podobných symptomech už sice mluvíme deset let, ale to byly jen ruské dezinformace a bylo nutné na jejich potírání vytvořit novou inkvizici, která má po Evropě desetitisíce zaměstnanců a funguje úplně stejně jako ve středověku. Pravdu nikdo bránit nemusí. Jakmile s tím někdo přijde, je jasné, že bude obhajovat lži. A čím větší lži, tím více peněz a více Foltýnů na to potřebujete. Nakonec ale stejně pravda vyjde najevo, stejně jako celý svět obletěly fotky, jak Zelenský adoruje zakladatele divize SS Galizien.
Už čtyři roky se ptáme, proč Rusko Ukrajinu už dávno nesmetlo? Proč s nimi pořád válčí na půl plynu, proč už dávno nejsou všechny mosty přes Dněpr na dně řeky? Proč už dávno nejsou zbořené železniční tunely pod Karpatami? Proč Putin utrácí životy svých vojáků v hlemýždím postupu vpřed? Když vidíme ty desetitisíce dronů, které Rusko už na Ukrajinu vystřelilo, když vidíme ty tisíce raket, tak minimálně mosty a tunely už dávno neměly být v provozu. Přesto stále jsou. Ruští jestřábové už dávno požadují po svém prezidentovi, aby přitvrdil, ale on místo toho pořád jen pouští Orešniky s kinetickými projektily. Jen ukazuje, že pokud si zamane, dokáže zničit kterékoliv místo na Ukrajině. Akorát, pořád se mu nezamanulo…
Proč?
Inu, protože Putin se narodil ještě v Sovětském svazu…
Podívejme se k nám. Naše pravda a láska se pořád snaží Andreje Babiše vykreslit jako největšího arcilotra, absolutní zlo, chladného pragmatického gaunera, který se neštítí žádné špinavosti. Používají pro něj úplně stejné nadávky, jaké mají rezervované pro Putina. Vzpomeňte si, jak vypadaly předvolební bilbórdy, které měly na Andreje kydat špínu. Stačí chvilku rolovat na fejsbůku a do minuty najdete nějaký příspěvek, že Babiš je naprostá katastrofa, pohroma a vlastně vůbec není lidská bytost. Stejně jako Putin.
Tohle všechno se ale rozplynulo, když proti Andrejovi poštvali jeho vlastního syna. To víte, komplikované rodinné vztahy a symptomy nemoci… a najednou ten chladný a démonický oligarcha, který prý byl schopen nepřátelsky přebírat firmy, dělat velmi temný byznys a ještě temnější politiku, byl obyčejný táta, který nechává svého nepřátelského syna na sebe plivat a útočit a nedělá v podstatě nic, protože přece nemůže jít proti svému dítěti ani tehdy, když se přidalo k jeho nepřátelům.
Pamatuju si všechny ty Klusáky, Džamily i morální majáky české herecké scény, jak zneužívaly schizofrenního kluka, jak byli ochotni nevidět jeho symptomy, jak ho prohlašovali za zdravého, jen když bude bojovat proti vlastnímu tátovi… Jo, když se do Andreje pustí někdo cizí, tak je Veľký Bocian velmi velmi nebezpečný protivník, který vládne obrovskou mocí, ale nikdo nezpůsobil Babišovi větší újmu a větší škodu, jak jeho vlastní navedený syn, kterého zneužili všichni ti morální majákové, kterým žádná špinavost nebyla dost velká.
Od první chvíle, kdy se mladý Andrej objevil v televizi, jsme viděli, že není v pořádku. Prostě mu ta nemoc koukala z očí a kdo chtěl, ten si dokázal najít dost informací, jak to s ním bylo a je i přes veškerou pravdoláskařskou inkvizici. Ale všichni ti evropsky hodnotní intervjuci dokázali poměrně dlouho udržet tu iluzi, že je mladý Babiš v pořádku a bodá do svého otce, protože je to ryzí a ukázkový demokrat. Dodnes se najdou špinavci, kteří stále ještě používají mladého Andreje jako argument proti jeho otci.
Jednoho dne to pak vzalo svůj konec. Ausgerechnet, přesně ve chvíli, kdy se ukázalo, že víc už syn svého otce poškodit nedokáže a na volební preference to nebude mít vliv. Pak si najednou všichni „překvapeně všimli,“ že má schizofrenii…
S Ukrajinou je to stejné, protože to dělají stejní lidé, kteří mají stejné evropské hodnoty. Prostě využili komplikovaných vztahů v ruském světě a poštvali proti Rusku jeho sourozence, nemocného fašismem a banderismem. Všimněte si prosím, že to udělali úplně stejně jako s Babišovým synem. Od začátku popírali, že by snad na Ukrajině byli nějací náckové, ačkoliv kdo chtěl, snadno si o tom našel spoustu důkazů. Udělali z Ukrajiny i Zelenského vzorovou demokracii a byli ochotni vynaložit obrovské úsilí, aby nebyly vidět ty Banderá párty, pochodňové průvody, jednotky Edelwais a podobně.
Oni prostě dobře věděli, že od Ukrajiny Putin snese mnohem více, než by snesl od jiného nepřítele. Že v jiném případě už by dávno sáhl po atomu a nebo po kobercovém bombardování… asi jako to dělá Izrael v Libanonu. Jiné země by dávno bez milosti vypálil nebo z nich udělal radioaktivní pustinu, ale Kyjev… vždyť jsou to jejich bratři ze společné říše. Sice komplikovaní bratři, ale pořád bratři. Krev není voda…
Když jsem viděl, jak mladý Babiš řve před kamerami na svého otce a ten jen stojí a dívá se do země, tak přesně tohle se Západu podařilo i s Ukrajinou. Oni prostě píchají do svého velkého a někdy neurvalého bratra a ten si to nechává líbit, protože přece nemůže zničit svou vlastní rodinu… Ano, bojují spolu, bijí se… a Ukrajina způsobuje Rusku větší škodu, než by to dokázalo celé NATO, jednoduše proto, že Putin má ohledy. Jak se to dá dělat bezohledně, to jsme teď viděli v Gaze, Libanonu a Íránu. Tam jsme mohli vidět na vlastní oči, jaké schopnosti má technologicky vyspělá armáda.
Stejně jako řval mladý Babiš, že jeho otec je hyena, stejně řve o Rusku i Ukrajina… ale kdyby Rusko skutečně bylo takové, jak křičí, vypadal by Kyjev jako Gaza a ruští propagandisté by si dělali srandu, jak pomocí přesných raket a zpravodajských informací zabili všechny ty Budanovy, Kličky, Jermaky i Zelenské a každý nový je po několika dnech či hodinách také dostihnut Kinžálem.
Teď se zdá, že na Ukrajině to také bere svůj konec. Najednou si Izraelci i pravdoláskařská mééédia všimla, že je Ukrajina nakažená banderovskou rakovinou. Ausgerchnet ve chvíli, kdy už je jasné, že víc už Rusko poškodit nemohou, protože ropa se obchoduje za sto dolarů za barel, Írán neprohrál a Čína nebude za Trumpa tahat horké kaštany z ohně. V Evropě je ještě dost Džamil i Klusáků, kteří by si ještě rádi skrze Ukrajinu do Ruska rýpli, ale loutkovodiči v pozadí už vidí, že víc už Putina nepoškodí a tak to musejí zkusit zase jinak…
Prostě, krev není voda a chcete-li někomu opravdu uškodit, poštvěte proti němu jeho nejbližší. Nejlépe ty, které považuje za krev své krve. Pak bude jeho obrana stát za houby a nechá se poškodit tak, jak by vám to nikdy nedovolil.
Není to jen příklad Ukrajiny a Ruska nebo Babiše a jeho syna. Je to i celé mediální rozeštvávání našeho národa. Oni tam na Západě dobře vědí, že to nejhorší si uděláme sami. Stačí mezi nás vnést svár a zneužít děti proti otcům. A nejlepší je, použít nemocné děti proti svým otcům. Na demonstracích a s volebním právem od šestnácti let… Proto nám rozvědčík jezdí do škol. Rodiče se pak prakticky nebudou bránit… Nepůjdou přece proti své krvi.
Proč myslíte, že se padesátiletí muži na Ukrajině nechali rozstřílet v zákopech? Přece, aby zachránili svoje nezdárné děti…
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
Zpověď ďábla
Úryvek z eseje Partha Unnava: "Ďábel je liberál".
Miluji, když spolu lidé válčí. Ten oheň, ten hluk, ten způsob, jak se do sebe pouštějí, jako by na tom záleželo.
Ale po pravdě? Takový chaos mě už začal nudit.
Je užitečný, to ano. Ale není elegantní. Je předvídatelný, ale příliš hlučný. Vždycky jsem dával přednost tiššímu druhu dobývání. Takovému, při němž si poražení ani nevšimnou, že prohráli. A než si toho nakonec všimnou, uplynou celé generace – a ještě k tomu jim to někdo musí prozradit.
A právě v tom spočívá krása toho, co jsem vykonal tentokrát.
Neudělal jsem z nich otroky silou. Jen jsem je naučil bát se bolesti.
Stačilo lehké postrčení, sotva slyšitelný šepot:
„Má snad láska bolet?“ „Není utrpení důkazem, že je něco špatně?“ „Proč by měl být růst obtížný?“
A z tohoto semínka vyrostl ten nejkrásnější převrat hodnot:
Pohodlí se stalo pravdou. Křehkost ctností. A nehybnost sebeúctou.
Začalo to ve školách. Kde jinde kazit kořeny než tam, kde jsou mladí ještě tvární?
Nemusel jsem rušit nároky. Stačilo, aby je začali vnímat jako nevlídné.
Říkali tomu spravedlnost. Říkali tomu rovnost.
Ve skutečnosti však jen snižovali laťku, až o ni nebylo možné zakopnout.
Nazývali to inkluzí, ale byl to jen první závoj – měkký, hřejivý a otupující.
Ne iluze vytvořená lží. Ale iluze vytvořená pohodlím.
Děti přestaly prožívat neúspěch, a tak se přestaly učit.
Učitelé přestali opravovat chyby, a tak žáci přestali naslouchat.
A rodiče – ach, rodiče... Ti se začali omlouvat za to, že po svých dětech chtějí něco obtížného.
Pozoroval jsem je, jak vyjednávají s batolaty, vyděšení při představě, že by mohli působit přísně.
Nevšimli si, jak se z jejich světa vytrácí smysl. Necítili, jak se pod nánosem laskavosti pomalu stahuje lidská duše.
Mysleli si, že se vyvíjejí, že to je pokrok.
Ve skutečnosti však vyměňovali tíhu pravdy za měkký terapeutický polštář.
V té době jsem už téměř nemusel nic dělat. Sami dělali tu práci za mě.
Jen jsem ustoupil stranou a obdivoval to své mistrovské dílo.
Otázku: „Co je dobré?“ nahradili otázkou: „Při čem se cítím bezpečně?“
Otázku: „Co je skutečné?“ nahradili otázkou: „S čím souzním?“
Jazyk se kroutil jako mokré lano.
Přísnost se stala násilím. Objektivita útlakem. Jasnost hrozbou.
A to všechno – úplně všechno – ve jménu péče.
Nikdy jsem netlačil. Nikdy jsem nic nevyžadoval. Jen jsem nabízel možnosti.
Místo pocitu studu, který člověka zušlechťuje, jsem jim dal rostoucí sebevědomí.
Místo odolnosti získané obtížemi a překonáváním překážek jsem jim dal iluzi vlastní osobnosti zabalenou do módních hesel a ujišťování. Místo disciplíny jsem jim dal diagnózy.
A oni mi za to děkovali. Stal jsem se tichým bohem v chrámu pocitů.
Neuvědomili si – a dodnes si neuvědomují – že jsem jim jejich sílu nevzal.
Jen jsem jim ji vrátil příliš brzy. Dříve, než byla vykována. Dříve, než si ji zasloužili.
Položil jsem korunu na hlavu nezasvěceným a řekl jim, že jsou králové.
Přiměl jsem je vnímat svrchovanost jako vrozené právo, ne jako odpovědnost.
A byli natolik ukolébáni pohodlím, že si nevšimli, že už nevytvářejí nic skutečného.
Dnes je ten řetěz měkký. Nedrnčí. Nestahuje. Jen spočívá na jejich těle jako těžká přikrývka.
A oni jej pevně svírají a říkají mu láska. Necítí se uvězněni. Cítí se pochopeni. A právě v tom spočívá ten trik. Řetězy z hedvábí. Klece z pochval. Podrobení, které se stupňuje. Nikdy nevyrostou. Nikdy se nezeptají proč. A nikdy, opravdu nikdy, neobviní mě.
Budou tomu říkat uzdravení. Budou tomu říkat pokrok. Budou tomu říkat dobro.
A já tomu budu říkat nejkrásnější válka, kterou jsem nikdy nemusel vést.
Inza
Čím dál tím víc se obávám o naší budoucnost. Čím dál tím víc je jasné, že nemáme následníky, nebo že málo jich je. Že se bohužel podařily ty snahy o devastaci, ať už to nazveme inkluzí, vymýváním či jinak. My se můžeme snažit. A hodně nás se v mezích možností určitě snaží. My můžeme doufat, že budeme používat dál rozum, zkušenosti, poučení z historie, pochybovat. Ale zároveň je jasné, že že když tady nebudou ti co převezmou tu pochodeň, půjde vše časem do ztracena, tak trochu do "nicoty". To je bohužel jasné jako, že jedna a jedna jsou dvě. I přes to naše doufání... a odhodlání a naději . Vždy, když se objeví někdo z mladší generace, který "myslí", používá rozum, který chce poznat pravdu, který propadl sítem vymývání a stádnosti, je to veliká vzpruha a naděje. Ale je jich bohužel zatím dost málo. Ne, neříkám tím, že bychom měli něco vzdávat, propadat skepsi, navzdory všemu se nesnažit stávající snažit měnit a nedoufat také trochu v "zázrak" obrození. Jen je to někdy horší, ale jindy zas nadějnější a radostnější a stále platí, dokud dýchám, doufám. Tak ať nám to všem s dobrou vůlí vydrží ku prospěchu naší věci navzdory všemu!
RDG a jiní
co si potřebujete ještě přečíst, aby Vám došlo, že Západ oslavuje (bohužel) nacisty, myšleno nacisty v Kyjevě? Kdyby to byla volovina, tak OK, ale je to smutná realita...
Chuck
Ano. A ani se tím nijak netají. A postupuje to krůček po krůčku. Tak jako se teď i pokusili o přijetí tzv. jiné reality s landsmanšaftem! Abychom neviděli to, co vidíme!