Já si myslím, že si Rusové měli uvědomit, že jsou „starší a velký bratr“ a přistupovat k Ukrajincům s respektem a tolerancí - jako třeba my ke Slovákům. Nevím, nakolik máte pravdu s tím „systematickým podněcovaným“ banderovstvím, opět ale zdůrazňuji, já tam nenávist neviděl. Je ale možné, že jsem to úplně nepochopil.

Pokud by Rusko nechalo Ukrajinu být, tak by se při dalších volbách kyvadlo přehouplo zase na druhou stranu a vyhrál proruský prezident. Tak se to tam dělo pořád. Prostě, vládní strana naslibovala modré z nebe a nesplnila, národ byl vnitřně rozdělen. Drsný zásah „bratrů“ jej spojil. Necítíte v tom strategickou chybu?

Problém Rusů je, že oni zkrátka nechtějí připustit fakt, že Ukrajinci a Bělorusové jsou jiný národ, který má právo na to si zvolit, kterým směrem se vydá. O tom to v podstatě celé je. Nedostatek respektu k druhým. Samozřejmě, minoritní národy ve Francii atd byly kdysi dávno také pohlceny (Okcitánci atd), nicméně to je už opravdu dávno. Dnes je na místě respekt.

Tak, jak to 2014 bylo uděláno, to bylo i z velmocenského hlediska naprosto špatně. Pokud chtěl Putin zpacifikovat Ukrajinu (teď se vůbec neptám na nějaké morální hledisko), měl to udělat tehdy, protože tehdy by to zvládl. Ale bylo naprosto naivní předpokládat, že Ukrajině vezmu Krym, vyvolám povstání v Donbasu, které budu podporovat, a oni mě ti Ukrajinci nakonec budou mít rádi.

Pane Izáku, já vůbec nechci obhajovat ukrajinské obhajování Bandery a nemyslím, že je to dobře. Jen si prostě myslím, že nás to ohrožuje méně, než probuzený ruský nacionalismus.

Co se drtivé většiny týče, ať se podíváte na wikipedii, do Černé knihy komunismu atd, vždy je těch Ukrajinců mnohem více, než ostatní. Ano, relativně nejvíce utrpěl Kazachstán, protože Kazachů bylo málo a cca 2 miliony mrtvých byl zásadní podíl na jejich národě. Ale v absolutních číslech jsou to Ukrajinci.

Zda je dobrý pomník hladomoru v Užhorodu - no, když mají v USA muzeum holocaustu, tak si myslím, že bych to nechal na místních. A když jsme u toho překrucování historie - navštívil jsem v r.2001 Volgograd a i muzeum bitvy. Od komunismu se tam nic nezměnilo, válka začala 22.6.1941, o tom, že předtím napadli Finsko, pohltili Pobaltí a kus Polska, Besarábii - ani slovo. Průvodkyně tam chodily se školními výpravami a pomocí laserových ukazovátek tolik let po válce vštěpovaly těm malým nenávist k Němcům. O všudepřítomných sochách Lenina nemluvím. Takže si myslím, že zrovna Rusové mohou v tomto kontextu jen držet hubu. Oni se s těmi svými negativními stránkami své historie také nevyrovnali.

Bachmut - neznám detaily, ale máte naprostou pravdu, že někteří Ukrajinci spolupracovali s Němci a chovali se ještě hůře, než SS. Je bezesporu chyba, že se to nepřipomíná - ale jak jsem napsal, spíše máme v tomto Ukrajinu kritizovat my, Rusko má svých „domácích úkolů“ dost.

Souhlasím, že bývalé ukrajinské obyvatelstvo R-U bylo nejvíce nacionalistické a to proto, že na rozdíl od Ruska bylo R-U přeci jen relativně demokratické, takže nacionální útisk tam byl minimální a ukrajinský nacionalismus tam tedy mohl růst. A ano, východní část byla prakticky ruská, proto je naprostou Putinovou chybou, že svým jednáním vlastně vytvořil ukrajinský národ. Klasická římská zásada je rozděluj a panuj.

Co se pronájmu Sevastopolu, to byla jednání, probíhající za Janukovyče, který chtěl od Ruska dostat co nejvyšší cenu (a možná nějaký úplatek). Vše se nakonec dohodlo a Rusko mělo Sevastopol pronajatý až do 2042. Pokud vím, tak o žádném budování americké základny tam se vůbec nemluvilo, dokumenty o opravách škol a z nich usuzované velké závěry považuji za fejk, proč, to jsem vysvětlil. On Janukovyč byl Donbasan a v jádru proruský, rozhodně nechtěl na Krymu USA.

S tím plynem to nemáte tak úplně správně, protože ano, Ukrajina dostávala laciněji plyn, protože v té smlouvě o pronájmu Sevastopolu byla doložka o 30% slevě. Hned po anexi Krymu Rusko brutálně zvýšilo cenu plynu a to dokonce nad tehdejší tržní cenu, za kterou byl prodáván třeba Německu. Takže žádná snaha o nějaké dobré vztahy. Souhlasím, odbyt většiny tehdejších ukrajinských podniků šel do zemí bývalého CCCP včetně Ruska.

Základny v Rumunsku a Polsku vznikly, pokud vím, po roce 2014 (Rumunsko 2016) a to zprvu jako protiraketové, přitom Rusku bylo navrhováno, že může dělat inspekce na místě a kontrolovat, že tam nejsou útočné zbraně (byla ale požadovaná reciprocita u nějakých ruských základen). To Rusko odmítlo. Pokud vím, doposud tam nejsou žádné útočné rakety, ani infrastruktura pro ně. Ale je možné, že toto už se změnilo.

Karibská krize - nešlo o základny na Kubě, ale o rakety, což je dost rozdíl. Pokud vím, USA doposud neuvažovalo, že by na Ukrajině umístilo rakety, z toho nebyly obviněny ani Ruskem.

A ano, máte pravdu, podle rčení není Rusko velmocí bez Ukrajiny. Proto se ji tak strašně snaží ovládnout. Nesouhlasím ale, že by Rusko vůči Ukrajině postupovalo nějak velkoryse - jako třeba proti Bělorusku. Už někdy 2001 za Kučmy byly první problémy a postupně se to stupňovalo. To je přesně to, co píšu, Rusko postupovalo z pozice síly, nikoliv velkorysosti. Zkuste si představit, kdybychom srovnatelně přistupovali kdysi ke Slovensku. Jaké bychom asi měli vztahy?

Prostě, je standardním stavem, že většina lidí je schopná sama sobě zajistit jen jakousi průměrnou životní úroveň. Vynikající jedinci si mohou zajistit více, příklad třebas K. Gott. Ale nejvíce si zajistí podvodníci - klasický model holubic a jestřábů. Nebo "farma zvířat" chcete-li. Pokud ty rozdíly nejsou velké, společnost může fungovat. Pokud ovšem nastane to, co vím od rodičů - že když ti chudí vidí, že si ruce můžou ušoupat po lokty a že se stejně z bídy nevyhrabou, pak mají dvě možnosti - buď se upnou k "dobrotivému Pánu Bohu", jako rodina mé maminky, kde stále klečeli a spínali ruce a nebo nakloní sluch "hlasatelům světlých zítřků", jako rodina táty a začnou zatínat pěsti.  Celý život jsem dumal, proč vlastně táta, takový uvážlivý člověk, vstoupil do KSČ. Až nakonec, v jeho stáří, jsem se zeptal. A co mně řekl?  Bylo to v r. 1945, skončila válka a tátovi řekl jeho starší spolupracovník: "Jaroslave, chceš, aby se tvé děti měly lépe než ses měl ty?" A táta, 30 let, s jedním dítětem, který od dětství nepoznal než bídu, nouzi, i hlad, dřinu, nezaměstnanost, nemožnost se vyučit, kvůli bídě rodičů, ani zedníkem, chtěl. "Tak vstup do naší, dělnické, strany, která nám to všechno zařídí."   A zařídila. Táta měl celý život práci - a toho si velice považoval - "zadarmo" lékařskou péči, stejně jako my, děti, a "zadarmo" vzdělání. 

Jak vzniklo křesťanství? On ten Nový zákon o tom podává pěkné svědectví, když se čte mezi řádky. A křesťanství, víra v Boha kdesi na nebesích, byla účinným opiem, aby se vykořisťovaní otroci, později poddaní a dále dělníci,  nebouřili. Zároveň tytéž texty umožňbovaly přísné tresty, pokud se kdo bouřil proti vrchnosti, která byla z "Boží vůle". Viděl jste arcibiskupské kočáry v muzeu v Olomouci a v Praze? Arcibiskupové v nich jezdili, myslím, i po vzniku republiky. Pozlacené, tažené šestispřežím černých kladrubáků. Přemýšlel jsem, do jaké míry ten arcibiskup, který z nich žehnal zástupům, považoval ty prosté věřící pokorně klečící podél cesty, za sobě rovné.  Odpověď dává rebelentský kněz J.Š. Baar v autobiografickém románu Holoubek. Když na vizitaci do školy přišel biskupský prelát - ano, za monarchie byly školy vizitovány církví - tak jej popudilo oslovení jak "Velebný pane", tak i "Důstojný pane", vyžadoval "Veledůstojný", protože takových "pánů" má pan biskup pouze 7.  A teď se leckterý katolický historik podivuje a rozhořčuje, že ta "lůza"  byly schopna zaútočit i církevní paláce a představitele.  Prostě ani to křesťanství, a jaká to byla ideová síla, nedokázalo sociálně spravedlivou společnost vybudovat. 

Takže na závěr - ve společnosti by měla být určitá míra solidarity a spravedlnosti. Zajisté takový prof. Pafko či Pirk má nárok na společenské postavení i odpovídající plat, ale i ta uklizečka v "jeho" nemocnici by měla z platu důstojně vyžít  a pokud by její děti byly chytřejší, měly by mít ve školách přednost před dítkami pánů profesorů.  Ale ta solidarita a spravedlnost by neměla být na dluh, jak to posledních 30 let vedou demokratické vlády.  A neměly by být vykořisťovány druhé, slabší, státy.