Moji dlouholetí čtenáři si třeba vzpomenou na mé dávné články o zemědělství, suchu a vysokých teplotách. Psal jsem, že mým ukazatelem sucha je moje hnojiště. Mám ho řádně izolované s nepropustnou podlahou a vedle něj je jímka na vodu, aby se z hnoje nic nikam nevyplavovalo a nekontaminovalo okolí. Vždycky, když bylo sucho, poléval jsem touto vodou hnůj, aby nevysychal a probíhaly v něm dál všechny hnilobné procesy. Sucho u mě vždycky začínalo ve chvíli, kdy mi došla voda v jímce.
Nastalo to včera…
V letošním roce, kdy nám příroda dluží asi dvě stě milimetrů deště a kdy byla rekordní vedra, mi reálně došla voda až v srpnu. Voda na zavlažování, kterou sbírám ze střech, mi dokonce ještě pořád nedošla. Moje pěstitelská sazóna končí a já mám pořád ještě zásobu vody.
Pamatuju roky, kdy jsem už začátkem července neměl vodu na zalévání a zhruba ve stejnou dobu mi došla voda na polévání hnoje. Tehdy pršelo víc, ale už v březnu byly třicítky teploty a většina vody na zavlažování padla na to, aby se rostlinky vůbec vynořily z hlíny. V posledních pěti letech se to nestalo ani jednou, dokonce ani letos ne. Vidlácky řečeno, zažil jsem na jižní Moravě roky, kdy bylo větší zemědělské sucho než letos.
Tím samozřejmě nechci říct, že letos nebyla šílená horka a všecho je v nejlepším pořádku, protože prostě není. Ale na druhou stranu, strávil jsem s dětmi nějaký čas v lese a kupodivu, tam se ta horka dala docela dobře vydržet. Na měřících stanicích padaly rekordy, ale upřímně, co jiného bychom měli naměřit v krajině plné betonu a solárních elektráren? Zimu?
Když v Klementinu začali s měřením teploty, bylo to od teploměru deset minut do lesa, polí plných mezí, které zadržovaly vodu a blátivých cest i návsí. Dneska je na všechny strany od Klementina kilometry a kilometry beton a asfalt. K tomu máme na západ od nás destitisíce větrníků, které samozřejmě vůbec neberou větru energii a tak se k nám dostane jak méně větru, tak méně vody. Například k nám už ze západu prakticky žádný déšť nedojde. Vyprší se cestou na Vysočině. U nás prší jen když jdou mraky z jihu.
Různí Grolichové a Rakušani začali vládu plísnit, že nebojuje proti suchu a představují si to tak, že vyhlásíme znovu stav klimatické nouze a zaplatíme vyšší daně. Ale i kdyby byl u moci Fiala, nezměnilo by se vůbec nic. Letos se všechny faktory potkaly tak, že voda prostě chybí. Placení emisních povolenek na to jaksi nemá vliv.
Za posledních třicet let jsme přírodě tak či onak vyrvali plochu o velikosti povodí řeky Ohře a neudělali jsme to pokoutně či zlomyslně. Udělali jsme to vědecky za dodržení všech stavebních povolení a norem. Zadláždili jsme miliony metrů čtverečních dvorků. Bylo toho tolik, že se z toho jeden Tomáš Březina stal miliardářem a betonovým králem. Postavily se stovky kilometrů dálnic a ještě mnohem větší plochy různých industriálních zón, každá cyklostezka má asfaltový povrch, aby se tam nedělaly po dešti louže, původní záhonky na zahradách se srovnaly a udělal se tam hustý anglický trávník, který není blátivý ani po dešti, aby si dětičky neumazaly nohy. Zrekultivovaly se brownfieldy i různé neudržované městské plochy… zkrátka, v posledních třiceti letech se dláždilo po milionech tun betonu ročně.
Sice se pořád mluví o ozeleněnění měst, ale ve skutečnosti se děje spíš opak. Stále jezdí tisíce náklaďáků s betonem do měst a ne ven z měst. Stejně tak se pořád dělají složitější a složitější zemědělské dotace na skladbu plodin, osevní postupy, zelené pásy, bezorebné technologie, ale tohle všechno jen zakrývá skutečnost, že se nedává do půdy hnůj a nedělají se meze pro zadržování vody, protože by na polích nemohly jezdit ty óbrovské hogo fogo traktory, které by se mezi mezemi ani neotočily.
Dneska už vlastně z celé obhospodařované krajiny odtéká voda zhruba stejně rychle jako z asfaltu… Ať přijde jakýkoliv déšť, vsákne se pět milimetrů a zbytek odteče do přehrad… a můžeme být rádi, že je máme, protože ony jsou poslední instance, jak udržet vodu doma. A bohužel, i když jsou to impozantní vodní díla která zadržují milionů kubíků vody, jejich celková kapacita je asi šest procent vody, která ročně spadne na naše území. Jen voda, která letos nespadla, by naplnila všechny ty Orlíky, Lipna, Slezské Harty, Víry, či Vranovské přehrady asi čtyřikrát. I kdybychom dostavěli přehrady všude, kde to naši předci plánovali, horko těžko bychom se dostali ke kapacitě deseti procent ročního úhrnu srážek…
Každý si spočítejte, kolik vody ročně odteče jen z vašich pozemků. Průměrné srážky u nás jsou zhruba 600mm za rok. My na jižní Moravě máme 450mm… Pokud máte dům a kolem něj tisíc čtverečních metrů, spadne na vaši zahradu ročně šest set kubíků vody. Pokud jste pětičlenná rodina a nekoupete se čtyřikrát denně, spotřebujete ročně tak sto kubíků. Jednu šestinu z toho, co vám příroda zadarmo dá, přičemž voda, kterou jste spotřebovali, nikam nezmizela. Dá se vyčistit a použít na zemědělské zavlažování.
Větší polovina vody, která spadne na váš pozemek, se nevsákne, ale odteče. Odteče vědecky, podle výpočtů nejchytřejších odborníků z ČVUT, kteří na to udělali normy, podle kterých postupují úředníci při schvalování staveb. A pak všichni lomí rukama, že jim vysychají studny. No samozřejmě, že vysychají. Kdysi se na každém tisícimetrovém pozemku vsáklo šest set kubíků ročně, teď je to s bídou polovina a to jsem nejspíš optimista. Na polích to není lepší…
Před sto lety se na velkých širých rodných lánech vsákla VŠECHNA voda. Prakticky nic neodteklo. Meze to zadržely. Dneska se při bouřce voda z polí valí proudem a bere sebou do příkopů u silnic poslední zbytky ornice. Ale nevadí, máme velké bagry i spoustu peněz na údržbu silnic, tak se to zase vybagruje… ale na pole se to zpátky nevrátí.
Za posledních třicet let se nevsákly stamiliony kubíků vody… Ale i před sto lety ale umělo Labe vyschnout.
Když si vezmu, kolik miliard peněz se dalo na větrníky v bláhové naději, že když klesne množství CO2 v atmosféře, bude chladněji a kolik peněz se dalo za dekarbonizaci ekonomiky… (v Číně každý den spouštějí novou uhelnou elektrárnu…) říkám si, co by se stalo, kdyby se všechny ty peníze daly na dotovanou naftu pro zemědělce, aby byla levnější než herbicidy a vyplatilo se hubit plevel oráním a ne postřiky. Přemýšlím, kolik krav, praturů, koz, ovcí a koní Převalského mohlo být v krajině, aby kopýtky narušovaly utuženou půdu, hnojily ji, spásaly trávu zadarmo, aniž by tam musel přijet traktor… a bylo by z nich super kvalitní biomaso a myslivci by si zastříleli mnohem víc než na srnky v lese. Přemýšlím, kolik peněz by zbylo na vývoj technologie, která by umožnila ponechat efektivní stroje, ale zároveň by rozdělila pole mezemi. Přemýšlím, jak by vedle čistíren odpadních vod prosperovali zahradníci a zelináři, protože by měli dostatek vody na zalévání…
Přemýšlím, o kolik lepší byly pro krajinu blátivé cesty, čvachtavé dvorky a obdělané zahrádky…
Vidlákovna nebude udělána podle chytrých pánů z ČVUT. Máme tam tři tisíce metrů pozemku a ročně tam průměrně spadne 1350 kubíků vody. Všechna tam musí zústat! Upravíme to tak, aby nic neodteklo pryč. Většina se vsákne a to, co spadne na střechy, to se zadrží na zalévání. Naše povolení na čerpání vody ze studny nám umožní vytáhnout ze země zhruba polovinu toho, co nám příroda dá a vše, co si vezmeme, to použijeme, vyčistíme a zase vrátíme zpět. Od Vidlákovny nikam nepovede ani kanalizační ani meliorační roura. Takhle budeme bojovat se suchem my.
A už letos na podzim vysadíme stromy. Jednak pro ovoce a jednak pro stín.
Pod stromem totiž nikdy není čtyřicet stupňů.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Mám velkou zahradu
a určitě z ní žádná voda neodtéká.
U nás na Šumavě letos stejně…
U nás na Šumavě letos stejně jako u vás - tedy měli jsme roky kdy pršelo víc ale sucho jsme měli větší. Letos prší měřitelně míň, ale za to každých max 14 dní takže tráva je stále zelená. Až si říkám že to dělá ta EU, sype nějakej Bromičitan Stříbřitej nebo co do mraků a způsobí průtrž mračen. Vždycky když naskákaj silný průtrže který nejsou v předpovědi, podezírám létající chemiky že je to jejich práce.
Poslední průtrž mračen jsem měřil odtok ze střechy a naměřil jsem 400l za 5 minut z jednoho okapu: Okapy mám 4, průtrž trvala 30 minut...
Tak proto nám voda ne a ne dojít :-)
Ale musíme si jí chytat. Jsme v kopci, co si nechytíme to odteče.
Letos jdou pěstovat i rajčata venku, 800 metrů n.m. - to každý rok nebývá. Kdyby bylo "normální počasí", rajčata u nás vyrostou, ale už nikdy nedozrajou. Tak letos dozrávají.
Nikdy jsme tu neměli přes 30 co já pomatuju (což není moc). Asi patnáct let jsem tu držel rekord 29,5C a říkal jsem že třicítky se u nás asi nikdy nedočkáme. Ovšem letos máme za sebou dnů kdy bylo přes 30 už možná 10.
Ale tráva se stále drží - sice moc neroste, ale aspoň je zelená.
Jednou jsem tu zažil rok, kdy se mi kolem domu podařilo udělat polopoušť: Posekal jsem trávu před bouřkou, která nepřišla, a po ní nepršelo dalších 60 dní... Možná 7 let nazpět, nevím už, ale tehdy jsem měl kolem domu jenom hlínu. Prostě poušť. Tak letos ta Šumava takhle vysušená není. A já už jsem na to sekání taky opatrnější.
Ostatně soudím, že to horko není jenom beton: Rozdíl mezi dneškem a minulostí je také v tom, že dneska máme dvě miliardy křovinořezů a sekaček a traktůrků a motorových pil a... Všechny porosty dovedeme hezky vysekat. Jenže taková vzrostlá květina - vydechuje vodní páry a kyslík, když se to všechno poseká, tak ten vzduch moc neosvěží.
Něco k tomu asfaltu s betonem...
Klimatičtí fanatici mě osočují z nevědeckého přístupu, že prý používám "jen" selský rozum.
V mnoha diskuzích jsem marně poukazoval na to, že se lidstvo chová jak banda debilů, když:
... a tak můžeme pokračovat hodně dlouho.
Vidláku, máte pravdu. Tohle se nedá reformovat. Tohle prostě musí spadnout a je treba postavit něco z gruntu.
P.S. V diskuzi na Seznamu nesmím použít slovo debil (ovšem lhář, dezinformátor nebo dezolát mi tam klidně projde). Tady to snad můžu, že?
*Toť přesný souhrn veškeré "práce" a "užitku"
d*bilů a i*iotů v EU. Když to je takto černé na bílém..., je to marný, tady jiné cesty nebude.
Stromy u silnic
Stromy u silnic jsou vynálezem z dob Mari Terezie. Dnes opravdu okolo silnic nepatří! Jejich přínos není nula, ale mínus.
Místo stromů tam mají být mají být keře. V zimě poslouží jako sněholamy. Celoročně jako zpomalovače aut , která opustily silnici a o stromy se rozsekají na na cimpr campr.
Keře stačí jednou za rok upravit řetězem při čištění příkopů nebo za pár let pokácet do štěpky.
V keřích bydlí spousta zvířátek.
Vidláku,
máš nějaký seznam, jaké ovocné a neovocné stromy chceš vysadit?
Hrušně, jabloně, třešně,…
Hrušně, jabloně, třešně, meruňky, broskve a alespoň jeden cukrový javor a lípu. Všechno plnokmeny, ať vyrostou velké.
*Stromy
To bude chtít fotku. Pro představu. Stromů není nikdy dost, jednou to bude krásný kout přírody.
Vidláku,
ty některé příspěvky mažeš??
Cukrový javor
Cukrový javor (Acer sacharum) je sice známý, ale v místních podmínkách se mu vůbec nedaří - na jaře při pozdních mrazících chcípne a už to nerozchodí. Doporučuji místo toho Acer saccharinum (javor stříbrný) nebo úplně normální náš javor mléč. Z obou je na jaře dobrá šťáva. Javor stříbrný tady přežívá a roste normálně - plody mu letos už opadaly.
Nezapomeň na ořešák
ten z domácích stromovin snáší sucho asi nejlépe.
A jsou to v dospělosti impozantní stromy.
A jednomu u nás po předcích rostoucímu blízko chalupy říkáme ,,Klimatizátor".
A dělá příjemné klima a trochu, jen trochu, odpuzuje i hmyz.
A je vyšší než střecha s komíny i hromosvodem.
Já bych loboval
za švestky :-)
Já, i když jsem valach
a milovník slivovice ne.
Jsou to relativně malé, nízké stromy s relativně krátkou dobou životnosti. A proti velkému suchu ne moc odolné.
NJN
Tak bude jen portské...
Pak jedině myrobalány,
takový Mičurinův šlechtěnec Rumjanaja Zorka, je dost velký, s výbornými plody, které se dají otřepat.
Myrobalány
jsou vhodné jen jako podnože.
Jinak je to sfinstfo kterému se každý sadař zdaleka vyhne. A to i těch šlechtěných a křížených.
Jsem si jist, Rafaeli,
že to Mičurinovo šlechtění neznáš. Mimochodem, ty barevné "slívy" z dovozu, které se docela draho prodávají v marketech, jsou právě hybridy myrobalánů.
Já bych loboval za duby a…
Já bych loboval za duby a buky a jasany, ty jsou podle mě nejkrásnější. Zvlášť ten buk, když má prostor do stran, to je za 20 let krásnej strom pro děti na prolejzání větví :-)
co dát na zahradu
Nejlepší je zazpívat si s Jarkem Nohavicou "Zahradníka" a sázet podle textu. Na své zahrádce mám aji ty sukulenty od El Pasa. Ideální jsou břízy, taky kvůli jarní šťávě, i když Nohavica jejich přínos vidí v něčem jiném.
A určitě tam dej "kamčatskou boorůvku" - má plody ještě dřív než jahody.
Nohavica? Ne Dobeš?
https://www.youtube.com/watch?v=e79uBrxPqO8
Žaludy a bukvice
jsou dobré pro divočáky. Já bych spíše loboval za něco pro včely (hmyz) a ptáky. Evodie a svitel pro hmyzáky, jeřáby na jaře pro hmyz, na podzim pro kvíčaly.
Ořešák, bohužel
je v posledních letech, zvláště v teplých oblastech, napadán antraknosou a bakteriální skvrnitostí a pak - vrtulí ořechovou. Kamarád z nedalekých Chvalovic už kvůli ní ořešáky vykácel. A už se i u nás objevil korokaz ořešákový, jehož výskyt se začal monitorovat.
A co se týče třešní - pokud by se měly i sklízet, pak z nich nemohou být vysoké stromy - kdo by po nich lezl. V takovém případě by byly jen jako krmení pro špačky - už slyším ty vinaře - a pro vrtule.
Naším nepřítelem jsou ve skutečnosti Germáni a Anglosasové
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
... Odpor k Rusku je živen i v mládeži neschopné pochopit historii, která se navíc vyučuje značně pokrouceně. I generace nezažívající socialismus je vedena k nenávisti vůči době, kterou nepoznala. Starší lidé si možná pamatují roky 1968,1969, období normalizace, nicméně nezapomeňme na všechny aspekty té doby, které ve srovnání se dneškem nebyly zásadně horší. Vynecháme li záměrnou snahu fanaticky vše kritizovat, byly pozůstatky po socialismu mnohem příznivější než současná realita. Američané, Němci, Britové, Italové a Francouzi k nám přistoupili agresivněji a doslova nás vykradli. Bez dohledu a ochrany z Moskvy jsme byli rozděleni a vyrabováni. Naše volba, na nás dopady.
Nenávist k Rusku vyplodila lidi typu Nerudová, Zdechovský, Řehka či Ondráček a Foltýn. Agresivní jedinci dostávající od liberálům sloužících médií a vytvářejících fanatickou nenávist k Rusku dostatek prostoru. Tupý Ondráček z Dárku pro Putina vykřikuje cosi o své dobré práci, díky níž za ním zůstávají stovky mrtvých Rusů. Od realismu otočil i prezident Pavel ještě před pár lety projevující pochopení pro ruskou SVO. Herec Vetchý se ukázal být věrnou předlohou pro kapitána Luňáka z Okresního přeboru, jen osobu trenéra Hnátka vyměnil a do zadku leze Petru Pavlovi. A s ním řada dalších pokřivených charakterů a představitelů jiných rolí z našich filmů. Komedianti byli vždy ohebnými a projevuje se to i nyní. Podepisovali Antichartu, dostávali tituly a nyní stojí v čele kritiků minulosti i současného liberálního harašení zbraněmi. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Nacismus rozšířený na Ukrajině se dostal i k nám. Ondráček, Foltýn, Drábová (ta je po smrti) a další nenávist k Rusku nahlas projevující a mající radost ze smrti byť jednoho Rusa jsou na hraně zákona či daleko za ní... Být Ondráček či Foltýn dozorcem ve válečném zajateckém táboru, chovali by se k Rusům stejně, jako to dělali Němci k Židům, Čechům, Polákům. Jde tedy o lidské zrůdy. A zdaleka nejsou sami. Nenávist v nich a zapomnění na to, kolik Rusů padlo v sovětských jednotkách Rudé armády při našem osvobození, jsou strašidelné. Stydím se za ně. A stejně tak za ty, kteří jim naslouchají. Ne, nemusíte Rusy milovat, ale respekt k nim a jisté příbuzenské slovanské vztahy by měly být základem k vzájemnému porozumění a úctě. Naším nepřítelem jsou dlouhodobě a historicky ve skutečnosti Germáni a Anglosasové, což analfabetům uniká. A nezaostávají ani nyní.
Jindřich Kulhavý z článku „Kam se poděly lidskost a slušnost“ https://www.inadhled.live/…t-/
*včelka Mája
to mi přijde zajímavé, a asi…
to mi přijde zajímavé, a asi to i mnohé vysvětluje... Vikingové obchodovali s otroky až do Bagdádu, a i v Kijevě i v Praze byly velké trhy s otroky, a taková činnost vyžaduje asi trochu té "sobecké nadřazenosti".
Svatý Václav by mohl vyprávět :-)
Jistě se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale podle mě to co oddělilo Rusy a Čechy a Bulhary od tohoto pradávného stylu života bylo "křesťanství" - na které narazili v Konstantinopoli a v severní Itálii. A s Křesťanstvím beton a s betonem rotundy na kopci s úzkejma střílnama pro lučištníky. A v rotundách knihy.
Vypadá to jako nic, ale výstup z takové technologie je takřka stejný jako internet. Pomalejší, ale taky to umí posílat dopisy s obrázky, kopírovat a sdílet informace...
A od té doby Kostel anglicky znamená Hrad.
Protože ta populace "slovanů", po germánsku "otroků", na které najížděly loupežné výpravy a kradli děti do otroctví jak mikulášovo čert, aby je pak na vánoce prodali v Praze na trzích - tahle populace obývala Evropu od Ruska po Francii a Británii. Tam všude řádili nájezdníci a otrokáři z velkých dálek, a teprve ty opevněné pevnosti - zděné kostely a hrady, tomu řádění udělaly přítrž.
Možná není náhoda, že pražský hrad je nejstarší hrad na světě. A jestli ne tak určitě jeden z nejstarších. V ranném středověku byl beton high tech, dokázal zastavit čerty.
Takže díky Bohu, že v Konstantinopoli ten recept na maltu měli. Jinak bysme neměli pražský hrad ani Krumlov. A ani vzpomínky na dobu kdy bylo normální, krást děti do celoživotního otroctví někde v cizině...
Avšak je zajímavé sledovat jak různí lidé na tu dobu vzpomínají různě?
*Inza
cit.: "Část ukrajinských fašistů se po konci druhé světové války přemístila především do Kanady."
No a stalo se, že v kanadském parlamentu po mnoha letech tleskali veteránovi nacistické jednotky SS Jaroslavu Hunkovi během návštěvy Zelenského. Představili Hunku jako válečného hrdinu, který bojoval za nezávislost Ukrajiny proti Sovětskému svazu. Parlament, premiér Trudeau i prezident Zelenskyj tleskali ve stoje, aniž by znali jeho minulost (?!). To se nikdo neobtěžoval zjistit, koho vlastně odměňují? Divné! Podle mě spíš někdo čekal, jestli to projde. Až poté vyšlo najevo, že Hunka sloužil v 1. ukrajinské divizi (známé také jako Waffen-SS Galicia). Předseda parlamentu Anthony Rota vzal vinu na sebe a rezignoval, kanadský premiér Justin Trudeau se omluvil. Tady na tom je vidět, že musel přijít nějaký profesionál, který těmto amatérům neschopným se zabývat jeho minulostí, zatnul tipec. Co si pak dovolí tam, kde to nikdo nehlídá, učí se nesmysly nebo předělávají dějiny v něčí prospěch...
Co se dalo po te valce delat?
Co se tech banderovcu po skonceni ww2 na Ukrajine tyce, co meli Stalin a Chruscov ale po valce delat? Polovina mladych muzu zahynula ve valce nebo byla zmrzacena, ze zbyleho obyvatelstva se mnozi kompromitovali nucenou - nekdy i dobrovolnou - sluzbou u nepritele, formou pomoci Nemcum v tech nejspinavejsich zalezitostech. Postrilet po valce vsechny ty. kdo se provinili - kdo by pak tu Ukrajinu po valce obnovoval? A tak nasledovalo smireni (krome tedy tech nejextremnejsich pripadu) a velkoryse zavirani oci nad nedavnou minulosti. No a ti banderovci, co neutekli na Zapad pak vstoupili treba i do KSSS a udelali karieru v bolsevickem systemu. Po roce 1990 si pak ale postupne vzpomeli na sve drivejsi idealy a predali je svym potomkum...
V podstatě podobný průběh
mělo "vyrovnání" v Jugoslávii s chorvatskými fašisty.
Z dějin přece víme, že naši největší
nepřátele byli vždy Němci.
A když se jim nepodařilo porobit nás po zlém, tak se jim to teď podařilo jinak - ekonomicky. A ještě jsou jim za to mnozí vděční.
*
A spojenci typu Anglie, Francie? Však víte jak to dopadlo...
☝️🇧🇬 Na pozadí toho, jak je…
- na Ukrajině oslavován nacismus, se najdou evropští novináři, kteří se ptají, jak pomoci, aby bylo možné zabíjet více Rusů, upozorňuje bývalý bulharský ministr vnitra Rumen Petkov.
-------------------------------------------------
‼️🇨🇿🇺🇦 Rajchl: Problém ukrajinské migrace je pro budoucnost České republiky naprosto zásadní.
Rajchl upozorňuje, že pokud Česko nezačne problém řešit včas, může po zavedení přísnějších opatření v jiných evropských zemích dojít k přesunu části migrantů právě do ČR. Za klíčové považuje ukončení institutu dočasné ochrany, zrušení sociálních dávek a omezení práce načerno.
-------------------------------------------------
🇵🇱🇺🇦V Polsku se stále více stupňuje nenávist vůči Ukrajincům, všude se pálí banderovské vlajky, Ukrajince perou a ponižují na ulicích.
Všechno toto je podněcováno polskou vládou. Polanům se dala zelená. Úkolem je nyní vytisknout Ukrajince z Polska na frontu.
@neCT24 3x
Všichni Němci u nás za
První republiky taky nebyli špatní a jak to dopadlo...
A to byli daleko kulturnější lidé než nějaká islámská verbež z Afriky nebo Arábie.
Nebo nějaká verbež z bývalého SSSR s tou nejhorší pověsti.
*
To jsou, to mají v genech a nedá se s tím ve většině případů nic dělat.
Viz. naší cikáni a jejich specifické zvyky a chování ve většině případů. A to jsou naši a dlouhodobě všemožně asocializování...
Degener
Někde se svět otepluje, jinde ochlazuje, někde je sucho, jinde záplavy. Bylo to někdy jinak?
https://degener.cz/svet-se-ochlazuje/
Objektivně k tomu suchu.
Když odjíždím z práce, tak na teploměru mám teplotu cca o 7 stupňů menší, než je pak ve městě. Ale i tam vidím, že některé mladé stromky, s kořeny mělko, usychají. Břízy jdou do hajzlu, ty už pro sichr nasadily listopad. Plody ostružiní, jindy krásně nalité, jsou dnes takoví připrcatělí chcípáčkové. I lísky v lese usychají, ale chce se to zaměřit na detaily. Kupodivu lísky, které jsem na jaře vyřezal nad barákem, obrazily tak, že prosperují, jako bych je denně zalejval, patrně proto, aby mě nasraly. Když se podíváte na stromy, které mají kořenový systém ne příliš hluboko, třeba smrky, ale i borovice a trošku tomu rozumíte, vidíte, že to prostě není ono. To jehličí je bledší, chybí tomu voda.
Dub to má na háku, ten si kořeny sáhne pro vodu do hloubky. Jasan si patrně rezignovaně řekne, no a co, má mě zahubit ta houba, nebo sucho, jeho osud zde je beztak zpečetěn. Větší buky to sice ještě dávají, ale i na nich je vidět jistá únava.
Toťto pohled chlapa, který dost času tráví v lesích a neskromně si myslí, že tomu trošičku rozumí.
Na přírodopisné téma
Uvodem mala vzpominka na stredecni vecer. Pohled na zatmeni slunce z navrsi nad Medlovem na Vysocine. Stejne to ten Pambu dobre vymyslel! ze velikosti tech dvou vesmirnych kouli jsou presne ve stejnem pomeru (zhruba 420:1) jako jejich vzdalenosti od nas. (To je nahodicka, co?)
Pozn. Ta nepravidelnost kruznic na tech zaberech neni astronomickeho puvodu ani z duvodu nekvalitniho - 50 let stareho - teleobjektivu. Je to z duvodu zvrstveni atmosfery.
Co se temat minulych dnu - byl jsem vicemene mimo internet - zde probiranych tyce, tak bych chtel casem zareagovat 1) jednak na ty vetrniky (jsou hnusne, to souhlasim), co pry ale i zpusobuji zmenu pocasi a sucho v Evrope - a take 2) na zde v minulych dnech intensivne probirane tema, ktera zeme - konkretne Ukrajina ci Rusko je "vice fasisticka". Snazme se zde nepsat blbosti a jednostrannosti, at nejsme "libtardum" prilis pro smich. Diskusi na tema 1) mozno tedy zatim vynechat - sucho bude nejspis pokracovat a tak prilezitosti na pronaseni laickych mouder ohledne pocasi bude jeste dost :) Diskuse na tema 2) je mnohem akutnejsi nebot se zase blizi vyroci nejdulezitejsi udalosti svetovych dejin totiz 58. vyroci vpadu zaostaleho a krvezizniveho - zachvati li te, zahynes! - ruskeho bolsevika do (prilis prekotne!) obrozujici ce socialisticke republiky Ceskoslovensko...
A jó.
Dík za připomenutí. Já mám totiž každý rok týden po výročí okupace, výročí svatby a když někdy zapomenu, to pak vidím dost acidofilní obličej a slyším bouchání dveří. Letos to nesmím prosrat.
Trochu humorná vzpomínka,
když jsme stáli na kopci nad mojí chalupou a pozorovali zatmění, všimli jsme si, že z města k nám do vesnice jedou hasiči. A oni přijeli až k nám na kopec. Plno smíchu -přijeli se podívat na zatmění? Ale za nimi přijeli policajti - a začali vyšetřovat! Co a jak?? Jednomu chlapíkovu upadl mobil a sám vytočil SOS. Chlapík jaksi nereagoval a tak v záchranných složkách vyvolal poplach. Jak to s ním dopadne se snad, taky, dozvím.
Skoro totéž bylo v Novinkách. Ozvalo se automatické volání o pomoc, z mobilu, že je zraněna jedna osoba. Na zpětné volání nikdo nereagoval, tak operátorka určila polohu mobilu a záchranáři vyrazili na místo. Tam našli starou paní, na štěstí nezraněnou, které spadl mobil do čaje a zavolal si o pomoc.
To by člověk nevymyslel.
Kdyby jenom to!
Ale vždy když je zatmění slunce tak je měsíček v novu! A vždy když je zatmění měsíce tak je měsíc v úplňku! Náhoda? Ale co náhoda není, tak ještě nikdy se nestalo aby "Silvestr" připadl na pátek třinástého! Zajímavé....
Jevhen Konovalec
Zde je zivotopis jednoho z dalsich ukrajinskych hrdinu, na jejichz odkazu chteji v Kyjeve a Lvove budovat moderni ukrajinsky stat: (Pozn. I.L. Predevcirem tu pavt argumentoval pry vetsi svobodou tisku na Ukrajine, nez je v Rusku. Opravdu bych se divil, kdyby treba tehleten oblibeny vlkuv web - strana.today - nebyl na Ukrajine blokovan a takoveto clanky tam mohly vychazet. Jak verohodne to liceni peripetii "zrodu ukrajinske statnosti pred 105 lety" je - a zda prave Konovalec, Melnyk a Bandera maji byt temi dalsim evropskymi hrdiny zakladateli , nechme na usudku ctenaru)
Zakladatel Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) Jevhen Konovalec, jehož ostatky byly převezeny k pohřbu na Ukrajinu, stejně jako jeho nástupce Andrej Melnyk, není ani na Ukrajině široké veřejnosti příliš známou osobností a zůstává ve stínu Stepana Bandery. Jeho role v historii Ukrajiny je však skutečně významná. https://strana.today/news/510672-kem-byl-evhenij-konovalets-i-kakuju-rol-on-syhral-v-istorii-ukrainy.html Jevhen Konovalec se narodil v roce 1891 v dnešní Lvovské oblasti. V letech 1914–1915 sloužil jako praporčík v rakousko-uherské armádě a padl do ruského zajetí. Po revoluci v roce 1917 se stal jedním ze zakladatelů oddílu sečových střelců, který byl vytvořen z zajatých vojáků rakousko-uherské armády. Jeho role v následujících událostech a v osudu Ukrajinské národní republiky (UNR) je však, mírně řečeno, nejednoznačná. Od samého počátku byl oddíl sečových střelců, který se postupem času rozrostl na sbor, považován za nejbojeschopnější jednotku Ukrajinské národní republiky, protože západní Ukrajinci byli méně náchylní k „nakažení“ bolševismem, jelikož prostě neměli kam utéct, aby si rozdělili pozemky velkostatkářů. Proto byli právě sečové střelci na konci ledna vysláni k potlačení bolševického povstání v kyjevském závodě „Arsenal“, což se jim také podařilo. Existuje však jedna nuance. Povstání v „Arsenalu“ začalo ráno 29. ledna. Do té doby se za hlavní hrozbu považoval útok rudých vojsk Michaila Muravjova na Kyjev ze severu, avšak 27. ledna jim byla naproti vyslána pouze studentská stovka sečových střelců – ta samá, která padla v nerovném boji u Krut. Proč nejbojeschopnější jednotky kurenu (více než 400 mužů) zůstaly v Kyjevě, zatímco u Krut se odehrávala porážka, – na tuto otázku dosud neexistuje srozumitelná odpověď. Je známo pouze to, že rozkaz ministra obrany UNR Simona Petlury, aby sečeři zůstali v Kyjevě, dosud nikdo nenašel, což vede k závěru, že Konovalec nechtěl poslat své nejlepší jednotky pod kulky hlavního nepřítele. Na jaře roku 1918 byl oddíl sečových střelců rozpuštěn spolu s ostatními jednotkami armády UNR, protože vojenské funkce převzaly německé jednotky. V srpnu téhož roku však hetman Pavel Skoropadský dal souhlas k obnovení oddílu.
1. listopadu byla na troskách Rakousko-uherské říše vyhlášena Západoukrajinská lidová republika (ZUNR), proti níž však ve Lvově okamžitě vzbouřili polští „orlíci“. V tu chvíli neměli ve Lvově ani Poláci, ani Haličané organizované vojenské jednotky, a osud tohoto střetu by rozhodla jakákoli bojeschopná jednotka. Vláda ZUNR vyslala k sečovým střelcům delegaci s žádostí o pomoc – což bylo logické, protože oddíl sečových střelců se skládal právě ze západoukrajinců a byl jimi veden. Konovalec však odmítl. V důsledku toho lvovští „orlíci“ získali pomoc z Polska a zvítězili, což znamenalo začátek konce ZUNR. Sečovní střelci se však místo bojů s Poláky stali klíčovým prvkem povstání Vladimíra Vinnichenka a Simona Petlury proti hetmanovi, jemuž přísahali věrnost o dva měsíce dříve – to znamená, že v podstatě sehráli roli hnací síly občanské války Ukrajinců proti Ukrajincům na konci roku 1918.
Za vlády Direktoria se oddíl sečových střelců rozrostl na sbor – a zjevně měl hrát klíčovou roli při její obraně. Především při obraně Kyjeva, k němuž se 5. února 1919 přiblížili bolševici. Co se však dělo ve skutečnosti? Konovalec sice skutečně obdržel od Petljury rozkaz zorganizovat obranu města, ale 3. února opustil hlavní město. Následující den odešly i hlavní síly jeho sboru – směrem na Fastov. V důsledku toho 5. února, když se Direktorium spěšně stahovalo do Vinnyce, kryla jeho ústup pouze malá část sečových střelců. Právě proto bolševici obsadili Kyjev prakticky bez boje. Jak tedy vidíme, Konovalec skutečně sehrál klíčovou roli v událostech let 1918–1919 jak v Ukrajinské lidové republice (UNR), tak v Západní ukrajinské lidové republice (ZUNR), jenže tato role je, mírně řečeno, nejednoznačná. Jeho faktický odmítavý postoj k obraně Kyjeva v letech 1918 a 1919 a k pomoci ZUNR nelze přičítat zbabělosti. Spíše jde o něco jiného: Konovalec (stejně jako všichni atamani té doby) považoval svůj kuren/sbor právě za osobní armádu a za nástroj k dosažení svých osobních cílů, a proto se nehodlal tohoto nástroje vzdát ve prospěch úspěchu UNR nebo ZUNR – tedy, v jeho očích, ve prospěch úspěchu Michaila Hruševského, Simona Petljury nebo Jevgenije Petruševiče. Pravděpodobně ho skutečně zajímal pouze jeden projekt, v jehož čele by stál on sám.
A tím byla právě „atamanská vláda“, která zničila Ukrajinskou národní republiku (UNR). Na rozdíl od jiných atamanů, kteří zmizeli v propasti občanské války, však Konovalec nezmizel spolu s pádem UNR. V létě roku 1920 se podílel na založení Ukrajinské vojenské organizace (UVO) a o rok později se stal jejím vůdcem. Právě zde Konovalec konečně plně využil své organizační a politické schopnosti. Již v roce 1922 navázal kontakt s německou rozvědkou, která navzdory velkým problémům Výmarské republiky začala UVO financovat. Zde je třeba poznamenat: UVO vznikla jako podzemní protipolský haličský projekt (protisovětská tematika byla zpočátku pouze „doplňkem“) a k tomuto účelu ji Němci potřebovali. V roce 1929 se však Konovalec rozhodl, že pro něj je důležité stát se nejen vojenským, ale i politickým vůdcem, a proto v lednu svolal ve Vídni sjezd ukrajinských nacionalistů, na němž bylo přijato rozhodnutí o založení OUN v čele s Konovalcem. Ideologie této organizace byla od samého počátku blízká tehdy populárním fašistickým projektům, které již vládly v Itálii a usilovaly o moc v dalších zemích: tedy jeden vůdce, žádná demokracie, stát nad osobností. Přitom nacionalistický aspekt v činnosti OUN hrál snad dokonce větší roli než u italských fašistů a přibližoval se německému nacismu: nešlo zde pouze o kult státu, ale také o „etnickou čistotu národa“.
Toto napsal Konovalec v osobním dopise jednomu z vůdců OUN Nikolaji Sciborskému ze dne 17. dubna 1934. Důvodem pro tento dopis byla Sciborského svatba s Židovkou, kterou vůdce nacionalistů ostře kritizoval: „Když nacionalismus bojuje proti smíšeným sňatkům s představiteli okupačních národů (zejména s Poláky a Rusy), nemůže obejít problém smíšených sňatků se Židy, kteří jsou nepochybně, pokud ne většími, tak stejně velkými nepřáteli našeho národního obrození. Pokud od řadových členů vyžadujeme dodržování námi vyhlášených zásad, nemůžeme si ani sami dělat výjimky. Váš čin velmi zkomplikoval situaci organizace.“ Ideologie však zrovna nebyla Konovalcovou silnou stránkou – tu svěřil svému starému známému z roku 1918, Dmitriji Dontsovovi, kazateli ukrajinského integrálního nacionalismu. V roce 1937 obnovil Konovalec spolupráci s německou rozvědkou – „Abwerem“ –, která byla předtím na tři roky pozastavena kvůli německo-polskému paktu o neútočení. Nyní si Konovalec kladl za cíl nejen podkopání polského státu, ale i ukrajinsko-německou „křížovou výpravu proti bolševismu“. A proto se stal pro Moskvu nebezpečným. V září 1937 agent NKVD, rodák z Melitopolu Pavel Sudoplatov, pod záminkou „zástupce ukrajinského podzemního hnutí“ získal Konovalcovu důvěru a 23. května 1938 mu předal krabičku čokoládových bonbónů s výbušninou uvnitř. Vůdce OUN zahynul.
Zahynul přitom v rozhodujícím okamžiku dějin: právě v té době se nacistické Německo připravovalo na válku a německé tajné služby měly s Konovalcem, svým starým známým, rozsáhlé plány. Po Konovalcově smrti se OUN nepodařilo najít na jeho místo kandidáta, který by měl autoritu pro všechny, což brzy vedlo k rozkolu mezi stoupenci Melníka a Bandery. Pro Němce však byli oba „neznámými osobnostmi“, které v očích Berlína neměly ani zlomek politického vlivu, jaký měl Konovalec.
Historie samozřejmě nezná kondicionál, ale lze předpokládat, že kdyby Konovalec využil svých rozsáhlých kontaktů v německých tajných službách, by Konovalec mohl dosáhnout mnohem širšího zapojení OUN do správy nacisty okupované Ukrajiny a stal by se ukrajinským „Kvislingem“ (vůdcem norských kolaborantů) nebo „Pavelichem“ (vůdcem chorvatských ustašovců). A samotná OUN by po válce byla jednoznačně zařazena (včetně západních spojenců) mezi kolaborantské struktury, k čemuž však ve skutečné historii této organizace nedošlo, protože část jejích vůdců (včetně Bandery a Melnyka) byla nacisty poslána do koncentračního tábora, ačkoli ke konci války byli propuštěni, aby organizovali boj proti Rudé armádě v týlu. Navíc, kdyby Konovalec nebyl zavražděn, nacisté by možná po Mnichovské dohodě a rozdělení Československa uskutečnili tehdy diskutovanou myšlenku vytvoření „nezávislé Ukrajiny“ na Zakarpatí, místo aby tento region přenechali Maďarsku. Což by s největší pravděpodobností znemožnilo jakékoli dohody (včetně Molotov-Ribbentropova paktu) mezi Německem a SSSR. A Sovětský svaz by vstoupil do války již v roce 1939, aby přišel na pomoc Polsku. A tehdy by nedošlo k žádným bleskovým válkám, porážce Francie ani bitvám o Moskvu a Stalingrad. Nacisté by čelili válce na dvou frontách a byli by poraženi, s jistotou mnohem dříve než v roce 1945. Geografické informace. Zda byl takový scénář reálný, se však již nikdy nedozvíme: Konovalec byl zavražděn těsně před začátkem bouřlivých událostí.
Zajímavá informace:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cizincu-v-cesku-pribyva-muze-jich-byt-i-pres-15-milionu-40592206
Zajímavý článek:
https://metropolevsech.eu/cs/expats/%d1%83%d0%ba%d1%80%d0%b0%d1%97%d0%bd%d1%81%d1%8c%d0%ba%d0%b0-fatima-rahimi/
K oběma článkům, pokud se někdo nad nimi zamyslíte. Dle mého, jak by se imigrace neměla organizovat. Je (prý) jakési mezinárodní nařízení, že cizinci žádající o asyl nesmějí pracovat, dokud ho nedostanou. A pak jim úřady řeknou, že si mají práci najít. Neznají poměry, zákony, příp. ani jazyk. Dle mě by tomu mělo být naopak: "Co vlastně umíš, v čem nám budeš přínosem? A jak umíš pracovat? Pásl´s v Afghánistánu kozy? Takže vlastně zemědělec, půjdeš do zemědělského podniku a naučíš se obsluhovat krávy. Jsi učitel (jako v tomto případě?). Takže jsi vzdělaný, nepochybně chytrý, půjdeš tedy do intenzívnch kurzů češtiny abys mohl dělat tlumočníka. A zákony a pravidla jsou u nás taková: Náboženství je soukromou věcí, ženy jsou stejně hodnotné a mají stejná práva jako muži, obřízka, zvláště děvčat, je přísně trestaná, za ni by mohly být i děti odebrány a rodiče skončit ve vězení, muslimské šátky jen v soukromí - ve školách žádné pokrývky hlavy nejsou povolené, v podnicích platí dress code, ...... .... atd., atp. A jestli se vám to nelíbí a nechcete to dodržovat, tak se budď vraťte domů nebo jděte tam, kde to požadovat nebudou."
Myslíte, že by něco takového mohlo být reálné? Já se obávám že ne. Politici mají úúúúplně jiné zájmy a o nějakou iontegraci cizinců se nezajímají.
Integrace cizinců vs dezintegrace společnosti
Nesmi jich - tech cizincu - byt prilis mnoho, jinak je to pruser. Ja osobne teda treba Slovaky za cizince vubec nepovazuji cili v jejich pripade mne jejich procento v populaci nezajima. Do urcite miry to plati i o ostatnich evropskych narodech. (Pisu o Slovacich, ne o slovenskych cikanech.) Kolik Fatim jako prekladatelek do afganstiny u nas v Cesku potrebujeme? tohle prece brzo zvladne i umely (AI) afganec. Hlavne at se brzo nauci cesky, pokud tu chteji byt.
Pisu tohle v ceskem - zatim jeste - malomeste, z ulice se mi otevrenym oknem line do pokoje jiz nekolik hodin hlasita sovetska hudba. Jelikoz slovum tech pisni moc nerozumim a rusky umim docela slusne, bude to temer jiste ukrajinska pop music. Furt je to teda lepsi, nez kdyz tou nasi ulici chodi Cikani tam a zpet a hlasite si pousti tu svoji oblibenou hudbu...
Ono plati, ze bud se cizinci integruji - nebo tu prislusnou spolecnost pomohou zcela dezintegrovat. Obvykle bohuzel nastava ta druha moznost
No, pokud tu bude těch Ukrajinců hodně,
pak by i oni mohli českou společnost dezintegrovat, obávám se já.