Tak se nám tu rozjela nová kampaň pravdy a lásky. Dobře bude, až zbavíme důchodce volebního práva. Jakýsi investor, o kterém jsem v životě neslyšel, Václav Dejčmar, dal velký rozhovor Seznam zprávám, že senioři by posledních osmnáct let už měli mít zakázáno volit. Dejčmar podporuje svými penězi hnutí STAN, čili bych si troufal tvrdit, že STAN má něco podobného v programu, jen to samozřejmě nedávají do oficiálních předvolebních materiálů. Ale když vidíte Rakušana, Šebelovou a další Dozimetry, kouká jim to z očí.
Jistý Kuba Ryba, zpěvák kapely Rybičky 48, teď ve stejnou chvíli přišel s tím, že by měl existovat „voličský řidičák,“ jakýsi test všeobecných znalostí, kterým by neprošli voliči SPD, Motoristů a ANO.
Mimochodem, Kuba Ryba to je něco jako Tomáš Klus, který zpívá falešně o kvartu níž. Také nedostatek hudebního talentu dohání politickou angažovaností, ale je chytřejší než Klus – nevyjadřuje se k Palestině. Vystačí si s nadáváním na Babiše, Okamuru, Macinku, všechny dezoláty a spolu s Dejčmary samozřejmě nadává na důchodce.
Oni ti šmejdi senioři totiž myslí sami na sebe, víme? Myslí na svoje potřeby, myslí na svoje zájmy a podle toho volí. Vůbec nevolí podle zájmů Kuby Ryby ani Václava Dejčmara. Volí, aby se měli dobře, aby měli vyšší důchod, nižší DPH na potraviny a symbolickou daň z nemovitosti. Volí tak, aby si udrželi své bydlení, na které si našetřili, volí, aby měli pohodlné domovy pro seniory s dobrou péčí a vůbec nemyslí na to, aby se měl dobře Kuba Ryba a nebo aby Dejčmarovi víc sypalo jeho podnikání.
To víte, oni ti senioři mají čas a tak koukají na různé podcasty nebo videa, kde jim ti nejchytřejší světoví ekonomové a politici vysvětlují, že podstatou kapitalismu je maximalizovat zisk a podstatou demokracie je volba podle svých zájmů. Když jsem jako ještě mladý a hloupý kluk poprvé nakoukl v pořadu Den D do velkého světa, vysvětlil mi investor Bartoš, že hlavní smysl každého kapitalisticky smýšlejícího jedince, je maximalizace profitu. A v občanské nauce zase tlučou dětičkám do hlavy, že podstatou naší západní civilizace je, že když všichni budeme myslet na sebe a své zájmy, tak je to sice sobecké, ale stane se zázrak, všichni se díky tomu budeme mít lépe, protože suma všeho lidského sobectví + svobodné volby = plná lednička, nekonečně rostoucí HDP a to vše v krásném, demokratickém a plně recyklovatelném obalu.
Kubovi Rybovi se samozřejmě nelíbí, že senioři myslí sami na sebe. Takhle si ten kapitalismus nepředstavoval. On si představoval, že ON bude myslet na svoje dobro,bude to maskovat, jako že myslí na dobro všech a všichni ostatní díky tomu budou myslet na JEHO dobro. Teď navíc ještě zjistil, že seniorů je hodně a Kubů Rybů je málo. Sice to mají ve školách díky Člověku v tísni dobře podchycené, ale bohužel, dětí se rodí čím dál méně, takže voličů, kteří by volili zájmy Kuby Ryby, bude spíš ubývat. A tak je zapotřebí seniorům volební právo sebrat a nebo jim alespoň udělat nějaký IQ test, aby volit mohli jen ti správní.
Nechoďme kolem horké kaše, Kuba Ryba už jeden takový IQ test nejen vymyslel, ale i nasadil. Teď ve velkém propaguje svůj nový e-shop, který se jmenuje Vopečbuřt. Je to prý revoluce v opékání špekáčků. Hlavním produktem tohoto e-shopu je napichovák na henty buřty. Je z nerezu, rukojeť má dřevěnou a před rukojetí má ještě jednu posuvnou rukojeť, abyste mohli napichovák držet v obou rukou a nepopálili jste se o horký kov, protože průměrný mladý, moderní a dynamický jinoch nechápe princip zpětné vazby a je schopen sahat na rozpálené povrchy opakovaně.
Podíval jsem se, jak je ta vidlice udělaná, kouknul jsem se na ceny nerezových tyčí i dubových kulatin a zjistil jsem, že materiál na tento „vopečbuřt“ stojí asi padesát korun. Pak jsem si z normoval výrobu – musíte dvakrát brousit, jednou ohnout, udělat jeden „heft“ svářečkou, nasadit rukojeť a vypálit tam logo (to je to nejdůležitější). Při garážové sériovce je to tak padesát korun za výrobu jednoho kusu. Celkem tedy celá ta věc stojí tak stovku a to jsem velkorysý.
Milý Kuba si tento „vopečbuřt“ dává tísíc procent marži a prodává lehce vylepšený napichovák za víc než tisíc korun kus. Protože to přece není žádný kousek nerezové kulatiny s trochou dřeva, ale VOPEČBUŘT – revoluce v opékání.
Není to všechno. Na svém e-shopu prodává i dřevěné špalíky, které prořízne křížem krážem pilou, doprostřed dá kousek podpalovače a prodává je za šest stovek kus. To je zase revoluce v rozdělávání ohně.
Já mám jasno. Kdo je ochoten koupit takový předražený bazmek a ještě za to Kubovi poděkuje, to musí být jedině volič TOP 0,9%, protože víc blbců v této zemi snad ani nemůže být. Jako podnikatelský záměr to ale chápu – jsou tu desetitisíce Pražáků, kteří volili Pekarovou Adamovou. Jak využít potenciálu jejich záporného IQ? Prodáme jim tyčku v hodnotě stokoruny za tisícovku. Řekneme jim, že je to revoluce v opékání buřtů a oni to sežerou, protože sežrali i propagandu, že je Pekarová chytrá.
Stejný potenciál je i v hnutí STAN. Tam je také hodně lidí, kteří si myslí, že Danuše je mladá a pohledná. Ti jsou na vopečbuřt také jak dělaní. Politická angažovanost teď za Babiše moc nenese, Klempíř na ministerstvu kultury škrtá umělcům podporu, je zapotřebí si vynahradit ztráty přirážkou ve výši tisíc procent a věřit, že pravdoláskařští voliči jsou ze svého Havla pořád ještě dost „ausersich.“
Je to zatím suverénně nejlepší test pravdoláskařské inteligence, který jsem viděl. A protože je tento e-shop teď na fejsbůku hodně propagován, zřejmě to funguje a lidí, kteří nalítnou na jakoukoliv hovadinu, pokud vám ji řekne správně ideologicky ukotvený svazák, je stále ještě dost. Jestliže je po někoho tyčka za tisíc korun revoluce v opékání a dá za kus špalku šest stovek, klidně uvěří, že je Rakušan slušný člověk a Fiala světový lídr.
Když byl někdo schopen poslat miliony korun na předražené Strnadovy granáty, co by nekoupil od Kuby Ryby kus podobně předraženého nerezu? Lidská blbost je totiž nekonečná. Kuba nám vymyslel REVOLUCI V OBÍRÁNÍ
A vy, senioři, kllidně volte podle svých zájmů a potřeb. Volte, abyste se vy měli dobře. Oni ti Winklerové, Frycové a Šídlové také dělají všchno možné, aby se měli dobře zase oni. Například sypou peníze do normalizačního rozvědčíka. Je to totiž základní zázrak kapitalismu. Všichni budeme budeme maximalizovat vlastní zisk a šup… z lidského sobectví a hamižnosti se stane blahobyt a demokracie. Takhle nás to třicet let učili experti ověšení Nobelovými cenami.
To jen Kuba Ryba a Václav Dejčmar se v posledních dnech zamysleli a zjistili, že chtějí režim, kde se budou mít dobře oni a ne nějací důchodci. Kapitalismus ano, soudruzi, ale jen takový, kde všichni myslí nikoliv na sebe, ale jsou ochotni se ve jménu globalizačního Dejčmara uskrovnit až sebeobětovat.
Jo a Kubo Rybo, za dnešní reklamu chci dvacet procent rabat! Myslím, že ti to nažene pěknou kupu libtardů, kteří si ozlomkrk půjdou koupit ten napichovák, aby demonstrovali sounáležitost s těmi nejvyššími hodnotami… Nepochybuju o tom, že tihle budou mít vždycky volební právo, protože kdyby neměli, Danuše by se nikdy nestala europoslankyní, Pekarová by nebyla předsedkyní sněmovny a Timur Mindič by neměl zlatý záchod.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
*Důchodci jsou lovenou zvěří už pár let
Filantrop a investor do STAN v rozhovoru popře nárok seniorů na účast ve volbách a následná rezonance ve společnosti ukáže její náladu. Tak nějak funguje ukázka salámové metody. Nadhodí se téma a nechá se pracovat. Filantrop druhý den sice pronese omluvu, ale ta už nikoho nezajímá, protože vše už samovolně jede dále.
Slyším li označení filantrop, naježí se mi vlasy (i ty, které nemám). Takto označovali Sorose, Gatese a další schovávající se za své nadace a páchající zlo napříč kontinenty. Zločinecká struktura jejich společností mající za úkol neplatit daně, ovlivňovat dění na světě a škodit ve jménu vlastních zvrhlých názorů a pohnutek je nesporná. Soros svým vlivem a machinacemi systematicky likvidoval Evropu a USA, podporoval liberální nedemokracii a zasahoval do konání nejvyšších mocenských vrstev i držel při životu politický neziskový sektor. V oblasti jeho zájmu byly vládnoucí struktury i organizace typu Člověk v tísni, vstupoval přes ně a své fondy do škol, výchovy, politiky a kultury. Jeho syn v tom pokračuje a jde o plíseň ničící mnohé.
Gates svými očkovacími manévry a podnikáním v oblasti potravinářství zkouší snížit počat obyvatel na planetě. Už jen toto z něj dělá masového vraha ne vzdáleného svými teoriemi nacistickým pohlavárům.., Gates tvrdí, že je naše planeta přelidněna, a systematicky vymýšlí způsoby, jak tento geometrický útvar zmenšit objemově na polovinu. Chtěl by tak zlikvidovat každého druhého z nás všech. Jistě tedy chápete, že filantrop není nic dobrého a být takto nazýván znamená riziko přiřadit se k největším světovým grázlům. A finanční podpora STAN tomu ještě více nahrává.
- Reakce občanů na sebe nenechala dlouho čekat. Zatímco za starší voliče se okamžitě ozvala seniorská organizace a dosáhla omluvy, zástupci mladší generace se pustili do dehonestace těch, na nichž stála ekonomika státu předešlých 40 let a více. Ti jsou lovenou zvěří už pár let, kdy je zpochybňován jejich dlouhodobý přínos společnosti. Generace dnešních šedesátníků a starších ještě zažila socialismus (někteří i nacistické řádění), je jediná schopná porovnávat tehdy a nyní, ukončila vládu komunistů a bohužel nezabránila liberálům v převzetí moci. Těch liberálů, kteří nyní devastují Evropu a vytváří prostředí pro vznik 3.světové války...
- Pokusy evropské komise přinutit členské státy k zvýšení hranice na 70 let je potvrzením mizerné sociální politiky, propadu ekonomiky a neschopnosti přesvědčit mladé k pracovitosti, sociálnímu cítění a výkonnosti...Spílaní komunisté zvládali důchody tak, že ženy do něj chodily i v 55 letech a muži v 60... Zohlednění mateřství u žen bylo samozřejmostí a každé dítě znamenalo další úlevy.
Současná evropská vládní garnitura už dokázala všechny základní lidské jistoty přeorat a nejradši by přišla u pracujících lidí plynule v jejich eutanasii. Odvody sociální i zdravotní přetavuje v dávky pro nepřizpůsobivé a Ukrajince a jiné migranty, místo na pomoc skutečně potřebným. Na penze už moc nezbývá. Důchodové fondy byly za vlády Klause využity, rovná se rozkradeny, a peníze od té doby chybí…, penzisté a jejich životní úroveň jsou tématem, které se čas od času rozvíří. Je z nich dělána zátěž, přestože celý svůj život pracovali a často mnohem intenzivněji než příživnická generace mnohem mladších kritiků jejich samotné existence.
Agresivita, se kterou je vedena kampaň vůči důchodcům, je zarážející…, krátkozraké jednání těch, kteří nechápou, že sami zestárnou a zdá se, že snižování IQ společnosti sebou přináší další průvodní jevy... Nynější mládež obchází rodičovské povinnosti, děti jsou nedostatkovou součástí společnosti a neschopnost něco produkovat je u nich zjevná. O fyzickou práci nemají zájem, jsou sebestřední, potetovaní a rozhodně méně lidští, než tomu bylo za doby aktivity jejich rodičů a prarodičů…
- Ano, vychovali jsme je k lenosti, neschopnosti a sobectví. To je skutečná chyba nás starších. Amen.
Jindřich Kulhavý, stále ještě pracující… z článku „Rozjela se trapná diskuze“ https://www.inadhled.live/…ze/
Na tom "investorovi " je vidět,
jakému dobytku jsme umožnili zbohatnout.
... ale volové jsme my...
A dnešní filantrop je gauner, který rozdá částečku lupu těm, které okradl.
Peníze dokážou hodně zakrýt, ale pravdu nezmění.
Kde je kořen problému? Co umožňuje mocným skupinám nejen existovat, ale také neustále upevňovat svou moc?
...Jedním z hlavních problémů je systém „prázdných peněz“, který funguje od roku 1971. Existuje nepřeberné množství statistik, které dokazují, že takový systém podporuje nerovnost v bohatství a běžní pracující občané trpí neustálým poklesem kupní síly své měny (většina se před tím nedokáže chránit).
... Většina bohatství v tomto systému tedy cirkuluje mezi bankami, korporacemi, politiky a lidmi ve stínu (vlivné rodiny, agenti tajných služeb atd.). Je důležité si uvědomit, že součástí systému jsou i mainstreamová média – i ta jsou ovládána relativně malou skupinou lidí.
... Tento systém umožňuje těm nejhoršímkreaturám– inteligentním, ale postrádajícím morální kompas – zbohatnout. Za normálních okolností by museli tvrdě pracovat. Na Wall Street (a v okolí) jim jejich dovednosti umožňují to dělat a zároveň žít nad zákonem. V případě potřeby si najímají armádu právníků, aby pro ně vyjednali vhodná opatření.
... Takhle tento systém vypadá. Případ Epstein to jasně ukázal a bohužel uvidíme další Epsteiny.
Výše napsané jsou citáty z článku „Takto funguje systém“, který najdete v angličtině (přeloží gúgl), zde
https://gefira.org/en/2026/08/20/how-the-system-works/
Dejčmarovi hlavou blesklo,
že je dobré zrušit Česko. On dobře ví, která bije, lépe zní prý Bohemie.
*Zauber
Dojčmar by sedlo víc.
Pražské jaro.
Ještě se vrátím k roku 67 a dál do minulosti. Otec kupoval Literární noviny, vydával je Svaz spisovatelů, původně se věnovaly kultuře, během uvedených let se začaly zabývat i politikou a politologií, ale ne jako Rudé právo, ale kriticky. Ne, že by už neexistovala cenzura, určitě jim mnoho článku nepovolili, ale učili jak psát, aby to prošlo. Později se objevil časopis Reportér, ten vydávali novináři a zaměřoval se na politiku a historii, rozebíral témata, která byla jinde tabu. Byla to škola pro novináře i pro čtenáře. Bylo vidět, že je zaseto na nějakou změnu.
Na podzim 67, byly Literární noviny zakázány, snad to prosadil sám Novotný.
Jak jsem již psal včera, 8. ledna 68 byl prezident zbaven funkce 1. tajemníka UV KSČ. Zdůvodňovalo se to kumulací funkcí. Jenže právě ten 1. tajemník byl pro Novotného zdrojem jeho moci. To prezidentství, to byla jen taková třešnička na dortu. Během ledna se toho moc nedělo, ono se dělo, jen veřejnost o tom nevěděla. Vzpomínám si na vtip z onoho období, mířil na Dubčeka a jeho program. Předváděl se názorně, to jste šli, dupli, zahajlovali a řekli Ček. Ale šířil se především mezi zastánci Novotného.
Že se něco děje se projevilo v polovině února. Znovu byli povoleny Literární noviny, nyní pod názvem Literární listy, ale obsah se nezměnil, spíše přitvrdil.
Potom následovala Šejnova aféra. Šejna byl generál, vojenský politik, něco jako politruk. A žil si na vysoké noze, jak má tento druh lidí ve zvyku. Zadlužil se a začal si přivydělávat šmelinou. Prodával zemědělcům semínka vojtěšky a jetele. Bral je z vojenských skladů. Smyčka kolem něho se začala stahovat. Vyřešil to útěkem na Západ přes Jugoslávii. Byl to velký průser, byl zasvěcen do všech vojenských tajemství naši armády. No jednoduše zradil, však to známe. Řekl bych, že to byl jakýsi zlom, události začaly dostávat velký spád. Bezprostředně na to spáchal sebevraždu další generál. Rezignoval ministr obrany Bohumír Lomský. Šejna měl blízký vztah s Novotným, to dále oslabilo jeho pozici.
Pro média to byl velký impuls, začala se probírat korupce ve státě a hodně otevřeně. O tom se dříve nemluvilo, lidi zpozorněli. Televize se stala nejdůležitějším informačním prostředkem a večerní zprávy nejdůležitějším pořadem. Pamatuju se, jak jsem čekal až přejde ta nudná 10 minutová část, kdy se probíralo dění v zahraničí a přejde se k tomu, co se událo doma. Mluví se docela otevřeně i o tom kdo za co odpovídá. V TV se mluví i o letitých tabu, znovu se otevřela například smrt Jana Masaryka. Novináři a reportéři dostali svobodu a využívají ji. Dělají opravdu investigativní novinařinu. Lidi začínají věřit, že se skutečně něco dějea začali tomu fandit. Březen, to byl skutečný rozjezd pražského jara. Někdy kolem 20. března rezignoval Antonín Novotný na prezidentský úřad. Byl asi týden na výběr jeho nástupce. Jedním z kandidátů, vedle gen. Svobody, byl i Čestmír Císař, bývalý ministr školství, který byl značně populární mezi študáky. Sice prezidenta volilo Národní shromáždění, ale debata probíhala napříč celým národem. Najednou se začal projevovat úplně nový fenomén veřejného mínění, i ten hrál určitou roli. My študáci jsme prosazovali svůj názor provokativním heslem: "My nechceme Svobodu, my chceme Císaře!" Ale nakonec byl 30. března jednomyslně zvolen Ludvík Svoboda.
Ale televize kromě politiky přinášela nové pořady. Pamatuji se na Škutinův pořad: "Co tomu říkáte, pane Werich?" Bylo to Škutinovo morální vítězství, protože před lety byl "osobním" vězněm Novotného, když veřejně prohlásil "Novotný je vůl" (byl tehdy v podmínce). Duben byl ve znamení rošády ve vládě. Pro nás byl hodně důležitý poslední duben, kdy i v malém městě byl zorganizován velkolepý Majáles.
V květnu se situace začala měnit. Diskuze se dostala až na hranice přípustného, někteří otevírají otázky o vedoucí úloze KSČ, vzniká KAN (Klub angažovaných nestraníků) a obnovuje se K 231. Zákon 231 byl zákon na ochranu republiky, vznikl v roce 1948 a byl napsán velmi gumově. To z poslední doby taky známe. V klubu K231 se setkávali kteří byli podle tohoto zákonu potrestáni.
Tehdy Moskva začíná docházet k názoru, že Dubček vývoj přestává mít pod kontrolou. Bohužel Dubček nebyl osobností, která by tento problém dokázala zvládnout. Určitě si uvědomoval, že jsme součástí východního bloku a že prostor, který má k dispozici je limitován. Pouze tolerování našich změn Brežněvem a politbyrem mohlo reformám přinést úspěch. Proběhlo několik přímých jednání, kdy došlo k "dohodě", ale každý z nich tuto dohodu chápal jinak.
Blížily se prázdniny, začal se projevovat jaká si okurková sezóna, začal jsem nabývat dojmu, že se od reforem začíná ustupovat, že to dopadne jako vždycky. Ale na konci června přišel Vaculík se svými "2000 slovy". To nebyl příliš dobrý tah. Dubček se snažil Brežněva uklidnit, že má situaci pod kontrolou, že Československo je nedílnou součástí socialistického tábora. A do toho přijde Vaculík s názory, že lid má své představitele kontrolovat a prosazovat svoji vůli pomocí rezolucí, demonstrací a stávek. To už začalo zavánět kontrarevolucí. Vedení se od Vaculíka distancovalo. Několik let před Vaculíkovou smrtí, jsem se ho na besedě na to zeptal. Sám přiznal, že to byla od něho taktická chyba, že na to dost lidí doplatilo.
V červnu probíhalo u nás vojenské cvičení Šumava, po jeho konci, Sověti protahují stažení svých armád z našeho území.
Červenec to už je labutí píseň Pražského jara. Lidi jako já jsou přesvědčení, že se Dubček z toho všeho snaží vycouvat, Moskva je opačného názoru a dochází k přesvědčení, že Dubček už nedokáže couvání prosadit i kdyby chtěl. Začíná se jednat o nás bez nás. V polovině července se ve Varšavě sešla pětice představitelů SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska a zabývali se situací u nás. Došli k názoru, že to, co se děje v Československu, není pouze vnitřní záležitostí Československa. Že socialistické státy tvoří jeden celek. Později se tomu začalo říkat Brežněvova doktrína.
Na přelomu července a srpna došlo ke schůzce v Čiernej nad Tisou. Dubček s Brežněvem otevřeně diskutují, ale bohužel neudělali zápis na čem se vlastně dohodli. Každý si dohodu vysvětloval po svém. O dva dny později se konala ještě schůzka v Bratislavě. Zdálo se, že dojde politické dohodě. Brežněv očekával, že dojde k zákazu kontrarevolučních činností, (KAN, K231), Dubček se domníval, že svůj postup obhájil a reforma může pokračovat dál. Ale v zákulisí se stalo ještě něco, co možná rozhodlo. Indra, Kolder, Švestka, Kapek a Biľak předali Brežněvovi zvací dopis. Brežněv, Kosygin a Suslov nebyli dlouho zastánci invaze, ale na jednání politbyra 17. srpna bylo rozhodnuto, že k invazi dojde. Celé politbyro hlasovalo pro invazi jednomyslně. A to je konec Pražského jara.
Pamatuji si to velmi podobně,
v té době už jsem byla v Praze na škole a tedy trochu blíže tomu politickému dění. Též pocházím z rodiny, kde se pravidelně kupovaly Literární noviny a máte pravdu, byly v té době značně odvážné. Doba byla zpočátku taková skoro vesele uvolněná, pro nás študáky určitě, zajímali jsme se o politiku, fandili jsme Dubčekovi a Císař prezidentem byl ideálem (i když vlastně dodnes nevím, proč zrovna on). Ale už tehdy moje kamarádka z matfyzu předvídala, že se Husák nakonec stane prezidentem. Jedenadvacátý srpen byl šok, žilo ještě mnoho pamětníků obou světových válek, kteří toho věděli a pamatovali mnohem víc a nedělali si iluze; zajímavé bylo, jak mnozí mladí podporovatelé Pražského jara rychle "chytili nový vítr" a s "normalizací" začali ještě dříve, než byla oficiálně vyhlášena. Posledním záchvěvem byly demonstrace na výročí v roce 1969, pár spolužáků se nám vrátilo po pár týdnech v kriminálu za demonstraci v Českých Budějovicích, měli kliku že studovali na technice, z humanity rovnou všechny vyhazovali. Velkým zklamáním pro mě bylo, když jsem se později dozvěděla, a ještě později, při vyřizování zemědělských restitucí na vlastní oči přesvědčila, že ty naše "osobnosti Pražského jara" byli ti největší prevíti, kteří tu řádili v padesátých letech a mnoha lidem doslova zničili život.
*jafava
A nebyla jste ubytována ve strahovských kolejích. Vzpomínám si, že tam byly problémy s vodou a večer tam vypadávalo světlo. Někdy, snad v listopadu 67, když zase vypadla elektřina vyšli studenti se svíčkami do strahovských ulic a provolávali dvojsmyslné "Chceme světlo". Přidávali se další a další, snad několik tisíc jich sestoupilo až dolů do města. Tam na ně už čekali policajti s obušky. Následovalo něco dost brutálního, asi jako 17. listopad na Národní třídě. To byl také jeden z hřebíčků do Novotného rakve.
reakce
Ano, Inzo, tohle přesně mi vyprávěl táta, který tam tehdy studoval a demonstrace se zúčastnil. Poté v roce 1989 prohlásil "já demonstroval tehdy, ty budeš demonstrovat teď", takže jsem ztratil potenciální výmluvu nejít na demonstraci s tím, že mě to doma nedovolí:)
A můj táta zase,
když jsem se radoval, že se u nás obnovuje kapitalismus, skepticky řekl: "Však poznáte, co to je kapitalismus." A já mu přezíravě odpověděl: "Ty znáš jen ten kapitalismus starej, ale teď už je nový, demokratický." A tak se mu, už jen v duchu, omlouvám.
Omlouvám se za chybu v…
Omlouvám se za chybu v nahrávání článku. Už by to mělo být v pořádku.
Meesře Vidláku, opravte si jeden odstavec, prosím
Tenhle:
Kubovi Rybovi se samozřejmě nelíbí, že senioři myslí sami na sebe. Takhle si ten kapitalismus nepředstavoval. On si představoval, že ON bude myslet na svoje dobro,bude to maskovat, jako že myslí na dobro všech a všichni ostatní díky tomu budou myslet na JEHO dobro. Teď navíc ještě zjistil, že seniorů je hodně a Kubů Rybů je málo. Sice to mají ve školách díky Člověku v tísni dobře podchycené, ale bohužel, dětí se rodí čím dál méně, takže voličů, kteří by volili zájmy Kuby Ryby, bude spíš ubývat. A tak je zapotřebí seniorům volební právo sebrat a nebo jim alespoň udělat nějaký IQ test, aby volit mohli jen ti správní.
Místo Kuby Ryby má být Václav Dejčmar. To jen, abychom vzdali čest tomu pravému dezinteligentovi ( = debilovi ) z těch dvou.
?
?
!!
!!
Napsal jsem dva vykřičníky.
Za slepice předem díky!
*Zaubere na vysvětlenou
Včera, byly na VK trochu zmatky. Když to Vidlák večer spustil byla tam jen hlavička, ale chyběl vlastní text. Nicméně svoje příspěvky jsem tam dát mohl. O chvíli později tam Vidlák text doplnil, ale ty moje příspěvky byly naopak fuč. Tak jsem je tam nakopíroval podruhé. Ale, když jsem se tam podíval za chvíli, tak tam ty moje texty Vidlák také obnovil, a byly tam dvakrát. Ty duplicitní jsem zase vymazal, no a ty "?" to je to, co po nich zbylo. Toť vše.
Jinak ta tvoje reakce se povedla. Zdravím!
Zdravím též Inzu a jen tak na vysvětlenou.
Nic proti nikomu dobré vůle a dvakrát tak nic proti Inzovi. Jsem jenom tak trošku hračička a snad i trošku provokatér. Špatný úmysl u mě hledejte až jako úplně poslední možností.
Sahra Wagenknechtová ostře kritizuje německou politiku:
"Kde ještě na světě existuje vláda, která je tak hloupá, že podkopává půdu pod nohama vlastnímu průmyslu, vlastní ekonomice?! Kdo jiný to dělá?
Německé chemické společnosti odcházejí do Číny. Odcházejí do Číny, protože tam stále dostávají levný ruský plyn. Protože tady už ho mít nemohou.
To jsme se úplně zbláznili? A ještě se to prodává jako nějaké morální hrdinství. Ano, přece nesmíme plnit Putinovu válečnou pokladnu! Ale plnit válečnou pokladnu Donalda Trumpa, s tím vůbec žádný problém není! To je přece pokrytecký dvojí metr. Opravdu naprosto skandální politika!" video: https://t.me/…674
nečt24
Je mi stydno (Jindřich Rajchl)
Stydím se za soudruha Pavla, jenž v sobě nemá ani tu nejmenší špetku slušnosti, aby 21.8. někam zalezl a vzkázal, že s ohledem na svou minulost nemá morální právo se k událostem ze srpna 1968 vyjadřovat.
Stydím se za každého našeho občana, jenž mu v tento den tleská. Zeptejte se sami sebe - šli byste 10. června do Lidic zatleskat bývalému prominentovi NSDAP, jenž usiloval o to, aby se stal členem nacistické rozvědky Sicherdienst a bojoval proti nepřátelům nacismu a Adolfa Hitlera? S výmluvou, že to byla jen mladická nerozvážnost, a že už si svou nacistickou minulost odpracoval?
Stydím se za většinu našich rádoby žurnalistů, kteří nemají odvahu na tuto trapnou maškarádu pravdivě pojmenovat a vnést do veřejného prostoru otázku, kam jsme se jako společnost dostali, když necelých 37 let po revoluci oslavujeme strůjce a sluhy režimu, jenž přímo vzešel ze srpnové invaze roku 1968.
Bolševická kariéra soudruha Pavla nebyla žádným momentálním selháním. Byla výrazem jeho amorálního bezbřehého oportunismu, jenž jej vedl k rozhodnutí bezohledně šlapat po osudu jednotlivců i celé naší země za cílem dosažení vlastního úspěchu a prospěchu.
Tento povahový rys ze sebe nikdy nedostane. Je zabudován v jeho DNA. Nelze narovnat páteř člověku, jenž žádnou nemá a nikdy neměl.
Mám plné pochopení pro lidi, kteří se sklonili před tlakem předlistopadového režimu pod tlakem výhrůžek vůči jejich rodině či dětem. Petr Pavel ovšem není ten případ. On byl ten, kdo tento zrůdný nelidský režim útočící na své nepřátele prostřednictvím jejich blízkých spoluvytvářel.
A to zcela dobrovolně. Nikdo mu nevyhrožoval, nikdo jej nenutil. On sám se pro to rozhodl. Kvůli sobě a svému prospěchu. A kdyby v roce 1989 nedošlo ke změně režimu, tak by mu věrně sloužil dodnes.
Můj táta stál tehdy před stejnou volbou. Stačilo mu, aby vstoupil do KSČ a byl by okamžitě jmenován náměstkem a později patrně i ředitelem velkého státního podniku. Ale on na tuto nabídku nekývl. Nezaprodal se. Proto jsem byl na něj neskutečně hrdý, a přesto, že už dlouho není mezi námi, tak jsem na něj hrdý dodnes.
Každý člověk, jenž tehdy nezaprodal svou duši za příslib kariérního postupu a finančního zajištění, je pro mě větší hrdina, než kdy bude rozvědčík z Hradu.
Jsem si jist, že právě tito lidé byli těmi, kdo dnes před budovou Českého rozhlasu při jeho projevu pískali.
Dokázali si totiž zachovat to, co agent Pávek nikdy neměl a mít nebude. Svou čest.
No, on třeba Petr Pavel,
jako nadšený mladík, vstoupil do KSČ z uvědomění, že buduje novou lepší budoucnost.
Degener
Vopečněco zajímá spoustu lidí, ale hlasovací právo důchodců už ne. V Degeneru už to přitom dávno řešíme
https://degener.cz/hlasovaci-pravo/
PePa včera před rozhlasem
nezklamal svým lampasáckým hlasem. Neviděl si do huby, ale přesto mu tleskaly jeho fanatické fankluby.
Cina a Tomicová hrají v milém filmu o tom,
že být gay je normální...
Na 1. máje šuká gaj gaje. Však nejen sex orální je pro gaje normální. A tudíž je dnes v pořádku, když chlap šuká chlapa do zadku. Pijí víno, káží vodu, ať už táhnou do pr....(průvodu).
V jednom příběhu 1 000 a jedné noci
se hádají kurva s homosexuálem, kdo je společnosti prospěšnější. Podle mě vyhrála kurva, která navíc homosexuálům říká "šafránové ocasy"*
*kdo nezná koření a barvivo do jídla, má to barvu...no, domyslete si.
K těm tyčkám na buřty.
Pokud začnu nabízet někomu něco, co je v poho nahraditelné, či co si sám v dílně za chvíli vyrobí, bez čeho se klíďo obejde a nastřelím tisícinásobnou marži a on to koupí, nabízí se otázka:
Jsem já lump, protože mu to prodávám, nebo je on blbec, protože to kupuje? Marketing, vole.
To takhle koupil jeden objekt bývalé Jednoty, zrekonstruoval a udělal obchod. Pak přijel maník z Makra, rozhlédl se, zjistil, že většina nejdůležitějších věcí je kousek od pokladny, tak řekl: "ŠPATNĚ!" Zákazník nemá důvod jít většinou dál. Takže pečivo bude támhle v zadu napravo, nápoje vzadu nalevo, uzeniny můžeme nechat, sýry a podobné věci umístíme doprostřed, ať se nám sokolík krapet projde po place. A jestli u toho si do košíku nahází i věci, pro které původně vůbec nešel, za ty pak zaplatí, bude to jeho svobodné rozhodnutí.
Opékání buřtů drahou tyčí,
právě to v Česku zrovna fičí. Než si dáš buřta do huby, tak si ho opeč na drahé tyčce od Kuby!
ps.
Když jsem dělal obchod a distribuci, byl jeden druh nedostatkového zboží. Zákazníci o něj škemrali, tak jsem dodávky navázal na výši jejich ostatních objednávek. Pak přišel okamžik, že od svého dodavatele tohoto jsem jednorázově dostal nabídku, že když toho koupím celý auťák, cena bude velice nízko. Koupil jsem to a své prodejní ceny nechal, protože jsem věděl, že to v pohodě prodám. To mi trvalo cca 2 týdny a u toho vytvořil svůj rekord. Marži jsem měl 1600%. Ale necítím se kvůli tomu být lumpem.
Jeden výrobce granulí pro psy udělal akci, která se týkala celého řetězce pod ním. Ke dvoum pytlům dostal zákazník jeden zdarma. V mých objednávkách jsem ke dvoum paletám dostal třetí. Když jsem to pak prodával na obchody, pokud si krámský objednal 6 pytlů, ty zaplatil a 3 jsem mu přidal zadáčo. Když k němu přišel konečný zákazník, zase ke dvoum dostal jeden. Tato akce byla omezena dobou do 30. v měsíci. Měl jsem přehled, kolik se toho běžně prodá, věděl jsem, že v tomto případě se to rozjede víc, tak jsem svou objednávku u tohoto výrobce dost předimenzoval. Objednal jsem si celý kamion, takže prvního následujícího měsíce, když akce už ofiko zkončila, měl jsem furt tímto dost nařachaný sklad. Pak už ale akce nebyla, tudíž jsem dál zboží prodával za obvyklou cenu, včetně těch pytlů, které jsem si zadáčo v akci nasyslil.
ps2
I mezi obchodníky je to mnohdy zajímavé.
Bral jsem těstoviny od dvou výrobců. Z Humpolce a z Roudnice. Jednoho dne jsem zjistil, že jsem to nějak prosral a že v tomto sortimentu budu za dva dny na suchu. Volat do Roudnice nemělo cenu, ti měli závozy striktně jednou měsíčně. Tož jsem brnknul do Humpolce. Tam mi majitel řekl, že toho mají moc, před chvílí přijel řidič po celodenní šichtě a že to vidí tak za týden. Já na to, že chápu jejich vytížení, já chtěl celý náklaďák, ale když to nejde, tak to prostě nejde. No jo, jenomže já si nemohu dovolit být týden bez těstovin, tak já teda ještě nerad brnknu do Roudnice. Tam bych pochopitelně nevolal, to by nemělo cenu, ale toto zase ten z toho Humpolce nevěděl. Na druhé straně telefonu bylo chvíli ticho a pak mi řekl, že ráno je tam mám. Ráno jsme je vykládali. Celkem si dovedu představit situaci, kdy jeho řidič, urvanej po celém dnu a konečně doma dostane hovor od šéfa, který zní: Přijeď, jedeš na noc do Děčína. Toho řidiče mi bylo sice líto, ale já ty těstoviny prostě potřeboval.
ps3
Bral jsem od jednoho výrobce krmného masa cca 4 tuny měsíčně. A pak jsem z faktur zjistil, že mé nákupní ceny furt klesají. Patrně situace na jatkách, zřejmě toho byl přebytek. Ale říkám si, kurva, já už jsem teď na šesti tunách, tak proč bych zlevňoval? Když to furt kupujou? Je teda fakt, že když mi můj skladový program oznámil, že průměrná má velkoobchodní maržeu tohoto zboží, které jsem prodával jiným obchodníkům k dalšímu prodeji, dosáhla 80%, trochu jsem se zastyděl. Pak jsem se ale psychologicky z toho dostal a myslím, že to na mě následky nezanechalo.
To já toto a vše výš abyste krapet pochopili, co je obchod. A závěrem rada z opačného ranku - pokud vám někdo bude nabízet něco extrémně levně, okamžitě zbystřete. Buďto je to Matka Tereza, nebo má něco za lubem.
Milost Alláhova.
Přečti si knížku Milost Alláhova. Někde v knihovně snad bude. Je celá o Tobě, a určitě se Ti bude líbit. 😊
Trefa.
Arabské tržiště, já zákazníkovi navrhnu cenu, on podstatně nižší.
Já začnu: "Ty chceš, aby moje žena, moje děti a moji staří rodiše trpěli hlady? Aby se v noci třásli zimou? Aby chodili v otrhaných šatech? Moje děti nebohé aby nevystudovaly a otrocky dřely v kamenolomu? Toto se vše stane, pokud na své ceně budeš trvat!"
Půjde kolem mě moje tříletá dcera, tak jí čapnu, nadzvednu, zatřesu s ní a dám mu jí do náruče. "Tak si jí vezmi taky, protože já už jí neuživím."
Pak budu odcházet zničen nespravedlností života useknout si levou ruku, aby moje rodina nehladovala. Zákazník v náručí s mou dcerou teď nebude vědět, co s tím. Mě se ho zželí a abych ho tohoto jeho břemene zbavil, svolím, že za jistý obnos by to asi šlo si jí vzít zpátky.
Tak jasně, je to trošku nadnesený, ale asi tak nějak.
Freude, myslíš, že to pomůže?
Tohle je tak zažrané, že to odstraní snad jen dlouhodobá karma napříč generacemi. Typická "židovina"! "Můžu podvádět a manipulovat s protějškem, ale ten druhy to nesmí poznat!" Jedna z příčin proč je svět tam kde je...
V to případě je celá tato planeta "židovina"
Znám dost dobře přírodu a načuchl jsem hodně k obchodu. V přírodě, aby se kuna nasytila, vyvraždí hnízdo ptáků, rozhlédni se po lese a zjistíš, že stromy se snaží zastínit ty vedle, aby prosperovaly. Celkem bez skrupulí je zahubí. Jestli toto nevidíš, nechceš to vidět. Na tomto světě se nic a nikdo s ničím nesere, protože by to byl jeho konec.
Vaše "Každý podle svých možností a každému podle jeho potřeb", to si strč do prdele, protože toto nemá s realitou nic společného a je to z říše pohádek. Spravedlivý svět pro všechny nebyl, není a nikdy nebude. Máš možnost toto pochopit a přizpůsobit se, nebo třít bídu s nouzí a držkovat. Tvoje volba.
berrnarde, jestli chceš být kunou, tak já zůstanu člověkem.
Na rozdíl od kuny má člověk -nebo měl by mít -svědomí. A lidskou -ne kuní.
KIMJANE,
kunou být nechci, ale neskonale mě serou naivní kecy o tom, jak jsme si všichni rovni a hlavně navážení se pánů Juráška s jeho stínem Divískem do židů. Tam pak vypěním. Když se opře do mě, to snesu, když uráží národ, to už je za hranou.
berrnard
Máš pravdu,
že "Každý podle svých možností a každému podle jeho potřeb", je komunistický ideál a ideály, jak známo, nelze realizovat. Ale co takové socialistické heslo: "Každý podle svých schopnosté, každému podle jeho práce?" A nebo: "Kdo nechce pracovat, ať nejí!" To nevymysleli komunisté, to napsal sv. Pavel.
Každý podle svých schopností,
každému podle jeho práce, nepovažuji za socialistické heslo, ale za svou každodenní realitu.
A to je názorný příklad,
proč komunisté podnikání zestátnili. Jak můj táta říkával: "Trh? Kdekoho trhnout!"
To není v rozporu s Vidlákovým názorem.
.
Miroslav Etzler se vysmál Babišovi...
Vykřičená celebrita všude schání nějaká rita. V křičení on získal um, je vykřičenější než ten nejvykřičenější dům.
Pavel versus Babiš.
Komouš proti komouši o hru na demokracii se směšně pokouší.
A když budete hodně srát:
"Tatínek vám vyhlásí válku".
Disent.
Tady se poslední dobou dost kritizoval. Rád bych k tomuto podotkl, že disent rozhodně nebyl celistvý názor. Byli v něm intelektuálové, bývalí komouši, kteří to zase viděli jinak, pak mladí a rozjetí kolem ándroše a mnoho jiných. Považovat pochybení jednotlivců za pochybení celku je asi blbost.
Vidlák zde již mnohokrát sám upozorňoval na to, že vaše dnešní alternativa je dost roztříštěná. Dost mi připomíná tehdejší disent. A vás jednou taky pak budou hodnotit ti moudřejší a chytřejší, protože jak známo, po bitvě je každý generál.
Na mě to působí dojmem, že…
Na mě to působí dojmem, že se ty generace podařilo úspěšně rozeštvat... tak to zkusím jinak.
Můj statek byl údajně postaven na přelomu 18. a 19. století, ovšem možná tu stál už ve století 17., ale ani to není jisté, mohla to být jiná budova, nicméně rád tomu věřím. Možná to má "renesanční základy", a stavěly ho stejné generace co postavily Krumlov, jak ho známe dnes, bůhví. Je několik indícií, které by tomu nasvědčovaly, například fakt, že vesnice je obydlená už asi 800 let, a můj statek je přímo na návsi.
Všechny tyhle staré statky v okolí mají směrem na náves velký dům pro mladé, a vedle něj malý vejminek pro staré. Lidi co to tu postavili neměli domovy důchodců, ale vejminky.
Mladí přes den mohli makat na polích, a "domov" byl neustále pod dohledem starších, kteří se podle fotek slézali na lavičkách na návsi. Asi nebyl problém nechat doma děti, babičky a dědečkové mají vnoučata stejně radši než jejich vlastní rodiče, takže mladí, nezávislí ambiciózní rodiče mohli běhat po polích a sbírat seno pro zvířata na zimu, nebo se věnovat štípání dříví nebo výrobě prken sekerou a ruční pilou...
Obrovské šumavské statky byly stavěné po generacích, napříč staletími, a ten "grunt" bylo vždy nutné předat někomu, kdo se o něj dokázal dál starat, a k předání hospodářství muselo dojít ještě před tím, než staří odešli nadobro. A staří zůstávali na gruntu až do smrti, a pak byli s velkou slávou pohřbeni.
Předat grunt vhodné osobě je umění. Stejně tak je umění tu vhodnou osobu vychovat a vyučit. Grunt se předával jako celek jenom jednomu chlapovi se ženskou, protože rozdělovat to - nefunguje. Fungující statek nešlo dělit. Když jich bylo víc, museli přistavět další statky. Nebo vyslat děti do vedlejší vesnice.
Myslím že nejsem daleko od pravdy když napíšu, že generace co tady na Šumavě budovaly ty ohromný statky byli "křesťané", ať už tak nebo onak... A v Bibli se píše že "kdo šetří rákosku nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje včas ho trestá". Nedělám si proto iluze jak to tady na statku vypadalo před 200 lety, a jak vychovávali děti. Dost možná bych to zhodnotil jako dost drsný. Anebo taky ne? Těžko říct, když to člověk nezažil. Ale jsem si celkem jistý že děti rákoskou třískali. A nějak to fungovalo.
Podle mě bysme se k tomu měli aspoň trochu vrátit. Jednak si myslím že jeden výprask rákoskou na který se ihned zapomene je lepší než třídní důtka která se řeší ještě za rok... Ale i k tomu symbiotickému propojení starších a mladších bysme se možná měli vrátit, protože dnešní mladá generace vyrůstá zcela izolovaná od starších, skoro jakoby to byl záměr.
A přitom když se taková spolupráce starších s mladšími dobře pojme, podle mě je o co stát - jako s tím malým vejminkem na statku, podle mě to bylo lepší než důchoďák protože staří tam byli dohromady s mladými. To je podle mě žádoucí...
Já jsem svého druhu řemeslník a v práci jsem zažil starý dědky co jsme měli v práci jenom protože všechno uměli, a všechno znali. Opravdoví páni Lorencové, jenom teda pivo tolik nechlastali.
Kdo dělá opravdovou práci ví jak je "know how" důležité. Staří dědci měli vždycky pořádek v nářadí a ve šroubech takže jsme s nimi neztráceli čas hledáním klíčů a šroubů, a my mladí jsme mohli montovat jak o závod a pod žebříkem starej pil kafe a podával krabičky se šroubama a radil, protože věděl jakej šroub tam dát a jakej klíč musí podat, při tom vyprávěl historky nebo nosil kafe i nám, práce značky ideál... On už na to třeba neviděl, ale vědel o tom všechno. Já na to viděl, ale nevěděl jsem nic. A dneska už vím všechno :-) (skoro všechno) Starej pán je v pánu...
...
Puberta je když dítě dospívá a testuje hranice. Proto puberťáci dělají hrozné hlouposti, protože se učí kam až můžou zajít. Když na žádné hranice nenaráží, zkouší to víc a víc, a když se děti ponechají samy sobě bez kontroly zákonitě to skončí nějakým průserem. Protože takové dítě hledající hranice zastaví až průser.
Průsery se dějí a budou dít, dokud budou děti na světě, ovšem je na starších aby nastavili hranice - odkud je to ok a kde začíná průser.
Třeba u psů se doporučuje mít dvě úrovně průšvihů: Něco je "malý průšvih", třeba když špinavý pes skočí na babičku, tak ho potrestáte ale jenom trochu. Ale potom by měl být ještě "velký průser", třeba když pes začne kousat elektrický kabel - tak to musí člověk dát psovi najevo že tohle teda vůbec. A psi potom dělají všechny ty malé průsery, ale velký průser nikdy neudělají.
Když se trestá, po každém trestu musí přijít "usmíření", kdy člověk přijde za psem a řekne mu: "Víš, já už se na tebe nezlobím".
A pes pak takového přísného, ale odpouštějícího páníčka miluje, protože psi vyžadují autoritu víc než tresty. Trestání je pouze jeden z atributů skutečné autority. Další je, že máte granulku v ruce a o tu se s ním chcete podělit. A s takovou autoritou si pak člověk může diktovat, jak se má pes chovat. A pes se chce chovat správně, když má správnou motivaci.
Dneska je každej pes nevychovanej, skáče, utíká, neposlouchá, protože lidi už neumí vychovat ani psy. A nevychovaný pes, to je za trest. Před sto lety měl každej dědek hůl a když přiběhl neposlušnej pes nebo prase nebo kohout... Dostali klackem a bylo. Nikdo tehdy neřešil volně pobíhající zvířata jak dneska, že skupina lidí nahání zvíře parkem, mává rukama a volá "stůj, zastav, nedělej to!"
Když pak vidíte nějakého profesionálního cvičitele, jak si u neposlušných psů dovede vybudovat autoritu za 5 minut takže mu štěnata sedí u nohou a sledujou ho co udělá...? Tak si člověk říká, proč je film Obecná Škola tak oblíbený?
Zkrátka, jako vždycky, všechno je otázkou správné míry, trestání a odměňování, ale i to sobectví je do určité míry důležité protože nadřízený si nesmí nechat srát na hlavu, ovšem od jisté míry je sobectví zase kontraproduktivní když nespravedlivě likviduje tu druhou stranu. Správné sobectví je možná o nastavení správných hranic.
A staří i mladí by si měli uvědomit, že se navzájem potřebují. A ti staří by měli vědět, že "výchova" pubertálních nevychovaných spratků je to nejtěžší co může být, ale musí to být, jinak to po vás nebude mít kdo převzít.
Když se špatně vychová štěně, tak je jedno že je to šlechtěný aristokrat za sto tisíc nebo vořech z ulice, pak je to prostě dlouhodobé utrpení, které se v extrémních případech musí utratit. Aby k takovým neštěstím nedocházelo, nesmí se prošvihnout především mládí a vývoj toho štěněte - to je doba kdy se pes "musí" vychovávat, jinak vám z něj vyroste idiot: Musí se pravidelně venčit, krmit, hrát si a socializovat se s ostatními lidmi a zvířaty. Každý den cvičit.
Nejhorší je když si lidi koupí nějakého takového vlkodava, vůbec se mu nevěnujou takže se ten pes zblázní a je zralý na utracení. Takové neštěstí se připisuje především těm sobeckým lidem, že si pořídí devadesátikilové zvíře, a vůbec ho nevychovají, naopak udělají to přesně tak jak se to nemá dělat, a nakonec se ho chtějí zbavit, protože velký zlý nevychovaný vlkodav - to je skutečně za trest. V takových případech je to sobectví již přes míru.
Dneska je každej pes nevychovanej
Nejen pes, ale i děti -tedy, ne všechny.
Ale ty, co rodiče nechali jezdit na kárách mezi stoly venkovní restaurace, ve které jsem seděl, určitě. Hostům ten randál nevadil (nešlo vést normální rozhovor) anebo se báli protestovat, já to vyřešil tak, že v uličkách, kudy jezdily, jsem rozestavěl židle a po chvíli to rodičům došlo. Proti 4 urostlým chlapům se těžko argumentuje....
Zklamal mě personál.
Říkalo se: Mnoho psů, zajícova smrt.
No, dneska spíše platí: Mnoho psů, normálního života smrt. U nás v paneláku to čím dál více připomíná psí útulek.
Mnoho psů, košek, křečků a jiných domácích mazlíčků,
to je třeba podporovat.
Jednak vlastnictví takovéhoto chlupatého tvorečka dá člověku cit a něhu, osamělí lidé mají přítele, kamaráda, který jim za jejich péči to mnohonásobně splatí svou náklonností k nim. A jednak taky proto, že moje žena provozuje zverimex.