Za poslední tři roky jsem se potkal s řadou hlavounů, vysokých úředníků a většinou českých novinářů. A pokud mohu soudit (čest výjimkám), většinou to byli arogantní šmejdi první kategorie, od kterých by se normálné člověk měl držet co nejdál, protože všem koukalo z očí ono pověstné: „spolu chyceni – spolu pověšeni.“ Což teď naprosto ideálně ztělesňuje jistý Jiřikovský, který si myslel, že mu přátelství z Donem Pablem zajistí ochranu a nějaké ty peníze.
Za největšího novinářského pitomce považuju Bartkovského z Reflexu. Hlupák, který je schopen on-line komentovat setkání občanů s Rajchlem, lhát u toho a pak být překvapený, že si to on-line čteme a dáme mu to okamžitě sežrat. Nejslizštější setkání jsem měl s Pečínkou, který dělá s Michopulosem, o jehož niterných touhách po válce jsem psal včera. O Ivaně Svobodové se nemusím zmiňovat, o jejích antidepresivech a svinskosti Zora Čápová natočila celý dokument.
Zuzana Černá, která slídila po mé domovské Miroslavi, už v České televizi nepracuje, protože byla blbá i na tamní velmi nízkou laťku, Karolína Brodníčková je pro mě symbolem křiváctví, které překonává jen Jaroslav Krupka z Deníku.cz a jeho vědomé lhaní. Než se potkat s J.X.Doležalem, to raději půjdu opravovat hovnocuc a kdyby na všechny ty mňoukaly z Fóra 24 chtěl spadnout meteorit, rozhodně by to nebyla katastrofa.
Radek Bartoníček, to je chodící kudla v zádech, vždy připraven škodit tím nejpodlejším možným způsobem a když to udělá, ještě vám vysvětlí, že si za to můžete sami.
Vážím si Martiny Kociánové, Thomase Kulidakise, Daniela Kaisera, Petra Koláře, Marka Stoniše a dalších, ale ti dohromady tvoří tak jedno procento novinářů u nás.
Proč to celé píšu…
Jak jsem všechny tyhle presstitutky poznal, ani jedna nemá na to, aby z vlastní hlavy vypotila to, co řekl ten Michopulos: „Doufám, že Putin najde odvahu a zaútočí na NATO.“ Tohle prostě nepochází z nich, tohle pochytili od svých kolegů u sójového latté a ti to pochytili zase u dýchánků s Uršulou Leyenovou a ta to také někde pochytila, neboť je blbosti futrál. Stejně tak to nemá ze své hlavy ani náčelník štábu Hlaváč a už vůbec to nemá ze svého IQ 107 Petr Pavel.
Oni mají jen na to, aby to bez začervenání zopakovali a aby jim vůbec nedošlo, co by znamenalo. Na tohle musíte mít ještě niží IQ než to vypadá a v normálním světě by vám to mělo zajistit klecové lůžko v psychiatrické léčebně. Oni doufají, že válka vyřeší to, co nedokázali vyřešit v míru. Oni doufají, že válka bude zázrak. Čtyři roky se dívají na Ukrajinu, v Evropě je deset milionů ukrajinských uprchlíků a na internetu je bambilion videí, jak skutečně vypadá dnešní válka a jak vypadají odvody do ní, ale oni se těšíí, že to budeme mít i tady.
Vůbec jim třeba nedochází, že u moci je Babiš, kterému oni sami nic nedarují a přejí mu co nejrychlejší pobyt v pekle, protože je to Putinův slouha. Ale zároveň doufají, že přijde válka a nějak jim nevadí, že by to byl právě Babiš, který bude posílat lidi na smrt. Vůbec jim nedochází, že kdyby byl Babiš fakt pátá kolona Ruska, tak první půjdou na frontu právě ti, kteří se o něm nevhodně vyjadřovali. Uršule totiž bude jedno, kdo pomaširuje jako první. Pro Západ jsme všichni „šajse čechen,“ maso jako maso.
Všechna čest Sorošovi. Pozvednout do pozic hlásné trouby skutečné trouby, to se hned tak někomu nepovede. Umístit na klíčové státní i mediální pozice idioty, kteří se nadšeně pohrnou do vlastní zkázy, to se líp podařilo už jen na Ukrajině. Doufat, že díky válce se podaří to, co se nepodařilo v míru, toto smýšlení tu bylo naposledy v roce 1914. Tehdy si také všichni mocní myslel, že válka vyřeší jejich problémy a také to rvali do hlav dětičkám ve škole a učitelé i novináři byli dostatečně pitomí, aby to papouškovali. Přešlo je to až na frontě a zničilo to staleté monarchie i šlechtické rody.
V demokracii platí, že co lidé chtějí, to také dostanou. Platí to dokonce i v naší pokřivené demokracii. Jestliže bude dost těch, kteří doufají v ruský útok na NATO, tak tento útok bude, i kdyby ho měli zařídit jako v Gliwicích nebo jako Tonkingském zálivu (nebo jako na letišti v Lipsku, nebo jako na elektrárně Jänschwalde). Útok Ruska na NATO se totiž dá v případě potřeby udělat i tak, že mu bude předcházet útok NATO na Rusko. Ostatně, Ukrajina už tyto ruské útoky na NATO inscenuje tři roky. Jistá madam Černochová (taky vydlabaná dýně) křičela, že ta ukrajinská raketa, co v Polsku trefila traktor, byla russsská. Němci se teď seč jim síly stačí snaží dokázat, že neidentifikovatelný dron u letiště v Lipsku byl russsský. O různých incidentech v Pobaltí nebo Rumunsku ani nebudu mluvit. Ani nespočítám, kolik lidí u nás zcela beztrestně píše, že Rusové nejsou lidé a jejich vraždění je v pohodě.
Existuje jediný důvod, proč teď pohrobci Václava Havla unisono doufají v ruský útok na NATO. Má to někdo v brzké době zařídit a potřebuje dost blbců, kteří by to bez důkazů, ale o to radostněji, potvrdili. Je zapotřebí tuto dobrou zprávu, toto evangelium rozšířit mezi lidi.
Před pár dny jsem tvrdil, že se změnila atmosféra a že se brzy něco stane, protože přibývá střípků do mozaiky. Rusové evakuují vysoké úřady na Sibiř, v Nové zemi hlásí připravednost na jaderný test, u nás libtardi sborem hýkají, že se těší na válku, která je zachrání před AfD a Le Penovou. V Německu je ta touha úplně hmatatelná. Už vědí, že dronové útoky na letišti, při kterých se nic nestalo a nic nevybuchlo, mají na svědomí Rusové… vědí to stejně jistě, jako tenkrát, že jim Nordstrým také odpálili Rusové. To víte, mají před volbami a volební kampaň u nás byla proti té jejich selanka. Není den, aby presstitutky nepsaly o přípravách ruského útoku. Když to lidé chtějí, také to dostanou!
Víte, jak to celé bude vypadat? Jako když Koudelka zařídil Vrbětice. Babiš bude jak vyklopený z rakve, tlak na něj bude viditelný na sto honů a pak bude záležet, co uděláme my. A nebudeme mít na přípravu týdny nebo měsíce, ale maximálně hodiny. Jestli vůbec. Tentokrát už nepůjde o nějaká „úkáčka“ z východu, tentokrát půjde o naše kejháky.
Věštil jsem, že se něco stane a teď mám obavu, že to bude právě toto. Michopulos, Hlaváč nebo Petr Pavel to totiž nemají ze své hlavy. Někdo jim řekl, ať to říkají, protože to někdo potřebuje.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
*provokace
"...V Německu je ta touha úplně hmatatelná. Už vědí, že dronové útoky na letišti, při kterých se nic nestalo a nic nevybuchlo, mají na svědomí Rusové…"
Kdyby to udělali Rusové, už by pravděpodobně nebylo letiště.
Československé první dámy
Včera jsme se tady dotkli tématu prvních dam, já to poněkud shodil zmínkou o Martě Gottwaldové, ale během dne jsem změnil názor. Ony ty některé naše první dámy měly opravdu pozoruhodný osud a moc se o tom nemluví. Něco jsem si pamatoval, ale aby mě berrnard zase nechytal za slova, tak jsem si svoji chabou paměť nechal osvěžit pomoci AI. Tedy první odpovědi byly příliš politicky korektní a tudíž nezajímavé. Ale když jsem AI podrobil „výslechu“ na některá fakta, která považuji za zajímavá dostal jsem i zajímavé odpovědi. Posuďte sami.
1. Charlotta Garrigue Masaryková (1850–1923) – manželka T. G. Masaryka
Američanka z Brooklynu, velmi vzdělaná, hudebně nadaná, názorově samostatná a na svou dobu výrazná zastánkyně ženské rovnoprávnosti. Masaryk ji považoval za intelektuální partnerku; její rodné příjmení Garrigue dokonce přijal jako své prostřední jméno. Měla však sklon k depresivním stavům. Za války se na ni skutečně sesypala mimořádná série ran. Masaryk s dcerou Olgou v prosinci 1914 odešeli do zahraničí a Rakousko-Uhersko považovalo rodinu za velezrádce.
K tomu Charlottu zasáhla série rodinných tragédií. V březnu 1915 zemřel na tyfus syn Herbert. Dcera Alice byla v říjnu 1915 zatčena a vězněna ve Vídni. Syn Jan musel nastoupit do armády. V krátké době se ji rozpadla celá rodina. Zůstala v Praze sama a byla pod policejním dohledem, vyslýchána, čelila domovním prohlídkám. V té době u ní propukla těžká melancholie. Objevovaly se u ní dlouhé plačtivé a depresivní stavy a v květnu 1918 byla přijata do sanatoria pro nervové a duševní choroby ve Veleslavíně. Dokonce byla zbavena svéprávnosti.
Když se Masaryk 21. prosince 1918 vrátil do Prahy jako prezident, navštívil ji v sanatoriu. Její stav se následně do určité míry zlepšil a od roku 1919 mohla pobývat také s rodinou, zejména v klidnějším prostředí Lán. Nikdy se však už nevrátila do takové kondice, aby mohla soustavně vykonávat společenské povinnosti první dámy. Funkci reprezentativní společnice prezidenta proto často přebírala dcera Alice Masaryková.
2. Hana Benešová (1885–1974) – manželka Edvarda Beneše
Patrně nejvýraznější prvorepubliková prezidentská manželka. Byla kultivovaná, taktní, společensky velmi schopná a proslula elegancí. Už jako manželka ministra zahraničí získala velké zkušenosti s diplomacií a reprezentací. Benešovi neměli děti a jejich vztah byl velmi těsný; Hana jej provázela exilem i těžkými politickými obdobími. Právě ona do značné míry vytvořila českou představu o tom, jak má prezidentská manželka vystupovat.
V červnu 1935 doprovází Hana manžela co by ministra zahraničí na oficiální cestě do SSSR. Bylo to krátce po podpisu československo-sovětské smlouvy o vzájemné pomoci. Příjme je osobně Stalin a Haně věnuje prsten. Není to žádný symbolický dárek, který se předává při státních návštěvách. Byl to velmi drahý platinový prsten s velkým namodralým diamantem. Jeho hodnota byla odhadována přes milion tehdejších Československých korun. Tím Stalin vyjádřil vděk za Benešovu podporu při projednávání vstupu SSSR do Společnosti národů. Tím prakticky skončila mezinárodní izolace SSSR.
Benešovi vlastnili jednak velkou rodinnou vilu v Sezimově Ústí a také rozlehlý byt na Loretánském náměstí v Praze. Po únoru 1948 byl Beneš už vážně nemocný. 2. června 1948 abdikoval a definitivně odešel z Pražského hradu do Sezimova Ústí. Tam 3. září 1948 zemřel. Hana pak vilu skutečně dál užívala. V létě tam trávila hodně času, starala se o zahradu, manželovu pozůstalost a především o jeho hrob, který se nachází přímo v zahradě. Hrobka byla za jejího života dokonce přístupná veřejnosti, což je vzhledem k tehdejšímu režimu docela pozoruhodné.
Komunistický režim se zachoval k Haně nad očekávání velkoryse. Nebyla vystěhována, vilu jí nezabavili a ponechali jí také pražský byt. Dostávala nadprůměrné finanční zaopatření, měla personál a zpočátku i další výhody odpovídající vdově po bývalém prezidentovi. Po měnové reformě roku 1953 se její finanční situace zhoršila, přesto její příjem zůstával výrazně nad běžným příjmem. Ovšem z zpovzdálí byla stále sledována STB.
3. Marta Gottwaldová (1899–1953) – manželka Klementa Gottwalda
Pocházela z velmi skromných poměrů a na prostředí Pražského hradu nebyla připravena. Pokoušela se napodobovat elegantní Hanu Benešovou, ale často nešťastně; známé byly například její kožichy a kožešinové doplňky. Komunistická propaganda ji příliš nezdůrazňovala. Zemřela jen několik měsíců po Gottwaldovi.
4. Marie Zápotocká (1890–1981) – manželka Antonína Zápotockého
Úplný protiklad Hany Benešové. Jednoduchá, nenápadná žena dělnického prostředí, která neměla potřebu stát se společenskou osobností. S manželem prožila téměř půl století. Zajímavé je, že byla sama přesvědčenou komunistkou, ale v roce 1968 sympatizovala s Pražským jarem.
5. Božena Novotná (1910–1980) – manželka Antonína Novotného
Rovněž velmi nenápadná. Do politického života svého muže prakticky nezasahovala a reprezentativní funkci vykonávala spíše z povinnosti. Její veřejný obraz odpovídal tehdejší představě skromné manželky „dělnického prezidenta“, která se v prostředí Hradu necítila příliš přirozeně.
6. Irena Svobodová (1901–1980) – manželka Ludvíka Svobody
Ve srovnání s předchozími komunistickými prvními dámami působila podstatně reprezentativněji. Byla důstojná, kultivovaná a společensky aktivnější; věnovala se také charitativní činnosti. S jejím příchodem na Hrad se tam vrací i určitá noblesa.
Irenin válečný osud je tím nejvýjimečnějším, co o ní lze říci. Zatímco Ludvík Svoboda bojoval v Sovětském svazu, ona vedla velmi nebezpečný život v domácím odboji v Protektorátu. Po ilegálním odchodu manžela do Polska v červnu 1939 ona zůstala doma s dětmi Miroslavem a Zoe.
Nebyla však pouze „manželkou odbojáře“. Sama se aktivně zapojila do odboje. Pomáhala organizovat ilegální odchody československých důstojníků a poddůstojníků za hranice, pomáhala sovětským výsadkovým skupinám, ve svém domě ukrývala parašutisty a podílela se na ukrytí ilegální vysílačky. Po prozrazení odbojové sítě jí hrozilo zatčení. Společně s dcerou Zoe se jí podařilo uniknout gestapu a až do konce války se skrývaly na Českomoravské vrchovině.
Cena, kterou rodina zaplatila, byla strašná. Její sedmnáctiletý syn Miroslav byl nacisty popraven. Popraveni byli také dva Irenini bratři. Její matka Anežka Stratilová zahynula v Ravensbrücku v plynové komoře. Dalších 15 příbuzných Svobodových bylo internováno ve Svatobořicích.
Nebyla intelektuální a společenskou první dámou typu Hany Benešové. Působila spíše jako praktická, sociálně založená a mimořádně odolná žena. A když se v roce 1968 stala první dámou, přinesla něco, co po únoru 1948 na Hradě prakticky zmizelo: dobročinnou činnost první dámy. Aktivně se věnovala Československému červenému kříži a podporovala vznik SOS dětských vesniček.
7. Viera Husáková (1923–1977) – druhá manželka Gustáva Husáka
Velmi vzdělaná žena, novinářka a překladatelka. Je zajímavé, že ani po Husákově zvolení prezidentem se z ní nestala klasická první dáma – žila převážně v Bratislavě, zatímco Husák působil v Praze. Veřejnost ji téměř neznala. Tragicky zahynula roku 1977 při havárii vrtulníku. Poté byl Husák až do konce prezidentství vdovcem.
8. Viera Husáková (rozená Čáslavská) byla vzděláním právnička, ale profesně především novinářka, překladatelka a autorka. V posledních letech pracovala jako redaktorka bratislavského týdeníku Nové slovo, kde vedla rubriku zahraničních zajímavostí. Ani po sňatku s Gustávem Husákem v roce 1973 se trvale nepřestěhovala do Prahy. Zůstala v Bratislavě a pokračovala v zaměstnání.
Právě zde vzniká ten zvláštní kontrast. Navenek žila poměrně civilně – chodila sama po Bratislavě, nakupovala, navštěvovala divadlo a podle některých svědectví běžně nevyužívala ani prezidentskou ochranku. Současně však jako prezidentova manželka měla přístup ke státnímu dopravnímu systému. Při cestách mezi Bratislavou a Prahou podle dostupných pramenů často používala letecký speciál, zejména když cestovala za manželem na víkend nebo na oficiální akce.
Dne 20. října 1977 byla Viera Husáková na dvoutýdenním ozdravném pobytu v Bardejovských Kúpeľoch. Při procházce upadla a poranila si rameno šlo o zlomeninu pažní kosti. Nebylo to život ohrožující zranění. Protože však šlo o prezidentovu manželku, byl z Bratislavy vyslán vrtulník. Nebyl to obyčejný vojenský transportní vrtulník – tato konkrétní verze byla určena k přepravě vysokých státních představitelů. Přiletěl v něm také profesor Pavol Novák, hlavní chirurg bratislavského SANOPS, tedy zdravotnického zařízení určeného pro stranickou a státní elitu. Rozhodl, že bude Husáková převezena do Bratislavy. A právě to se jí stalo osudným.
Nad Bratislavou byla mimořádně hustá mlha. Existovala možnost přistát jinde; podle svědectví bylo doporučováno například přistání v Piešťanech. Posádka však pokračovala do Bratislavy. Při přiblížení k letišti Bratislava-Ivánka vrtulník narazil do země. Zahynuli Viera Husáková, profesor Novák a všichni tři členové posádky.
Ještě stojí za zmínku Husákova první žena Magda Lokvencová-Husáková, významná slovenská herečka a režisérka. Zemřela však už roku 1966, takže první dámou nikdy nebyla.
Ty první dámy po roce 1989 máme ještě v živé paměti, tak těmi se zabývat nebudu.
Inzo
diky. Zajímavý vhled. Svět ani lidé nejsou černobílí...jen te AI já osobně příliš nevěřím. AI totiž programují lidé a Ti lidé jsou zase nekomu podřízení. A tudíž AI je opět v područí lidí a ideologií. AI tu není ve prospěch lidí, ale oligarchů.
Jen velmi naivní člověk si myslí, že AI je tu pro nás. Prdlačky!!! Jen mám obavy, že až to lidem dojde, bude pozdě... ostatně jako vždy, viz tzv.covid...
Jak říkal Fučík: lidé bděte. Ale obávám se: je to marný, marný, marný....
*Chuck
Ne, já si to zhruba pamatoval, jen jsem potřeboval, aby AI k tomu dodala detaily. Takže jsem ji moc prostoru nedával.
zprávičky ne z ČT
👏Odvolací senát Městského soudu v Praze v úterý zprostil hnutí SPD obžaloby z podněcování k nenávisti. Podle obžaloby se mělo hnutí tohoto jednání dopustit prostřednictvím předvolebních plakátů s motivem „chirurgů z dovozu“.
SPD původně dostalo peněžitý trest ve výši tří milionů korun. Odvolací soud však dospěl k závěru, že popsané jednání není trestným činem. Rozhodnutí je pravomocné.
-------------------------------------
🇨🇿Ekonomka Ilona Švihlíková varuje, že nám vládnou šílenci. EU chce otevřít druhou frontu proti Číně.
„Čína je příliš efektivní, a to si přece nenecháme líbit.“
------------------------------------
🗣️„Mrzačení dějin je politickou zbraní. Satanizuje ty, na něž má „svobodný svět“ spadeno dnes. A na předním místě tedy právě zemi, která vrátila mír a svobodu i nám. Hrdinstvím a za cenu obětí, jakými Čechům nepomohl z ciziny ještě nikdo jiný. A po celé naše dějiny. Šovinistické demagogii stojí v cestě i pravda o galerce, vraždící po boku wehrmachtu a SS. J. Skála
--------------------------------------
😡 Kult osobnosti se dostal na zcela novou úroveň! Generál s politručkou slavnostně zahajují školní rok pro nové prvňáčky.
Panu generálovi přitom nechali postavit piedestal, za který by se nemusel stydět ani severokorejský vůdce Kim. Politručka zase těm malým, nic netušícím dětem ukazuje fotografie svého vůdce.
nečt24
*včelka Mája
Piedestal pro degeneráta nebo degenerála?
Za Maa dostal každý Číňan knížečku s jeho citáty, malý formát, aby ji stále mohli nosit u sebe.
Možná že politručka podobně zajistí, aby každý Čech dostal svatý obrázek našeho PePy 107, aby nám dodával odvahu a naději až na nás Rus zautočí. Vždyť dělání propagandy, to je je její původní "řemeslo".
*Inza
No díky, Inzo, za obrázky, na Chromu mi sem nejdou... Piedestal "pro Kima", co nechali kvůli tomu postavit, "bere dech", (mohl by tam i vyhlásit demisi...) :-)
*včelka Mája
Jo, Evička není žádné ořezávátko, v armádě dosáhla hodnosti podplukovnice a její specializace bylo dělat propagandu. Tak že teď jenom ukazuje, co se za socíku naučila.
*včelka Mája
Májo, musím ještě zareagovat na ten osvobozující rozsudek pro SPD za předvolební plakát. I když mám k plnění předvolebních slibů ANO výhrady, musím konstatovat, že něco takového by za Fialova kabinetu nebylo možné. Naše situace se po mnoha stránkách s příchodem Babišovy vlády výrazně zlepšila.
*Inza
Státní zástupce podal obžalobu na Okamuru kvůli předvolebním plakátům právě před rokem. To ještě "jedli chleba" za Fialy, tak platilo koho..., toho píseň zpívej. Za Fialy se děly věci, ony se dějí i dnes (místo aby seděli tiše v koutě a šoupali nohama, jak opozici radila Pekarová). Sami dnes krafou do všeho, i když v televizních debatách jsou už spíš k smíchu, protože tam posílají to politické nedochůdče Havla a blekotu neandoktora.
Znovuzavedení filmového týdeníku
se nesetkalo s očekávaným účinkem.
Zvlášť v kinech a u diváků. Mnozí ovčané znechuceně odcházeli hned zpočátku. Asi už měli PePa kultu osobnosti plné zuby.
Já to video..
s těma dvěma kretény viděl. A myslím si, že si přejí útok Ruska proto, že oni vidí jejich jasný scénář:
Jakmile Rusko zaútočí, celé NATO okamžitě zaútočí vším, co mají. Proto říkal ten idiot, že v tom vidí optimismus nebo radost (už nevím jak to přesně říkal), ale vůbec nevidí plán B. To je bohužel ten, že pokud by to Rusko udělalo, bylo by to ve chvíli, kdy na všechny možné scénáře jsou připraveni.
Připravena ale není a nebude Evropa. Svým slepým přáním tak připravují smrt nejen pro nás, ale i pro ně..