Balada o českých potravinách

Kdysi lidé pro svobodu umírali.
Dneska si lidé nechali svobodu vzít v domnění, že nezemřou.

Český zákazník nekouká pouze na cenu, nebo původ zboží. On si vybírá, kde to bude kupovat.
Dám příklad.
Rozjel jsem v Ústí zverimex. Cca 60m prodejní plochy. Jenom regály mě vyšly na 200 kolíků. A byly všechny zaplněné. Bylo to na dost frekventované ulici, zastavit před krámem šlo též (to je dost důležité). Ne, že by lidi nechodili, ale furt to bylo poněkud vlažné. Dalo to na nájem, energie, prodavačku a mě možná na naftu.
Byl jsem na výzvědách v obchodním centru. Tam byl taky zverimex. Sortiment víceméně identický, prodejní plocha trochu menší, takže sortiment ne tak široký, jako u mě, ale hlavně ceny byly o 20-30% vyšší. Až jsem se zakuckal, když jsem některé viděl.
Já v tomto jel 18 let a kromě toho, že jsem měl obraty, tak si časem vytvoříte i přátele a uměl jsem nakupovat dost levně, což se projevilo v prodejních cenách. Ale na nákupní ceny, které má řetězec s prodejnami v každém větším městě, na to jsem neměl. Přesto, při mé běžné marži 30% jsem byl o dost levnější, než oni.
Díky svým známostem jsem měl informaci o jejich obratu.
Takže - máte velký, nacpaný krám, na dobrém místě, jste o 20-30% levnější a máte měsíční obrat takový, jaký oni udělají za 5 dní.
Chce zákazník lepší cenu? V tomto případě asi ne. Chce se cournout po obchodním centru.
Zákazník funguje trošku jinak, ne vždy logicky. Ale oni na to mají promakaný marketing.
Si občas chodím do Teska ráno pro sváču. Potřebuji 3 věci. Pečivo, něco k tomu a pití. To oni vědí, takže k těm rohlíkům musím profičet půl té haly, něco k tomu je o 50 metrů dál a pití je na úpně opačné straně, takže já se celkem slušně proběhnu po ránu. Říkám tomu zahřátí se před prací, ale co kdyby mi na té cestě něco padlo do oka, že? Proto to dělají.
Nebo vytváření cen v marketech mě fascinuje. Kupuji si tuňáka o Giany se zeleninou. To je dobré na sváču. Normálně to stojí nad pajdu. Ale já si počkám až bude akce a mám to za 30. To mě fascinuje. To já bych kdysi neuměl dát slevu skoro 50%.
Jo, někdy se dalo nakoupit obzvlášť výhodně. Kdysi, měl jsem tři krámy a k tomu dělal v severních čechách distributora a výrobce krmiv, Delikan, udělal super akci na krmivo, že kdo si koupí dva pytle, třetí dostane grátis. Akce trvala měsíc. No nekupte to. Tak jsem koupil celý kamion. Férově jsem na svých krámech o akci informoval a i své zákazníky, co měli krámky. Všichni toho využili, ale jelikož měli slabší skladovací prostory a taky jistá finanční omezení, tak když akce byla ukončena, mě zbylo ještě půl kamionu dost obrátkového zboží. Ke každým dvoum paletám, které jsem zaplatil, jsem měl jednu zadáčo. Ale akce už nebyla, tak jsem to pálil za plnou cenu.
A nebo jsme dělali mražené maso pro zvířata. A já objevil super výrobce z Roudnice. Byl malý, tak dojížděl nejdál do Ústí, ale já dělal i Liberec a až dolů po Mnichovo Hradiště. A to jeho maso fakt vonělo, narozdíl od těch mletých drápů ostatních výrobců. A perlou v sortimentu byla kuřecí křídla. Zabalená 1kg, nákupka za 16 kč, ale nikdy jich nebylo tolik, kolik bych chtěl. Takže pochopitelně v první řadě jsem jimi zazásobil svoje krámy a z toho co zbylo, jsem milostivě rozděloval krámským, kteří o toto škemrali.A bylo před Vánoci, asi zrovna vyvražďovali krůty a on měl smlouvu, že od nich odebere všechno a mě zavolal. A prej, že je zavalenej křídli, že se toho potřebuje zbavit, tak že mi je nechá kilo za kačku, ale musím si toho odebrat tunu, není to zmrzlé a jestli si plácneme, tak za 10 minut vyrazí. Byl bych blbej, kdybych si neplác. Koupím něčeho tunu, kilo mě stojí korunu a maloobchodní cena byla 32. Ale proč bych jí měl snižovat, když po tom byla poptávka?Jenomže jsem neměl šokové mražení, já měl místnost nacpanou pulťáky. A pulťák 500l nemůžete zaskládat syrovým masem, protože než se vám to dostane doprostřed, tak by se to skazilo. Já měl kapacitu tak na půl, takže jsem vše než přijel vytáhl do přepravek a pak to prokládal. Vrstva syrových křídel, na to dvě vrstvy masa, které bylo vymrzlé na -18stupňů a zase dál, abych tomu masu neublížil.
A ona marže 3 200% , to byl můj rekord.
Ale to byly ojedinělé případy a mě, jako bývalému obchodníku, něco říká, že když si mohou markety dovolit v akci 50% slevy, jsou to obchodníci, tak do minusu by jít neměly, tak to mimo akci musejí mít dost slušně napálené. Ale já, zatím nedůchodce, nesleduji ceny u většiny zboží, znám pár oblíbených položek, takže u většiny držím hubu, koupím, zaplatím a valím ven, abych si už mohl sundat tu roušku.

A jéje, koukám, že jsem krapet odbočil, ale mazat už to nebudu, když jsem se s tím tak pachtil.

tož zrovna škvaříme domácí sádlo a ani kostka nepřijde nazmar. Vyhodíme maximálně štětiny a kopyta, něco střev,...
Kdo si doma jídlo "vyrobí", nevyhodí.

Pamatujete na značky kvality, kterými nás vláda a jednotlivá ministerstva roky halasně ujiš´tovaly, že podporujeme kvalitní a český produkt? Co jich bylo! Vezmu to možná na přezkáčku, jak si je vybavím:
Klasa (2003)
Regionální potravina (2010)
Chráněné označení původu (asi tři značky od 1992)
Český výrobek (2011)
Vím, co jím (2010)
Zdravá potravina (2013)
Český výrobek (2006)
Jeseníky originální produkt a podobné lokální značky (2004)
BIO (2010)
Czech Made (2002)
V 90. letech byla také nějaká značka kvality, tuším HQ, ale nejsem si jistý. Snad mě někdo doplní o značky kvality, které jsem zapomněl zmínit.
Výčet těch značek kvality výše je i tak ohromně dlouhý. Co rok, to nová značka. Značky kvality fungují, pokud jim zákazník může věřit, a prý zvyšují obrat o nějakých 30-35%. Ale dopadlo to vždy stejně. Značka byla halasně udělena, pak šla kvalita výrobku dolů, protože náklady a zisk. A vždy se našel někdo, kdo našel způsob, jak celý systém ošidit. Třeba údajné bioprodukty koupené ráno v Kauflandu a prodávané za násobné ceny na farmářském trhu. A když od roku 2000 vidím, že co dva až tři roky vzniká nová značka jakosti, která už zaručeně potvrdí kvalitu výrobku a udrží ji, jímá mě smutek kvůli takovému vyhazování peněz takové roky. A kde je kvalita? A kde zákazník? Jestliže zákazník má kupovat jako jakostní výrobek předražený odpad nebo levně rovnou ten odpad, nakonec to sklouzne vždy k nákupu odpadu.
Vše se změní, až zákazníci budou vědět, že když zaplatí vyšší peníze, budou mít opravdu kvalitní výrobek. Jak popisuje Ládik výše, ani v případě malého vlastního zemědělce to není vždy pravda. Takže někdy nepomůže ani najít si svého vidláka. Vytratila se nám cechovní čest a hrdost na dobře odvedenou práci. Je to důsledek globalizace, kdy výrobce je v tramtárii , zatímco dříve by měl na vsi na generace ostudu.

MUDr. Ivan David
3 hod ·

Kolik demokracie? Rozdíl mezi českým a unijním parlamentem

Před dvaceti lety jsem byl členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Velmi stručně popíši jak funguje a srovnám ho s Evropským parlamentem, jehož členem jsem nyní.

Poslanecká sněmovna (200 členů) schvaluje (nebo neschvaluje) návrhy zákonů včetně rozpočtu, mezinárodní smlouvy, výroční zprávy některých institucí, atd. Pokud se Senát rozhodne, může se jimi zabývat, navrhnout zamítnutí nebo pozměňovací návrhy. Ty pak může přehlasovat.

Sněmovna. Návrhy může předkládat Vláda ČR, Senát jako celek a kraje. Návrh může předložit i každý jednotlivý poslanec. Návrhy jsou v prvním čtení „přikázány“ do výborů, pokud nejsou hned zamítnuty. Po projednání ve výborech, kterého se účastní všichni členové výboru, je návrh předložen do pléna, ve kterém mohou být „načteny“ další pozměňovací návrhy, o kterých se pak ve třetím čtení hlasuje. Návrh je schválen, když pro něj hlasuje většina přítomných (u ústavních zákonů 3/5). O zařazení návrhu k projednávání rozhoduje organizační výbor. Program schůze schvaluje celá Sněmovna. Funkce ve Sněmovně jsou rozděleny po dohodě mezi všechny parlamentní strany proporcionálně podle výsledků voleb. Jednací řád Poslanecké sněmovny je zákon, který si nikdo nedovolí nerespektovat. Pro všechna jednání jsou určeny a dodržovány lhůty, aby bylo dost času návrhy prostudovat, případně výjimečné zkrácení lhůty musí schválit celá Sněmovna. Sněmovna může také zřídit vyšetřovací komise, které však bývají spíše nástrojem politického boje než objektivního vyšetřování...

A jak je to v Evropském parlamentu?

Už samotný název je lživý, protože Evropský parlament nereprezentuje celou Evropu, ale jen EU. Návrhy nařízení (přímo vykonatelné) nebo směrnic, předkládá jen Evropská komise, v jejímž čele stojí komisaři nevolení občany členských států. Nejvýznamnější „rezorty“ mají zástupci nejvýznamnějších států. Evropská komise s desítkami tisíc úředníků fakticky řídí Evropskou unii. Evropský parlament má v současné době 705 členů. Menší státy jsou sice poněkud zvýhodněny (ke zvolení jejich poslanců stačí méně hlasů), ale čtyři největší státy mají většinu. Státy východní Evropy včetně České republiky mají dohromady čtvrtinu poslanců. I kdyby se spojily, nemohou prosadit nic. V případě některých rozhodnutí je ke schválení vyžadován konsensus, takže jednotlivé státy mají právo veta. Evropský parlament intenzivně prosazuje zrušení práva veta a snížení počtu komisařů. To znamená, že některé státy nebudou mít komisaře ani „pro věci zbytečné“.

Návrhy z Evropské komise přicházejí do výborů, ale jen malá část agendy se řeší ve výboru jako celku. Podstatné věci rozhodují koordinátoři za jednotlivé frakce, kterých je 7. Jestliže se dohodnou zástupci tři největších frakcí, je další jednání bezpředmětné. Tři lidé tak rozhodují podstatné věci za desítky členů výboru. Všichni členové výboru mohou předkládat návrhy a hlasují, ale o návrzích je již z větší části rozhodnuto. Podstatné otázky se rozhodují také v administrativním aparátu mimo poslance. Političtí poradci ve frakcích a výborech jsou jistých druhem lobbyistů.

Mám zdánlivě výsadní postavení koordinátora za čtvrtou největší frakci ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, ale jistou míru vlivu mohu uplatnit jen pokud se nedohodnou zástupci tří největších frakcí. K tomu dochází zřídka. Projednává se sice „Společná zemědělská politika“, ale ta je společná jen tím, že bude závazná pro všechny. Značné zvýhodnění západních států pokud jde o zemědělské dotace jako nedotknutelné privilegiun trvá, a bude trvat i v následujících sedmi letech.

Při hlasování v plénu rozhoduje většina hlasů „pro“, těch může být ve skutečnosti menšina, protože hlasy těch, kteří se zdrželi, se, na rozdíl od našeho národního parlamentu, nepočítají.

V Evropském parlamentu na rozdíl od českého (a parlamentů dalších zemí) nejsou funkce rozděleny proporcionálně. Ostatní frakce se dohodly o vyloučení naší frakce Identita a demokracie, která tak nemá žádné zastoupení ve vedení orgánů parlamentu. Ihned po svém zvolení to prosadil předseda parlamentu David Maria Sassoli, z frakce Socialistů a demokratů a společně navržený třemi největšími frakcemi. Nesdílíme totiž nadšení pro faktický zánik národních států, které prosazuje většina EP.

Lhůty se nedodržují. Návrhy jsou předkládány často hodinu nebo dvě před jednáním nebo i hlasováním namísto 48 hodin podle jednacího řádu. Návrhy a pozměňovací návrhy často není čas pořádně prostudovat. Pozměňovacích návrhů bývají desítky i stovky. Zástupci hlavně největších frakcí, kteří jsou na tom často zjevně předem domluveni, odmítají námitky s tím, že jim to nevadí. Jednací řád se uplatňuje, když se to hodí.

Dokumenty mají být před hlasováním přeloženy do všech národních jazyků, což se dost často nestihne. Některé návrhy jsou jen v angličtině, někdy dokonce jen ve francouzštině nebo němčině. Nikdo nezná terminologii všech projednávaných věcí navíc v několika jazycích. Malé národní delegace ve frakcích si nemohou příliš rozdělovat práci. V podstatných otázkách je předem jasné, jak hlasování dopadne. Zvítězí „proevropští“ tedy protinárodní poslanci, zástupci velkých států a prosazovatelé zájmů nadnárodních korporací.

Ústní vystoupení v plénu nemá skoro žádný vliv na rozhodování a je zaměřeno hlavně na veřejnost (podobně jako v národních parlamentech). V rozpravě však poslanci nemohou vystupovat bez omezení jako ve většině národních parlamentů, ale frakce dostávají přiděleno několik minut, které vedení frakcí rozděluje zájemcům. Na všechny se obvykle nedostane. Větší národní delegace jsou ve výhodě. Ústní vystoupení obvykle trvá jednu minutu, zřídka dvě minuty, někdy jen 30 sekund.

Západní státy praktikují koloniální politiku směrem k východním státům, které jsou odbytištěm zboží a služeb včetně zemědělských přebytků a zásobárnou pracovní síly, která musí zůstat levná. Tyto státy jsou ve větším nebo menším úpadku, protože jsou hospodářsky závislé, odchází od nich nezdaněný kapitál a práceschopná pracovní síla. Tento stav se prohlubuje.

Ačkoli Evropská unie není žádný státní útvar, ale mezinárodní organizace vzniklá na základě smlouvy, snaží se přetvořit sama sebe ve státní útvar bez vnitřních hranic a zásadně potlačit až zrušit vliv národních států. Protože nařízení a směrnice EU mají přednost před vnitrostátním právem, Evropská komise ve skutečnosti řídí celou Unii, všechny státy. Vlády se rychle mění na pouhé převodní páky vůle Bruselu (Berlína). Podle toho se také chovají. Velká většina členů Evropského parlamentu prosazuje přeměnu Evropské unie na nadnárodní říši. Nikoli první v dějinách. Proti tomu se staví jen velká část frakce Identita a demokracie (včetně zástupců SPD) a malá část konzervativní frakce (ne ODS, která je členem). Poslanci ostatní frakcí se k přeměně na stát stavějí kladně s různou mírou nadšení. Nejnadšenější jsou novolevicové frakce, hlavně Zelení (členy jsou Piráti), socialisté (ČR již není zastoupena) a Levice (včetně Kateřiny Konečné za KSČM). Jednoznačně pro je i pravicová frakce lidovců (TOP09, KDÚ-ČSL, Starostové) a liberální frakce (ANO). Z toho důvodu Evropská unie dosti rychle směřuje k faktickému zrušení samostatných samosprávných členských států a mění se ve skupinu protektorátů. Velká většina poslanců EP také fakticky podporuje společnou zahraniční politiku a zrušení dalších atributů státnosti členských států.

Na rozhodování se podílí také Evropská rada, jakýsi sbor premiérů členských států (a další orgány). Jejich návrhy bývají nejrealističtější, protože mají jasnou konkrétní odpovědnost směrem k občanům států, které zastupují. Komise prosazuje zájmy nadnárodních struktur a ideologii. Evropský parlament je pokud jde o ideologii v jejích nejabsurdnějších formách nejambicióznější. V českém Parlamentu ani zdaleka není tolik šílených fanatiků jako v Evropském parlamentu. Náš národní parlament je jednoznačně mnohem demokratičtější než Evropský parlament z hlediska respektování demokratických zásad. Važme si toho. Bude-li dosavadní vývoj pokračovat, ztratí úplně vliv na dění ve vlastní zemi. Ne, to není přehnané. Už dnes projednává aby přijal tři čtvrtiny legislativy pocházející z Bruselu.

Myslím, že problém není u zákazníků a že nemá smysl od nich čekat zázraky.

Takhle to prostě nefunguje a podnikatelé by se s tím měli smířit co nerychleji.

Lidi něco vydělají, za to mohou nakupovat. Když si koupí jednu věc dražší, tak musí obětovat prachy, co by měli na něco jiného. Nebo prachy, co by mohli mít v rezervě na později.

Já si nekupuju český nebo slovenský máslo, protože jsem vlastenec, ale protože je lepší.

Euromásla se bojím, protože mi po něm bylo blbě.

Zavařený maso z Lídlu je proměnlivé kvality, ale stojí kolem 40 Kč. Podobný mají v Moje farma za 200 kč. Sám to udělám laciněji a ještě bez Pragandy, tak nemám důvod si to kupovat od nich.

Nějaká solidarita à la Švýcarsko nepřipadá v úvahu. Nejsme ve Švýcarsku.

Český zákazník si hlavně pamatuje jak p̶i̶o̶n̶ý̶r̶-̶s̶v̶a̶z̶á̶k̶-̶k̶o̶m̶u̶n̶i̶s̶t̶a̶ podnikatel (či jeho fotr) k majetku přišel (a někdy rozfofroval) a kouká na něj spíš jak na pohozenej prezervativ v parku, než na něco, vůči čemu má vlastenecké povinnosti. Soused podnikatel totiž taky třeba zcela nevlastenecky vytuneloval podnik, ve kterým řediteloval z vůle partaje, moc oboru nerozumí, ale má kapitál. Chová se jak nabubřelej hulvát/vyčůránek, žvaní pitominy a je nefér.

Já si od našich výrobců klidně i tak budu kupovat zboží, ale musí to být výhodné pro mně. To je vše.

Buď musí být lacinější nebo musí být kvalitnější. Jogurt Hollandia má přesně chuť a pevnou konsistenci jaká má být, podle etikety do toho nedávají žádný škrob, cukr, želatinu. Famílie výrobců přitom není nijak sympatická. Ale i tak si Hollandia kupuju radši než lacinější bílej produkt tekuté konsistence, ale i než české produkty ve skle, po kterých mi je ale těžko. Nedá se nic děla, Hollandia umí udělat jogurt pro mně. To je vše, co počítá. Že je česká, no fajn, tak se navíc chovám vlastenecky.

Občas zajdu do kavárny mladejch, krásnejch, alternativních, uměleckejch, plné mladejch, krásnejch, alternativních, uměleckejch, kde mi mladej ekobuzík přinese kafe. Ale prostě se mi tam líbí i přesto, že to tam vypadá na voličstvo Topky. Jenže oni tam dělají kvalitní kafe, ty divné, drahé, načančané obyč zákusky jak z Anglie, ale celkově to je příjemné. Tak příjemné, že mně to doporučili a já to doporučil. Tam mě nevychovávají, ale svádí. O tom to je.

Kavárna za rohem taky vypadá, že ji vedou nějací uvědomělí demobloci, taky tam mají předražený zákusky, ale právě proto tam jdu když chci pro návštěvu nějakej hogo-fogo zákusek ... a nebo obyčejnou buchtu za ještě snesitelnou cenu, prodanou ovšem jako oltářní svátost. To tam mají taky. Nehodlám se tam s nima kamarádit, dělám tam s nima obchod, byť v podobě drobného nákupu.

To, co si musí uvědomit výrobci a prodejci je, že je tržní hospodářství a co se čeká od nich, je udělaná práce.

Když jdu k řezníkovi a ten mi prodá zasmrádlý taliány, tak je tam příště nekoupím a příště si tam budu dávat pozor na cokoliv a radší půjdu jinam. Jejich práce je, aby to tam bylo kvalitní, aby sledovali, co tam je moc dlouho a klidně si ráno všechno ráno očichali. Bože, TO je jejich práce. Né hraní na city.
Když kupuju uzeniny v supermarketu u těch náměsíčnejch Ukrajinek, tak si prohlídnu, co tam je oschlý, našedlý a co už se barevně leskne povlakem baktérií. Často si kupuju potraviny v akci, protože se víc točej a jsou pořád čerstvý. Ale kdyby kvalitu fanaticky hlídali v krámku za rohem a byla to jistota, tak chodím tam. Co tam je za tajemství?

Pohlreich v pořadech pořád opakuje hospodskejm: Prachy jsou v práci. Co uděláte v hospodě, to vydělává peníze hospodě. Co nakoupíte a přeprodáte, to vydělá peníze dodavateli. Práce musí být zorganizovaná a promyšlená. Otázka je, jaktože to nevědí sami od sebe.

Když přijdete do obuvi a jsou tam boty ze Zlína za 1200 Kč a vedle čínský boty s italskou nálepkou za 1100 Kč, tak já si mám říct "Jééé, to jsou super boty a jen o stovku dražší než ty italský, ty musím mít." - Jenže to znamená, že v tom Zlíně musí žít někdo, kdo botama prostě žije. Musí tam být někde návrhář, co má nadání a cit, co přemejšlí jen o botách. Ne tunelář, co si ukradl firmu, ale vlastně ani nepozná nudný boty od úžasnejch.

Baťovi uměli dělat boty za první republiky - laciný standart, a když se chtěli profesionálně předvést, že i to umí, tak i luxusní, že by se to dalo prodávat i dneska jako luxus. Bohužel, jako firma je to dávno nudnej podnik, co jede jen setrvačností a pro skvělý boty se chodí jinam. To, že Klausem vyznamenanej fotr Baťa ukradl bráchovi či strejdovi firmu ještě neznamená, že rozumí řemeslu a že podědil schopnosti. Nechat ručně dělat indický děti boty ve sweatshopech dokážou, ale jsou lakotný zaplatit nadanýho návrháře nebo ho nechtěj poslechnout.

Přijdete do krámu, je tam unuděná drzá prodavačka jak bejvaly za socialismu. Zeptáte se: "Prosím vás kolik to stojí" "Máte to tam napsaný" - na přesdržku. - Pak jsou prodavačky slušný, ale když se vrátí kámoška z USA, tak vám vypráví zážitky z nakupování, kde vám z toho dělají představení a mají okouzlující hlášky jak zaběhlej svůdník - jen vás svádí k nákupu. SVÁDÍ - ne to vnucujou jak povinnost. Navíc to tam je lacinější než tady. V Seatlu.

Jdete na trh, tam máte výběr jak v supermarketu, ale na trhu máte mít větší výběr. Právě tam se mají prodávat odrůdy, které jsou pro supermarket v příliš malém objemu. Na trhu máte mít cukety zelené, žluté, proužkované, žíhané, světlounké a temně zelené, podlouhlé, kulovité, hadovité, baby cukety, malé cukety, normální cukety, velké cukety a přerostlé cukety. Takhle se vší zeleninou. Pak to může bejt dražší než v supermarketu.

Kdy jste viděli na trhu naposledy péct kuřata? Myslíte, že tady by to nikdo nekupoval, jen aby si ušetřil tu práci?

Čí je práce shánět, kde seženu český hovězí? Moje nebo výrobce/obchodníka? Kdo z toho má mít živobytí?

Jedete do Polska, spíte na farmě a jen čumíte, jak tam jídlo má chuť. Bejt to v dosahu, tak tam jezdíte nakupovat. Není.

Máte je hledat až u nich doma v posteli? Maximálně se zeptáte na vesnici, když už tam něco je.

Když tady po městě jezdí pojízdná mlékárna, zahrajou jak zmrzlináři a ženský vybíhaj z paneláků a nakupujou vajíčka, mlíko, máslo, sýry. Ale kdo udělal veškerou práci jim to přivést až pod nos?

To samý s oblečením. Já si klidně koupim českej výrobek, ale musí nějak vypadat, musí bejt někde vidět. Jestli si koupím dvě, tři hnusný trička nebo jedno super, tak je to finančně jedno. Když kupuju tričko holce, tak chci, aby si pamatovala ještě za dvacet let, jak dostala super tričko, ve kterým ona vypadala super a ono vypadalo super na ní. Koukat na prodavačku, jak říká, že to je "česká kvalita" nad nudným bílým tričkem s nudným potiskem je na mrákoty.

Jen si nad tím někdo musí lámat hlavu. Pipiny pracháčů maj dost peněz na to, aby si kupovaly 5x předražený hadry, tašky, čepice atd. Ale to zboží má to něco navíc. Kouknete na to a chcete ho. Musí to mít střih, nápad, jiskru, půvab, rafinovanost. Když máte na sobě něco skvělýho, lidi se vás zeptaj, kde jste to koupili.

Tak to má fungovat - a ne vlastenectví.

Onu i obchody jako Marx and Spencer stojí a padají s návrhářema a zrovna Marx and Spencer málem skončili na tom, že jednou absolutně neodhadli sezónu. Změna návrháře dostane značku z okouzlující do průměrné.

Jestli za tohle chce v Jitexu někdo přes 800 Kč, tak se tam někdo zbláznil a nebo cílí na trh prachatých důchodců, co jezdí na golf a hlavně se bojí výstředností.
http://jitex-comfort.cz/textil/eshop/0/0/5/22317-polokosile-pro-muze-OL…

Ovšem pak je otázka, kolik takovejhle zákazníků existuje, proč to tedy není ještě 10x dražší a proč by si to dotyční měli kupovat od nich a ne někde v Selfridges či Galeries Lafayette.

Na druhý straně jsou sezóny, kdy prolezete všechny obchody a nemáte co koupit, dokonce ani v cizích drahejch značkách, protože nikde nemaj nic hezkýho a objíždět všechny butiky v zemi je nad vaše časový možnosti. Tričko na uklízení půdy ovšem koupíte u každýho vietnamce - jenže tam záleží jen na tom, aby to bylo laciný a nebylo vám líto to vyhodit.

Nejde o cenu ani o vlastenectvi. Jde o to nabídnout, co lidi chtějí.