Pocházím z rodiny uprchlíků. Naše rodinná paměť dodnes uchovala vzpomínky na chvíle, kdy se moji předci museli vytrhnout z kořenů a přestěhovat se do cizí země a to ze zlovůle mocných, proti které neměli žádnou naději zvítězit. Když můj první zdokumentovaný předek, František Škeřík, nakládal rodinu na žebřiňák a zamířil k pruským hranicím (protože byl kacíř, tajný evangelík a dobová foltýnovská svině), neměl žádnou jinou šanci. Ano, mohl se postavit moci a celkem spolehlivě u toho přijít o život.

Pamatujete? Ještě to není ani deset let, když Merkelová řekla své slavné „Wir schaffen das“ a do Německa začali proudit uprchlíci rychlostí deset tisíc denně? Hranice otevřené, lidská srdce také. Němci nosili plakáty „Refuges welcome“ média i neziskovky se předháněly v růžových barvách. Migranti měli být přínosem, je to mezi nimi samý doktor nebo inženýr, jejich integrace měla být projevem nejvyšších lidských i evropských hodnot.

V noci se v OSN odsouhlasil globální pakt o uprchlících. Česká republika byla pro. Proti byly USA a Maďarsko. 

Pozor! tohle není ten slavný pakt o migraci. Tohle je pakt o uprchlících. To je totiž něco úplně jiného...

Zhruba toto nám dnes už ud rána omílají o hlavu všechny deníky a televize. Zatímco ten pakt o migraci ČR ústy svého premiéra odmítá, tento druhý (sice bez úst premiéra) podporuje. 

Mimochodem... slyšeli jste o tomto paktu někdy? Mluví se o tom migračním, ale o uprchlickém nebyl nikde ani řádek.