Pamatujete, jak na začátku války na Ukrajině zaváděl Západ sankce proti Rusku? Člověk se až divil, co všechno se dá udělat. Omezit platební systém, nějaké bankovní sankce, snaha o nenakupování ruských surovin, která vyvrcholila odpáleným Nordstrýmem… celkem třináct kol sankcí. Tedy… teď už čtrnáct. Ruská ekonomika se měla propadnout o bezprecedentních čtyřicet procent. Experti prorokovali zhroucení ruské ekonomiky, hladové bouře, demonstrace a nakonec svržení Putina.

...... a Sputnik a Parlamentní listy a Kubáče a Vlka a Kechlibara a Spencerovou a Novou republiku a vůbec internet s tím neomezeným dosahem, sociálními sítěmi, videi i fotkami. Protože dneska je každý s mobilem novinář, každý kdo u něčeho je se může podělit s celým světem a nikdo to nestíhá cenzurovat. Mohou to vypnout celé, ale i ti Číňani se k informacím dostanou, pokud chtějí. Jinak je jakýkoliv pokus o umlčení jen dočasným jevem. Objemy dat jsou už tak obrovské, že je nezvládne ani centrála CIA, ani umělá inteligence. 

Znáte americký seriál Simpsonovi? V tomto seriálu vystupuje obtloustlý a značně přiblblý šerif Wiggum, který má synka Ralpha, který je ještě o několik oktáv blbější. Já si nemohu pomoci, ale kdykoliv vidím Borise Johnsona, vybaví se mi tento přihlouplý klouček. Oba mají společný tvar hlavy, inteligenci a vzájemně si vykrádají hlášky. 

Nuže tento Ralph Wiggum se po hlasování britské konzervativní strany stal premiérem. 

Británie požádala o odklad Brexitu do podzimu... ale když se tam ve sněmovně dohodnou, tak možná odejdouo už dřív... Alespoň takhle nějak znělo komuniké po jednání Mayové s EU (a s Merkelovou). Jinými slovy se dohodnul poslední už úplně nejposlednější termín po všech přdchozích posledních termínech. 

Měl jsem plno poznámek k článku o Brexitu, ale aby to nebylo moc dlouhé tak jen jedno téma. 

Vždycky když čtu nějaký ten článek o brexitu, docela se usmívám pod vousy. Šermuje se s různými čísly, varuje se před strašlivými nebezpečími, jako že u nás nebudou léky a tam na Ostrovech nebude zelenina. Mluví se o strašlivých hypotetických ztrátách pro ekonomiku na jedné nebo druhé straně, dozvídáme se o tom, jak se Británie chce mstít kontinentální EU nebo jak se EU chce za brexit mstít Británii.

Těsně po referendu o brexitu jsem pro Kosu napsal článek, že se mi moc líbí britský humor. Referendem o brexitu britští voliči zničili více politiků než by to dokázala jakákoliv korupční aféra.  Na smetiště dějin se odporoučel Cameron, který pánubohu tykal, protože mluvil se sobě rovným, vzápětí odešel i Ralph Wigum britské politiky Boris Johnson. Nigel Farage jako hlavní příznivce brexitu ze sebe udělal debila, když rezignoval jako šéf své partaje.  Těch politiků bylo podstatně více, jen o nich běžně neslýcháme, protože je neznáme.