Měl jsem plno poznámek k článku o Brexitu, ale aby to nebylo moc dlouhé tak jen jedno téma. 

Vždycky když čtu nějaký ten článek o brexitu, docela se usmívám pod vousy. Šermuje se s různými čísly, varuje se před strašlivými nebezpečími, jako že u nás nebudou léky a tam na Ostrovech nebude zelenina. Mluví se o strašlivých hypotetických ztrátách pro ekonomiku na jedné nebo druhé straně, dozvídáme se o tom, jak se Británie chce mstít kontinentální EU nebo jak se EU chce za brexit mstít Británii.

Těsně po referendu o brexitu jsem pro Kosu napsal článek, že se mi moc líbí britský humor. Referendem o brexitu britští voliči zničili více politiků než by to dokázala jakákoliv korupční aféra.  Na smetiště dějin se odporoučel Cameron, který pánubohu tykal, protože mluvil se sobě rovným, vzápětí odešel i Ralph Wigum britské politiky Boris Johnson. Nigel Farage jako hlavní příznivce brexitu ze sebe udělal debila, když rezignoval jako šéf své partaje.  Těch politiků bylo podstatně více, jen o nich běžně neslýcháme, protože je neznáme.