Je to asi rok a půl zpátky, co jsem se bavil s jedním dávným kamarádem o kotlíkových dotacích. Tedy ani ne tak o dotacích, jako o tom, že si také nechal vyměnit kotel a dostal na to dotaci. Já ho chvíli špičkoval, proč si jako Ostravák kupoval nový drahý kotel, když i v tom novém pálí uhlí, když má pravidelný přísun uhla přímo z třídírny, ale pak jsem viděl jeho ztrápený výraz a už jsem jen poslouchal. 

Dnes bych vám chtěl vyprávět další velmi typický příběh z naší korporátní praxe. Tentokrát to bude o tom, kterak Vidlák dotace řešil. Příběh to není ani veselý, ani smutný. Je prostě takový běžný.