V návaznosti na svůj slib v debatě pod článkem Malý střípek pro budoucnost bych zdejší kydače rád seznámil se svým zážitkem v novém zaměstnání.
Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu o práci, pracovitosti a robotické budoucnosti, kde už lidi nebudou mít co dělat, protože jejich práce převezmou roboti. V komentářích se na toto téma objevily velice zajímavé příspěvky a tak já se přidám také. Při čtení dnešního článku si prosím pořád opakujte, že jsem ze zaostalé vesnice a dávno mi ohledně moderních technologií ujel vlak.
Takže tedy:
Už nějakou dobu tvrdím, že klasická fráze z devadesátých let, že stát je špatný hospodář plný byrokracie, zakotvený v minulosti a neschopný efektivního rozhodování, narozdíl od soukromých firem, které jsou naopak výkvětem efektivity, tak tato fráze že je již dávno překonanou záležitostí.
Na zemi existuje hodně míst, kde se lidi mají opravdu blbě. Hladomory, tropické nemoci, dětské armády pošahaných diktátorů, zemětřesení, tajfuny, hurikány, povodně, poušť, velmocenské zájmy, rabování přírody. Jsou dokonce nesmírně bohaté země, kde se lidi mají blbě. Kupříkladu taková Venezuela nebo Saúdská arábie. Sedí na takřka nekonečných zásobách ropy, ale většině lidí to k ničemu není.
Myškin mi poslal odkaz na několik článků, které by se mohly stát základem další diskuse. Pojďme si na chvíli odpočinout od politiky.
Bylo toho víc, ale rád bych začal níže uvedenými. Začíná to jako docela dobrá legrace a odpovědi také nejsou úplně k zahození:
Máme konec roku, počasí nestojí za nic, sedí se doma, dlabe se vánoční cukroví, nic se nemusí a nic se nedělá, polehoučku už směřujeme k silvestru a novému roku. Na několik článků to určitě vydá. Dnes bych se chtěl krátce věnovat mým osobním utopiím.
Přečetl jsem si dnes (18.8.) úvodní článek na Neviditelném psu. Jmenuje se to „To nemyslíte vážně, pane Zaorálku“ a pod značkou JAG to napsal jistý pan Jiří Wagner. Toho pána neznám, ale nemohu si pomoci a musím reagovat, ač mám dost své práce, ale někdo prostě musí. Autor v něm komentuje výrok L. Zaorálka : „Neplatit zaměstnancům slušnou mzdu je darebáctví. Když někdo říká, že jeho byznys by zkrachoval kvůli minimální mzdě, vlastně říká, že není schopen podnikat tak, aby zajistil zaměstnancům normální život, a měl by přestat podnikat.
