Jestli tím někdo myslí, že každý má svůj kousek pravdy, tak OK, s tím se dá souhlasit, ale to není to, co ta věta říká. Chápu, v běžném jazyce se vyjadřujeme taky zkratkama, s nadsázkou, poeticky, ironicky, přeneseně atd.

Jenže podle toho, že takováhle prohlášení debaty spíš ukončují, tak mám podezření, že to spousta lidí myslí doslova. Kdyby ne, tak by tady debata teprve začínala: kdo má jaký kousek pravdy ohledně světa, kdy se mýlí a jak ty kousky pravdy jsou dohromady. 
 
Bráno doslova, každý nemůže mít svou pravdu. Nikdy. Neexistuje. Pravda je jen jedna.

Náš národ (a ne že ne) má od Husa tak nějak pravdu v krvi. Ne že by u nás nikdo nikdy nelhal nebo že by tu všichni byli pravdomluvní až hanba, to ne, ale snaha dobrat se pravdy, ta je u nás hluboce zakořeněná. Mít pravdu, najít pravdu, slyšet pravdu, bojovat za pravdu. Někdy každý za tu svou, ale boj se vede kvůli PRAVDĚ. 

Milí čtenáři. 

Já vím, že už vám leze krkem celý Sartre a všechno co k němu zaznělo. Že bychom se už mohli vrátit k "normálním tématům". Prosím vydržte to ještě. Vidlácky jsem si dal zásadu, že na tomto dvorku může promluvit každý, kdo napíše článek, který bude mít úvod, stať a závěr.