Krátký Afghánský úvodník: 

Tak to přátelé vypadá, že Tálibán udělá se všemi těmi diplomaty, kteří se teď nemohou dostat z Kábulského letiště jednoduchý obchod... My vám pustíme domů diplomaty a vy uznáte oficiálně naší existenci. 

Nepochybuju o tom, že nějaký hlupák to nepochopí a odsoudí svoje lidi k smrti a díky tomu to ti ostatní pochopí o to lépe. Takže se můžeme těšit na moc hezkou debatu naší vlády a opozice o tom, jak je zapotřebí uznat teroristickou entitu jako stát, protože jinak nám zabijou velvyslance... 

Přátelé

Přátelé... Začal nám červen a počasí alespoň trochu začalo připomínat konec jara a začátek léta. Už dlouho jsme neměli tak studený máj... který ale naznačuje, že v stodole bude ráj. Něco na tom bude, protože jsem včera koukal na traktor, co se pokoušel v pšeničném poli o jakýsi postřik. Od kol mu létalo bláto. Porosty jsou husté, vítr byl relativně mírný, slunce slabé... Ta jedlá tráva vzniklá z jednozrnky a dvouzrnky má letos založeno na rekord rekordů. 

V jednom z posledních článků pana Domácího o preperské bídě vyvstalo jako jediné východisko pro přežití společnosti z krize/nějaké katastrofy -  a sice existence většího množství malých zemědělců (ať už pěstitelů, nebo chovatelů) neboli vidláků. S tímto závěrem se nedá nesouhlasit, ale má to jeden zásadní problém – je to, alespoň v našich podmínkách, absolutně nereálné. A postupem času nejen u nás, ale i tam, kde to byl v podstatě jakýsi standart.

Jsem levičák. Vždycky jsem se k tomu hlásil. Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem akové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec.