Když jdete s dětmi na rodinný výlet do lesa a špatně čtete mapu, takže místo k restauraci, dojdete do bažiny, tak nemá moc smysl se na ně zlobit, že špatně skáčou z drnu na drn mezi kalužemi a mají mokré boty a špinavé kalhoty. Můžete si stokrát říkat, že skákat se dá líp, že kdyby trochu dávaly pozor, tak by nemusely vypadat jako hastrmani. Můžete je stokrát okřikovat, stokrát jim to můžete ukazovat, ale bažina je z podstaty věci mokrá, špinavá a kluzká, takže se vám tam spolehlivě někdo vymáchá. Je to jen otázka času.

Tak už patříme na Západ se vším všudy. Nejbezpečnější země světa, kde všichni nadávají v hospodě, brblají na poměry, ale jinak s nimi nic nepohne, už není nejbezpečnější. Všechno je jednou poprvé a od včerejška máme i my svého šíleného střelce – studenta historie filozofické fakulty, Davida Kozáka.

Jak jsme všichni mohli vidět včera v Ostravě, obejdeme se bez radikálních islamistů i bez masové migrace. Jsme schopni útoků těch nejlepších alláhovských tradic pěkně počesku. Vystačíme si s psychiatrickými diagnózami, vyšinutými jednotlivci do kterých by to nikdo neřekl. Zhruba totéž se říká  i o těch islámských vrahounech. Jejich sousedi by to do nich taky neřekli. 

Doplněno 3.3.2018 - 10.20

Chtěl jsem si nechat ještě trochu oddech, ale události kolem nás nabírají rychlý spád a nechci-li dnešní téma úplně zazdít, musím ho pustit do oběhu. Jistě jste už z titulku poznali, že chci dnes psát o  zavražděném slovenském novináři Kuciakovi. Mám z celého případu pocit hodně rozhrabaného hnoje.