To byl jeden z prvních Havlových činů, když se stal prezidentem, ne? Omluvil se Sudetským Němcům za odsun. Bylo to tehdy od nás moc ošklivé, že jsme je vyhnali heim ins Reich, kam chtěli tak moc, že kvůli tomu přepadávali české četnické stanice, vyhnali statisíce Čechů do vnitrozemí a chodili se dívat do Kounicových kolejí, jak tam české vlastence střílejí do týla. Bylo to od nás moc fujky fujky, že došlo i na akty pomsty za šest let poroby a vyvražďování. Dějiny totiž začaly devátým květnem 1945, víme? Předtím nic nebylo.

Před týdnem byla geopolitická situace úplně jiná a psali jsme o Náhorním Karabachu, kde skončilo tisícileté arménské osídlení a proběhlo to vlastně bez povšimnutí světa. Já jsem v jednom ze článků napsal větu, že arménský premiér Pašinjan se zachoval vlastně jako Beneš. Nijak jsem to nerozváděl. Byla to pro mě v té chvíli jen slovní zkratka, jaké používám běžně pro „nasvícení scény“ z jiných úhlů. Nedělal jsem z toho žádné závěry, byla to jedna jediná věta zhruba uprostřed textu a už jsem se k ní nevracel, protože článek byl o něčem jiném.

Svým dnešním článkem navážu na včerejší Čmoudův příspěvek o Benešovi a naší První republice. Diskuse byla velmi zajímavá a tak přidám vidlácký pohled na věc. 

Koupil jsem si v levných knihách Moravcovu knížku "Špión jemuž nevěřili". Já ji někde mám, ale nemohl jsem ji najít a neberte to za tu cenu.