Viděli jste ten film z devadesátých let "Poslední pokušení Krista"?

Kristus tam šel do kláštera. Nějak se řeklo, že to bude klášter, ale když tam přišel, tak to byl hodně podivnej klášter. Ze všeho nejvíc to vypadalo, že se někdo snažil v poušti postavit z kamenů igloo. Jen takový polokoule seskladaný z kamení, s otvorem u země jako s vchodem.

Každá představovala jednu celu, tak to doopravdy dohromady už klášter byl.

Pamatujete na školní povinnou četbu a rozbory prózy? U nás ve třídě existovala univerzální věta téměř pro každý román - "Autor v románu kritizuje maloměšťácký způsob života." Tato univerzální věta mi párkrát zařídila jedničku i když jsem knížku neviděl ani z rychlíku. Maloměšťácký způsob života. 

...ale zbytek republiky je v hajzlu.. 

V týdnu jsme byli svědky krásného příkladu, který ilustruje, jak se u nás koncepčně přemýšlí, jak máme na všech důležitých postech kompetentní lidi a jak umíme řešit rozdílné podmínky a různé situace. 

Donald Trump uvalil další cla na čínské zboží  a Čína na oplátku nechala zdevalvovat juan. Zdá se, že se už s žádnou obchodní dohodou nepočítá a začíná obchodní a měnová válka jakou jsme tu ještě neměli. Nikde jsem nezaznamenal žádné světélko v tunelu, jako že se někde bude dál jednat a současný stav je jen vykolíkování pozic. 

V kontextu poslední doby bylo od Babiše velmi moudré, že se nesnažil se svými poskoky za každou cenu upéct koalici v Praze. Nebo on možná chtěl, ale ostatní nechtěli a nakonec ANO skončilo v opozici. Když se dívám na nejnovější Hřibovy nápady, tak Babiš dobře udělal. 

Představme si, že jednoho rána si Vladimír putin přečetl můj blog a usoudil, že jsem pro rozvrácení nepřítele a pomoc Ruské federaci udělal záslužný kus práce a měl bych za to být dobře placen, tutíž vydává rozkaz, aby mi pražské velvyslanectví platilo královský honorář za každý článek. Jen je v tom podmínka, že se každé ráno musím hlásit tam u velvyslance v jeho KGB sekci, aby mi když tak dali správné instrukce nebo mě nechali zmizet.

Před dvěma týdny psal náš oblíbený bloger Petr Kubáč svůj článek o projektu Apollo. Nazval ho Padesát let za vrcholem civilizace. Článek stojí za to, kdo jste ho nečetli, určitě tak udělejte. Kubáč přesvědčivě argumentuje ve prospěch tehdejší doby. Korporace byly pěkně daněné doma, na technickém pokroku se nepřiživovaly žádné neziskovky, které by do toho kecaly, dělaly se nebezpečné věci a přece s tím veřejnost byla srozuměna.

Muj článek o obilné sněti celkem zabodoval a v diskusi několikrát došlo na otázku, co tedy má člověk vlastně dělat, když na výběr jen mezi jídlem kontaminovaným jedy chemickými nebo přírodními. Jak se postavit ke světu ve kterém se bezohledně drancuje pomocí Roundupu a nebo se biologicky nedrancuje, ale dá se to použít jen do bioplynové stanice, aby se z toho udělal metan a z něj "ekologická" elektřina. K bioplynkám se ještě dostanu v některém z dalších článků. 

Milí studenti. Ani nevíte, jak vděčný vám jsem za vaši angažovanost ohledně české politiky a životního prostředí. Váš stále angažovanější přístup se pomaloučku polehoučku už začíná blížit angažovanosti z dob nedávno minulých. Dovolte mi proto pár dobře míněných rad: