O víkendu jsem si přivezl nová selata. Doufám, že to bylo naposled, protože už mám dokončený kotec pro chovnou prasnici a.... mám i tu prasnici. Doufám, že ji teď během dubna zvládnu inseminovat a někdy v létě už budu takřka soběstačný co do výroby vepřového. 

Veškerá zelenina už je v zemi, brambory budu sázet tento týden. Mám dostatečnou zásobu řepky jako meziplodinu a zelené hnojení, protože nic lepšího než ta olejka neexistuje. Mimochodem... zem byla pořád ještě náramně vlhká, když jsem do ní vjel. Inu to dělá patřičně hluboká orba a dostatek organické hmoty v půdě. 

Slovenské prezidentké volby vyhrála Čaputová. Přiznejme si, že to nebylo nijak překvapivé. Už v prvním kole tato dáma významně vedla, měla na své straně prakticky všechna vlivná média, k tomu byla celkem vtipná, pohotová a protože o ní nikdo nic nevěděl, špatně se na poslední chvíli shánělo nějaké kompro.

Tento koncept je tu už od počátku lidstva. Silný obírá slabšího a jednat začne až tehdy, když potká někoho stejně silného. Na tohle nepotřebujete žádné římské kluby ani trilaterální komise, ani Sorose, ani nic podobného. Stačí aby někdo byl silnější.  

Tímto článkem chci pokračovat ve včerejším tématu tentokrát ně o katolické církvi, ale globálních elitách. 

Omlouvám se na úvod všem čtenářům. Včera byly Kydy několik hodin nedostupné. Šlo o banální problém, který byl vyřešen asi čtyřmi kliknutími, ale jak na sviňu, stalo se to ve chvíli, kdy jsme s Masterem ani jeden nebyli online. Tolik ke včerejšku a nyní už dnešní článek: 

Donald Trump podepsal dekret (zákon, prohlášení nebo něco podobného) o tom, že Golanské výšiny patří Izraeli. Ve zdůvodnění se pravilo něco v tom smyslu, že Izrael Golany stejně drží a to už hodně dlouho a tak se ta realita jen papírově potvrdí.

Můj tatínek pracoval před plyšákem na sokolovském uhelném revíru. Deset tisíc zaměstnanců (možná i víc), povrchové doly a podobná situace jako na Ostravě. Jen jsme tam mívali podstatně méně smrťáků a důlních neštěstí. V jámě dlouhé deset kilometrů a široké pět kilometrů zpravidla nevybuchují plyny, nebortí se výdřeva a nedochází kyslík. 

Půdu a vodu přišli žádat perští vyslanci do starověkých Athén a Sparty. To na znamení poroby. Odevzdat půdu a vodu, to bylo už dávno před naším letopočtem znamení nesvéprávnosti. Sparťané také vyslance naházeli do studny, ať si to tam naberou sami, protože i kdyby byla Persie největší a nejsilnější, půda  voda se nikomu nikdy a za žádných okolností nedává. 

Dnes to nebude o politice, ani o zemědělství. Nebude to ani o minulosti, ani o budoucnosti, nebude to o náboženství ani o ateismu. Dneska to bude o ryzím kydání ve své nejpravověrnější podobě. Z dnešního článku neplyne žádné ponaučení, na jeho konci nebude žádná nová informace, jen úleva. 

Musím se totiž omluvit, že jsem všera nic nenapsal. Musel jsem totiž vyřešit vážný problém a mám podezření, že Pánbůh mi ho nachystal z čiré zlomyslnosti. Všemohoucí si zřejmě přečetl můj úvodníček k tomuto blogu a rozhodl se, že všechny ty moje kecy vyzkouší. Ale začnu od začátku. 

Také to máte pořád na talíři? Jak se nám v Evropě formuje to tvrdé unijní jádro (s Německem v čele) a kdo se k němu nepřidá, ten špatně dopadne, bo dvourychlostní Evropa je realitou a je určitě dobře být s těmi, kdo se integrují. Naši elitní představitelé nás neopomenou varovat, jaká katastrofa by byla se k tomuto jádru nepřidat a proto musíme urychleně odevzdat všechny pravomoci Bruselu, přijmout Euro a bedlivě poslouchat, co říká Máma Merkel, protože ona má vždycky pravdu. 

Majka mi ve včerejším článku vyčetla necitlivost vůči obyvatelům měst a asi měla pravdu. Proto se dneska pokusím tomuto tématu věnovat blíže. Nejprve jen zopakuji, že jsem včera lamentoval nad naší růžovou budoucností ve které nás nejspíš čekají války gangů, případně tomu říkejte války starousedlíků proti přistěhovalcům, protože náš stát nebude schopen ani chránit, ani nastolit pořádek a maximálně bude létat v helikoptéře nad tou spouští a monitorovat. Chmurně mě uspokojovalo jen to, že první si tuto krásnou budoucnost zkusí ti, kteří jí nejvíce tleskali. Pražáci a Brňáci.