Po maďarských volbách se opět dostávají do popředí zájmu události v Perském zálivu, kde je už víc jak týden podivné příměří, kdy nelétají ani americká letadla, ani íránské rakety, ale lodě plují stále jen sporadicky, protože Donald Trump se Hormuz rozhodl odblokovat tak, že ho zablokoval ještě jednou. Jestliže Írán nepouštěl tam ani zpět americké lodě, USA zase zastavovaly íránské lodě. Obě blokády se projevovaly především v mééédiích. Ve skutečnosti procházelo Hormuzem zhruba stejně (málo) lodí, jako předtím a provoz se ani zdaleka neblížil předválečné době.

V pátek Írán náhle oznámil, že díky dojednanému příměří v Libanonu ukazuje dobrou vůli a po „koordinovaných trasách“ otevírá průliv pro všechny lodě. Donald Trump oznámil, že Izraelcům zakázal bombardovat Libanon, ale že Američané svou blokádu Hormuzu nezruší. Přidal k tomu celou smršť tweetů, ve kterých svůj postoj vysvětloval, byl to takový pěkný pátek, kdy ceny ropy padaly jako kámen, ale v sobotu přišla lakonická zpráva íránských Revolučních gard, že Hormuz opět uzavírají, protože Američané neplní sliby. Došlo snad i na nějakou střelbu na kontejnerovou loď.

Pokud ale mohu soudit z veřejných dat, doprava v Hormuzu se přesto trochu zvýšila a nikdo vlastně netuší, podle jakých kritérií některé lodě proplují a jiné ne. Zdá se, že to souvisí s příslušnou platbou v bitcoinech nebo juanech a pak v telefonním čísle na správné lidi okolo Donalda Trumpa. Případně to souvisí s ruskou či čínskou registrací lodě. Situace je samozřejmě složitá a velmi nepřehledná, ale zdá se, že hlavní bitva už neprobíhá pomocí hypersonických raket a izraelských bomb, ale pomocí hysterie na sociálních sítích.

Američané včera prodloužili výjimku ze sankcí na ruskou ropu. O další měsíc.

Já čtu celou situaci tak, že se všichni poněkud uklidnili. Američanům se už znovu nechce sahat na rozpálená kamna a je jim jasné, že další eskalace bude znamenat rozstřílený Perský záliv, vysoké ceny ropy a Trumpovu prohru v doplňujících volbách. Možná proto začal Donald Trump lákat voliče na zveřejnění dokumentů o mimozemšťanech a tak, jak ho přestala bavit Ukrajina, přestává ho bavit Írán. Íránci zase zjistili, že mohou zůstat naživu a druhou bitvu u Karbaly je možné ještě odložit. Do rozhodování už jim zřejmě nemluví duchovenstvo, takže veškeré kroky se dějí někde mezi revolučními gardami, armádou a státním aparátem. Možná nebude konec světa, ale mohlo by z toho být hodně peněz…

Výsledkem je, že na sebe všichni na twitterech řvou jak hyeny, ale na bojišti už jsou zdrženliví. Zdá se, že si obě strany navzájem předložily splnitelné požadavky, ale ty je zapotřebí prodat jako vítězství. Donald Trump není ohrožen íránskými raketami, ale americkými volbami a nové íránské vedení také musí vyhrát a něco získat. Jinak se neudrží.

Nejméně důvodů k radosti mají Izraelci. Nepodařilo se jim změnit režim v Íránu na přátelštější. Nepodařilo se jim porazit a odzbrojit Hizballáh. Nepodařilo se jim odzbrojit Hamás, nepodařilo se jim ani vybudit mezinárodní solidaritu a naopak přišli o značnou část prestiže. Netanjahuovi se sice podařilo to, o čem snili všichni izraelští premiéři za posledních třicet let – dostat Ameriku do války na své straně, ale bohužel, všechno, co Donaldovi sliboval ve své videoprezentaci, se pokazilo. V tom nejlepším případě z toho bude nevýhra a to mu ješitný Donald nezapomene. Žádný americký politik to Izraelcům nezapomene…

Prosím, všimněte si toho degresu. Američané sice od Druhé světové nevyhráli žádnou válku, ale alespoň jejich armáda byla schopna intervence a americká společnost byla schopna akceptovat určité ztráty. Konflikty Spojené státy vždycky prohrály spíš kvůli tomu, že nebyly ochotny zaplatit cenu za vítězství, než že by na to neměly prostředky. Ale tentokrát už Spojené státy nejsou reálně schopny pozemní operace a jejich schopnost oslabit režim leteckou válkou byla nedostatečná. Nějakých deset tisíc mužů sem nebo tam na tom nemůže nic změnit. Navíc, proč Spojené státy neustále přesouvají na Blízký Východ tankovací letadla? Protože musejí do bitev létat ze stále větší vzdálenosti.

Íránský režim navíc zcela jednoznačně vyhrál informační válku a na propagandistickém poli se ukázal lepší než američtí píáristi. Íránské lego animace jsou fenomenální, je to taková dánská pomsta za Grónsko. Íránská komunikace je kultivovanější a srozumitelnější než ta americká, takže ani velcí zastánci Trumpa nejsou schopni překousnout americkou záminku o nevzdělaných hloupých kozomrdech od Damávádu, kterým bylo zapotřebí zatnout tipec. Jak teď řekl Jordan Bardella, ve Trumpových výrocích je marné hledat logiku.

Trumpova podpora začala být koulí na noze, jak před týdnem zjistil Orbán. Konzervativní politici napříč Evropou do Trumpa raději kopou, než aby se ho zastávali.

Hele, já po velké americké prohře netoužím. Protože existuje hranice, pod kterou bude pro Trumpa lepší, zničit celý Perský záliv a způsobit světovou krizi, než dopustit porážku „nejlepší země světa, God bles amerika.“ Proto ta nějak doufám, že nakonec v Perském zálivu zavládne další mrzký mír se kterým sice nikdo nebude spokojený, protože nikomu nenaplní jeho touhy a ambice, ale bude to výhra pro obyčejné lidi, kteří bez ropy a plynu půjdou do háje jako první.

Nebude to mír, který by nastolil novou lepší éru. Bude to další „Minská dohoda,“ aby se získal čas na dozbrojení. Ostatně, vždyť se o ničem jiném ani nemluví. Zahraniční i domácí politika celého Západu se zcvrkla na souhlas se zbrojením a nikdo ani nepředpokládá nic jiného, než nákupy zbraní ve Spojených státech. Aneb, jak to udělat, aby lidi akceptovali ještě větší oškubání. Jiná varianta, jak udělat Ameriku opět velkou, už není. Je třeba nikoliv být vojensky inovativní, ale kupovat to, na co jsou vybudované linky, aby se vojenskoprůmyslový komplex nažral. Bez ohledu na to, že největší vojenský rozpočet světa nedokázal porazit Írán s jeho deseti miliardami dolarů na armádu.

Přesto, zdá se, dostaneme ještě odklad. Ukrajina i Perský záliv vyprázdnily Západu armádní sklady. Dokonce se dočítáme, že námořníci na letadlové lodi Abraham Lincoln „hladovějí.“ Dostávají příliš malé porce, protože není kde doplnit zásoby. Hodně jsem se nasmál, protože to přece měli být Rusové, kterým dochází jídlo. Místo toho dochází Američanům… Nelze tedy jinak, než zase napsat smlouvu, kterou nikdo nedodrží, ale která nám získá trochu času.

Měli bychom tento čas „mrzkého míru“ dobře využít. Protože na jeho konci nebude Západ silnější, ale bude slabší. Nebude mít více možností, ale méně. Nepřátel neubude, ale přibude. Státní dluhy nebudou menší, ale větší a politici nezmoudří, ale budou stále tupější. A na sociálních sítích si za chvíli budou mezi sebou povídat samí roboti.

Západ, jako každé impérium, naráží na meze svých možností. Řeší je stejně, jako všechna impéria. Výprodejem sebe sama se snaží získat čas a ať pro oddálení svého poklesu udělá cokoliv, jen to jeho marginalizaci urychluje. Žádné opatření, které Západ v posledních letech udělal, nezlepšilo situaci, maximálně trochu oddálilo průser. Od roku 2008 je Západ v permanentní krizi, přičemž jedna navazuje na druhou. Ne proto, že by byly neřešitelné nebo bezprecedentní, ale jednoduše proto, že nikdo nedisponuje nástroji, aby je řešit mohl. Jsou totiž tak drahé a nepopulární, že nakonec zlomily vaz i Orbánovi.

Ještě se nám dostane nějakého odkladu. Ještě v podzimních amerických volbách uvidíme důsledky. Další podzim uvidíme důsledky ve volbách na Slovensku. Měli bychom ten čas, co nám bude dán, opravdu dobře využít.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600