Stmívání...

Ve Francii bude předložena k hlasování rezoluce o vystoupení země z NATO, uvádí vicepředsedkyně Národního shromáždění země Clémence Guettéová.

Podle jejích slov je na pozadí posledních kroků USA tato otázka aktuálnější než kdy jindy.
 

„Nikdy tak naléhavě nevystala otázka účasti Francie v Organizaci Severoatlantické smlouvy – vojenského spolku, který je pod vedením USA a jedná v zájmu USA. Předkládám návrh na přijetí rezoluce vyzývající k plánovanému vystoupení Francie z NATO, počínaje jeho sjednoceným velením.“

Dříve Bílý dům prohlásil, že by se Grónsko mělo stát součástí USA, aby byla zajištěna bezpečnost arktického regionu a NATO.

neCT24

„Proruský pic*sové!“ Ukázka toho, jak se umí komentátor CNN Prima News Martin Schmarcz ovládat. Lepšolidi a pravdoláskaři v kostce. Div u toho nedostal infarkt.

krátké video vztekajícího Schmarcze zde:  https://t.me/neCT24/84874

@RyanSaavedra
🚨Spojené arabské emiráty zastavily financování pro své občany, kteří chtějí studovat ve Spojeném království, kvůli obavám z islámské radikalizace v souvislosti s vazbami Spojeného království na Muslimské bratrstvo. Pojďme si to na chvíli uvědomit: Arabská země si nepřeje, aby její občané jezdili do Spojeného království kvůli riziku islámské radikalizace. Mezi země, kde mohou získat finanční prostředky na studium, patří USA, Austrálie, Izrael a Francie.

​​

Kazdodenni novy nocni Vidlak  patri k memu pravidelnemu cteni pred spanim, co  se zdejsi diskuse tyce jsem ale  trochu na rozpacich, mnozina prispivajicich se hodne v poslednim  case promenila (a stale promenuje) a ja nevim,  co si o leckterych prispevovatelich myslet. Jsou to nove zajimave osoby,  jejichz prispevky stoji za to cist? Nebo uz  pisi porad to same  a tim prestavaji byt zajimavi?  Nejsou to jen blouznivci nasich hor ci  domaci  myslitele bez vetsiho vzdelani a rozhledu?  Tvarici se jako novi  Hegelove, Marxove ci Fukuyamove? Nejsou to jen papousci ci papouskyne?  Nejsou to treba provokateri? Ci proste jen   vicemene bezmyslenkoviti lepici  nazoru odjinud?  Nebo proste prispevovatele kamaradi, kteri to tady berou i jako jejich obcasny  soukromy denicek? Pardon  za tahle  slova, doufam ze si je  nikdo nebere osobne :)     Ja nekdy  proste nevim :)   

Kazdopadne stoji za to sledovat i dalsi aktualne politicke  weby, co sledujete Vy? Ja si vzdycky po ranu prectu vlka, tam byvaji velmi dobre prispevky -  a ze setrvacnosti kouknu obvykle  i na Neffa - tam teda vetsinou jen na titulky clanku.  Sice Neff  co se jeho politickych preferenci tyce,  tak dle meho nazoru uz nejmin 25 let (od dob Unie svobody a podobnych zapomenutych politickych episod)  pravidelne  sazi na spatneho kone -  a navic - ale tohle  mi nevadi - jeho uvodniky v lichych resp. sudych dnech vypadaji, ze je pise jina osoba ale prece jen   mezi diskutery pod jeho clanky je krome  rady tam jiz zavedenych a agilnich blbcu a fanatiku i nekolik rozumnych lidi, jejichz prispecky si rad  prectu. Mala ukazka z dneska, dvakrat vynato z dnesnich diskusi u Neffa na tema Turek a Motoriste.  Ten  prvni  komentar pise nejaky neurvalec i kdyz ma  v zasade pravdu, u toho druheho by mne zajimala hlavne osoba, co tam takovymto jazykem - na NP  v tamnich komentarich - velmi casto  pise. Je to  jazyk  osoby ponorene do exaktnich - nebo i humanitnich? -  ved 

1)   Ano, 99% lidí v Česku má plné zuby Rusáků. Ovšem tento pojem, který vznikl historicky za socializmu, se vešly všechny národy bývalého SSSR. Takže dnes má skutečně 99% Čechů plné zuby jak Rusů, tak Ukrajinců. Jednak z historických důvodů (okupace 1968), druhak z důvodů tupé jednostranné propagandy, které jsme již 4 roky vystaveni a někdy i z důvodů osobní zkušenosti s příslušníkem toho či onoho národa

2) Největším politickým nebezpečím pro stranu Motoristé sobě je situace, kdy by začali být vnímáni nikoli jako programová politická strana, ale jako osobní projekt Filipa Turka. V okamžiku, kdy se hlavní náplní jejich politiky stane jeho propagace, obhajoba jeho zájmů a řešení jeho osobních či reputačních problémů, strana ztrácí autonomii i dlouhodobou perspektivu. Volič obvykle nehledá servis pro jednoho politika, ale čitelný program a schopnost reprezentovat obecnější zájmy – a opačný posun by byl pro Motoristy sobě strukturálně nejrizikovější.         Za podivnou a politicky kontraproduktivní lze považovat i oficiální účast Filipa Turka na zahraniční cestě ministra zahraničí, pokud k ní neexistuje jasný institucionální důvod. Veřejná činnost totiž není jen soubor jednotlivých kroků, ale má určité strukturální vlastnosti: role, mandáty a kompetence nejsou formality, ale nosiče smyslu a odpovědnosti. Jakmile se tyto hranice rozostří a na oficiálních akcích se objevují osoby bez zřejmého funkčního ukotvení, nevzniká dojem „neformální otevřenosti“, ale spíše chaosu. Porušování těchto implicitních pravidel veřejného prostoru má předvídatelný efekt. Navenek to signalizuje neujasněnost rolí, dovnitř to oslabuje autoritu institucí a politicky to vyvolává podezření, že se státní agenda mísí s osobními či stranickými zájmy. Právě tento dojem nekompetence a improvizace je pro jakoukoli politickou stranu – a zvlášť pro tu, která chce působit seriózně a nově – výrazně škodlivější než otevřená ideová kontroverze.  Současné kroky Filipa Turka bohužel nepřímo potvrzují právě ty výtky, které vůči jeho osobě formuloval Petr Pavel. Nejde přitom o jednotlivý incident, ale o vzorec chování: rozostřování institucionálních rolí, osobní přítomnost v situacích bez jasného mandátu a vytváření dojmu, že osobní ambice či potřeby jsou nadřazeny elementárnímu řádu veřejné moci.    Prezidentovy výhrady mířily k otázce politické zralosti, schopnosti respektovat institucionální rámec a chápání, že veřejná funkce není jen mediální viditelnost, ale především odpovědnost vůči struktuře státu. Pokud Turek svým jednáním tyto hranice opakovaně ignoruje, dává tím zpětně za pravdu kritice, že problém nespočívá v názorové kontroverzi, ale v neschopnosti rozlišovat mezi osobní rolí, stranickým zájmem a státní reprezentací. V tomto smyslu si prezidentovy výtky nevyžadují další dokazování – potvrzují se bohužel samy praxí.

presneji ÚPPDKVVV je slovo z vojenskeho slangu. Predesleme mu nekolik vet k historii Gronska a Danska  prevzatych z clanku   parlamentnilisty.cz/Trumpuv-pristi-terc-Vse-co-byste-meli-vedet-o-Gronsku   (pozn. I.L.  a pokud se v teto souvislosti neco chcete dozvedet o unikatnim  sarkofagu pro danskou kralovnu, ktery vyrabeli cesti sklari - znam je osobne - tak zde :)    ...  Markéta I. To byla dcera dánského krále Valdemara IV., jež se v roce 1363 provdala za norského krále Haakona VI. Po otcově smrti v roce 1370 převzala vládu v Dánsku ve prospěch svého pětiletého syna Olafa a v roce 1380, po manželově smrti, učinila totéž v Norsku. Syn Olaf tak byl nominálním dánským králem (dědictví po matce) a nominálním norským králem (dědictví po otci). Roku 1385, ve svých patnácti letech, byl navíc zvolen i za švédského krále, ale již v srpnu 1387 zemřel.    Jeho matce Markétě se však podařilo udržet vládu ve všech třech zemích a na společný trůn prosadila svého synovce Erika. Hlavní zemí nově vytvořené unie tří království se sice stalo Dánsko, ovšem švédský vklad přinesl i jižní Finsko a ostrovy v Baltském moři. Největší územní přínos pak byl od Norů – Faerské ostrovy, Island a Grónsko, navíc pak Orkneje a Shetlandy, o oboje však unie již v 15. století přišla. Spojení Dánska a Norska trvalo nepřerušeně až do roku 1814, přičemž Faerské ostrovy, Grónsko a Island byly stále integrální součástí Norska.        Rozumím-li tomu dobře, tak dánští králové vládli oněm třem územím pouze díky tomu, že měli zároveň titul norských králů, že Dánsko a Norsko byly spojeny personální unií...     Popsal jste to naprosto přesně.         Co se tedy stalo v roce 1814?  Dánský král Bedřich VI. patřil na sklonku roku 1813 k posledním spojencům francouzského císaře Napoleona I., proti nim stojící koalice proto pověřila Švédy, aby daný problém vojensky vyřešili. Výsledkem dánské kapitulace se stala takzvaná kielská dohoda z ledna 1814. Švédsko získalo Norsko a vzdalo se ve prospěch Pruska zbytku Pomořanska s ostrovem Rujánou. Velká Británie se zmocnila ostrova Helgolandu. Norové sice připojení ke Švédsku odmítali, jejich požadavek na nezávislost však byl potlačen a v listopadu 1814 museli švédského krále Karla XIII. přijmout. Původní dánsko-norská unie byla vyčleněním Norska zrušena, ovšem Dánsku zůstala bývalá norská zámořská území – Faerské ostrovy, Grónsko a Island.      Dobře, tyto země tedy Dánsko získalo na úkor Norska. To ale nebyla jediná dánská zámořská území, Dánové prý nějaký čas ovládali určitá území v Africe, Americe i Asii...       Máte pravdu. Již v roce 1620 vybudovala Dánská východoindická společnost první základnu na indickém území, od poloviny 17. století drželi Dánové několik míst v Guinejském zálivu (ostatně dnešní ghanské hlavní město Accra vzniklo v roce 1658 jako Fort Christianborg) a krátce nato se Dánsku podařilo získat i pozice v Karibiku. V polovině 19. století však Dánsko prodalo svá území v Indii a Guinejském zálivu Velké Británii, v roce 1917 pak prodalo ostrovy v Karibiku Spojeným statum.        Dánsko tedy můžeme označit za koloniální mocnost, která svá zámořská území občas prodávala. Jak to ale bylo dál s Faerskými ostrovy, Grónskem a Islandem?   V prosinci 1918 bylo vyhlášeno Islandské království, spojené na 25 let personální unií s Dánskem. U Faerských ostrovů a Grónska se postavení neměnilo. Po německé okupaci Dánska v dubnu 1940 obsadili Britové jak Faerské ostrovy, tak Island, přičemž zde ponechali dánskou správu. Na jaře 1941 převzali vojenskou správu Islandu a Grónska americké ozbrojené síly. V květnu 1944 se na Islandu konalo referendum, přičemž 97 % obyvatel se vyslovilo pro konec monarchie a personální unie s Dánskem. V červnu 1944 se pak země stala nezávislou republikou. Islandského příkladu využily Faerské ostrovy. V září 1946 proběhlo informativní referendum, v němž nadpoloviční většina hlasovala pro nezávislost, dánský panovník však výsledek odmítl akceptovat. V roce 1948 ovšem byla ostrovům udělena autonomie, jež se postupně prohlubuje. Výsledkem je dnes skutečnost, že ostrovy například nejsou součástí Evropské unie.       To je rozhodně zajímavé, ostatně Grónsko prý bylo prvním územím, jež z Evropské unie přímo vystoupilo…       Tato informace není zcela přesná. Také v Grónsku přinesla základní impuls ke změnám 2. světová válka. Německá okupace Dánska a americké vojenské působení znamenaly ekonomické otevření ostrova světu, ovšem v roce 1946 se představitelé grónské samosprávy rozhodli zůstat dále součástí Dánska při postupném provádění politických změn. V roce 1953 byl zrušen koloniální status a země se stala integrální součástí Dánska se všemi právy. Od května 1979 Grónsko získalo omezenou autonomii a Dánsko si ponechalo kontrolu nad vnější politikou, bezpečností a přírodními zdroji.   Na základě této autonomie Grónsko v roce 1985 vystoupilo z Evropských společenství, kam bylo začleněno při vstupu Dánska v roce 1973. Grónská autonomie se postupně prohlubovala. V referendu v listopadu 2008 bylo schváleno její rozšíření a Dánsko v červnu 2009 přišlo o kontrolu policie, soudnictví a přírodních zdrojů. Zároveň Grónsko získalo právo na vyhlášení referenda ohledně nezávislosti. V současnosti Kodaň v zemi kontroluje pouze zahraniční politiku a obranu, přičemž zároveň poskytuje Grónsku paušální roční finanční dotaci.          Uvedl jste, že Američané mají zkušenost s nakupováním území, Dánové naopak s prodejem. Mohou se se tyto zkušenosti dnes nějak využít?      Kupování a prodej území je záležitostí spíše 19. století. Mezi nejznámější americké nákupy patří území Louisiany, kterou jim v roce 1803 za 15 milionů dolarů prodal francouzský konzul Napoleon Bonaparte (jenž ji ale krátce předtím zcizil Španělům), případně území Aljašky a přilehlých ostrovů, kterou jim v roce 1867 za 7,2 milionů dolarů prodal ruský císař Alexandr II.     Pravdou je, že několik ostrovů v Karibiku, takzvanou Dánskou západní Indii, koupily Spojené státy americké až v letech 1916 a 1917. Tehdy šlo o třetí americký pokus (první dva v letech 1867 a 1902 zmařil dánský parlament). Pro Dánsko byly tyto ostrovy již ekonomickou přítěží a americký tlak v roce 1916 byl posílen nebezpečím německé expanze. Smlouva byla podepsána v srpnu 1916, Dánové s odprodejem souhlasili na konci roku 1916 v referendu a prodej se uskutečnil v lednu 1917 za celkovou sumu 25 milionů dolarů. Nyní by sice Američané mohli nabízet peníze za nákup Grónska, ovšem Dánové nemohou prodat něco, co jim již v úplnosti nepatří.        Vypadá to, že zájem Washingtonu o Grónsko se periodicky opakuje. Co je na tomto ostrově, kromě toho, že je největší na světě, tak zajímavého?       V prvé řadě jde o jeho polohu, již během 20. století ovládaly americké vojenské základny na ostrově značnou část Severního ledového oceánu a severu Atlantského oceánu. Během studené války měly Grónsko s Islandem klíčovou pozici ve snaze o eliminaci sovětského vojenského pronikání do Atlantiku. Kromě leteckých a námořních základen, které by v případě konfliktu ovládaly mořskou hladinu, vznikla například v Dánském průlivu takzavná linie SOSUS, tvořená podmořskými čidly, schopnými odhalit proplutí jakékoli sovětské ponorky do Atlantiku. Grónsko tak plnilo úlohu předsunuté pozice, schopné nejen monitorovat, ale případně i eliminovat hrozbu nepřátelských vzdušných a námořních sil. Tuto úlohu však plnilo Grónsko jako součást Dánska, amerického spojence v rámci Organizace severoatlantické smlouvy, i když mezi Kodaní a Washingtonem byla uzavřena smlouva o americké odpovědnosti za obranu ostrova              ...         ...     Prezidentovo okolí však začalo okamžitě bědovat, že Česko v této věci hovoří dvěma hlasy, což není dobré...    Řešení je jednoduché. Stačí, když prezident přenechá vyjadřování v zahraničních záležitostech vládě, případně své budoucí komentátorské touhy s odpovědnými vládními činiteli předem probere. V nepříliš dávné minulosti, ještě mimo českou politiku, se mu povedl při komentování americké politické scény majstrštyk, kvůli němuž má v Bílém domě (vojenským slangem 80. let, jemuž určitě ještě rozumí) ÚPPDKV. Doufejme, že jeho současný požadavek na předsedu vlády nesměřuje – ve stylu sousedovy chcíplé kozy – k tomu, aby ono ÚPPDKV měla celá česká politická scéna.  A pro nás neznalé, co je to to vaše ÚPPDKV?

ÚPP  - úplně po piči - voják dlouhodobě zařazený do kategorie "popičistů"; též ÚPPDKV - "úplně po piči do konce vojny"; ÚPPDKVVV - "úplně po piči do konce vojny vlastní vinou"      hradec.org/vcs2.html