Jak se svět pootočil...

Autor

Tak nám na Ukrajině zavřeli Andrije Jermaka do vyšetřovací vazby, protože už se na něj posbíralo dost důkazů, že kradl jak straka. Jedni analytici si to vyvětlují tak, že Spojené státy prostě tlačí na Zelenského kliku, aby odevzdala Donbas a uzavřela mír s Ruskem, aby se zase dalo pořádně obchodovat, druzí analytici to vydávají za důkaz, že Ukrajina skvěle bojuje proti korupci a je možné jí tedy nasypat další miliardy peněz, protože ty, co dostala před měsícem, ty už jsou fuč. Třetí analytici v České televizi mlčí a snaží se tvářit, že se nic nestalo, aby nedostali od stále naštvanějších občanů po pysku.

Já toto zákulisí hodnotit nebudu. Od chvíle, kdy proti Zelenskému za válečného stavu „spontánně protestovala“ celá Ukrajina, protože chtěl novým zákonem vykastrovat protikorupční úřad NABU, řízený Američany, si prostě myslím svoje. Detaily celého případu rozebírá celá řada blogerů i médií na Alternativě, takže je zbytečné, abych opakoval že jde o jisté pěkné nemovitosti u Kyjeva na té nejlukrativnější adrese.

Já bych chtěl podotknout něco jiného. Jít po Jermakovi, to je o hubu. Na dnešní Ukrajině, kde se střílí i krade asi nejvíc na světě, se pustit do zápasu se Zelenského pravou rukou, která vás umí nechat zmizet, než řeknete: „Stěpan Bandera,“ to už za sebou musíte mít hodně moci i krytí a vaši ženušku a dětičky musejí hlídat hodně kvalitní bodygárdi. Že se našeli prokurátoři i soudci, kteří do toho šli, to znamená, že se mocenské poměry v zemi budou brzy měnit. Je úplně jedno, jestli Jermakovi něco dokážou nebo nedokážou, už jen to, že ho zabásli, je signál jako hrom.

Lidé jako Jermak se navíc soudu prakticky nikdy nedožijí. Příliš toho vědí a mohou příliš mnoho lidí stáhnout sebou. Vzpomeňte si na Dozimetr a jeho podezřelá úmrtí. Na Ukrajině si podobné praktiky umocněte na desátou. Ve Spojených státech také Epstein „spáchal sebevraždu“ a kamera střežící celu měla poruchu. Všichni tihle mocní Richeliuové se nakonec dostanou do postavení, kdy po nich jdou jejich nepřátelé, aby je dostali a jdou po nich i jejich bývalí přátelé, aby nic nevyzradili. Proto bych si myslel, že Jermak nejspíš brzy velmi nešťastně uklouzne na schodech a zlomí si vaz. Je to nejjednodušší řešení.

Ať to ale dopadne jakkoliv, ukazuje to, jak moc se svět posunul a narativy otočily.

Ve stejné době se Donald Trump snaží v Číně uhrát alespoň remízu. Přivezl tam podnikatelskou delegaci těch opravdu největších, Elonem Muskem počínaje a Larrym Finkem z Blackrocku konče. Výprava velkolepá, ale poněkud prázdná. Chybí vítězství nad Íránem. Chybí kontrola nad Hormuzem. Pro velmocenský poker chybí trumfy. Výstupem tak není čínská pokora, ale čínské varování. Výstupem není souhlas, ale licitování.

Sitting Ping navíc Trumpa nepřivítal na letišti. Pocty byly, ceremoniál byl, pod schůdky stály vysoké šarže, ale nikoliv ta nejvyšší. Byznys? Možná. Geostrategické otázky? Ano. Přátelství? Ne! Můžeme se dohodnout, ale věřit vám nikdy nebudeme. To nejdůležitější zaznělo od Trumpa vlastně už před odletem. Řekl, že Spojené státy a Čína jsou supervelmoci. Možná to bylo mimoděk, ale uznal Čínu za sobě rovnou.

V poslední době jsme si mohli přečíst opět celou řadu kvalitních analýz, že Trump chce od Číny nákup sóji a tlak na Írán, jednak kvůli jadernému programu a jednak, aby upustil od vybírání poplatku za proplutí Hormuzem, protože to příliš vypadá jako americká prohra. Mluvilo se hodně o clech a technologiích, ale nikde jsem se nedočetl, co mohou Spojené státy nabídnout Číně… kromě hromady dolarů, které si natiskli a které jsou stále méně rezervní měnou světa.

Co mají Spojené státy a Čína to nemá? Vlastně jen ten Tchajwan. Svým způsobem je to poslední hodnota, kterou by mohl Donald zaplatit čínské ústupky. Nic jiného už není. Každé americké ropné omezení dopadne víc na americké spojence v regionu než na Čínu. Když si to tak vezmu, poprvé za posledních osmdesát let hrají Spojené státy s někým velmocenský poker bez žolíků. Nemají je. Prošustrovali je na Ukrajině i v Perském zálivu. Museli je vyložit o jednu hru dřív.

Ať Trumpova návštěva v Číně dopadne jakkoliv, ukazuje to, jak moc se svět posunul a narativy otočily.

V té stejné době u nás Sněmovna odhlasovala, že v Brně sudetské Lančmíty nechceme. Opozice kromě Petra Pavla dostala druhého lídra, kterým je Bernd Posselt. Ten rozhodnutí sněmovny označil za karikaturu parlamentarismu, čímž opět šťouchnul do českého vosího hnízda a přesvědčil další lidi, aby příští víkend přijeli do Brna a dali najevo, co si myslí o revizionistickém spolku založeném nacisty a kolaboranty.

Najednou se ukazuje, že to tisícileté žití vedle Germánů máme v DNA jako dlouhou sérii špatných vzpomínek, nikoliv těch dobrých. Najednou se nám naše politika pěkně rozděluje na německé vítače a německé odmítače. Prostě tak, jak to u nás bylo už za Přemyslovců, Lucemburků, Habburků, Masaryků, Henleinů, Havlů, Uhdeů i Zdechovských. A já si dovoluji konstatovat, že český národ dneska ještě existuje jen proto, že proněmečtí vítači u nás nikdy zcela nevyhráli. Kdyby vyhráli, skončili bychom jako Lužičtí Srbové.

Sudetendojče Lančmítšaft probudil v národě něco, do už dlouho spalo, protože jsme si moc nemohli vyskakovat. Probudil vzpomínky, které už se neměly vrátit. Probudil odpor, který byl téměř uchlácholen. Třicetiletá práce redaktorů České televize, Karla Schwarzenberga, Václava Havla a Jiřího Padevěta je v prachu. Internety jsou najednou plné Kounicových kolejí, nacistických pochodů smrti, událostí v Habartově a vysídlování Čechů do vnitrozemí. Najednou je to všechno zpět a čím zuřivěji se tomu Hollanové snaží bránit, tím horší si to dělají.

Vlastně bychom Posseltovi i tomu spolku Meeting Brno měli poděkovat. Už jsme skoro uvěřili, že Němci jsou hodní. Už jsme skoro uvěřili, že to s námi myslí dobře. Za posledních čtrnáct dní nám dokázali, že to s námi myslí asi tak stejně jako to mysleli s Putinem a Minskými dohodami.

Ať ten sjezd v Brně příští víkend dopadne jakkoliv, ukáže se, že i u nás se kolo dějin pootočilo a narativy se posunuly…

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

   

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tings Chak - hongkongská novinářka, 14. 5. 2025, zkráceno 

V Pekingu dnes a zítra probíhá první státní návštěva amerického prezidenta v Číně po devíti letech. Je pečlivě připravená jako významná mezinárodní událost. Donald Trump vstoupil do Velké síně lidu v doprovodu osmnácti šéfů velkých amerických firem, mezi nimi Apple, Tesla, BlackRock, Boeing nebo Nvidia. Dnes se koná státní banket a v pátek společný čaj a oběd.  V ulicích Pekingu už od minulého týdne zajišťuje trasu prezidentské kolony obrněná limuzína „The Beast“, kterou před Trumpovým příletem dopravil transportní letoun C-17. Trump se zde setkává s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Hlavní světová média označují návštěvu za známku oteplování vztahů mezi Washingtonem a Pekingem. Trumpovy kroky však podle všeho naznačují spíše opak.

Setkání s jinou Čínou

Poslední státní návštěva amerického prezidenta v Číně proběhla, když Trump navštívil Čínu v listopadu 2017. Bylo to na začátku obchodní války rozpoutané Spojenými státy, která se za Bidena dále prohloubila a během Trumpova druhého prezidentského období ještě zesílila. Čína, která tehdy Trumpa přijímala, se teprve učila reagovat na americký tlak. Čína, která ho přijímá dnes, však už devět let rozšiřuje své exportní trhy, buduje nezávislost dodavatelských řetězců, rozvíjí technologické nástroje k protiopatřením a zároveň se více orientuje na země globálního Jihu. Trumpova neúspěšná celní válka proti Číně nakonec poškodila více americkou ekonomiku a americké obyvatele než samotnou Čínu. Když Peking zavedl omezení vývozu vzácných zemin, přimělo to nakonec Trumpa ustoupit. Osmnáct šéfů amerických firem v delegaci, včetně Tima Cooka, Elona Muska a Jensena Huanga z Nvidie, přijelo proto, že jejich společnosti se bez čínského trhu neobejdou. Ekonomické nástroje americké politiky zadržování Číny nepřinesly Washingtonu výsledek, v jaký doufal.

Válka proti Íránu

Od 28. února si nelegální americko-izraelská válka proti Íránu – která tento summit odložila o šest týdnů – vyžádala život íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího i tisíců íránských civilistů. Mezitím bylo v Libanonu zabito více než 2 700 civilistů, zatímco americko-izraelské útoky tam pokračují.

V odvetě za americko-izraelskou agresi zasáhly íránské rakety a drony patnáct amerických vojenských základen v Kataru, Bahrajnu, Kuvajtu, Jordánsku, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Samotná letecká základna Al Udeid byla zasažena 44 raketami a 8 drony, přičemž bylo poškozeno nebo zničeno 217 budov a náklady na opravy se odhadují na 5 miliard dolarů. Ani v jedenáctém týdnu konfliktu, navzdory americké námořní blokádě a bombardování, se Írán nezhroutil a válka se nevyvíjí podle představ Washingtonu. Potvrdilo se tak to, co protiválečná hnutí v regionu dlouhodobě tvrdí: vojenské základny prezentované hostitelským zemím jako ochrana se ve skutečnosti stávají cíli.

V posledních dnech před svým příjezdem Trump odmítl teheránský návrh na mír jako „nesmysl“. Dne 11. května, tedy v předvečer své cesty, americké ministerstvo financí uvalilo sankce na dalších dvanáct osob a firem kvůli obchodu s íránskou ropou mezi Íránem a Čínou. Ve stejný den skupina amerických senátorů vyzvala Trumpa ke schválení nového zbrojního balíku pro Tchaj-wan v hodnotě 14 miliard dolarů.

Peking však nemlčí. Dne 2. května Čína v reakci na předchozí americké sankce proti pěti čínským rafineriím poprvé od zavedení těchto pravidel v roce 2021 aktivovala svůj zákon proti zahraničním sankcím. Podle čínského stanoviska nesmějí být americká opatření „na území Číny uznávána, vymáhána ani dodržována“. Čínské ministerstvo zahraničí označilo americké sankce za nezákonné, jednostranné a odporující mezinárodnímu právu. Ve stejném týdnu přijal čínský ministr zahraničí Wang I v Pekingu íránského ministra zahraničí Abbáse Arakčího. Čína zůstává největším obchodním partnerem Íránu a hlavním odběratelem jeho ropy.

Od hyperimperialismu k heslu „Hands Off Asia

To, co se tento týden odehrává v Pekingu, podle autora nepředstavuje žádné skutečné oteplení vztahů. Ani přítomnost amerických manažerů doprovázejících Trumpa není známkou umírněnosti. Ekonomický i vojenský tlak na Čínu je projevem „hyperimperialismu“ – situace, kdy se impérium stále více uchyluje k síle, protože jeho ekonomická dominance slábne. Hlavním terčem jsou přitom Čína a další země globálního Jihu, které se snaží hájit svou suverenitu. Trumpův transakční styl politiky  (něco za něco) nepředstavuje odklon od amerického imperialismu, ale pouze jeho novou podobu v době, kdy ekonomické nástroje přestávají být účinné.

Kampaň Hands Off Asia („Ruce pryč od Asie“), kterou 30. dubna – v den výročí osvobození Vietnamu – zahájilo Mezinárodní lidové shromáždění (mezinárodní síť levicových, socialistických, odborových a protiválečných organizací z různých zemí světa) spolu s dalšími organizacemi v regionu, požaduje odstranění zahraničních vojenských základen z Asie, zrušení vojenských uskupení jako AUKUS a Quad a přesunutí vojenských výdajů pro potřeby obyvatel.

Podle autorů kampaně nebyla vojenská infrastruktura budovaná v regionu vytvořena na ochranu místních obyvatel, ale především k obklíčení Číny a k udržení kontroly nad zbytkem Asie. Ať už budou v pekingské Velké síni lidu podepsány jakékoliv dohody, nezakryjí skutečnost, že Spojené státy současně rozšiřují vojenskou přítomnost v celém regionu.

Lidé v místech jako Okinawa, Subic Bay, Pchjongtek nebo Teherán tuto politiku vnímají jako válečnickou a staví se proti ní pod heslem: „Ruce pryč od Asie“.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tohle mě hodně pobavilo:
Z Vlkova epilogu k článku:
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2026/05/14/flash-jermak-v-base/#more-1034685

,,.....nemohu  si pomoci – neobyčejně mne  těší,  že  Kosa  už  to vydala, ale  ČTK  – České  noviny, TASR – Teraz.skSeznam.czNovinky.cz,  Hlavné zprávy.sk a  další a  další zatím  ne!!!!A

celá ne/slavná ČT 24 byla  o  hodinu a půl pomalejší než Kosa! Zdravím  Kavčí hory!"

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

- Pokud si někdo myslí, že Sorosovy fondy byli pouze ukázkou jeho dobročinnosti, pak dotyčný nemůže pochopit, proč se je bývalý maďarský premiér Orbán tak snažil ze své země vytlačit. Přitom tento údajný filantrop svými penězi ovlivňoval dění napříč polovinou světa a rozhodně to nakonec nedělal zadarmo. Ani Bill Gates schovaný za své nadace nikdy nemyslel na blaho lidstva, spíše na něm prováděl své experimenty vedoucí především ke snížení světové populace...

- Přes hustou síť navzájem provázaných i solitérních společností tak dochází k obrovské korupci, ohýbání charakterů a výchově ovcí. Další ukázkou je Aspen Institute, ze kterého vzešly takové „ikony“, jakými jsou Pavel, Farský, Niedermayer či Nerudová a kteří systematicky prosazují eurohujerismus a vše, co tamní vládnoucí skvadra v podobě Evropské komise vymyslí. Svou příslušnost a podřazenost WEF nepopře pro změnu ani jejich guru ani Leyenová, která ze společných unijních peněz dotuje stovky nevládních neziskových organizací majících za úkol podprahově i veřejně prosazovat Green Deal, migraci, vakcinaci či federalizaci EU.

- Výsledkem výše uvedeného jsou poté demonstrace Milionu chvilek, existence Štítu demokracie a některých „liberálních“ médií, ale i výjezdní zasedání sudetoněmeckého Landsmannschaftu.

- Jeho šéf Posselt už se ani netají snahou zrušit Benešovy dekrety, k čemuž má napomoci nikoliv Bůh, ale spíše kolaborující Petr Pavel a opozice. Předseda Top09 Havel se chce dokonce této akce zúčastnit. Není první, všichni máme na paměti návštěvu některé z předešlých akcí předsedou KDU-ČSL Bělobrádkem. Momentálně se opozice odmítla proti pořádání sjezdu Sudeťáků v Brně postavit.

- Jen ještě na okraj. Rádi bychom se zeptali slovutných médií, proč se nezmínila o rozhovoru s bývalou Zelenského tiskovou mluvčí? Ta se svěřila se svými znalostmi prostředí kolem ukrajinského diktátora. A co světu sdělila? Že všechny ty spekulace o obrovské korupci, defraudaci a drogách spojovaných se Zelenským a suitou kolem něj jsou ještě mnohem horší, než se říká...

Jindřich Kulhavý             z článku „Pavučina 2 a kolaborace“     https://www.inadhled.live/…ce/

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

ale musely by být vyřešeny  otázky, které považuji za velmi, velmi podstatné. A to nepochybně lidé chytřejší než já by položili otázky ještě závažnější. Takže tedy co  si myslím?  Předně, jaké by v rámci té federace bylo postavení jednotlivých zemí? Už nyní se mně postavení zemí v rámci EU nelíbí.  A jak by byla řešena otázka vzájemného dorozumívání?  Když jsme se chystali na vstup do EU, psalo se, že každý Evropan by měl ovládat min. 3 řeči, lépe ale 5, aby se všichni vzájemně mohli domluvit. Jak vidíme, z praktického hlediska se nakonec používá jen jedna, a to ještě země, která z EU vystoupila a ta řeč, angličtina, jako řeč národní, je zastoupena maličkou Maltou.  A podíváme-li se do historie, pak můžeme vidět na příkladu R.U. monarchie, ale i třebas SSSR, že spojovací řeč, vnucovaná dominantním etnikem vyvolává nacionalistické vášně. To by pak ta federalizovaná EU také nemusela mít dlouhého trvání. 

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

 mně připomněla dávný případ s tehdy poslancem, později ministrem kultury Pavlem Dostálem  Dostál pronesl ve Sněmovně plamenou řeč proti Sládkovým republikánům a vzápětí jej při odchodu ze Sněmovny  "napadla skupina útočníků a pořezala na obličeji" jak média informovala. Samozřejmě s důrazem, že to zcela jistě byli Sládkovi příznivci. 

Když po několika dnech byla zveřejněna fotka Pavla Dostála, zaujal mě jeho vzhled. Podle těch správ jsem se domníval, že byl pošmikán kudlou, ale on měl v obličeji jenom jemné škrábance, jen na čele jeden trochu hlubší.  Hned mně v mysli vyvstanula představa žiletky usazené v gumě tak, aby vyčníval max. 0,5 mm hrot. Tím lze škrábnout, ale ne pořezat.

A zajímavé bylo vyšetřování - tak jak bylo prezentované. Prostor před Sněmovnou snímaly dvě kamery, ale jako na potvoru obě byly v době útoku porouchané. Nikdo se nevyjádřil  jak dlouho a z jaké příčiny.  K místu přijížděla tramvaj a policisté oznámili, že vyslechnou i řidiče, zda něco neviděl.  Pak sdělili, že si ničeho nevšimnul. Ovšem nějací novináři za ním zašli do depa a zjistili, že řidič druhý den nastoupil na dovolenou a policisté se jen vyptávali kolegů, zda jim něco neříkal - neříkal - a tak se s tím spokojili a odešli.  Že by ho vyhledali na dovolené, či vyslechli po návratu, nebylo zveřejněno. Ale média - samozřejmě - rozvíjela narativ, jací jsou ti Republikáni a jejich příznivci zločinci. 

Každý si o tom může myslet co chce. 

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

pravými jmény a bez jakékoliv tzv. politické korektnosti...

Zatím bez slepic