Zlí Russssssáci přijeli s tanky a OKUPOVALI nás! OKUPOVALI! Zarazili nám naše Pražské jaro, zavedli tuhou normalizaci, vyházeli z práce všechny, kteří odmítli podepsat antichartu, zavedli znovu cenzuru, zapálili Palacha… a dokonce i tak dobrého člověka a bytostného antikomusnistu, jakým byl Petr Pavel, obloudili a donutili ho sepsat zvrácený vlastní životopis.
Takhle to zase dneska bude vypadat. Pravda a láska zase vyleze z děr, bude adorovat Rozvědčíka, který okupaci z osmašedesátého schvaloval, budou znovu připomínat, jak strašnou křivdu nám Sovětský svaz svými tanky způsobil a ještě budou lustrovat, jestli na tu křivdu náhodou někdo nevzpomíná nehodně, cudně budou mlčet o tom, co podepsal Svěrák, ale budou strašně řvát, že to podepsal i Gott a budou varovat naše dětičky, že to kdykoliv může přijít zase znovu, pokud by Ukrajina prohrála. Ona samozřejmě vítězí a Russsko se rozpadá, ale co nevidět dojde k útoku na Spojené baltské Vymíráty.
Chudáci disidenti živořili v kotelnách… tedy, jen ti hloupější, co to mysleli vážně. Ti chytřejší chlastali, kouřili a sexovali na Hrádečku a dostávali tvrdou měnu z Německa… a vůbec, kdyby sovětské tanky nepřijely a nebo kdyby se národ po Palachově upálení probral (asi tak, že by okupanty začal po nocích podřezávat a házet do kanálů), mohli jsme být dneska úplně někde jinde. Za všechno zlo v této zemi mohou komunisté! Ale ne ti komunisté, kteří dělali Pražské jaro, ale ti komunisté, kteří souhlasili s dočasným pobytem sovětských vojsk… kromě soudruha rozvědčíka Petra Pavla a soudružky politručky Evy Zelené, samozřejmě.
Takhle to totiž u nás bylo vždycky. Ti nejchytřejší měli ve správnou chvíli doma návštěvu ze Sovětského svazu. Nebo z Reichu. Nebo ze Západního Německa. Ti úúúúplně ganz nejschopnější dokonce měli ve správnou chvíli návštěvu postupně ze všech zmíněných zemí. Jen skutečně uvědomělý Čech dokázal sloužit Reinhardovi, Stalinovi, Chruščovovi, Brežněvovi, Gorbačovovi, Kohlovi i Bushovi. Ostatní se jen snažili zlepšit svět pro svoje děti. Ale víte, jak to je… kdo pilně pracuje od slunka do slunka, ten nemá čas skutečně vydělávat peníze.
A kde jsme mohli být, kdyby sovětské tanky nepřijely? To přece víme naprosto přesně! Když tenkrát v roce 68 okupanti přijeli, tak Havel, Kriegl, Kryl, Dubček, Čuňas, Uhde, Landovský, Šabatová, či Vaculík neskončili v uranových dolech. Neskončili na Sibiři. Všichni tady podepsali Chartu, spořádaně trpěli a čekali na Plyšák, kterého se téměř všichni také dočkali. Všimněte si, že to spolehlivě odskákali jen Patočkové… za přesvědčení se totiž umírá, ale za nedovolenou činnost pro cizí moc je naopak odměna. Někteří se Samoetové revoluce dokonce dočkali v tak dobrém zdraví a s takovou kredibilitou, že museli mít smrtelnou nehodu v autě, aby náhodou nezabránili druhým stát se prezidentem… Jsem zlej, já vím.
Ti stejní, kteří chtěli převzít moc v roce 68, ji nakonec převzali v roce 1990. Ti, kteří trpěli sovětskou okupací, kteří si četli Kunderu v kotelnách (a přitom se starali, aby nebyl nominován na Nobelovu cenu za literaturu), ti všichni se pak sešli v Občanském fóru. Nic jim nestálo v cestě, o to se postaral osobně mladý Kocáb, který přijel do Milovic a svou aurou zapůsobil na sovětské maršály tak mocně, že naložili tanky na vlaky a odjeli zpět do hlubin rozpadajícího se Sovětského svazu (Rodinu Kličkovu cestou zanechali v Kyjevě, aby tam mohli náležitě a kvalitně uctívat Banderu).
Prakticky všichni ti, kteří byli v roce 68 odstaveni, si to o dvacet let později převzali. Udělali si mezi sebou nějaké ty čistky, kdy vyházeli všechny čisté duše (proto se tomu říká čistka) a naopak vyzdvihli spoustu fízlů a STBáků, z Petra Pavla udělali elitního generála, z Rychetského, Baxy a Šámala udělali soudce, z Šabatové udělali ombudsmanku, z Pánka udělali Sorošova zástupce v České republice, mladého Landovského poslali do ASPENu, omluvili se Berndu Posseltovi… pak zhasli a když se rozkradlo, co nebylo přišroubované, udělali zákony, které z vyvádění peněz udělaly legální byznys.
Výsledek všichni známe. Dnes v něm žijeme. Republika rozprodaná pod cenou, každý rok odtečou stamiliardy do zahraničí, dluhy ve výši bilionů korun, diktát Bruselu, vše je zglajšaltováno a zregulováno tak, že by se nad tou totální kontrolou i Biľak vyděsil, bydlení nedostupné, statisíce lidí ve spárech exekutorů, rozhašené vztahy s tou špatnou půlkou světa, krajina plná větrníků, slunečníků a měsíčníků, drahé energie, průmysl v bankrotu… Pojem podnikatel se překrývá s pojmem tunelář (čest všem výjimkám), místo tisíců STBáků nás hlídají tisíce uvědomělých eurosvazáků z neziskovek, za názor vás vyhodí z práce, na všechno musíte mít povolení, školství je v rozkladu, mladá generace je úplně blbá, ve velkém vyzbrojujeme Banderovce z Cizinstánu. Vrcholem a maximem státnictví je rušení parkovacích míst a zvyšování daní. Místo cenzury máme autocenzuru a média jsou horší než Rudé právo.
Tohle všechno nastavili ti, kteří chtěli nastavovat priority už v roce 68. Tehdy jim v tom zabránila sovětská okupace. Po roce 89 jim do toho trochu házeli vidle Klaus se Zemanem. Ale jen trochu a ještě s tím začali pozdě. Jednotlivec může do transatlantických eurohodnot maximálně sypat trochu písku. Žijeme přesně v tom světě, o kterém všichni ti okupovaní disidenti snili v kotelnách. Takhle ho chtěli, jen s tím chtěli začít o dvacet let dřív a nebýt Klause a Zemana, byli by s tím před deseti lety už hotovi a dotáhli by to i k těm chirurgům z dovozu. Rusové je tenkrát svou „brachiální sovětskou agresivitou“ zdrželi, ale o to radostněji nás pak pravda a láska prodávala, aby konečně mohli být pány.
Vůbec jim nevadilo, že se stali poníženějšími lokaji, než kdy byli Husák s Jakešem. Dotáhli to tak daleko, že dneska líbají čižmy normalizačnímu předsedovi základní organizace KSČ a s plnou hubou exkrementů zároveň křičí, že komunismus je zlo. Mají na to štempl od dalších normalizačních kádrů – Baxy, Rychetského i Šámala. V jejich jménu nám tady čtyři roky řádil i normalizační prokurátor Igor Mříž, který nám vysvětloval, že svoboda slova má své limity. Samozřejmě, jen naše svoboda slova. Pavlíkovi Novotnému či Oganesjugend žádná svoboda omezena nebyla.
Nevím, proč bych si měl myslet, že kdyby nepřijely sovětské tanky, mohl jít vývoj jiným směrem. Šel by přesně tam, kam pak šel po roce 89. Dělali to stejní lidé. Jen pak byli o dvacet let netrpělivější a o dvacet let prodejnější.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
Z dětství si vzpomínám na výkřik
otce v noci na matku:
,,VSTÁVEJ, RUSOVÉ JSOU TADY!"
*
Pokud pomineme ten zvací dopis, nebo dopisy, tak bych se rád zmínil i o postoji tehdejší PLR k okupaci.
Údajně to byli v rámci Varšavské smlouvy velmi aktivní podporovatelé té agrese.
I když samozřejmě ne tak aktivní jako ti naši komouši tehdy...
(Možná i velcí iniciátoři byli ti Poláci)
Prý ze strachu aby takové nálady nezavládly i u nich.
*Schválit či neschválit
A kdo by z těchto čtyř dnes schvaloval válku proti Rusku..., byl by opět označen červeně. Jestlipak zítra přijde před rozhlas zase lhát...
*
Samozřejmě bude zase "chytrý" a večer si zajde na ten ukrajinskej hudební mejdan (konání hudebního festivalu Pulse of Nation věnovaného Dni nezávislosti Ukrajiny - 21.8. v Praze). Bude další "FOTO"?
Kdo ve skutečnosti rozhodl o vyslání vojsk do
- Československa v roce 1968 a řídil invazi? Pojďme si to rozebrat krok za krokem.
▪️Politické rozhodnutí o vyslání vojsk do Československa přijali generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv (Ukrajinec z Dněpropetrovsku) a předseda Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Nikolaj Podgornyj (Ukrajinec z Poltavska).
▪️Ministrem obrany SSSR byl v té době Ukrajinec, maršál Sovětského svazu Andrej Grečko, který podle vzpomínek současníků častěji mluvil ukrajinsky než rusky.
▪️Operaci přímo řídili Ukrajinec z Chmelnycké oblasti, armádní generál Ivan Pavlovskij, velitel skupiny sovětských vojsk v Německu, Ukrajinec z Kirovogradské oblasti, maršál Sovětského svazu Petr Koševoj, a jeden Bělorus, velitel Sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, maršál Ivan Jakubovskij.
▪️Skupina sovětských vojsk v Německu byla v té době z 2/3 tvořena vojáky povolanými z Ukrajiny a Běloruska.
▪️Invaze se účastnily 13. a 38. armáda Prikarpatského vojenského okruhu a 14. letecká armáda Oděského vojenského okruhu. Pro splnění úkolu byl speciálně vytvořen Prikarpatský front.
▪️Zatčení Alexandr Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský a další představitelé byli převezeni na daču jednoho z ukrajinských stranických funkcionářů ve Skole v Lvovské oblasti (teprve později, po několika dnech, byli převezeni do Moskvy). nečt24
K tomu výkřiku,
"Rusové jsou tady", jsem si vzpomněl na příběh, který byl tehdy v novinách, jako skutečný. Jeden příslušník VB, bydlící kdesi na vesnici, náhodně zaslechl v rádiu: ".......... obsazují nás." Rychle natáhnul uniformu, vyběhl z domu a z dálky uslyšel tanky. A do vesnice vjížděla kolona sovětských tanků. A tak vyskočil na první a celou kolonu dirigoval k městu. Tam se rozloučil, vběhl do služebny, kde jeho kolegové v pochmurné náladě seděli kolem radia, s radostným křikem: "Kluci, nebojte se. Rusové už jsou tady."
Obávám se, že připravuje prezidentský puč.
Vždy jsem si myslel, že diskuze je způsob, jak hledat společná řešení, ale dnes je to jinak. Diskutující nemají zájem najít řešení, jen urážejí, hledají způsob jak protivníka ponížit bez zájmu o jakoukoliv dohodu. Takovýto způsob veřejného života mě uráží, nehledě k tomu, že to přerůstá i do osobních vztahů. Bohužel se potvrzuje, že prezident České republiky Petr Pavel, tvářící se jako Masaryk se chová jako agent neznámé (možná známé) mocnosti, která chce ovládnout Českou republiku. Jeho chování mně připadalo vlastizrádné již tehdy, když ujížděl na tajuplné výlety a to uprostřed politických jednání. Jakoby jezdil žalovat a na poradu ... Jeho okázalé rozdělování společnosti, veřejná podpora opozice a neustálé rozpory s vládou ukazují, že mu jde o to, nakumulovat co nejvíce pravomocí, aby mohl on či ti, co za ním stojí, ovládat republiku prezidentským systémem, což je v rozporu s našim právním řádem na který jsme byli pyšní. Snaha o rozpuštění naší republiky ve Spojené státy evropské je nestoudná. Prezident, který má přes všechny názorové rozdíly stavět mosty mezi různými částmi společnosti, se chová jako agent cizí mocnosti. Obávám se, že připravuje prezidentský puč. Místo, aby naši zem chránil, chce jí dát všanc ... Je to smutné, když musím vyzývat spoluobčany, aby si dali na svého prezidenta pozor.
GLOSA MILANA KNÍŽÁKA
jo jo, ti "zlí" Rusové
"Zlí" Rusové nás obsadili, protože nemohli připustit, aby se tady rozlézal Západ se všemi svými vymoženostmi (vojenskými základnami). Ti "zlí" Rusové měli zásadní vliv na dění v armádě a do ničeho jiného nám v podstatě nekecali. Armáda šlapala jako hodinky ( tedy v porovnání se současným žalostným stavem armády ) a jen díky "zlým" Rusům tady stojí a stále perfektně fungují tři jaderné elektrárny a jen díky Rusům tady byly podmínky, že byla možnost postavit tady desetitisíce bytů, měli jsme možnost vystudovat v klidu a zadarmo na univerzitách, které nás něco skutečně naučily. Kdyby nás Rusové "neobsadili", byl by u nás stejný mrdník, jaký je dnes ve Francii, Anglii a Německu.
A proč jsou Rusové zlí? Protože Západ desítky roků intenzivně pracuje na ideologické diverzi a vynakládá na tuto propagandu miliardy dolarů. Ale naštěstí nic netrvá věčně.
K těm "zlým" Rusům si dovolím poznámku.
Rusové jsou obviňováni i z toho, že v dobách Kateřiny II. a Petra Velikého, prozkoumali Sibiř a připojili ji ke své říši. Nikdo samozřejmě nehledí na to, že stejně se chovaly všechny ostatné mocné státy. Nikdo, pokud vím, něco takového nevyčítá Británii, Španělsku, Portugalsku, Nizozemí ...... Rozdílný je ale přístup té vládnoucí mocnosti k domorodcům. Ne, že bych chtěl Rusko nějak opěvovat. Ale domorodé kmeny na Sibiři se staly občany ruské říše. Samozřejmě že díky tamním klimatickým podmínkám se na Sibiř mějací kolonizátoři moc nehrnuli. Ale můžeme si porovnat třebas chování bolševiků k těm sibiřským národům. Už tehdy, po VŘSR, bolševici posílali na Sibiř, ale i do středoasijských republik, jazykovědce, aby pro tamní národy udělali písmo, které neměly, aby mohly být vzdělávány. A jak známo, na Sibiři jsou republiky a národnostní okruhy těch národů. Jak to vypadá na druhé straně zeměkoule, v demokratických USA? Tam zbytky původních etnik mají rezervace.
Nebo takový Uzbekistan.
Před připojením k SSSR tam uměla číst a psát jedna žena že sta a průmysl žádný ! Ostatně u nás se toho po válce "pod Moskvou" též vybudovalo nemálo. Pod kuratelou zapadu jsme o to zase přišli a bohatnou na tom jiní! Teda - přehrady nám sice zůstaly, ale voda už většinou taky není naše!
Četl jsem také,
že když ty státy stály před otázkou, zda se přidržet carského Ruska nebo se přidat k perské či osmanské říši, vybrali si to Rusko. Sice žádná výhra, ale že usoudili, že v područí pravoslavného Ruska jim bude lépe než pod muslimským sultanátem.
Tentokrát nesouhlasím...
...s konstatováním, že za vývojem po Plyšáku stojí stejní lidé, jako v roce 1968.
Kloním se k tomu, že "socialismus s lidskou tváří", který prosazoval Dubček, byl nepřípustný jak pro Východ, tak pro Západ. Ti, kdo chtěli u nás v roce 1968 změnu nebyli "proameričtí", byli jen "prosvobodní". To, že sem vtrhli Rusové - mimochodem na pozvání, tedy na základě vlastizrady Čechoslováků vůči vlastním spoluobčanům - jen popostrčilo kyvadlo dějin do "komunistického extrému". Díky tomu se kyvadlo po sametu přehouplo do opačného extrému, tedy naší adorace amerického neokolonialismu. Tak nějak Amíkům došlo, že nemá smysl si pálit prsty v Československu, že jim sami vběhneme do náruče, až "uzbrojí Sovětský svaz a tím ho ekonomicky zničí". To se jim ostatně na konci osmdesátek povedlo.
Kdyby Dubček tehdy vyhrál, možná bychom byli blíž k neutrální zemi s rozumnou politikou a slušným sociálním zázemím. Anebo bychom následovali Jugoslávii, která byla tak nepohodlně neutrální, že ji museli manipulacemi zvenčí rozstřelit občansokou válkou.
Ono všechno to kdyby nakonec ukazuje jediné - náš národ je historickým otloukánkem všech velmocí kolem, ať si zvolíme jakoukoli stranu. Ale i při tom otloukání se nám daří již přes tisíc let zůstat svébytným národem, který se vždy udrží na nohou (i když občas v předklonu). Nakonec naše tvořivost, pracovitost a přirozená inteligence nás vytáhne z každé žumpy tím, že se staneme pro ostatní užitečnými. Možná to z nás nedělá "morální majáky", ale rozhodně nás to generaci za generací učí, jak přežít jako malý národ v džungli plné šelem.
Fidler v knize
"Symbol Ludvík Svoboda" uvádí poněkud odlišný důvod invaze. Pánové Dubček, Novotný a Lomský v první polovině 60. let uzavřeli se sovětskými představiteli tajnou dohodu o rozmístění sovětských jaderných zbraní na našem území (včetně sovětských strážních jednotek. SSSR v té době vedl kampaň za nešíření jaderných zbraní, takže opravdu důkladné utajení bylo logické. Budování úložišť (objekty Javor) ale neprobíhalo (údajně záměrně) podle plánu, navíc dva ze tří signatářů (a jediných informovaných) dohody byli odstaveni z politiky, takže si vše potřebné musel SSSR zajistit jinak - silou. Svoboda se o smlouvě jako prezident dozvěděl až po invazi od Brežněva v Moskvě.
V téže knize je i další informace, naznačující, že normalizace byla proti plánům ultralevých soudruhů celkem selanka. Chlapci vítači měli připravenou dělnickorolnickou vládu a čistící akci ve stylu Maďarska v 56. Včetně seznamů k likvidaci a kriminálů/koncentráků v pohotovosti. Svoboda měl plné ruce práce, aby tuhle variantu zarazil.
Dalším možným důvodem invaze byla prostá skutečnost, že jsme byli jediný socialistický stát bez sovětských posádek, navíc hluboko vklíněný do sestavy ostatních socialistických států a s politikou umírněného socialismu.
Co se týká Vidlákova výkladu, první čistky po plyšáku vedli "osmašedesátnící" a zejména ti navrácení do armády začali rozklad, jehož následky nyní sledujeme.
Dneska jsem na I-děsu narazil na kec, že enderáci zůstali při invazi v záloze. V Chebu byli jako první (NVA DDR) a chovali se jako sudetoněmecký Freikorps, takže je sověti obratem vypakovali dřív, než došlo na skutečné nepokoje. Bohatě jim stačilo, že místní tankáni a průzkumáci se stačili dostat z kasáren a zaujmout záložní obranné postavení mimo město. Velitelé to pak odsrali s plnou parádou, podobně dopadl velitel kasáren v Plzni na Borech, který nechal perimetr obsadit chlapama s RPG a nepustil sověty do kasáren.
ukomouš Dubček
Dubček byl křivák stejný jako jeho frňák.
Maminka Dubčeka obdivovala, tatínek poznal, že je soudruh Dubček vyčuraný politik profesionál.
Dostat se ze Slovenska do Prahy na ústředí moci nedokázal žádný lidumil. Ale jenom ti s nejostřejšími lokty v Horních Uhrách.
Braly mě mory, když po Velké banánové revoluci vytáhli někteří reformátoři z klobouka Dubčeka a začali mu vymýšlet funkce od prezidenta po národního hrdinu protikomunistického odboje.
*JarVan
reakce
Inzo, naprostý souhlas, myslím, že Vidlák je v tomto naprosto mimo, nechápe, že Havel a spol neměli v roce 1968 žádnou váhu, nikdo je neznal a pochopitelně nevládli. Kromě toho je velmi smutné, jak Vidlák bagatelizuje normalizaci a omezuje se na perzekuce známých disidentů, přitom zcela opomíjí tisíce těch, co nepodepsali, nesouhlasili a velmi si zkomplikovali život a kariéru.
Sice tedy nevěřím v dlouhodobou perspektivu nějakých specifických „třetích cest“, ale podle mě je jasné, že bylo zcela reálné vytvořit cosi jako jugoslávskou cestu, tedy s možností malého podnikání, volného cestování a práce v zahraničí a s jistou omezenou svobodou projevu. Jestli by to fungovalo, je otázka, ale po nějakou dobu určitě. Podle toho, co vím, právě možnosti, že by se takovýto druh režimu uchytil a inspiroval by další východoevropské kolonie, právě toho se v CCCP báli (a ještě více se toho báli vůdci těchto kolonií, kteří hlavně štvali Brežněva do zásahu).
Pokud by tu nějaká taková „česká cesta“ vznikla, tak i 1989 by byl mnohem snadnějším přerodem, protože podnikání by nezačínalo od nuly a mnohé podniky by už měly zkušenost s konkurencí, s nutností optimalizace zdrojů atd. Proto si myslím, že jásání těch, co jsou rádi, že 1968 byl ukončen „bratrskou pomocí“, je podle mne naprostým nepochopením situace.
Jsem velmi zvědavý na váš popis a vaše vidění roku 1968.
Jugoslávská cesta
by byla fajn, ale po roce 90 se stala hlavním nepřiznaným důvodem likvidace Jugoslávie. Zlatá střední cesta mezi oběma systémy se nehodila do krámu ani jednomu, takže byla ukončena nejhorším možným způsobem (hromadou mrtvol se spoustou keců o demokracii).
reakce
Já si tedy myslím, že Jugoslávii udržel pohromady jedině Tito svou aureolou osvoboditele, tvrdou rukou i faktem, že byl Chorvat, takže si Chorvati nemohli stěžovat na nedostatek reprezentace. Jakmile zemřel, začalo to drhnout, i když to ještě jakž takž fungovalo cca 10 let. Prostě, ty národy se vzájemně nenáviděly, nevěřily si atd. Tito sám tvrdil, že jediné, co Jugoslávii udrží pohromadě, je funkční komunistická strana a armáda. Jakmile to v roce 1990 přestalo platit, začal nezadržitelný rozpad, který přerostl ve válku. O tom, že by jugoslávský ekonomický systém někoho ohrožoval svým příkladem, o tom tedy fakt nevím. Ona ta Jugoslávie byla sice na oko o něco bohatší než my (ale jen na oko, protože tam byly obrovské rozdíly mezi jednotlivými regiony), ale oproti západním státům byla viditelně chudší. Proto jako nějaký vzor fungovat nemohla (V roce 1990 dosahovalo HDP na obyvatele (nominal) v SFR Jugoslávii přibližně 3 770 USD, v Řecku zhruba 7 300 USD a v Itálii cca 20 500 USD).
Jásá tady někdo?!
Já prožil osmašedesátý již jako dospělý - a tušil jsem, že to nedopadne dobře: "strana a vláda" dopustily anarchii, protikomunistické organizace (KAN) dělaly svou propagandu, jezdili sem Gehlenovci (Gehlen byl šéfem špionáže SRN) a důstojníci NATO, heslům o neutralitě nešlo věřit (viz Okrajina) atd. Zkrátka ČSSR zbytečně dráždila medvěda, který ze všeho nejméně potřeboval, aby u jeho hranic vznikl prozápadní stát. Podle mě to mělo probíhat pomaleji, ale zakotveně.
Takhle jsem to řekl i soudruhům v sedmdesátém-ne, ne při prověrkách KSČ, ty se mě co by nečlena netýkaly.
Ano, Rusům šlo o to, postavit proti Peršingům v Německu SS20 v Čechách.
Když už jsme u toho: Babiš chce "Francouzský jaderný deštník" - uvědomuje si ten blb, že tím z nás udělá prvotní terč ruských raket?!
Jako Poláci a Rumuni, kteří tam mají Amíky?! Že v případě války první rakety nepoletí do Ameriky, ale do Polska a Rumunska?!
V Evropě skutečně vládnou omezenci.
Jsme asi stejně staří,
a mám víceméně shodné názory s tebou. Dubček sice vzbuzoval nadšení, ale v podstatě byl jako politik velice slabý. Podobné nadšení vzbuzoval i Gorbačov, ale nakonec byl stejně slabým politikem. Takové "pestré" státy - etnicky a nábožensky - může udržet jen jistá forma diktatury - Jugoslávie, SSSR, Lýbie, Sýrie, Čína. Ta snaha našich současných "demokratů, humanistů, intelektuálů(?)" aby i česká společnost byla pestřejší a barevnější, etnicky i nábožensky, se nám vymstí. Dojde-li na nějaké "lámání chleba", na nějaké problémy, jsem si jist, že každé etnikum, každá náboženská skupina, se bude vymezovat proti ostatním. Právě Jugoslávie může být názorným příkladem. Marná byla snaha, aby každá republika byla co nejvíce samostatná, s vlastní správou, vlastním jazykem. I ti Srbové a Chorvaté, které fakticky odlišuje jen náboženství, se mezi sebou brutálně vraždili.
V katolických kruzích populární páter Halík také brojí proti čecháčkovské malosti a zápecnictví, že nechceme barevnější společnost. A v knize Prolínání světů napsal, že má přátele mezi Ždy, muslimy, hinduisty i buddhisty a jak si s nimi krásně rozumí. Zeptal jsem se ho, zda se baví i o mezináboženských sporech, jak se ty komunity navzájem nesnášejí, potírají se, i vraždí?
Ne, o tom se nebaví, náboženští intelektuálové vedou řeči podobným těm středověkým - "kolik andělů se vejde na špičku jehly". Prostě takové "blábolení" na "vysoké nábožensko-filosofické úrovni", která se "nešpiní" nějakými "přízemními" otázkami. Ovšem takoví lidé mají velký vliv.
Pro KIMJAN.
Píšete:
Strana a vláda dopustila anarchii.
To je ten základní problém. Sovětům tehdy nevadily ekonomické reformy ale to, že nastupuje změna politického kurzu, že se otáčíme z východu na západ.
Mnoho „velmi chytrých“ lidí místo pohledu do budoucna chtělo řešit minulou dobu. Nebýt těchto „chytráků“ mohly ekonomické reformy v klidu pokračovat.
To že nás po roce 1945 Sovětský svaz zatáhl do brutální Stalinské politiky, je fakt ale nebyla doba na výčitky. Měly se tehdy odškodnit jednotlivé oběti, pokud to ještě šlo a potrestat jednotlivé viníky, příčinami se nezabývat a hledět dopředu.
Politické viny nechat budoucnosti.
reakce
K těm pestrým státům bych přidal i Irák - můj otec, který v Iráku strávil 6 let, to říkal od prvního dne, co tam USA vlítli, že to dopadne blbě. Protože to tam znal a věděl, že jedině tvrdá ruka to tam udrží v klidu.
Co se 68 týče, máte pravdu, že Dubček byl slabým a vlastně i špatným politikem. Podle mě hlavní chybou bylo zrušení cenzury a uvolnění možnosti kritizovat i CCCP, což se velmi nelíbilo. Prostě, místo aby se potichu dělaly ekonomické reformy, uvolnil režim, umožnilo cestování, nějaké to podnikání v malém atd, tak se začalo tam, kde to CCCP nejvíce vadilo. Je ovšem otázkou, nakolik CCCP potřeboval tak jako tak do Československa vlítnout, protože mu ani tak nešlo o ty rakety, které zde neměl, jako o ty divize, které by podpořily ČSLA v útoku na Západ. ČSLA byla na tento úkol příliš slabá a Sověti jí některé zbraně, i taktické atomové granáty atd, odmítali celkem logicky dát, takže při plánování války tohle sovětským generálům dost vadilo. Až jsem četl i úvahu, že 68 byl Sověty přivítán jako skvělá záminka k akci a vlastně proto nezasáhli včas ve chvíli, kdy se celý proces dal vyřešit vnitrostranickým tytyty.
Přitom se osobně domnívám, že Dubčekovi nešlo o nějakou změnu politického kurzu, on vystudovaný v CCCP rozhodně nějakou nezávislost atd nechtěl. Jen byl prostě příliš slabý a příliš zamilovaný do své popularity, takže věci nedomyslel a nepochopil, že je třeba postupovat takticky. Dokonce si myslím, že pokud by CCCP nezasáhl, tak by v určité fázi Dubček sám musel zatáhnout za záchrannou brzdu. On rozhodně nehodlal nechat KSČ padnout.
Myslím si, že ta paralera 68/89 docela sedí.
Každá revoluce je nakonec ukradena. Vždy za ní stoji nějací "prosvobodní" a jejich podporovatelé, co si odcinkají své klíčema (v podstatě užiteční idioti), ale nakonec z ní maji užitek ti v pozadí co tahaji za drátky. V 68 jim to holt nevyšlo! Brežněv nebyl ve vztahu k západu tak naivní jako Gorbačov...
Masová smrt v dějinách amerického impéria
Vracím se ke čtvrteční diskuzi, o tom jaký světový řád přinesl nejvíce lidských obětí. Kromě fašismu, komunismu (socialismu) zde předkládám 3. kandidáta. Dávám sem zkrácený úvod z knihy, která asi jako úplně první se pokouší vyčíslit, kolik obětí stojí za Spojenými státy. Autor dochází k číslu 300 milionů…
David M. Smith: Nekončící holokausty, Úvod - zkráceno
O tom, že Spojené státy jsou kolonialistickou a imperialistickou zemí – impériem –, lze stěží pochybovat. Dobytí a téměř úplné vyhubení několika stovek domorodých národů evropskými a americkými osadníky poskytlo půdu, na níž byly vybudovány kontinentální Spojené státy, a domorodé národy nadále žijí v koloniálních podmínkách, zbaveny suverenity a práva na sebeurčení. Spojené státy také kolonizovaly Libérii, Aljašku, Havaj, Portoriko, Guam, východní Samojské ostrovy, Filipíny, Americké Panenské ostrovy a Severní Mariany. Panama, kterou Washington odtrhl od Kolumbie za účelem vybudování transoceánského průplavu, a Kuba byly po celá desetiletí protektoráty USA. Spojené státy uznaly nezávislost Libérie v roce 1847 a Filipín v roce 1946 a přijaly Aljašku a Havaj jako státy v roce 1959, avšak odmítly se vzdát zóny Panamského průplavu až do roku 1999 a dodnes okupují 115 čtverečních kilometrů území a vod v zátoce Guantánamo na Kubě.
Dnes Spojené státy oficiálně zahrnují nejen padesát států a District of Columbia, ale také 574 federálně uznaných domorodých národů, společenství Portorika a Severních Marian, obydlená území Guamu, Americké Samoy a Amerických Panenských ostrovů a devět neobydlených ostrovů a atolů v Tichomoří a Karibiku.“ Obyvatelé Washingtonu, D.C., společenství a obydlených území nemají v Kongresu plné zastoupení. Jak ostatně uvedlo americké ministerstvo vnitra, společenství a obydlená území jsou oblasti, „v nichž Kongres Spojených států stanovil, že se na ně vztahují pouze vybrané části Ústavy Spojených států“. Obyvatelé Americké Samoy nejsou dokonce ani uznáváni jako občané USA. „Volně přidružené státy“ – Federativní státy Mikronésie, Republika Marshallových ostrovů a Republika Palau – jsou protektoráty USA.“
Kromě své dlouhé historie dobývání a kolonizace Spojené státy vždy energicky vykořisťovaly zdroje, trhy a pracovní sílu jiných národů. Otrocká práce lidí afrického původu poháněla raný hospodářský rozvoj USA a průmyslovou revoluci. Již ve 20. letech 19. století přepravovali američtí obchodníci opium z Turecka do Číny, aby si mohli udržet dovoz čaje, koření, porcelánu a nankeenu. Jak poznamenal Greg Grandin, Monroeova doktrína z roku 1823 „oznámila evropským impériím, že Latinská Amerika spadá do výlučné sféry vlivu Washingtonu“. - V polovině devatenáctého století vedla rostoucí potřeba vyvážet přebytky produkce americkou říši k tomu, že Číně, Japonsku a Koreji vyhrožovala a uplatňovala proti nim násilí. V poslední čtvrtině století přispěl zintenzivňující se průmyslový rozvoj a zemědělská produkce k bezprecedentnímu hospodářskému růstu. V 90. letech 19. století americké podniky dodávaly na zahraniční trhy ocel, železo, ropu a zemědělské stroje a začal vývoz kapitálu. Během tohoto desetiletí nahradily Spojené státy Velkou Británii jako největší světovou ekonomiku. V roce 1895 prohlásil ministr zahraničí Richard Olney s odkazem na Jižní Ameriku, že „Spojené státy jsou na tomto kontinentu suverénem“. V ostrém kontrastu s tím po získání většiny španělských kolonií v roce 1898 Spojené státy požadovaly „otevřené dveře“ pro americký obchod a investice v Číně, aniž by vůbec o tom jednaly s čínskou vládou.
Potřeba expanze a akumulace amerického impéria se v éře moderního imperialismu dramaticky zvýšila, stejně jako jeho vykořisťování zdrojů, trhů a pracovní síly obyvatel jiných zemí. V prvních desetiletích dvacátého století „americké korporace a finanční domy začaly dominovat ekonomikám Mexika, Karibiku, Střední Ameriky i velkých částí Jižní Ameriky“. Impérium zásáhlo vojensky do mexické revoluce v roce 1910 a napadlo a obsadilo Nikaraguu, Haiti a Dominikánskou republiku, aby ochránilo své investice a prosadilo své zájmy.
Průmysl, zemědělství a obchod zaznamenaly významný růst, když Spojené státy během první světové války financovaly a vyzbrojovaly mocnosti Dohody a následně se k nim připojily. Poté Spojené státy napadly Sovětské Rusko, podporovaly režim Kuomintangu v Číně a uvítaly evropský fašismus jako sílu proti komunismu – do druhé světové války vstoupily pouze proto, že mocnosti Osy ohrožovaly jejich vlastní imperialistické zájmy. Do roku 1945 se Spojené státy staly nejbohatší a nejmocnější říší na světě. Od té doby se impérium energicky snažilo získat ropu, strategické suroviny a další zdroje, které potřebovalo, a udržet, slovy Harryho Magdoffa, „co největší část světa otevřenou pro obchod a investice obřích nadnárodních korporací“.
Tyto důvody vedly k neúprosné konfrontaci se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy – za strašlivou lidskou cenu. Pozdější rozpad většiny těchto států, k němuž došlo částečně v důsledku jednání USA v průběhu desetiletí, učinil svět nebezpečnějším místem, neboť se impérium ocitlo jako jediná supervelmoc a začalo upevňovat svou přítomnost v těchto i dalších zemích. Od roku 1945 vedly Spojené státy ničivé války velkého rozsahu v Koreji, Vietnamu, Laosu, Kambodži, Iráku (dvakrát) a Afghánistánu. Zahájily proxy války na čtyřech kontinentech, pravidelně útočily na země, svrhávaly a dosazovaly vlády, ničily lidová hnutí, vraždily zahraniční vůdce, dopouštěly se ekonomické sabotáže a podporovaly násilnou domácí represi svých spojenců i válečné akce proti jiným národům. Spojené státy, jediná země, která kdy použila atomové bomby, rozmístily jaderné zbraně po celém světě, vypracovaly zlověstné plány „jak vyhrát jadernou válku“ a několikrát přivedly lidstvo na pokraj jaderného holokaustu. — Dnes má tato říše síť satelitních států zahrnující asi 40 procent zemí světa, přibližně osm set zahraničních vojenských základen a více než 200 000 vojenského personálu a smluvních pracovníků rozmístěných v asi 140 zemích.“ Vzestup Číny, návrat Ruska a narůstající hospodářské, sociální a politické krize doma však jasně ukazují, že „unipolární moment“ Spojených států již pomalu mizí.
Ačkoli již dlouho existují aktivisté a spisovatelé ochotní zpochybňovat mýtus o výjimečnosti USA, nové vědecké práce z posledních desetiletí důrazně osvětlily některé z nejodpornějších stránek americké historie i současné společnosti. Tento výzkum významně přispěl k literatuře o kolonialismu osadníků a genocidě domorodého obyvatelstva, o nadvládě bílé rasy a útlaku černochů, o americkém imperialismu a jeho neustálých válkách, o mimořádně vysoké míře násilí v této zemi a o dalších závažných hrozbách pro veřejné zdraví. Je však třeba říci mnohem více o téměř nepředstavitelných ztrátách na životech, které v průběhu staletí způsobily americký kapitalismus, kolonialismus a imperialismus. Ačkoli se vedou rozsáhlé debaty o velikosti domorodého obyvatelstva na západní polokouli před rokem 1492, odhad celkového počtu úmrtí způsobených kolonialismem a genocidou na území dnešních Spojených států dosud nebyl zveřejněn. Autoři vyjadřovali různé názory na celkovou ztrátu lidských životů způsobenou transatlantickým obchodem s otroky, avšak hodnocení založené na historických informacích o jednotlivých fázích této strašlivé ságy dosud nebylo vypracováno. Maafa, neboli velká katastrofa, byla pouze začátkem pěti století brutality a nespravedlnosti, kterou prožívali lidé afrického původu.
Smrtelným pracovním úrazům a nemocem z povolání, které doprovázely průmyslovou revoluci a přetrvávají dodnes, se dostalo pouze omezené pozornosti ze strany vědců. Existuje však dostatek historických i současných důkazů o tom, že v uplynulém století a půl zahynulo obrovské množství pracovníků v důsledku pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Ačkoli dnes existuje pozoruhodná literatura o americkém imperialismu, celkový počet úmrtí v amerických válkách, vojenských intervencích a jiných nepřátelských akcích v zahraničí stále není znám. Podobně nebyly zmapovány ani celkové lidské náklady spojené s jinými formami státního a společenského násilí, s rozšiřováním nebezpečných drog a dalších nebezpečných spotřebitelských výrobků motivovaným ziskem, s dopravním systémem zaměřeným na automobily, s tržním a často nebezpečným systémem zdravotní péče a se znečištěním životního prostředí v této zemi. Autorovi není známa žádná studie, která by komplexně mapovala všechny tyto formy hromadných úmrtí a dokládala jejich ústřední postavení a význam v historii USA a v současné americké společnosti.
Cílem této knihy je přispět k zaplnění této mezery v kritické, protihegemonistické literatuře o Spojených státech. Tvrdím, že prehistorie, vznik, expanze a globální nadvláda amerického impéria si vyžádaly nekonečné holokausty doma i v zahraničí. Rovněž předkládám fundované a rozumné, byť hrubé či velmi hrubé odhady počtu obětí v každém z nich. Oxfordský slovník angličtiny definuje „holocaust“ jako „zničení nebo masakr v masovém měřítku“ a neúprosná, nekonečná řada takových katastrof leží v samém srdci amerických dějin i dnešní americké společnosti. Různé druhy rozsáhlého ničení lidského života nejsou zdaleka jen příležitostnými, nešťastnými výjimkami v jinak benevolentní či neškodné historické bilanci, ale právě ony učinily tuto zemi tím, čím je. Ačkoli to většina kapitalistů, politiků a komentátorů nikdy nepřizná, tyto nekonečné holokausty byly skutečně nepostradatelné pro vzestup nejbohatšího a nejmocnějšího impéria v dějinách světa. Tragicky však také vedly ke smrti téměř nepředstavitelného počtu lidí od období evropské kolonializace až po současnost.
V této knize zkoumám různé holokausty, za které nese odpovědnost americké impérium nebo se na nich podílí. Některé z těchto masových úmrtí byly a nadále jsou důsledkem rozsáhlého násilí, které je často chápáno jako „úmyslné použití fyzické síly nebo moci“. Holokausty, jimiž trpěli domorodí obyvatelé, lidé afrického původu a oběti amerického militarismu po celém světě, bezpochyby zahrnovaly rozsáhlé krveprolití. Ale i v těchto případech došlo k mnoha úmrtím v důsledku nemocí, hladu a souvisejících příčin. Jiné formy hromadného umírání nebyly způsobeny násilím v jeho tradičním pojetí. Jde spíše o rozsáhlé případy toho, co lze považoval za „sociální vraždu“, tedy úmrtí způsobená připravením lidí o „životní potřeby“ a vynucení podmínek, v nichž nelze přežít. Tyto různé druhy sociálních vražd nejsou nevyhnutelné, ale mají kořeny v americkém kapitalismu. V následujících kapitolách se zabývám hromadnými úmrtími vyplývajícími jak z rozsáhlého násilí, tak ze sociálních vražd.
Kapitola 1. „Holocaust domorodých obyvatel“ analyzuje téměř úplné vyhlazení domorodých obyvatel na územích, z nichž vznikly Spojené státy, od počátku 16. století až po současnost.
Kapitola 2, „Holocaust afroamerického obyvatelstva“, hodnotí katastrofální lidské ztráty způsobené transatlantickým obchodem s otroky, otroctvím a následným útlakem černochů v této zemi.
Kapitola 3, „Holokaust dělníků“, zkoumá masové úmrtí v důsledku pracovních úrazů, nemocí z povolání a násilí namířeného proti dělníkům od poloviny 19. století.
Kapitola 4, „Od koloniálních válek k globálním holokaustům“, zkoumá obrovské lidské ztráty způsobené válkami USA, vojenskými intervencemi a podporou represe a fašismu v zahraničí až do konce druhé světové války.
Kapitola 5, „Holokausty Pax Americana I“, zkoumá obrovské ztráty na životech v jiných zemích způsobené americkým imperialismem v letech 1945 až 1980.
Kapitola 6, „Holokausty Pax Americana II“, analyzuje rozsáhlé krveprolití v jiných zemích způsobené americkým imperialismem od roku 1980.
Kapitola 7, „Další holokausty doma i v zahraničí“, zkoumá ohromující počet životů Američanů ztracených v důsledku válek amerického impéria a jiných forem násilí, stejně jako masové úmrtí způsobené nebezpečnými drogami, tabákem, nebezpečnými spotřebními výrobky, systémem zdravotní péče a znečištěním.
Celkově odhaduji, že americké impérium nese odpovědnost nebo podíl na odpovědnosti za téměř 300 milionů úmrtí. Téměř nepředstavitelné ztráty na životech v těchto nekonečných holokaustech pravděpodobně činí tuto zemi výjimečnou, i když zcela odlišným způsobem, než zamýšlejí její obhájci. Jak tato kniha jasně ukazuje, tato řada katastrof bude pokračovat, dokud bude impérium existovat. A jak se jeho nadvláda rozpadá, může se vládnoucí třída USA chovat jako „zraněná šelma“ a páchat nové ohavné zločiny proti národům světa – včetně obyvatel této země –, aby si udržela co nejvíce bohatství a moci.
*Inza
Zajímavé čtení, díky za něj a i upozornění na tu knihu.
*Opět z USA: Spolupracovník Fauciho se přiznal ke spiknutí
☝️David Morens, bývalý vysoce postavený poradce amerického institutu NIAID a dlouholetý spolupracovník Anthonyho Fauciho, se 18. srpna 2026 u federálního soudu přiznal ke spiknutí s cílem podvést vládu USA.
Podle amerického ministerstva spravedlnosti během pandemie používal soukromý účet Gmail, aby obešel pravidla pro zveřejňování úřední komunikace. Týkala se především výzkumu koronavirů, grantů a snahy obnovit kontroverzní projekt, jehož část financování směřovala do Wuchanského virologického institutu.
Případ zahrnuje také nepřípustné dary a další odměny spojené se zákulisní pomocí.
Nejde tedy pouze o internetové spekulace, ale o přiznání viny před federálním soudem. Morens se přiznal k utajování komunikace a obcházení pravidel pro nakládání s úředními záznamy. nečt24
reakce
Inzo, já vím, že USA nemáte rád, já sám nejsem nějaký jejich zapřisáhlý zastánce, ale snažím se o jistý neutrální postoj. To, jak líčíte tuto knihu, ve mně rozhodně nevzbuzuje dojem nějaké neutrálnosti, ale už tam vidím ten „hřích bílého muže“ atd. Pokud knihu přeložíte, rád si ji přečtu, ale obávám se, že to fakt není neutrální.
Konkrétně - třeba Korea ve výčtu imperiálních válek je naprosté chucpe, byla to akce pod hlavičkou OSN a viníkem zcela jednoznačně byl Kim Ir Sen. Podle mne i Vietnam byl tomuto velmi podobný, prostě Sever se snažil ovládnout Jih.
Dále zmiňovat „konfrontaci se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy“ jako způsobenou americkým imperialismem a nezmínit v tomto kontextu evidentní snahu CCCP o ovládnutí světa, plány na dobytí Západní Evropy atd, to je taky chucpe.
Taktéž „holokaust dělníků“ - vždyť právě v Anglii a USA vzniklo dělnické hnutí, odbory atd, dříve, než jinde. Tím neříkám, že to dělníci měli jednoduché, ale taková situace byla tehdy všude v průmyslových zemích, takže považovat to za „holokaust“ a házet to na triko jen USA je nesmyslné. Prostě, taková byla doba.
Stejně tak zmiňování, kolik Indiánů zahynulo od roku 1492, přitom USA vznikly až o 300 let později, takže za miliony mrtvých v důsledku epidemií (což byl obvykle hlavní důvod úmrtí) opravdu nemohou.
Nebo tvrzení: „Otrocká práce lidí afrického původu poháněla raný hospodářský rozvoj USA a průmyslovou revoluci.“ - ani náhodou, průmyslová revoluce byla poháněna těmi opovrhovanými bílými, protože na severu bylo černochů minimum a mezi dělníky v podstatě žádní. Otroctví bylo jedině profitabilní na bavlníkových plantážích, které v době občanské války byly již na ústupu a z hlediska HDP hrálo pěstování bavlny minimální podíl (ale je fakt, že většinu exportu).
To samé týkající se opia - přitom USA se nezapojilo do opiových válek.
A dalo by se pokračovat.
Pokud ale knížku přeložíte, rád si ji přečtu, jsem zastánce názoru, že člověk má znát argumenty i od těch, s kterými nesouhlasí.
*pavt
To není nějaké moje líčení obsahu té knížky, je to trochu zkrácený překlad úvodu, knihy. Já tu knížku pouze "prolistoval" a ani nevím kým je a jaké názory zastává její autor. Knížka má 530 stran, z toho vlastního textu má 290 stran a cca 200 stran odkazů. Chtělo by to přeložit včetně těch odkazů. Já jsem z ní použil pouze číslo 300 milionů do diskuze.
Ale jo, začíná mě to zajímat, takže asi ji přeložím, ale až na ní dojde řada. Teď překládám, respektive nyní už jen počešťuji obrázky v knize o "elektrickém" vesmíru, která vyvrací "Velký třesk". To je téma, které mě několik let zajímá. Takže dříve budu moct poslat tuhle knížku, tedy pokud vás téma zajímá.
kniha
Inzo prosím pošli odkaz na knihu o vesmíru, díky.
Mně
také.
*pánové
odkaz na vydání v němčině je zde: https://www.amazon.com/Einstieg-Unser-Elektrisches-Universum-German-ebook/dp/B0FJC64FX7?crid=3W01NDOY5SOUB&dib=eyJ2IjoiMSJ9.j8R4Uvrtd8To2YlDD2YbYd6blRn0HpQ6BMfaeZmKV5IYVeJLANAl4mE50BIgAaTK.qEUjeEN1dENEQDv61ozRqAWRwJhgWE2pSN0q52AUNOc&dib_tag=se&keywords=Tom+Findlay&qid=1787310612&s=books&sprefix=tom+findlay%2Cstripbooks-intl-ship%2C392&sr=1-2
Knížka je chráněná copyrightem. Překlad si dělám jen pro soukromé použití. Pokud byste si ji chtěli přečíst v češtině a pokud budete souhlasit s pravidly hry, můžu vám ji půjčit. Potom, pošlete mail na sebe na tuto mailovou adresu: tobyska@email.cz. Bude tady jen do večera, potom ji smažu.
reakce
Inzo, o to se velmi zajímám, takže to mne rozhodně zajímá, až to budete mít hotové, velmi to uvítám, předem děkuji!
mrtví indiáni v severní Americe
Zajímavé, že v severní Americe domorodci "zemřeli na epidemie" zatímco v jižní Americe jsou pořád a to nejen v tropech ale i v mírném pásmu - např. mapuche. Příčinou tedy nejsou "nemoci", ale spíš přístup k domorodcům. Mimo jiné vystřílení obrovských stád bizonů vedlo k vyhladovění domorodců, zároveď docházelo k jejich vysídlování z úrodných míst do polopuští (např. čerokí)
Četl jsem zajímavé vysvětlení
Severní Ameriku kolonizovali převážně protestanti zAnglie a Irska, zatímco střední a jižní katolíci Španělska a Portugalska. Obě skupiny šířily křesťanství a domorodce křtily. Ale potom k nim měly úplně odlišné vztahy. Evropští protestanté i v těch pokřtěných Indiánech a černoších stále viděli méněcenné lidi, separovali se od nich a neváhali je zotročovat. Černoši to přebírali od nich, pohrdali Indiány a také se od nich separovali. Naopak katolíci ve střední a jižní Americe, byť je nehodlám nijak idealizovat, se k domorodým "bratřím v Kristu" chovali úplně jinak - brali je jako v podstatě rovnocenné. Neváhali si Indiánky a černošky brát za manželky.
Takže zatímco v severoamerické populaci jsou etnické skupiny stále oddělené a mají problém s rasismem, v jižní a střední Americe v populacích převládají mulati a mesticové, a nějaké rasové problémy tam prakticky nejsou. Pamětníci mohou vzpomenout na obrázky z Kuby, kde jsme vídávali tu směs barev od bíléh až po černou. V podstatě to je vztah podobný tomu v současném Izraeli, kde mají mezi sebou černochy a míšence, potomky zachráněných černých židů Falašů z Etiopie - nehledí na barvu kůže, ale je to žid, tak je "náš".
reakce
Ano, také jsem podobnou úvahu četl. Ale jedno z možných vysvětlení není ani tak menší rasismus Španělů, jako fakt, že se jich do kolonií stěhovalo příliš málo. Prostě, zatímco v budoucích USA byla evropská populace celkem významná a na indiánech tudíž nezávislá, Španělů bylo tak málo a na tak rozsáhlém území, že jim prostě nezbylo, než se dát dohromady s místními, ženit se s místními ženami atd. Prostě, byli na místních mnohem více závislí, a samozřejmě i s jejich pokřtěním (což v Severní Americe v tak masivní míře neproběhlo) padl další důvod pro separaci.
Aj tak
to mohlo být.
reakce
No, ty epidemie hrály velkou roli. Je známa španělská výprava, která z Floridy putovala kolem mexického zálivy do Mexika. Její zápisky se zachovaly a líčení zdejších indiánských kmenů je v podstatě to jediné, co je o nich známo, protože o nějakých 20 let později už tu díky epidemiím celá ta populace neexistovala. Epidemie hrály zásadní roli při dobytí Mexika i říše Inků, samozřejmě, nezemřeli nikdy všichni indiáni, ale ztráty byly obrovské a totálně to ty společnosti rozvrátilo.
Ano, vystřílení stád bizonů byl barbarský způsob, jak indiány nahnat hladem do rezervací. Já ten přístup nijak neobhajuji. Ale je prostě třeba říct, že mnohamilionová většina indiánů zemřela daleko dříve, než USA vůbec vznikly. A také je třeba uznat, že si to špatné zacházení s prérijními kmeny dnešní Američané uvědomují a stydí se za to. Prostě, je tam sebereflexe, na rozdíl od některých jiných národů.
Nedávno jsem četl rozbor,
že ty bizony už masakrovali sami Indiáni. Běloši že fakticky jen dobíjeli zbytky stád. I když - veliké zbytky.
Několik mých poznámek
Ad: Kapitola 3, ........ A pak se někdo diví, že mezi lidmi vzrůstala popularita socialistických a komunistických ideí.
Ad: Kapitola 5 .................Kdekterý "komunistobijec", ovšem oprávněně, kritizuje komunisty za 50. léta. Ale nikdo z nich nekritizuje režim gen. Pinocheta v Chile. Tam během 3 let zahynulo na 10 000 lidí, političtí odpůrci nebyli posíláni do dolů, ale z vrtulníků rovnou házeni do moře, osud asi 2500 lidí zůstal neobjasněný, marně se toho, u pozdějších demokratických(?) vlád dožadovaly vdovy.
Koho by zajímal stav zdravotnictví USA v 70. a 80. letech, mohu doporučit knihu Český lékař v Americe, od MUDr. Nony Auské.
Kdy a pokud vůbec se bude v Praze
slavit Den Nezávislosti Ukrajiny?
Někde se psalo, někde jsem četl, že by to mělo být 21.8. a myslím, že asi ne. Že se to nějak z ,,nějakých" důvodů změnilo.
Víte o té oslavě a jejím konání něco bližšího?
*Rajchl o tom dnes (20. 8.) mluvil
Jindřich Rajchl
Mé vyjádření ke konání hudebního festivalu Pulse of Nation věnovaného Dni nezávislosti Ukrajiny - 21.8. v Praze, (tedy v den výročí okupace naší země, za níž nese Ukrajina plnou spoluodpovědnost).
Odpověď na opakující se dotaz, kdo jim to povolil. Tu akci nikdo nepovoluje, tu akci lze pouze zakázat. Já jako jeden poslanec nemám kompetence proti jejímu konání jakkoliv zasáhnout. Ten, kdo drží klíč ke změně, jsme my všichni. Jestliže ji chceme, tak musíme projevit naši odvahu nikoliv v komentářích na FB ve stylu “jste poslanec, tak konejte” (opravdu žádnou pravomoc v této věci nemám), nýbrž u volebních uren. V tomto případě zejména u voleb komunálních na pražský magistrát. Když budou dál vládnout Piráti s ODS a STAN, tak se nezměnil vůbec nic. Když ale dáme silný mandát našim lidem ze společné kandidátky SPD, PRO a Trikolory, tak se konečně pohneme z místa. Je to jen na nás. Na nás všech.
P.S. Dnes ve 22.00 se dívejte na 360 stupňů na CNN Prima News. Bude tam i Jogurtgate Filipa Turka, takže to bude stát za to!
Z virtuálniho muzea Petra Pavla
https://m.youtube.com/watch?v=38GPyTCuSW8
No, tak si to pusťte zde,
a přečtěte si diskuzi. Prostě - každému co jeho jest:
https://www.youtube.com/watch?v=lYrHW83ln1c&list=RDlYrHW83ln1c&start_radio=1&pp=ygUqUG8gY2Vsw70gxb5pdm90IGJ1ZGXFoSByb3p0YWhvdmF0IGtsw61u4oCmoAcB
Z 21. srpna se můžou posr..pardon, podělat
a 15. března?!*
V kalendáři mám dnes "Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy" - a 15. března je neděle, docela všední, obyčejný den...(to jsem ukrad z písničky, jak starší určitě zjistili)
*pro mladší: 15. března 1939 okupovali Němci "Bőhmen und Mähren". Podle mě je toto datum počátku 2. světové
P.s.: Okupační správa určitě u nás 21. srpna zřízena nebyla - na rozdíl od 15. března
začátek 2. světové
15. března 1939 je tak začátek "druhé větší evropské". Druhá světová začala buď invazí japonska do severní číny 1931, nebo nejpozději 7/7/1937 další invazí japonců do číny.
* tak tak, je to přímo na zvracení...
cit.: ..."Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy" - a 15. března je neděle, docela všední, obyčejný den..."
Je ostuda, jestliže okupace skopčáky nemá místo v kalendáři. Dnes před rozhlasem se na Pavla pískalo, ale i skandovalo "Ať žije Pavel", což v záběru vyřvávala Pirátka Richterová, Hřib...aj., kteří v 68. ještě několik desetiletí nebyli na světě. Dnes jsou schopni uctívat Němce a nabádat k zabíjení Rusů.
Delon měl recht, když řekl: "Tento svět opustím bez lítosti, uvedl jeden z nejslavnějších francouzských herců Alain Delon v rozhovoru, už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení.“ (1935 - 2024)
Degener
A aby toho dneska nebylo o Rusech málo, tak se podívejte na tohle,
https://degener.cz/rusove-kradou-magneticky-pol-zeme-a-svet-mlci/
Kde je Miloš z Bernu s těmi svými kecy?!
Osud Nathana Cofnase, který odhalil podvodníka (zázračného černého profesora na Cambridgi) je obzvláště výmluvný. Univerzita v Gentu (dlouhodobě považovaná za baštu liberálního a svobodně smýšlejícího antiklerikálního prostředí a protějšek Katolické univerzity v Lovani) ho suspendovala; Cofnas očekává, že bude propuštěn. Na X píše: „Právě jsem byl suspendován z Univerzity v Gentu. Téměř jistě mě propustí. Rozhodnutí učinila rektorka Petra De Sutterová, bývalá předsedkyně Strany zelených.“ Petra De Sutterová je belgická politička a transgender žena.
Více (ale ne moc) zde, přeloží gúgl
https://philosophia-perennis.com/2026/08/21/nach-ardays-tod-jetzt-soll-der-mann-buessen-der-den-skandal-aufdeckte/
česky: po Ardayovy smrti má nyní pykat muž, který tento skandál odhalil
Stejný černý kriminálník jako Floyd - a stejný jekot západní "levice"
Britský admirál v.v přesvědčuje Evropu, aby neblbla.
Věcný rozhovor s admirálem, bez omáčky, fakta.
Co by se stalo, kdyby Británie zahájila válku s Ruskem? „Škody by byly značné“
What would happen if Britain went to war with Russia? 'The damage would be profound'
České titulky možné.
https://www.youtube.com/watch?v=Zo78hE815CE
P.s.: Doufám, že se dožiju toho cirkusu, až UK oficiálně zahájí válku proti Rusku, jsou to pouhé 4 roky (i když už teď "přežívám"). Hm, dožije se toho UK?!
V jádru pravdivý článek, ale ...
...místy zjednodušující (asi daň tomu, že pan Vidlák tu dobu neprožil), avšak s jednou kardinální chybou v pátém odstavci: Karel Kryl mezi ty vyjmenované absolutně nepatří. Žádnou chartu nepodepsal. Odešel odsud v roce 1969 a v době podepisování Charty 77 tu dávno nebyl. Kryl byl čistý člověk - proto ho také Havel neměl rád - a s těmi obraceči původem z roku 1968 a "disidenty" nemá nic společného. Jinak bych docela souhlasil s panem Vidlákem v tom, že nebýt zásahu Sovětského svazu z roku 1968 byli bychom tou kolonií západního kapitálu o 21 let dříve. Tehdy v roce 1968 a po celou dobu normalizace, ale i dlouho potom jsem si to vůbec nemyslel. Až později jsem dospěl k tomu, že když malý společenský celek (např. národ) není významnou součástí významného společenského celku, jakým je velký a významný stát, může z něj být jenom kolonie.
Jiří