Komunální volby jsou za námi, ještě nás čeká druhé kolo senátních voleb, ve kterých budeme se skřípajícími zuby volit menší zlo v podobě kandidátů za hnutí ANO a pak bude co? Pak dlouhé dva roky nebude nic. Žádné volby. Tedy, pokud nepočítám ty prezidentské, do kterých nastoupí sjednocení, zkonsolidovaní a maximálně posílení liberálové se svým novým vtělením Havla i Pinochetta zároveň a já jsem hrozně zvědavý, jakého kandidáta nasadí vládní koalice, protože to bude buď její návrat nebo její konec. Ale až krajské volby ukáží, jestli se něco v preferencích změnilo, mezitím zde budou pouze poletovat průzkumy od Jindřicha Šídla a Pauliny Tabery, kteří už mnohokrát ukázali, že jsou zcela objektivní a nezávislí.
Obzvlášť Jindvuich nám to ukazuje svými podcasty s miliardářem Dobrovským, který káže vodu, abychom se odstřihli od zlých ruských energií, ale sám s Putinem čile obchoduje, jako by se nechumelilo. V lepších časech se tomu říkalo pokrytectví.
Vládnout nám bude Babišova vláda, Rakušan s Petrem Pavlem jí budou okopávat kotníky a senátor Grolich se bude jako pravý Brutus kolem plížit s politickou kudlou do zad. Liberálové tento čas využijí ke konsolidaci a sjednocení do ještě většího a ještě silnějšího demobloku, než jak to předvedl Fiala, neb už dávno jsme si zde řekli, že tento proces probíhá v celé Evropě. Ti, kteří byli u vesla, se ho nechtějí pustit, i když selhali a udělají cokoliv, aby si udrželi moc i penězovody.
Na Slovensku se vše slučuje do Progresívného Slovenska, v Maďarsku se vše soustředilo do Petera Magyara a u nás to bude kaučovat svatá trojice Pavel, Rakušan, Grolich. Andrej Babiš bude v podobné situaci jako Robert Fico – prvek voličského očekávání bude následován prvkem voličského zklamání. Například včera Andrej rázně utnul všechny spekulace a ujistil veřejnost, že ministr Plaga (a jeho inkluze) má jeho plnou důvěru. Už to podle premiérových vyjádření vypadalo, že se poučil, už vzkvétala naděje, že Plaga půjde a hned za ním pomažou všechny progresivistické gender neziskovky… a zase nic.
Hádejte, jak Babiš dopadne s rozpočtem, který sice „zdědil v hrozném stavu,“ ale bude zemi zachraňovat vysokým schodkem, protože přece nemůže zrušit muniční iniciativu, nemůže zrušit nákup nadzvukového šrotu F -35, nemůže zrušit emisní povolenky, nemůže se vyvázat z lipské burzy a nemůže nic udělat s odlivem zisků do zahraničí? Jediné, co může, je zvýšit daně a jediné emise, které EU toleruje, jsou emise dluhopisů…
Také se ukáže, jak funguje henten Rakušanův migrační pakt a kolik nás to bude stát a také se dál bude ukazovat, jak nás vděční ukrajinští uprchlíci okrádali na sociálních dávkách. Do toho z nás budou Američani dělat pitomce. Budou nás nabádat, abychom zbrojili, protože ruský nepřítel nikdy nespí a jeho nebezpečnost je obrovská, ale zároveň s tím nepřítelem budou čile a naprosto bezpečně obchodovat. Kdyby se to Zelenskému náhodou nelíbilo, může kdykoliv jít.
Já nevím, jak vy, ale máte plné právo být naštvaní, unavení a zklamaní. Máte plné právo si myslet, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Máte plné právo se ptát, proč mají evropští papaláši vždycky plnou hubu slibů a pak to nemohou, nechtějí nebo nedokáží splnit. Melloniová byla před pár lety tak bojovná, ale dneska je domestikovaná, až to hezké není. Orbán byl odstaven, volby v Rumunsku se opakovaly, dokud nedaly správný výsledek… s napětím čekám, jak se projeví AfD… statisticky vzato, dopadnou stejně jako Salvini, Le Penová a ostatní.
Máte plné právo se prostě jen dívat, jak slušní lidé posílají náš svět do brusele skrze migraci, cenzuru a grýndýl. Máte plné právo sžíravě glosovat, jak to asi bude vypadat, až to v Německu vezmou do rukou Abdul s Ahmedem. Máte plné právo pozorovat ten pozvolna stoupající příliv, který nám postupně bere všechno, co bylo naše, zcela fatalisticky s tím, že se nedá nic moc dělat a stejně jednou zazní volání „zachraň se, kdo můžeš,“ ale všichni víme, že to zazní ve chvíli, kdy už se skoro nikdo zachránit nemůže. Máte plné právo si říct, že nic nemá cenu.
Já se ale v tom dvouletém mezičase, kdy nebudou žádné volební kampaně, pokusím o třetí pilíř občanské společnosti. Říkal jsem, že potřebujeme vlastní média. A máme je. Stále vznikají další a díky umělé inteligenci je to stále jednodušší. Jedno takové médium jsem s vaší pomocí vytvořil a každý den vám poslouží novým článkem. Dále jsem říkal, že potřebujeme vlastní politiku. A máme ji. Máme několik politických stran, které také budou muset projít sjednocovacím procesem, na což je právě teď ideální čas. Jedno politické hnutí jsme spolu postavili. Nedostalo se do Sněmovny a na rok uhnulo těm, kteří uspěli a šetřilo kritikou. Každá vláda si zaslouží dobu hájení, ale ta je teď u konce. Hnutí Stačilo! má zkonsolidovanou situaci, vyčištěné kuloáry, brzy před vás předstoupí a bude se plně účastnit politického dění. Sorry jako, chválení vlády bylo jaksi kontraproduktivní. Oni tam víc makají, když jsou kritizováni a nic nám není dost dobré.
A do třetice jsem říkal, že musíme mít vlastní spolkový život. Musíme mít vlastní neziskovky, které, jak říkal Václav Lahvel, jsou základem občanské společnosti. Musíme mít vlastní organizace vzniklé zdola, sjednocené i na jiném základě než „jen“ protestním étosem. Musíme mít nového Sokola, který bude vychovávat k vlastenectví a hrdosti na vlastní dějiny.
To bude můj úkol na příští dva roky… (vedle psaní Vidlákových kydů a úzkostlivého hýčkání svého politického dítěte). Budeme stavět Vidlákovnu, budeme tam mít i v provizorních podmínkách otevřeno, budeme se scházet a budeme si tam hutným způsobem předávat to, co jsme se za čtyři roky naučili, aby každý, kdo se bude chtít přidat a kdo bude chtít na naši činnost navázat, nemusel udělat ty chyby, které jsme udělali my. Dáme si návod, jak se zakládají nové organizace, jak se jim dává struktura a na co si dát pozor. Libtardi mají Pražskou kavárnu, my máme Vidlákovnu.
Budeme se snažit, aby Vidlákovna byla inspirací pro další projekty. Aby ukázala, že se i v dnešní době dá sjednotit i za jiným cílem, než jen dosáhnout na politické mandáty. Vynasnažíme se, aby aby všichni, kteří nás poslední čtyři roky podporovali a dýchali by pro tuto zemi, aby měli svůj domov, školící a rekreační středisko, i svou základnu. Je to to poslední, co liberálové mají a my ještě ne.
Děkuji všem, kdo jste tento projekt podpořili i v tomto měsíci. Opět jsme v předstihu před plánem. Půjde-li to takhle dál, bude naše „národní obrození“ stát už v příštím roce na všech třech pilířích.
PS. Minulý týden se nás v neděli na Vidlákovně sešlo dvanáct… jak apoštolů… Tento týden se na vás opět těšíme od 14ti do 18ti hodin. Vaší hostitelkou tentokrát bude Petra Rédová.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud nás chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízíme možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku...
Dva roky dřiny...
...nikoli dva roky prázdnin. To je to, co nás čeká, pokud máme uspět u našich spoluobčanů v nabídce lepšího života.
Řekl bych, že většinu lidí (ať libtardů či dezolátů) štve, že
Lepší život není o lepších ekonomických ukazatelích, ale o lepších sousedských vztazích. Není to o vysokém schodku nebo zadlužení, je to o tom, kolik úsměvů potkáme každý den v ulicích.
Nikdo nemáme na růžích ustláno, ale pokud kolemjdoucího pozdravíme úsměvem a on nám odpoví stejnou mincí, je den o ždibíček lepší. To je to nejmenší, čím můžeme tu naši "dřinu za lepší zítřky" zahájit.
Každý den potkávám spoustu lidí. Usmívám se, protože vím, že úsměv těší. Odpovídám s pokorou, protože vím, že každý má rád "svoji pravdu". Držím se hesla, že říci o druhém, že je blbec - to umí každý blbec. Ale přesvědčit toho druhého, to už je hodno velkého člověka. Nejvznešenějším krokem ovšem je, když najdu odvahu k tomu, abych se sám nechal přesvědčit tím druhým.
Proto vás všechny zvu do Klubu úsměvů. Usmívejte se na lidi kolem a pozorujte, jak se vám dny začnou zázračně měnit. Protože oni vám oplatí tímtéž. Většinou. A když ne, ... vždyť o co jde? Jen o úsměv.
Česko má nové mocné gubernátory. Hejtmani mění politiku
Martin Půta, Martin Kuba a Jan Grolich ukazují, že politická moc se přesouvá také do krajů. Silní hejtmani budují vlastní týmy a jejich vliv překračuje hranice regionů.
- Martin Půta v Libereckém kraji, Martin Kuba v jižních Čechách a Jan Grolich na jižní Moravě představují tři rozdílné cesty k podobnému výsledku. Jejich politický vliv už nelze vysvětlovat pouze funkcí hejtmana. Vytvářejí vlastní mocenská centra, která dokážou ovlivňovat komunální, krajské i senátní volby. S určitou nadsázkou tak můžeme mluvit o nových českých gubernátorech.
- Půta se nyní pokouší přenést svůj politický vliv také do Senátu. Na Českolipsku získal v prvním kole 32,66 procenta hlasů a postoupil do druhého kola proti starostce České Lípy Jitce Volfové z ANO, která obdržela 35,05 procenta. Výsledek zatím není rozhodnutý...
Ještě názornější příklad přinesl jihočeský hejtman Martin Kuba….
- Kuba ukázal, že hejtman může být silnější než vlastní strana
- Jihočeský příklad ukazuje významný posun v české stranické politice. Kuba nebyl pouze politikem, kterému ODS poskytovala potřebné organizační zázemí. Vytvořil kolem sebe tým, jehož podstatná část byla ochotna původní stranu opustit a pokračovat pod novou značkou.
Pro celostátní vedení politických stran jde o důležité upozornění. Regionální organizace nemusí být vždy loajální především stranické centrále. Pokud je její fungování dlouhodobě spojeno se silnou osobností, může se politická příslušnost stát druhořadou.
Grolich proměnil krajskou popularitu v celostátní vliv
- Zatímco Půta vybudoval samostatné regionální hnutí a Kuba dokázal přenést svou krajskou politickou základnu mimo ODS, Grolich se vydal opačným směrem. Z regionální politiky pronikl přímo do vedení tradiční celostátní strany. Po senátním vítězství navíc spojuje regionální, parlamentní a stranickou politickou roli.
Vznik silných krajských politických center však přináší také otázky... Dlouhodobě vybudované týmy mohou zajistit kontinuitu řízení, ale zároveň vytvářejí riziko koncentrace rozhodování a oslabování politické konkurence...
- Pro českou politiku tím vzniká zásadní otázka. Budou tato regionální mocenská centra především posilovat samosprávu a odpovědnost politiků vůči místním voličům, nebo se postupně promění v uzavřené politické struktury, v nichž bude stále obtížnější kontrolovat rozhodování a vytvářet skutečnou opozici?
z článku (Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Chci auto, prachy a klid. Co umím? Nic …
autor: MARTINA FORN (došlo mailem)
Vzdělávací bublina praská. Máme statisíce maturantů, ale nikoho, kdo umí myslet. Zapomeňte na řeči o jiné době nebo o specifických potřebách moderních dětí. To, co dnes sledujeme v českých školách, není evoluce vzdělávání, ale řízený úpadek. Učitelé se mohou přetrhnout, vymýšlet projektové vyučování nebo simulovat herní prostředí, aby žáky aspoň na pět minut vytrhli z digitální letargie a výsledek? Proti nim stojí totální absence domácí výchovy k zodpovědnosti a systém, který z neschopnosti udělal normu.
Pozornost o délce jednoho „swipu“ a mozek v režimu offline
Dnešní žák je vystaven neustálému přílivu krátkých, dynamických videí. Jeho mozek je vycvičen k tomu, aby udržel pozornost maximálně 15 sekund. Jakmile má číst souvislý text nebo sledovat desetiminutový dokument, nastává systémový kolaps.
Konkrétní příklad z hodiny
Třída sleduje kvalitní dokument o druhé světové válce. Po skončení se učitel zeptá: „Kdo stál na straně spojenců?“ Ticho. „O čem ten film byl?“ Odpověď: „Nějaký střílení tam bylo, nevím.“ Děti se sice dívaly, ale jejich mozek informaci nezpracoval. Jsou v režimu pasivních konzumentů. Čtou větu, ale než dojdou k tečce, zapomenou její začátek. Nejde o vrozenou hloupost, ale o naprostou atrofii hlubokého soustředění.
Finsko je v Africe aneb Smrt všeobecného přehledu
Absence základní orientace v prostoru a souvislostech začíná být děsivá. Když se žáka deváté třídy zeptáte, kde leží Finsko, a on bez váhání ukáže na černý kontinent, není to vtip z televize, ale realita. Argument dětí? „Proč bych to věděl, mám Google mapy.“ Jenže bez mapy v hlavě člověk netuší, co má do toho Googlu vlastně napsat. Nechápou rozdíl mezi stoletím a tisíciletím, netuší, že mléko není z krabice, a historické souvislosti jsou pro ně španělskou vesnicí. Pokud něco není v trendech na Instagramu, jako by to neexistovalo.
Sebevědomí, které nezná hranic (ani pětky)
Nejvíce šokující je však propast mezi reálnými znalostmi a vlastním sebeobrazem. Dříve byla trojka na vysvědčení důvodem k pokoře a signálem, že na gymnázium či výběrovou školu cesta nevede. Dnes? Žák, který má na pololetí dvě pětky a tři čtyřky, bez mrknutí oka prohlásí: „Chci být záchranářem nebo pilotem.“ Když mu učitel opatrně naznačí, že k tomu potřebuje excelovat v biologii, chemii nebo fyzice, setká se s nepochopením. „Však se to nějak udělá, ne?“ Toto nereálné sebevědomí je živeno prostředím, kde se neúspěch nenosí a kde rodiče místo nápravy dítěte raději napadnou učitele, že je na jeho dítě zasednutý.
Škola jako rukojmí systému
Problém prohlubuje i nastavení školství. Máme nadbytek maturitních oborů a školy jsou financovány na hlavu. Aby škola přežila, musí přijmout i žáky, kteří by dříve neprošli ani přes přijímací pohovor na učiliště. Nároky se snižují, aby se udržela naplněnost tříd.
Maturita, kdysi zkouška dospělosti a intelektu, se stává povinným papírem pro každého, kdo vydrží v lavici čtyři roky.
Náraz do reality
Pohovor za 50 tisíc a služební auto Skutečná tragédie, ale začíná po škole. Tento mladý člověk, vyzbrojený falešným pocitem vlastní výjimečnosti a maturitou z milosti, dorazí na pracovní pohovor.
Scéna z pohovoru. Srážka s realitou
Do kanceláře vstupuje mladý muž. Má čerstvou maturitu z ekonomického lycea, v jedné ruce nejnovější iPhone, v druhé kelímek s předraženou kávou. Sedá si dřív, než je vyzván.
Personalista: „Dobrý den. Vidím ve vašem CV, že se hlásíte na pozici junior projektového manažera. Máte maturitu, ale žádnou praxi, ani brigády v oboru. Co nám můžete nabídnout?“
Absolvent: (aniž by odložil telefon) „No tak jako… rychle se učím.. Jsem flexibilní a umím s technologiemi. Jakože sociální sítě, AI a tak. To teď každá firma potřebuje, ne?“
Personalista: „Pozice vyžaduje pokročilou znalost angličtiny a Excelu. Tady máte krátký test, zkuste v tomto listu vypočítat procentuální marži a pak mi stručně anglicky shrňte tento odstavec o obchodních podmínkách.“
Absolvent: (kouká na monitor jako na zjevení) „Excel? To jsme jako brali ve škole, ale kdo si to má pamatovat… na to jsou přece vzorce na YouTube, ne? A ta angličtina… jako rozumím všemu, koukám na seriály v originále, ale mluvit nebo psát ofiko maily? To je moc stresující. Od toho máte DeepL, ne? “
Personalista: (povzdechne si) „Chápu. Pojďme k vašim očekáváním. Jakou máte představu o odměně?“
Absolvent: (ožije) „Tak pod padesát tisíc čistého nejdu. Plus samozřejmě počítám s tím služebním autem, a aspoň tři dny home office. Jo a v pátek bych chtěl končit ve dvanáct, mám trénink a pak streamuju na Twitchi.“
Personalista: „Padesát tisíc čistého? To je nástupní plat seniorních specialistů s pětiletou praxí, kteří nesou odpovědnost za milionové zakázky. Vy zatím neumíte ani základní úkon v Excelu.“
Absolvent: „Mám přece tu maturitu, ne? Studoval jsem čtyři roky. Moje generace zná svoji cenu. Nebudu někde sedět osm hodin denně za almužnu.“
Personalista: „Děkuji. My vám dáme vědět.“
Tito lidé nejsou schopni zvládat stres. První konflikt se šéfem nebo nutnost dodržet termín pro ně znamená toxické prostředí a odchod ve zkušební době. Firmy si zoufají, chybí jim lidé, kteří umí logicky myslet, převzít zodpovědnost a pracovat bez neustálého dohledu a pochvaly za každou drobnost.
Kdo za to může?
Prstem nelze ukazovat jen na školu. Ta je až na konci řetězce. Chyba leží v rodině, která rezignovala na výchovu k zodpovědnosti. V rodičích, kteří dětem umetají cestičku a chrání je před každým drobným neúspěchem. V systému, který upřednostnil kvantitu nad kvalitou.
Pokud nezačneme dětem znovu vysvětlovat, že respekt se získává dovednostmi, nikoliv počtem sledujících, a že vědomosti v hlavě jsou víc než data v cloudu, čeká nás společnost plná odborníků, kteří neumí spočítat procenta, ale mají ty nejvyšší nároky na život.
Naprostý souhlas!!!!
Svého vnuka jsem musel začít učit matiku a fyziku od začátku. Neboť v osmé třídě neuměl trojčlenku, o funkcích ani nemluvím a když jsem mu říkal, že matiku bude potřebovat i v té fyzice, nebo když bude pokládat třeba lino, tak odpověděl úplně stejně jako Inza. Vygoogluji si to! A Plaga zase experimentuje a má plnou hubu nového školství! Katastrofická budoucnost!!!!!!!!!!
*Inza / Chci auto, prachy a klid.
Když se podíváme na to srovnání generací, ono to přece o něčem vypovídá. Může se kdokoli vychechtávat generaci mých rodičů nebo našich prarodičů, ale realita je, že naši prarodiče nebyli v 25 letech většinou ještě nezadaní panicové a v 35 letech ještě nebydleli u maminky na mama hotelu.
V 35 letech generace tady těch seniorů, těch "lůzrů, kterým by bylo nejlépe odebrat volební právo“, už dávno vychovávala svoje děti. Byly to tátové, kteří makali, kteří pracovali, a kteří měli jedno, dvě nebo i více dětí. Mimochodem ty děti dneska pracují a vlastně přispívají do toho důchodového systému a živí z něj generaci svých rodičů.
Já bych chtěla vidět, kdo jednou bude živit ty 35leté svobodné chlapce žijící na mama hotelu, kteří si evidentně tedy žádné dítě neudělají. Čili my se tady jedné generaci chechtáme, děláme z nich naprosté zoufalce, kteří špatně volí, kteří podléhají dezinformacím, neumí se rozhodovat, nebo jak tam bylo v tom rozhovoru naznačeno. Orientují se primárně na to, kdo jim slíbí jaké důchody. Ale sorry, nikdo z té staré generace neřešil, že by nevěděl, jakého je pohlaví. V té staré generaci měli všichni naprosto jasno, existují muži a ženy. Nikdo tam s vážnou tváří nemluvil o tom, že máme 57 pohlaví a že můžete být transgender nebo cokoliv dalšího. Ne, ne, ne, ti lidé v tom měli jasno. Ten, kdo v tom pohlaví jasno nemá, je ta mladá generace.
Mě se ty paušalizace, abych byla upřímná, úplně nelíbí. Ale když tímhle způsobem může druhá strana paušalizovat důchodce, tak okej, poďme hrát tu hru, že paušalizace je v pořádku a budeme tady holt paušalizovat dnešní mládež. Mimochodem, nikdo z té staré generace kolem dvacítky nebo i ve svých týnejžrovských letech, netrpěl žádným klimatickým žalem, který není nic jiného než jenom to, že ti lidé podlehli dezinformacím o tom, že nás tady čeká nějaká klimatická apokalypsa a že všichni shoříme.
Karolína Stonjeková
🆕🇨🇿JE NEJVYŠŠÍ ČAS NAPLNIT PŘEDVOLEBNÍ SLIBY,
- A TO NAVZDORY OPOZICI. ŠTĚPÁNEK KE ZRUŠENÍ POPLATKŮ.
Místopředseda Trikolory Petr Štěpánek se v rozhovoru pro neČT24 podělil o svůj názor na odklad zrušení koncesionářských poplatků na rok 2028.
🗣️„Samotná změna financování veřejnoprávních médií, žádnou programovou, natož politickou nebo ideologickou změnu fungování ČT a ČRo automaticky nepřináší, ale je to považováno za jistý symbol, neboť podstatná část veřejnosti už toho má dost, že musí povinně financovat něco, s čímž nejen že nesouhlasí, ale co společnosti doslova škodí.“
🗣️„Dá se totiž očekávat, že strany bývalé pětikoalice, tedy současná opozice, pro níž je Česká televize její ideovou centrálou a hlásnou troubou, kolem legislativního zrušení poplatků spustí takový kravál, že se Babišovi a spol. ani nedivím, že si tím v předvolebním čase nechtěli komplikovat svůj běžný provoz.“
🗣️„(Pro státní financování veřejnoprávních médií) bych určitě nešel cestou zvyšování daní, nýbrž proškrtáním výdajů. Snížit stavy úřednictva ve státních orgánech o 10 procent je dozajista dobrý nápad. Přehodnotil bych také zcela nesmyslnou myšlenku zvyšování výdajů na obranu až k pěti procentům.“
🗣️„To není nic jiného než nesmyslné sypání nekonečného množství peněz do bezedné díry vojensko-průmyslového komplexu, především toho amerického. Té militarizace veřejného prostoru už bylo dost. Mír a bezpečí nezajistí závody ve zbrojení, ale rozumná diplomacie.“ (nečt24)